12 C 107/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 23 677,46 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 677,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 677,46 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 22. 4. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 23 377,46 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno. (dříve Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.Anonymizováno.), se sídlem Anonymizováno právnická osoba Anonymizováno, jméno FO, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne 8. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr ve výši 23 677,46 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, VS var. symbol. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 1. 2025. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnutí peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, kdy toto vedlo ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost zvážila, ověřila identitu, vlastnictví bankovního účtu a úvěruschopnost žalovaného. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi dotčenými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a v databázi neplatných dokladů právnická osoba. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami a následně i předžalobní upomínkou odeslanou dne 14. 2. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu konané dne 30. 9. 2025, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených, označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: V řízení bylo prokázáno, že dne 8. 11. 2018 byl v systému právní předchůdkyně žalobkyně vygenerován návrh smlouvy o úvěru, na základě které měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet č. č. účtu (jehož disponentem byl žalovaný) a žalovaný měl tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem za výběr nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úroková sazba měla činit 0,2833 % denně a RPSN měla činit 262,91 %, návrh smlouvy nebyl podepsán ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalovaným /viz smlouva o úvěru na č. l. 13-14 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 15-16 spisu, obchodní podmínky na č. l. 17-21 spisu, loan application info na č. l. 22 spisu, přehled čerpání na č. l. 23-50 spisu, sdělení banky na č. l. 78-79 spisu/. Pohledávka za žalovaným měla být postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 v souvislosti s dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 18. 11. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2025 /viz smlouva na opakovaném postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek včetně seznamu pohledávek na č. l. 52-64 spisu, dodatek č. 2 ke smlouvě na č. l. 51 spisu, oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 66 p. v. spisu, podací lístek na č. l. 67 spisu/. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 14. 2. 2025 /viz faktura na č. l. 65 spisu, předžalobní výzva na č. l. 66 spisu, podací lístek na č. l. 19 spisu/.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 8. 11. 2018 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze prostý text takové smlouvy, který ovšem neobsahoval elektronický podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně, stejně jako ostatní dokumenty k tvrzené smlouvě náležející. Smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádný záznam o tom, že by k ní byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Předloženými důkazy proto nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin, když v elektronické verzi textu smlouvy není patrný žádný podpis.

6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena úvěrová smlouva ve znění listin na č. l. 13-14 spisu, nemohl by jí soud posoudit jako platně uzavřenou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že její právní předchůdkyně tuto ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Dále uváděla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Soud ovšem dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by skutečně provedla porovnání příjmů a výdajů žalovaného, když ani neuvedla, jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zjistila a jakým způsobem je ověřila. Nelze tak uzavřít, že právní předchůdkyně svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění splnila.

7. V neposlední řadě však soud nemá v řízení za prokázané, že skutečně došlo k jakémukoli čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytovány finanční prostředky z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Soud si dotazem na příslušný bankovní ústav ověřil, že bankovní účet uvedeného čísla byl veden na žalovaného, jakožto majitele účtu. Z žádných důkazů však potom nevyplývá, že by byly na daný účet jakékoli prostředky zaslány. Žalobkyně předložila k důkazu tabulku a interní potvrzení o vyplacení úvěru, které má čerpání dokazovat, nejedná se ovšem o výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně, nýbrž o jednoduchou tabulku zpracovanou v počítačovém programu, z níž není možné žádné odesílání prostředků na konkrétní bankovní účet dovodit a současně ani z interního potvrzení o vyplacení úvěru není zřejmé, že žalovaný částky skutečně obdržel /viz přehled čerpání na č. l. 23-50 spisu/.

8. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a žádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.

9. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. V dané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně svou tvrzenou pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne 27. 1. 2020, doplněnou dodatkem ze dne 18. 11. 2021, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi smluvními stranami došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy, a že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu jakékoliv finanční prostředky. Soud proto nemohl ve věci učinit závěr, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným skutečně vznikla, ať už z titulu smlouvy o úvěru nebo z titulu bezdůvodného obohacení. Soudu proto nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.