12 C 162/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného 2) celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného a žalovaného o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví k nemovitým věcem – pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba adresa, rod. dům, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo to vše zapsané na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální uzemí u obec, územní celek; mezi právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, celé jméno žalovaného, rodné číslo, trv. bytem adresa žalovaného a žalovaného, rodné číslo, trv. bytem adresa žalovaného a žalovaného, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitých věcí – pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba adresa, rod. dům, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo to vše zapsané na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální uzemí u obec, územní celek, v dražbě, kdy výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobce a žalované podle výše jejich spoluvlastnických podílů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, a to pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba adresa, rod. dům, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo to vše zapsané na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální uzemí u obec, územní celek. Žalobce uvedl, že vlastní podíl o velkosti 1/3 na nemovitosti, rovněž žalovaný 1) i žalovaný 2) každý vlastní podíl o velkosti 1/3 na nemovitosti. Faktické rozdělení nemovitosti není možné, žalobce zaslal žalovaným předžalobní upomínky, ve kterých vyzval žalované ke smírnému řešení věci a navrhoval jako možný způsob řešení společný prodej nemovitosti. Ke společné dohodě však nedošlo. Žalobce navrhl nemovitost prodat, neboť již dále nemá vůli vlastnit podíl na předmětných nemovitostech.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a zůstali ve sporu zcela pasivní.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den datum, kdy doručil žalovaným předvolání k ústnímu jednání soudu procesně korektním způsobem. K jednání se však žalovaní bez omluvy nedostavili. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaných, přičemž mohl vycházet jen z tvrzení žalobce a důkazů označených a předložených žalobcem.

4. Po provedeném dokazování listinnými důkazy předloženými žalobcem dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají i skutkovým závěrům soudu:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjišťuje, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, a to pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba adresa, rod. dům, pozemku parc. číslo pozemku parc. číslo to vše zapsané na list vlastnictví vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Mělník, pro katastrální uzemí u obec, územní celek, každý o velikosti podílu 1/3 na nemovitosti. Na pozemku parc.č.st. 4 v podílovém spoluvlastnictví účastníků se nachází rodinný dům adresa /viz výpis z KN na č.l. 5-9, číslo spisu/.

6. Žalobce zaslal žalovaným předžalobní výzvu s tím, že v ní navrhoval uzavřít dohodu o zrušení podílového spoluvlastnictví a společný prodej nemovitosti /viz předžalobní upomínka ze dne datum na č.l. 12-13 spisu, podací lístky na č.l. 10-11 spisu/.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

9. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

10. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

11. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

12. Po provedeném dokazování vycházeje z listinného dokazování, tvrzení žalobce, soud hodnotil důkaz každý jednotlivě a ve všech vzájemných souvislostech, a dospěl k závěru, že žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je opodstatněná. K dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mez účastníky nedošlo, žalobce podal návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudu. Soud rozhodoval za situace, kdy oba žalovaní byli po celou dobu soudního řízení ve věci pasivní, k návrhu žalobce se nevyjádřili. Za takového stavu svou pasivitou dali najevo, jaký postoj k dané věci mají. Žalobce nelze nutit, aby ve spoluvlastnictví s žalovanými nadále setrval s odkazem na ust. § 1140 odst. 1 o.z. S ohledem na charakter nemovitostí, soud dospěl k závěru shodně s žalobcem, že nemovitosti rozdělit na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků. Z vyjádření žalobce bylo zřejmé, že nemá zájem nemovitost převzít do výlučného vlastnictví, soudu tak nezbývalo než zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků k návrhu žalobce a rozhodnout zároveň v souladu s ust. § číslo o. z o způsobu vypořádání spoluvlastníků, a to prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě.

13. Ve výroku III. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Soud s respektem k recentní judikatuře Ústavního soudu rozhodl v souzené věci podle typu sporu, kdy je řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví označováno jako tzv. iudicium duplex (řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného). Ústavní soud se v obecné rovině přiklání k tomu, aby v těchto typech řízení nebyla bez dalšího zásada úspěchu ve věci aplikována. Podle Ústavního soudu se zpravidla jeví jako spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3202/20, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 262/20). V daném případě soud neshledal žádné závažné zvláštní důvody, pro které je třeba zásadu úspěchu ve věci aplikovat. Je pravdou, že žalovaní byli po celou dobu řízení zcela pasivní a i v důsledku jejich postoje žalobci nezbylo než řešit zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudní cestou, za vzniku dalších s tím spojených nákladů (soudní poplatek, náklady právního zastoupení). Nelze ovšem přehlédnout, že k dohodě mezi účastníky nedošlo a za takové situace soud rozhodl při jediném soudním ústním jednání, ač za neúčasti žalovaných. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.