12 C 131/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 28 761,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z žalované částky od , datum, do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. K podpisu smlouvy došlo pomocí SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na její telefonní číslo. Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalované si žalobkyně vyžádala občanský průkaz, kopii rodného listu, výpis z účtu žalované a výplatní pásku. Situaci žalované si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registru SOLUS. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když na dluh uhradila toliko částku , částka, a se splátkou splatnou dne , datum, se dostala do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni , datum, za zesplatněný. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná částka pak představuje zesplatněnou neuhrazenou jistinu2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť oba byli předvolání způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku , částka, . Z této částky měla být částka ve výši , částka, vyplacena přímo žalované, částka , částka, měla být použita na úhradu předchozích závazků žalované a částka ve výši , částka, měla být započtena na náklady žalobkyně (, částka, za lustrum v registrech, , částka, za expresní vyplacení úvěru, , částka, za administrativní náklady, , částka, za odměnu zprostředkovatele a , částka, za náklady na ověření úvěrového případu). Žalovaná měla tuto částku spolu s úrokem ve výši 23 % ročně splácet ve splátkách po , částka, . Přílohou č. , hodnota, smlouvy tvoří smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, kterou si účastníci sjednali možnost žalované ročně odložit tři splátky, přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo v případě ztráty zaměstnání. Žalovaná se smlouvou zavázala za sjednané doplňkové služby Podpora společně se splátkami úvěru hradit žalobkyni částku ve výši , částka, za službu odklad tří splátek, , částka, za službu přerušení ze zdravotních důvodů a částku ve výši , částka, za službu přerušení z důvodu ztráty zaměstnání /viz smlouva č. l. 9-13 spisu, žádost a smlouva o zřízení doplňkové služby na č. l. 16rub-18 spisu, předsmluvní informace č. l. 21-24/. Dne , datum, žalobkyně zaúčtovala platbu ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, nazvaného jménem žalované. V poznámce je uvedeno jméno žalované /viz detail pohybu – okamžitá příchozí platba na č. l. 6 spisu/. V příloze č. , hodnota, ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaná je svobodná, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalované činí , částka, , náklady na bydlení činí , částka, , pravidelné finanční závazky , částka, . Finanční zůstatek činí , částka, . Mezi pravidelnými finančními závazky je uveden úvěr u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, a v soupisu jednorázových finančních závazků je uveden úvěr u společnosti , Anonymizováno, ve výši , částka, /viz příloha č. , hodnota, na č. l. 13rub-16 spisu/. Žalovaná žalobkyni předložila občanský průkaz, rodný list a výplatní pásky za měsíc květen až červenec 2021, ze kterých žalobkyně zjistila, že žalovaná nastoupila do zaměstnání dne , datum, a její čistý měsíční příjem byl v měsíci květen 2021 ve výši , částka, , v měsíci červen 2021 ve výši , částka, a v měsíci červenec 2021 ve výši , částka, . Žalovaná dále předložila výpis z účtu č. , hodnota, vedeného u , Anonymizováno, , Anonymizováno, na jméno žalované, ze kterého bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl ve výši , částka, a konečný ve výši -, částka, , příjmy byly ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Dne , datum, byly na účet připsány dvě platby ve výši 2x , částka, od společnosti , právnická osoba, označené jako dodatečná půjčka a dne , datum, platba ve výši , částka, od plátce „mzdový účet“ označená jako „zaměstnanci“ /viz kontrola v neplatných dokladech na č. l. 47 spisu, kopie občanského průkazu, kopie rodného listu, výplatní pásky na č. l. 49-53, výpis z účtu na č. l. 61-62 spisu/. Žalobkyně k osobě žalované provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a v systému , Anonymizováno, , s negativním výsledkem /viz lustrace na č. l. 54-56 spisu/. Dne , datum, žalobkyně vyplatila na svůj účet částku ve výši , částka, , přičemž ve zprávě pro příjemce a v poznámce operace je uvedeno „, Anonymizováno, “ a dne , datum, vyplatila žalobkyně částku ve výši , částka, na účet č. , č. účtu, , přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „, Anonymizováno, doplatek úvěru“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 7, 28 spisu/. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku , částka, . Žalovaná nereagovala ani na opakované upomínky k uhrazení, proto žalobkyně úvěr dopisem ze dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení celého nesplaceného úvěru do , datum, /viz upomínky na č. l. 5, 26 spisu, podací lístky na č. l. 25, 27 spisu, tvrzení žalobkyně a tabulka umoření na č. l. 45 spisu, předžalobní výzva, zesplatnění úvěru na č. l. 20 spisu + podací lístek na č. l. 19 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s žalobkyní dne , datum, uzavřela úvěrovou smlouvu s doplňkovými službami Podpora, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit s úroky a poplatky dle smlouvy. Žalované byla vyplacena částka , částka, na její účet a částka , částka, , která byla použita na úhradu předchozího dluhu u žalobkyně. Před poskytnutím úvěru disponovala žalobkyně údaji o žalované, které byly zaznamenány v příloze č. , hodnota, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná žalobkyni uhradila , částka, . Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky do , datum, .

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru ve výši , částka, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatky vrátit. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalované. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně výdaje žalované jakkoliv ověřila. Jak již soud uvedl výše, poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na žalobkyni tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejího příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně sice příjmy žalované ověřila, ale při posouzení výdajů žalované se žalobkyně spokojila pouze s tvrzeními žalované o nikterak nedoložených měsíčních výdajích. Výdaje žalované, ani ty podstatné (zejména výdaje na bydlení) ověřeny nebyly. Žalobkyně evidovala u žalované výdaje na bydlení částkou , částka, , což mělo vést žalobkyni k pochybnosti o správnosti tak nízké výše. Závěr žalobkyně o schopnosti žalované úvěr splácet však nemohl odpovídat reálné finanční situaci žalované, když z předložených výpisů z účtu žalované za měsíc července 2021 je zřejmé, že výdaje žalované byly podstatně vyšší než její příjmy. Tyto skutečnosti pak žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované dostatečně nezohlednila. Žalobkyně měla schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ověřovat o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má jiné nesplacené závazky. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

15. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalované částku v celkové výši , částka, . Žalovaná je tak povinna vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. ve výši , částka, (, částka, – , částka, ), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. K tomu soud dodává, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně ve prospěch žalované vyplatila pouze , částka, , nikoliv , částka, , neboť , částka, si žalobkyně bez dalšího započetla na své náklady a žalované nikdy poskytnuty nebyly (nemohla se proto o tuto částku na úkor žalobkyně obohatit). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla výzva spojená s oznámením o zesplatnění, kterou byla stanovena lhůta k zaplacení do , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. úrok z prodlení z dlužné částky , částka, od , datum, do zaplacení v požadované výši 15 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka , částka, s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (44%) od úspěchu (56%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše , částka, , kdy tato výše sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a další). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.