12 C 121/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně anonymizována dvě slova , a.s., IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 758 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 758 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 488 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 270 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení 3 758 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne [datum] poskytla žalovanému zdravotní péči nehrazenou ze zdravotního pojištění, a to pobyt na protialkoholním a protitoxikomanické záchytné stanici, v odštěpném závodě žalobkyně – [nemocnice], o.z. a vystavila dne [datum] žalovanému doklad [číslo] znějící na částku 3 488 Kč za poskytnutou zdravotní péči nehrazenou ze zdravotního pojištění – pobyt na protialkoholním a protitoxické záchytné stanici, v odštěpném závodě žalobkyně – [nemocnice], o.z. se splatností dne [datum]. Žalovaný svým podpisem závazek uznal co do důvodu i výše. V období od [datum] do [datum] byly žalovanému vystaveny doklady za regulační poplatky ve výši 270 Kč. Žalovanému byly zaslány výzvy k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř.

4. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Žalovanému byla dne [datum] poskytnuta zdravotní péče v odštěpném závodu žalobkyně Krajská zdravotní, a.s. – [nemocnice], o.z. nehrazená zdravotní pojišťovnou, a to pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici. Žalovanému byl pobyt vyúčtován fakturou [číslo] znějící na částku 3 488 Kč se splatností do 7 dnů ode dne vystavení, tj. [datum]. V období od [datum] do [datum] byly žalovanému vystaveny doklady za regulační poplatky ve výši 270 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou částku uhradil, naopak uznal nárok žalobkyně ve výši 3 488 Kč vyúčtovaný dne [datum], co do důvodu i výše písemně.

7. Podle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

8. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

11. Uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky, tedy ve sporu žalovaného účastníka.

12. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy totiž žalovaný vůči žalobkyni písemně (dobrovolně a vědomě) uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním úkonem adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se pak žalobkyně domáhá splnění takto zajištěného závazku, resp. uznaného dluhu, spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. V období od [datum] do [datum] byly rovněž žalovanému vystaveny doklady za regulační poplatky ve výši 270 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 758 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas, dostal se s plněním své povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Z toho 400 Kč představuje zaplacený soudní poplatek a 600 Kč představuje podle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., paušální náhradu nákladů žalobce, jenž není v řízení zastoupen advokátem za dva úkony, a to zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby.

15. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř.