11 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 4 875 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 125 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši 4 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 625 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 700 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] rámcovou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla následně mezi účastníky uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 1 125 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr čerpal, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalovanou částku 4 875 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 2 500 Kč, úrok ve výši 1 125 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od [datum] do [datum], kterou žalobkyně požaduje s ohledem na zákonný limit pouze v částce 1 250 Kč, a dále částka 1 700 Kč, která představuje ve smlouvě sjednané paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, na kterou však nereagoval.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci mezi sebou sjednali dne [datum] rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím elektronických komunikacích, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím potvrzovací platby ve výši 1 Kč z jeho bankovního účtu a dále prostřednictvím kopie jeho občanského průkazu. Současně s tím byla ze strany žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Následně ve stejné formě byla mezi účastníky dne [datum] sjednána smlouva o úvěru [číslo] na základě níž žalovaný čerpal dne [datum] úvěr ve výši 2 500 Kč, za což se zavázal ve lhůtě splatnosti do [datum] žalobkyni uhradit celkem částku 3 625 Kč, tj. jistinu úvěru vč. sjednaného úroku v kapitalizované podobě ve výši 1 125 Kč, což odpovídá zápůjční úrokové sazbě 365 % ročně a RPSN ve výši 2 018,67 %. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že žalovaný je v případě prodlení povinen žalobkyni uhradit následující poplatky: poplatek ve výši 70 Kč za administraci každého dne v prodlení až do splacení, nebo do předání pohledávky k mimosoudnímu vymáhání; v případě prodlení delšího 30 dnů byla žalobkyně oprávněna učinit pokus o mimosoudní vymožení dlužných částek, za což byl žalovaný povinen uhradit jí poplatek ve výši 2 401 Kč; v případě prodlení delšího 50 dnů byl žalovaný povinen uhradit paušální poplatek za potenciální náklad na insolvenci ve výši 484 Kč; v případě pozdní splátky úvěru byl žalovaný dále povinen uhradit poplatek za neoprávněné využití poskytnuté půjčky, a to do doby splácení úvěru anebo předání pohledávky k mimosoudnímu vymáhání, přičemž poplatek se počítá jako příslušná částka celkového navýšení, odvozená od poskytnutého úvěru, dělená příslušným počtem dní krát faktický počet dní v prodlení. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru. Dále byla ve smlouvě sjednána výše nákladů za prvních 14 dní mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, která má dle smlouvy činit 700 Kč. Nedojde-li během této doby k uzavření dohody, kterou se za účelem odvrácení soudního řízení v důsledku prodlení žalovaného odkládá platba nebo mění způsob splácení, výše mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby za dalších 14 dní prodlení bude činit 500 Kč. Pokud žalovaný neuzavře dohodu či neuhradí svůj dluh v plné výši ani do 30. dne po zahájení mimosoudního vymáhání, výše nákladů mimosoudního vymáhání po 30. dni zahájení mimosoudního vymáhání, až do ukončení mimosoudního vymáhání prostřednictvím třetí osoby, bude činit 500 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, porušil však jeho podmínky a dostal se do prodlení. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby a tato výzva mu byla odeslána dne [datum]. Žalovaný netvrdil, ani tato skutečnost nevyplynula z listinných důkazů založených do spisu, že by na svůj dluh cokoliv uhradil.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud posoudil sjednanou smlouvu o úvěru ze dne [datum] jako celek za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy, který zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nejprve co se týče sjednaného úroku s úrokovou sazbou ve výši 365 % ročně a RPSN ve výši 2018,67 % soud konstatuje, že tento nárok je zjevně nemravný, neboť podle ustálené judikatury lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v listopadu [rok] okolo 8,36 % ročně. Sjednaný úrok tak soud shledal absolutně neplatným. Obdobně pak soud posoudil i ostatní sjednané poplatky, náhrady nákladů atp., když jen z jejich samotného výčtu je zcela evidentní jejich rozpor s § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který taxativně vyjmenovává, které nároky je věřitel oprávněn požadovat po spotřebiteli v případě jeho prodlení. V daném případě došlo k obrovské kumulaci nároků na různé poplatky, úhrady či náhrady, které měl být žalovaný povinen žalobkyni uhradit v případě jeho prodlení. Je zcela evidentní, že se přitom nejedná o náhradu účelně vynaložených nákladů, na kterou cílí § 122 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť tyto náklady žalobkyně již jen z definice těchto poplatků, úhrad a nákladů ve skutečnosti nevynaložila (viz kupříkladu poplatek za potenciální náklad na insolvenci) a v zásadě se nemůže jednat ani o náklady, které i kdyby žalobkyně skutečně vynaložila, bylo možno hodnotit jako náklady účelné. V souhrnu totiž všechny tyto uplatněné dílčí nároky mnohonásobně převyšují samotnou jistinu úvěru, která činila 2 500 Kč. Soud s ohledem na uvedené vyhodnotil smlouvu o úvěru jako celek za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

15. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Jelikož v řízení nevyplynulo, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv uhradil, je povinen žalobkyni uhradit částku odpovídající poskytnuté jistině ve výši 2 500 Kč, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V takovém případě je pak dle § 1958 odst. 2 o. z. dlužník povinen uhradit dluh bez zbytečného odkladu poté, co jej věřitel k tomu vyzve. Pokud by smlouva o úvěru byla platná, splatnost celého dluhu by nastala dne [datum]. V případě bezdůvodného obohacení splatnost dluhu nastává bez zbytečného odkladu od požádání věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., přičemž žalovaný byl požádán (a byl si zároveň dobře vědom), že má poskytnutou částku vrátit právě do [datum]. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z dlužné částky dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém, nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalovaného (výrok III. rozsudku).