11 C 87/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o zaplacení 46 203,94 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 46 203,94 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] jejíž součástí bylo i pojištění vyčerpané částky. Předmětem Smlouvy bylo poskytnutí úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč, který byl dne [datum] navýšen na částku 45 000 Kč a dne [datum] snížen na částku 44 000 Kč. Součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet řádně a včas spolu se smluvními úroky ve výši 22,99% ročně a s případnými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 2% z částky vyčerpaného úvěrového rámce s tím, že splatnost jednotlivých splátek byla uvedena vždy na výpise z účtu. Součástí měsíčních splátek bylo též pojištění, které dle Sazebníku poplatků bylo stanoveno jako 1% z aktuální dlužné částky ke konci aktuálního zúčtovacího období. Žalovaná peněžní prostředky čerpala formou postupných výběrů z bankomatu a plateb u jednotlivých obchodníků s tím, že načerpala celkem částku 166 865,67 Kč. Žalovaná opakovaně v průběhu smluvního vztahu porušovala smluvní podmínky, když jednotlivá vyúčtování žalobkyně nehradila řádně a včas a žalobkyně tak v souladu s čl. 31 písm. d) a s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek prohlásila celý úvěr ke dni [datum] za splatný. Žalovaná zaplatila v průběhu trvání smluvního vztahu na svůj dluh toliko částku 175 900,23 Kč. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy prostřednictvím předžalobní upomínky, která jí byla odeslána dne [datum]. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 40 630,89 Kč, smluvního úroku ve výši 3 454,77 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, úroku z prodlení ve výši 1 771,74 Kč kapitalizovaného ke dni předání případu právnímu zástupci žalobkyně, úroku z prodlení ve výši 150,54 Kč kapitalizovaného ke dni předání případu právnímu zástupci žalobkyně, poplatek za vedení karty ve výši 196 Kč a úroky z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 40 630,89 Kč a z částky 3 454,77 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne 13. 9. 2016 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Dle této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s [anonymizováno] rámcem 30 000 Kč, který byl následně dne [datum] navýšen na částku 45 000 Kč a dne [datum] snížen na částku 44 000 Kč a žalovaná se zavázala tento splácet společně s úroky ve výši 22,99 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky. Součástí smlouvy byly dále Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků /viz Smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 19 spisu a dispozice ke smlouvě na č. l. 20 spisu, sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky uložené v elektronickém systému [příjmení], formulář/. V žádosti o revolvingový úvěr žalovaná mj. uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním domě/bytě a její průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce je 20 047 Kč, kdy jejím zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] a pracuje jako [anonymizována dvě slova] [ulice] příjem celé domácnosti představoval částku ve výši 45 000 Kč s tím, že žalobkyně tuto informaci považovala za pomocný údaj. Žalovaná dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost. [ulice] náklady žalovaná uvedla ve výši 0 Kč, s tím, že žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ a výdaje tak odhadla na částku 4 906,42 Kč. Žalobkyně dále z interních zdrojů zjistila, že má žalovaná další interní závazky, na které měsíčně platí částku 3 360,01 Kč /viz žádost na č. l. 15 spisu, čestné prohlášení o zasílání mzdy na č. l. 16 spisu, výpisy z běžného účtu č.l. 60 – 71, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně tabulky č.l. 72 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala, avšak nehradila předepsané splátky řádně a včas, proto se žalobkyně rozhodla ke dni [datum] celý úvěr zesplatnit /viz upomínka – rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 30 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 175 900,23 Kč /viz platební historie na č. l. 21-29 spisu/. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě svého dluhu, který jí byl odeslán následujícího dne /viz předžalobní upomínka na č. l. 32 spisu a podací lístek na č. l. 33 spisu/.

5. Z ostatních listin soud neučinil žádné relevantní závěry.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu, na základě které žalovaná čerpala finanční prostředky až do výše 166 865,67 Kč. Žalovaná svůj dluh hradila pouze částečně a to ve výši 175 900,23 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na svůj dluh něčeho uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v daném případě sice zjistila řádně hlavní příjmy žalované ve výši 20 047 Kč (čistá měsíční mzda zprůměrovaná za 3 měsíce), nicméně žalovaná dále uvedla, že příjem celé domácnosti činí částku 45 000 Kč. Jako zdroj příjmů žalovaná uvedla pouze jediný příjem, který evidentně představuje právě měsíční mzdu a zbývající částku ve výši 24 953 Kč, která by měla představovat zbytek měsíčního příjmu domácnosti, žalobkyně blíže nezkoumala, ačkoliv tato není zanedbatelná a dokonce převyšuje samotnou čistou měsíční mzdu žalované. Výdaje žalované žalobkyně zkoumala nedostatečně a došlo zde k formálnímu doplnění nuly do příslušného formuláře, přičemž výdaje„ odhadla“ na základě historických dat z ČSÚ a nepostupovala tak pečlivě a individuálně, jak to požadují příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Své povinnosti řádně zkoumat výdaje žalované by žalobkyně mohla dostát, pokud by vycházela z výdajů plynoucích z výpisů z účtů na č. l. 60-71 spisu. Výdaje žalované měly být zvláště zkoumány, pokud tato v době žádosti o úvěr již měla i interní závazky vůči žalobkyni, kdy na tyto měsíčně vynaložila částku 3 360,01 Kč. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedená v žádosti o úvěr, tedy že by zejména ověřovala její výdaje. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], čj. [číslo jednací], použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

21. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]).

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice zkoumala příjmy žalované, které si i částečně ověřila, ovšem pokud jde o výdaje, tyto si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z údajů ČSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny, po započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná čerpala peněžní prostředky celkem ve výši 166 865,67 Kč s tím, že vrátila celkem 175 900,23 Kč. Soud na základě provedených celkových úhrad dluhu dospěl k závěru, že žalovaná evidentně poskytnuté peněžní prostředky, které by zde představovaly bezdůvodné obohacení, již vrátila a žalobu proto v celém rozsahu (co do zbylého příslušenství pohledávky) zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Provedené úhrady lze totiž započítat, z důvodu absolutní neplatnosti předmětné smlouvy, toliko na poskytnutou jistinu, která byla takto zcela uhrazena.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález], přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok II. tohoto rozsudku).