12 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupena advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zrušení výživného na zletilé dítě

I. Žaloba, aby soud zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalované naposledy určené usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve výši , částka, měsíčně, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení povinnosti platit výživné žalované. Svůj návrh odůvodnil tím, že na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, mu počínaje měsícem únor 2022 bylo stanoveno platit žalované výživné ve výši , částka, měsíčně. Žalobce je přesvědčen, že jeho vyživovací povinnost k žalované již zanikla. Žalobce má pochybnosti o tom, že žalovaná skutečně studuje vysokou školu, Technickou univerzitu v Liberci, Fakultu textilní, neboť se mu od rodiny donesla zpráva, že žalovaná povídá, že na vysokou školu nastoupila pouze proto, aby mohla pobírat výživné. Žalobce vyžadoval po žalované prokázání, že vysokou školu skutečně studuje, což žalovaná neučinila. Výživné žalobce řádně hradil do , datum, . Když se žalované snažil koncem února dovolat, zjistil, že žalovaná si zablokovala jeho číslo. Žalovaná se o něj nezajímá, nevolá, nic o ní neví, naposledy jí viděl před 2 lety. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná je zcela zdravá a má možnost se se svým vzděláním bez problémů živit, když vykonává brigády a měsíčně je schopna si vydělat , částka, .

2. Žalovaná uvedla, že je studentkou Technické univerzity v Liberci, Fakulty textilní a od , datum, bude studentkou Vyšší odborné školy oděvního návrhářství v , adresa, . O přijetí ke studiu na vysoké škole po maturitě informovala žalobce. Žalobce jí v průběhu prvního semestru občas zavolal a ptal se jí, jak jí studium jde. Nikdy se nezajímal o to, zda něco nepotřebuje, zda je zdravá. Vyjadřoval názor, že nezvládne matematiku a opakovaně jí sděloval, že nechce platit výživné, sklízela od něj pouze výsměch. Neboť hovory s žalobcem působily žalované psychickou újmu (špatně rozhovory snášela), zablokovala si žalovaná číslo žalobce, žalobci nevolala, a pouze mu psala, pokud to bylo nutné. Žalobci zaslala poštou doklady o svém studiu, ale zásilka se vrátila nedoručená. Žalobce opakovaně kontaktovala prostřednictvím e-mailu a SMS zpráv. Po zkouškovém období v prvním semestru zjistila, že jí studium nevyhovuje z důvodu náročnosti matematiky a fyziky a rozhodla se podat přihlášku na obor návrhářství na téže vysoké škole. Také z důvodu dojíždění podala přihlášku na VOŠ oděvního návrhářství v , adresa, , kam byla přijata a současně již uhradila školné ve výši , částka, , když školné za rok činí , částka, . Žalovaná uvedla, že o úmyslu změnit studijní obor a školu žalobce neinformovala z obavy jeho reakce. Během přípravy na talentové zkoušky, které proběhly dne , datum, , několikrát , podezřelý výraz, . Žalobce jí v tomto období šikanoval a vyhrožoval, že pokud se dozví, že nestuduje, bude chtít výživné zpět, což se negativně odrazilo v jejím , podezřelý výraz, i psychickém stavu. K majetkovým a výdělkovým poměrům uvedla, že si soustavně nevydělává a není pravda, že se může samostatně živit, pouze si v rámci studia musela přivydělat, tak , částka, měsíčně. V rámci denního studia ani není možné si vydělat tak, aby byla schopna se sama živit. Výše výživného od žalobce jí pokrývalo pouze náklady na kolejné. Žalobce od , datum, výživné nehradí. Finančně se jí snaží podporovat rodina i otec mladšího bratra, který jí uhradil školné v nové škole (VOŠ v Praze). Ke vztahu s žalobcem žalovaná uvedla, že by si přála, aby se o ní normálně zajímal jako o dceru a neviděl jí pouze jako přítěž.

3. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených účastníky řízení, dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu: Rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , byla žalobci uložena povinnost platit žalované počínaje dnem , datum, výživné ve výši , částka, měsíčně a uhradit nedoplatek na výživném /viz rozsudek na č. l. 6-7 spisu/. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , byl soudem schválen smír mezi účastníky, kterým se žalobce zavázal platit žalované počínaje únorem 2022 výživné ve výši , částka, měsíčně a uhradit dlužné výživné /viz usnesení na č. l. 40 spisu/. Žalovaná je pro akademický rok 2023/2024 studentkou prezenčního studia v bakalářském studijním programu na Technické univerzitě v Liberci, Fakulta textilní, kdy v zimním semestru žalovaná získala za vykonané zkoušky a zápočty celkem , hodnota, kreditů a tím splnila podmínky pro postup do letního semestru. Pro postup do dalšího akademického roku 2024/2025 musí splnit studijní předpoklady (35 kreditů) do , datum, /viz potvrzení o studiu na č. l. 21, 22, 23 spisu, plnění předmětů na č. l. 17 spisu, potvrzení technické univerzity v Liberci ze dne , datum, na č. l. 37 spisu/. Žalovaná se do školy dopravovala prostředky hromadné dopravy z , adresa, , dále z , adresa, a zpět /viz jízdenky na č. l. 14-16 spisu/. Z účtu vedeného na jméno žalované byly v období od srpna 2023 do března 2024 opakovaně prováděny odchozí platby na č. ú. , tel. číslo, /0300 označené „Káťa kolej“, „, Jméno zainteresované osoby 1/0, , cena za kolej“ /viz potvrzení o platbách na č. l. 26-30 spisu/. V době od prosince 2023 do dubna 2024 žalovaná opakovaně navštívila ordinaci , tituly před jménem, , jméno FO, a provedla nákup v lékárnách /viz potvrzení o návštěvě lékaře a pokladní doklady z lékáren na č. l. 19-20 spisu/. Dne 6. 3. zaslala žalovaná e-mailovou zprávu adresátovi „rohanak“, jejímž obsahem bylo zaslání potvrzení o studiu s informací, že toto bude zasláno i poštou. Dne 22. 3. zaslala žalovaná e-mailovou zprávu témuž adresátovi, jejímž obsahem bylo upozornění otce (žalobce), že žalované již podruhé nebylo uhrazeno výživné s tím, že žalovaná požaduje sdělení důvodu takového jednání. Opakovaně žalovaná obsahem uvádí, že studijní potvrzení mu zaslala a informuje žalobce o tom, že si musela sama platit kolej a dostává se do mínusu /viz e-maily na č. l. 18 spisu/. Prostřednictvím SMS zprávy dne , datum, žalovaná pozvala žalobce na maturitní ples. Dne 20. 6. jej informovala o tom, že složila maturitní zkoušku a že byla přijata na vysokou školu, na což žalobce reagoval požadavkem na potvrzení s razítkem školy o tom, že na vysokou školu nastoupila. Dne 28. 8. se žalobce domáhal sdělení, o jakou školu se jedná a na žádost žalované jí sdělil e-mailovou adresu. V období od 11. 11. do 1. 2. si účastníci vyměnili SMS zprávy obsahují gratulace k narozeninám a svátku a vzájemné poděkování. Dne 2. 2. žalovaná informuje žalobce, že má školu a žalobce reaguje tím, že zavolá později. Dne 26. 3. žalovaná informuje žalobce o tom, že mu před nějakou dobou posílala e-mail, ale nepřišla jí odpověď /viz SMS zprávy na č. l. 18rub spisu/. Dne , datum, žalovaná odeslala žalobci zásilku na adresu , adresa, , která se vrátila nevyzvednutá /viz dopis, obálka a podací lístek na č. l. 24-25 spisu/. Rozhodnutím Vyšší odborné školy oděvního návrhářství a Střední průmyslové školy oděvní ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, byla žalovaná přijata od , datum, do prvního ročníku vyššího odborného vzdělávání v oboru , Anonymizováno, . Žalovaná byla současně vyzvána k uhrazení školného za první semestr ve výši , částka, a částky , částka, představující náklady na ISIC kartu, což žalovaná dne , datum, uhradila /viz rozhodnutí na č. l. 38 spisu, potvrzení o platbě na č. l. 39 spisu/.

4. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

5. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

7. Soud po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nedošlo k takové změně poměrů na straně žalované, která by odůvodňovala zrušení vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost žalobce jako otce vůči žalované jako dceři trvá po dobu, po kterou se není žalovaná schopna sama živit. Podle ustálené soudní praxe materiálním znakem zákonného kritéria „neschopnosti sám se živit je zjištění, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří, nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 2121/14). Dítě je tedy schopno se samo živit v okamžiku, kdy je schopno samostatně uspokojovat veškeré své potřeby, kdy se musí jednat o takový příjem, z něhož může své potřeby hradit pravidelně a dlouhodobě.

8. Doba, po kterou se oprávněný není schopen sám živit zahrnuje podle ustálené judikatury i období, po které se jinak po fyzické i psychické stránce samostatné obživy schopný oprávněný soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední nebo i vysoké škole, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o školy veřejné nebo soukromé. Doba trvání vyživovací povinnosti tedy není vázána na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání. Rozhodující je okamžik, kdy oprávněný nabude schopnosti sám se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě a nelze ji zobecňovat (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 2121/14). Jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Vyživovací povinnost rodiče však nelze vnímat jako bezbřehou. Povinností studujícího oprávněného je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium oprávněného nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky, které by ve svém výsledku nepřispívaly k osobnímu rozvoji oprávněného (srovnej Usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , IV. ÚS 1247/13). Pokud ale oprávněný pokračuje ve studiu, které zvyšuje úroveň jeho vzdělání a tím i šance na pracovním trhu, stále se jedná o přípravu na budoucí povolání a skutečnost, že oprávněný v řádném termínu nesloží např. zkoušku, automaticky nevyvolá zánik vyživovací povinnosti rodičů (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne , datum, , II. ÚS 2155/09). Pokud oprávněný v průběhu studia změní nebo začne studovat jinou školu je pak třeba odlišit, zda si oprávněný toliko „prodlužuje své mládí“ a kdy naopak získává nové potřebné dovednosti anebo prohlubuje užitečným způsobem stávající znalosti. Pouze za situace, kdy se oprávněný rozhodne pro přípravu v jiném oboru, který nenavazuje na dosavadní přípravu a není jím zvyšována již dosažená kvalifikace, ani se nejedná, z hlediska pracovního uplatnění, o perspektivnější obor, vyživovací povinnost rodičů k dítěti netrvá (srovnej rozsudek Krajského soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).

9. V posuzovaném případě, se žalobce domníval, že takové studium, kterým se žalovaná soustavně a cílevědomě připravovala na budoucí zaměstnání, žalovaná již ukončila a je tak schopna se sama živit. Žalovaná však prokázala, že pro akademický rok 2023/2024 je studentkou prvního ročníku na Technické univerzitě v Liberci, a to i ke dni , datum, (potvrzení univerzity na č. l. 37 spisu) a prokázala, že od , datum, bude studovat Vyšší odbornou školu oděvního návrhářství a Střední průmyslové školy oděvní v Praze, na které již uhradila školné na první semestr. Vyživovací povinnost žalobce k žalované tedy stále trvá, neboť studium žalované lze hodnotit jako soustavnou a cílevědomou přípravu na její budoucí povolání. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaná si v průběhu studia na Technické univerzitě v Liberci uvědomila, že nezvládá učivo a rozhodla se proto ve studiu pokračovat na jiné škole, neboť je soud názoru, že nově zvolený obor oděvní návrhářství oborově navazuje na dosavadní přípravu získanou na textilní fakultě, žalovaná si užitečným způsobem nadále prohlubuje znalosti a první takovou změnu nelze spravedlivě považovat za jakkoliv účelovou. Na uvedeném závěru soudu nemohlo nic změnit ani zjištění, že žalovaná si při studiu brigádně přivydělává, neboť takový přivýdělek nelze objektivně posuzovat jako příjem, kterým by mohly být dlouhodobě a pravidelně uspokojovány veškeré potřeby žalované. Takovou aktivitu žalované lze jen ocenit, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobce od února 2024 výživné žalované nehradí. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaná je již schopna se sama živit zůstala toliko v rovině tvrzení, když žalobce ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neoznačil žádné důkazy k jejich prokázání.

10. Pro úplnost soud uvádí, že skutečnost, že žalovaná se s žalobcem nestýká, zablokovala si jeho číslo a on o ní nic neví, nemá vliv na nárok žalované na výživné, neboť nárok na výživné není podmíněn stykem mezi dítětem a rodičem. Nadto bylo prokázáno, že žalovaná s žalobcem, byť pouze písemně, komunikuje a skutečnost, že se s ním nechce setkávat osobně, je její volbou jako dospělého člověka. Naopak žalobce je otcem žalované, a to je pro účely vyživovací povinnosti ve spojení se stavem potřebnosti žalované (neschopnost se sama živit) podstatné.

11. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaná stále není schopna sama se živit, jelikož se soustavně připravuje na budoucí povolání, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku).

12. Soud rovněž neopomněl v rámci řízení poučit žalovanou, že v rámci tohoto sporného řízení nelze vymáhat dlužné plnění výživného po žalobci, kdy již soud ve věci výživného rozhodl naposledy usnesením o schválení smíru ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který je sám osobě exekučním titulem k vymáhání dlužného výživného.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Tarifní hodnota byla určena dle § 8 odst. 2 a. t., neboť v daném případě jde o opakující se plnění na dobu neurčitou. Předmětem sporu bylo zrušení výživného ve výši , částka, , a proto tarifní hodnota odpovídá částce , částka, jako pětinásobek ročního plnění výživného (, částka, x 12 měsíců x 5 let). , adresa, 077 Kč pak představuje odměnu dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý úkon právní služby ve věci (převzetí zastoupení, účast na jednání dne , datum, ), náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 a. t., dále cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem reg. zn. , SPZ, ze sídla zástupce žalované , adresa, , k soudu a zpět dne , datum, při ujetí celkem , hodnota, km (2 x 41,2 km) dle údajů vyplývajících z technického průkazu při spotřebě 10,8/6,3/8,0 l/100 km, náhradě za pohonné hmoty ve výši , částka, /l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši , částka, /km, ve výši , částka, dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalobci uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. rozsudku).