11 C 9/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Kylarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 113 488,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1) částku 58 383,93 Kč s úrokem kapitalizovaným za období do [datum] částkou 8 705,03 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do [datum] částkou 1 175 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 57 553,93 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 383,93 Kč od [datum] do zaplacení, 2) částku 36 496,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 496,24 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit: -) částku ve výši 18 608,26 Kč -) kapitalizovaný úrok za období do [datum] ve výši 12 296,06 Kč, -) úrok ve výši 8,25% ročně z částky 53 579,5 Kč od [datum] do zaplacení -) kapitalizovaný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 1 068,3 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 18 608,26 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 990,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila na zdejší soud s žalobou, v rámci které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 113 488,43 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela celkem dvě smlouvy o úvěru. První smlouvu uzavřela žalobkyně s žalovanou dne [datum] a jednalo se o smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Druhou smlouva byla uzavřena dne [datum] a taktéž se jednalo o smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru a to [číslo]. V rámci první smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ první smlouva“) si žalobkyně a žalovaná sjednaly úvěrový rámec ve výši 67 000 Kč a v rámci druhé smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ druhá smlouva“) si sjednaly úvěrový rámec 60 000 Kč. Žalovaná se v obou případech zavázala poskytnutý úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách a to ve výši 4% z aktuální dlužné částky vždy ke každému 20. dni kalendářního měsíce, přičemž výše pravidelné měsíční splátky se měnila v závislosti na výši nesplacené dlužné částky (výše vyčerpaného revolvingového úvěru, dlužné poplatky a dlužné úroky). Úvěruschopnost žalované byla prověřena posouzením její příjmové a výdajové stránky, věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Žalovaná načerpala v rámci první smlouvy částku ve výši 345 168,68 Kč a uhradila 368 370,68 Kč a v rámci druhé smlouvy načerpala částku 77 565,90 Kč a vrátila 41 069,66 Kč. Jelikož se žalovaná dostala v obou případech do prodlení s úhradou zbylých finančních prostředků, žalobkyně oba úvěry ke dni [datum] zesplatnila. Vedle jistiny z první smlouvy ve výši 57 553,93 Kč požaduje žalobkyně náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 100 Kč (odeslání výzvy k úhradě formou obyčejného psaní) a smluvní pokutu ve výši 730 Kč Vedle jistiny z druhé smlouvy ve výši 53 579,50 Kč požaduje žalobkyně poplatky za vedení účtu ve výši 295 Kč (5x 59 Kč), náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 230 Kč (1x odeslání výzvy k úhradě formou obyčejného psaní, 1x 130 Kč za doporučené psaní) a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně požaduje úrok z částky 53 579,5 Kč a z částky 57 553,93 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 12 296,06 Kč a ve výši 8 705,03 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 1 068,3 Kč a ve výši 1 175 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 55 104,5 Kč a z částky 58 383,93 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2, o. s. ř. vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] dne [datum] druhou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala umožnit žalované čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 67 000 Kč v případě první smlouvy a do výše 60 000 Kč v případě druhé smlouvy. Žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 26,28 % ročně, a to ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky, RPSN byla sjednána u první smlouvy ve výši 25,8% a u druhé smlouvy ve výši 32,36%. Žalovaná se dále zavázala platit žalobkyni poplatky ve výši stanovené v sazebníku žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a po zesplatnění ve výši 10% ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Žalovaná v první smlouvě uvedla, že je zaměstnaná u [právnická osoba] [jméno] [příjmení] s čistým měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, příjem jejího partnera je 35 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 24-27 spisu, včetně úvěrových podmínek a úvěrová karta na č. l. 94 spisu/. V případě druhé smlouvy žalovaná uvedla informace shodné s první smlouvou, s tím, že pokud jde o příjmy, ty se u žalované zvýšily na částku 25 000 Kč /viz smlouva o úvěru na č. l. 18-19 spisu, včetně úvěrových podmínek a úvěrová karta na č. l. 92 spisu/. Žalovaná v rámci první úvěrové smlouvy čerpala celkem částku 345 168,68 Kč a uhradila 368 370,68 Kč a v rámci druhé smlouvy načerpala částku 77 565,90 Kč a vrátila 41 069,66 Kč / viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 23-36 spisu a [číslo] spisu/. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dluhů, plynoucích jí z obou smluv, kdy tato byla žalované odeslána následující den /viz předžalobní výzva na č. l. 40 spisu, poštovní podací arch na č. l. 41 spisu/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely celkem dvě smlouvy, na základě kterých bylo žalované umožněno čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce v případě prvé smlouvy 67 000 Kč a v případě druhé smlouvy 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 26,28 % ročně a ve výši 32,36% ročně, a to ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 % z dlužné částky. RPSN byla sjednána ve výši 25,8% ročně u první smlouvy a u druhé smlouvy ve výši 32,36% ročně. Žalovaná se dále zavázala platit žalobkyni poplatky ve výši stanovené v sazebníku žalobkyně. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek úvěrů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaná v rámci zkoumání její úvěruschopnosti v obou případech uvedla, že je zaměstnaná u [právnická osoba] [jméno] [příjmení] s čistým měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč (u druhé smlouvy uvedla částku 25 000 Kč), má jednu vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, příjem jejího partnera je 35 000 Kč. Žalobkyně umožnila žalované peněžní prostředky čerpat, žalovaná však své smluvní povinnosti nedostála, když řádně a včas nehradila měsíční splátky. Žalobkyně proto využila svého práva a dluhy žalované z obou smluv zesplatnila ke dni [datum], o čemž byla žalovaná informována dopisy ze dne [datum]. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl u druhé smlouvy o revolvingovém úvěru učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Není totiž postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v daném případě vycházela z neověřených sdělení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů. Pokud jde o výdaje, žalované tyto žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč, což s ohledem na to, že žalovaná bydlela v té době v podnájmu a měla jednu vyživovací povinnost, představuje částku nepřiměřeně nízkou a pravděpodobně s ohledem na průměrné ceny nájmů a energií, nemohl stačit ani na uspokojení bytových potřeb jedné osoby. Vzhledem k zjevné nepravdivosti sdělení ohledně výdajů žalované, provedla žalobkyně vlastní výpočet výdajů tak, že zohlednila splátky u jiných společností ve výši 11 326 Kč, interní splátky ve výši 2 680 Kč, minimální výdaje na bydlení 1 928 Kč, životní minimum členů domácnosti 5 280 Kč a buffer domácnosti ve výši 771 Kč. Žalobkyně tak ohledně výdajů vycházela z částky 21 985 Kč, s tím, že většinu výdajů (14 006 Kč) žalovaná pravidelně vynaložila na úhradu již existujících úvěrů a jiných obdobných závazků. Žalobkyně tak při zkoumání výdajů vycházela pouze ze statistických dat, tedy resignovala na individuální přístup při zkoumání úvěruschopnosti žalované a to zejména s ohledem na to, že žalované v době žádosti o úvěr zbývaly po odečtení splátek, ke kterým byla v rámci jiných závazků povinna, finanční prostředky ve výši 10 994 Kč, ze kterých musela uspokojit nejen své potřeby, ale zároveň potřeby svého dítěte. Žalobkyně tyto ovšem ještě snížila, když vycházela vždy z obecně stanovených minimálních výdajů v oblasti životních nákladů a výdajů na bydlení a tyto výdaje spočetla na částku 7 979 Kč, což by v [anonymizováno] [rok] stačilo maximálně na uspokojení bytových potřeb a i tak by se jednalo o částku nepřiměřeně nízkou. Žalobkyně tak provedla v tomto případě pouhé doplnění čísel do úvěrové karty klienta, aniž by řádně zjišťovala a zejména pak ověřila výdaje skutečné, tedy aniž by individuálně hodnotila bonitu žalované. Takový postup nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Pokud jde o první smlouvu o revolvingovém úvěru, uzavřenou dne [datum], tuto soud shledal jako platně uzavřenou.

6. S ohledem na okamžik uzavření prvé smlouvy o revolvingovém úvěru soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ obch. zák.“), zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ obč. zák.“) a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon č. 321/2001 Sb.“). V případě druhé smlouvy o revolvingovém úvěru soud tuto posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“)

7. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 499 obch. zák. za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele.

9. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. platí, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

10. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

11. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

13. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou v prvém případě platně smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla postupně částku ve výši 345 168,68 Kč a žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když neplatila řádně a včas splátky, které jí byly předepsány. V rámci druhé smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vzal soud za prokázané, že žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž přenechala žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši 77 565,90 Kč a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s příslušenstvím vrátit, smlouva o úvěru však v tomto případě nebyla platně sjednána. Pokud žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované při uzavírání druhé smlouvy o úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, bylo dané právní jednání od počátku absolutně neplatné. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné poplatky a smluvní pokutu. Soud proto žalobu v případě druhé smlouvy o úvěru v rozsahu požadovaného (kapitalizovaného a běžícího) smluvního úroku, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, smluvních pokut, nákladů za vymáhání a jiných poplatků zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Pokud jde o první smlouvu o úvěru, v této části soud žalobě, s ohledem na shora uvedené, v plném rozsahu vyhověl.

22. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky z titulu druhé smlouvy o úvěru soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 77 565,90 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy), žalovaná žalobkyni vrátila částku ve výši 41 069,66 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 36 496,24 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny, s tím, že provedené částečné úhrady soud započetl vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pouze na částku představující zbytek zapůjčené jistiny. Žalované vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu vydat, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Výzva k úhradě dlužné částky byla odeslána žalobkyní žalované dne [datum] a tato měla dlužnou částku uhradit nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, tj. do [datum]. Ode dne následujícího by tedy náležel žalobkyni rovněž dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné zbývající jistiny 36 496,24 Kč ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zaplacení úroku z prodlení až ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu, tedy ode dne [datum] a s ohledem na to, že soud je návrhem vázán, přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky od 36 496,24 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbytku požadovaného úroku z prodlení z částky 18 608,26 Kč žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Pokud jde o první smlouvu o úvěru, kdy žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 58 383,93 Kč od [datum] do zaplacení, soud žalobě v této části zcela vyhověl a to v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 990,50 Kč, přičemž tato částka představuje 49,63 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 540 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 488,43 Kč sestávající z částky 5 660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 880 Kč ve výši 3 754,8 Kč. Žalobkyni by tak na náhradě nákladů dle výše uvedeného náležela částka ve výši 26 174,8 Kč, ale vzhledem k jejímu částečnému úspěchu soud žalobkyni přiznal pouze 49,63 % z této částky, tedy 12 990,50 Kč (viz výrok III tohoto rozsudku).

24. Lhůty k plnění ve výroku I. a III. rozsudku soudu byly určeny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.