12 C 203/2016

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavlíny Černé a přísedících Jitky Moravcové a Hany Štolbové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 156 188 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 156 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 151 503 Kč od [datum] do [datum] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 24 689 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 25 812 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 22 445 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 25 812 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 24 689 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 22 445 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 5 611 Kč od [datum] do [datum], zamítá

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 245 295 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mělníku na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 7 609 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou, po jejím částečném zpětvzetí (o kterém bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), domáhal zaplacení částky 156 188 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 689 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 812 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 445 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 812 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 689 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 445 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 611 Kč od [datum] do [datum]. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce byl u žalované zaměstnán v pracovním poměru dle pracovní smlouvy ze dne [datum] jako programátor a obsluha CNC strojů. Dne [datum] utrpěl v zaměstnání při výkonu sjednané profese vážný pracovní úraz levého oka, následkem kterého na levé oko prakticky ztratil zrak. V pracovní neschopnosti byl od [datum] do [datum]. Dne [datum] byl vystaven lékařský posudek, dle kterého se žalobce stal dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k dosavadní práci pro pracovní úraz. Žalovaná však nepřevedla žalobce na jinou vhodnou práci, ani nedošlo k uzavření dohody o změně pracovní smlouvy. První období po skončení pracovní neschopnosti žalovaná překrývala tím, že žalobci nařídila čerpání dovolené na zotavenou (16,5 dne v červenci 2014 a 19,5 dne v srpnu 2014). Dále však pracovní poměr nebyl řešen a trval do [datum], kdy byl skončen ze strany žalobce okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu dluhu žalované na náhradě mzdy ve výši průměrného výdělku, čemuž se žalovaná soudně nebránila a zaplatila žalobci náhradu mzdy za nevyužitou výpovědní dobu dvou měsíců. Náhrada mzdy však byla vypočtena z průměrného pravděpodobného výdělku v nesprávné výši 130 Kč/hod, ačkoliv správně mělo být ve výši 140,28 Kč/hod představující jeho průměrný výdělek platný ke dni [datum]. Nárok na náhradu mzdy pro překážku v práci na straně zaměstnavatele žalobci vznikl počínaje dnem [datum] a trval do [datum]. Žalobce měl proto za 16,5 dne dovolené v měsíci července 2014 obdržet náhradu mzdy ve výši 18 517 Kč (reálně obdržel 17 160 Kč, rozdíl činil 1 357 Kč) a za 19,5 dovolené v měsíci srpnu 2014 náhradu mzdy ve výši 21 884 Kč (reálně obdržel 20 280 Kč, rozdíl činil 1 604 Kč). Dlužná náhrada mzdy za období od [datum] do [datum] činila za celkem 173 pracovních dní při průměrné denní mzdě 1 122,24 Kč (140,28 Kč/hod) částku 194 148 Kč. Od této částky žalobce odečetl odpočet za měsíce červenec a srpen 2014 ve výši 37 960 Kč, dlužná náhrada mzdy tak po odečtení činila částku 156 188 Kč. S ohledem na vyslovený právní názor Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 2. 2022, č. j. 21 Cdo 1334/2021-504, požadoval žalobce tento nárok (tj. 156 188 Kč s příslušenstvím) z titulu nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

2. Žalovaná nejprve s podanou žalobou nesouhlasila. Po vyslovení závazného právního názoru Nejvyšším soudem v řízení shodně s žalobcem uvedla, že žalobce je bývalým zaměstnancem žalované. Při výkonu zaměstnání utrpěl dne [datum] pracovní úraz, za který nese žalovaná plnou odpovědnost a pro který se stal žalobce dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k dosavadní práci programátora a obsluhy CNC strojů. V mezidobí od [datum] do [datum] žalovaná žalobci nenabídla jinou pro něho zdravotně i kvalifikačně vhodnou práci, která by byla i dalším efektivním využitím zaměstnance pro společnost, ani jej na takovou práci nepřevedla. Žalobce se tak ani nemohl nechat zaměstnat u jiného zaměstnavatele, a proto také u jiného zaměstnavatele v tomto období zaměstnán nebyl. Pracovní poměr žalobce u žalované skončil dnem [datum] z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem. Okamžité zrušení pracovního poměru soudně napadeno nebylo, náhrada mzdy ve výši nesprávného průměrného výdělku byla vyplacena. Ke dni [datum] činil pravděpodobný výdělek zaměstnance částku 140,28 Kč/hod. Žalovaná se dále nevyjádřila k právnímu posouzení nároku žalobce.

3. O věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterými bylo žalované uloženo uhradit žalobci nárok v plné výši z titulu náhrady mzdy za překážky v práci na straně žalované za období od [datum] do [datum]. Oba tyto rozsudky však byly rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeny a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu jednání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nárok ve výši 156 188 Kč s příslušenstvím měl být právně posouzen jako nárok za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (nárok na náhradu mzdy totiž žalobci nepříslušel).

4. Ze shodných tvrzení účastníků, z provedených listinných důkazů, svědeckých výpovědí, účastnické a znalecké výpovědi učinil soud následující skutková zjištění: Žalobci byla pravomocným rozsudkem Okresní soud v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přiznána náhrada škody na zdraví ve formě bolestného ve výši 46 800 Kč a ztíženého společenského uplatnění ve výši 310 600 Kč. Těmito rozsudky bylo mj. mezi účastníky pravomocně uzavřeno, že je zde dán základ nároku žalobce na náhradu škody. V řízení bylo zjištěno, že žalobce utrpěl dne [datum] pracovní úraz. Dále bylo uzavřeno, že žalovaná odpovídá za plnou náhradu škody, neboť nebyly prokázány podmínky pro zproštění odpovědnosti za úraz zcela. Žalované se však nepodařilo ani zčásti zprostit odpovědnosti, neboť chování žalobce bylo třeba posoudit jako běžnou neopatrnost, nikoliv jako hazardérství či nebezpečné riskování /viz citovaný rozsudek zdejšího soudu na č. l. 51 – 59 spisu ve spojení s citovaným rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] založený v připojeném spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] Žalobce v postavení zaměstnance a žalovaná v postavení zaměstnavatele podepsali dne [datum] pracovní smlouvu, v níž se dohodli, že žalobce bude u žalované pracovat jako programátor a obsluha CNC strojů s místem výkonu v [obec] a dnem nástupu do práce [datum]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou /viz pracovní smlouva na č. l. 10 spisu/. Dne [datum] došlo na pracovišti k úrazu žalobce, poranění levého oka (průraz sítnice bulvy). V době úrazu žalobce obsluhoval CNC vrtací stroj, před zahájením samotného obrábění žalobce prováděl tzv. korekci (obráběcí nástroj musí nejprve najet na příslušné místo, dotknout se materiálu, dojde k zápisu hodnoty pro nastavení). Při najetí vrtáku k materiálu došlo k jeho prasknutí a vymrštění špičky. V tomto okamžiku stál žalobce vedle obráběcího vřetene a ovládal pohyb vrtáku na ovládacím panelu a vymrštěná část vrtáku ho zasáhla do oka. Při najíždění vrtáku k materiálu nepoužil přidělené ochranné brýle /viz záznam o úrazu na č. l. 11 - 14 spisu/. Dne [datum] byl žalobce uznán práce schopným. Dle zdravotní prohlídky ze dne [datum] žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k dané profesi. [ulice] preventivní péče byla žalované poskytována [celé jméno svědkyně] na základě smlouvy ze dne [datum] a [celé jméno svědkyně] na základě smlouvy ze dne [datum] /viz shodná tvrzení účastníků, žádost o posouzení zdravotní způsobilosti na č. l. 15 spisu, sdělení na č. l. 79 - 80 spisu, výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], smlouva o zajišťování preventivní péče pro zaměstnance a poskytování pracovnělékařských služeb ze dne [datum] na č. l. 181 – 182 spisu a smlouva o poskytování závodní preventivní péče a o úhradě nákladů za tuto péči na č. l. 183 – 184 spisu a účastnický výslech [celé jméno svědka] Žalovaná nabízela žalobci jiné volné profese, žádnou však, která by byla pro něho zdravotně a kvalifikačně vhodná. Na jinou práci žalobce žalovaná ani nepřevedla /viz shodná tvrzení účastníků na č. l. 552 spisu, výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], účastnický výslech [celé jméno svědka], dopis na č. l. 16, 17 a 60 spisu a výměnný list – poukaz k ošetření na č. l. 18 Žalobce a žalovaná spolu marně komunikovali za účelem nalezení řešení dané situace /viz nesignovaná dohoda o narovnání na č. l. 19 – 22 spisu, výslech svědkyně [celé jméno svědkyně], e-maily doložené JUDr. [celé jméno svědkyně], e-mailová komunikace na č. l. 555 – 557 spisu, účastnický výslech [celé jméno svědka], výslech svědkyně [celé jméno svědkyně] a kniha odeslané pošty za období [datum] do [datum] Žalobce doručil dne [datum] žalované dopis ze dne [datum] obsahující okamžité zrušení pracovního poměru. Platnost tohoto rozvázání nebyla u soudu napadena /viz shodná tvrzení účastníků na č. l. 552 spisu, dopis na č. l. 23 – 24 spisu a potvrzení při změně zaměstnání na č. l. 27 spisu/. V souvislosti s úrazem a následnou činností žalované byla k podnětu zástupce žalobce provedena u žalované kontrola Oblastním inspektorátem práce pro Středočeský kraj /viz informace o výsledku kontroly na č. l. 30 – 32 spisu/. V roce 2013 byla žalobci vyplácena mzda do úrazu, ke kterému došlo [datum], poté byl žalobce v pracovní neschopnosti. Žalobce byl v období od [datum] do [datum] (173 pracovních dní) u zaměstnavatele zaměstnán, nevykonával žádnou práci, a proto mu ani nebyla vyplacena žádná mzda. Nevykonával ani žádnou jinou práci u jiného zaměstnavatele. Za výkon práce, ke které byla sjednána pracovní smlouva, by žalobci příslušela mzda ve výši 140,28 Kč/hod s osmihodinovou pracovní dobou /viz shodná tvrzení účastníků na č. l. 552 spisu, výplatní list na č. l. 25-26, údaje o výši průměrného výdělku na č. l. 28, potvrzení na č. l. 29, mzdové listy na č. l. 341 – 343, sdělení žalovaného na č. l. 358, znalecký posudek na č. l. 376 – 383 včetně doplnění znaleckého posudku na č. l. 397 – 399 a výslech znalce [celé jméno znalce]

5. Soud pro nadbytečnost zamítl důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví (psychiatrie) k možnostem a schopnostem žalobce vykonávat práci, neboť tyto rozhodné skutečnosti učinili účastníci v průběhu řízení nespornými.

6. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce v postavení zaměstnance a žalovaná v postavení zaměstnavatele podepsali dne [datum] pracovní smlouvu, v níž se mj. dohodli, že žalobce bude u žalované pracovat jako programátor a obsluha CNC strojů. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne [datum] došlo na pracovišti k úrazu žalobce. Dne [datum] byl žalobce uznán práce schopným. Dle zdravotní prohlídky ze dne [datum] žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k dané profesi. Žalovaná nabízela žalobci jiné volné profese, žádnou však, která by byla pro něho zdravotně a kvalifikačně vhodná. Na jinou práci žalobce žalovaná ani nepřevedla. Žalobce doručil žalované dne [datum] okamžité zrušení pracovního poměru. Platnost tohoto rozvázání nebyla u soudu napadena. Žalobce od [datum] do [datum] nevykonával žádnou práci. Za výkon práce, ke které byla sjednána pracovní smlouva, by žalobci příslušela mzda ve výši 140,28 Kč/hod s osmihodinovou pracovní dobou. Žalobci byla pravomocným rozsudkem Okresní soud v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přiznána náhrada škody na zdraví ve formě bolestného ve výši 46 800 Kč a ztíženého společenského uplatnění ve výši 310 600 Kč. Těmito rozsudky bylo mj. mezi účastníky pravomocně uzavřeno, že je zde dán základ nároku žalobce na náhradu škody z důvodu utrpěného pracovního úrazu dne [datum], za který žalovaná zcela odpovídá.

7. Dle § 354 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen„ zákoník práce“), není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Dle odst. 2 téhož ustanovení se průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

8. Dle § 355 odst. 1 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Dle odst. 2 téhož ustanovení pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

9. Dle § 366 odst. 1 zákoníku práce odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Dle § 369 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku.

11. Dle § 371 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Dle odst. 4 téhož ustanovení dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. Dle odst. 5 téhož ustanovení zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat.

12. Dle § 382 odst. 1 zákoníku práce je při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

13. Po právním hodnocení skutkových zjištění soud zjistil, že nárok žalobce je zčásti důvodný. V řízení bylo prokázáno, že došlo dne [datum] k pracovnímu úrazu žalobce. Žalovaná ve smyslu § 366 odst. 1 zákoníku práce odpovídá za škodu, která žalobci tímto pracovním úrazem vznikla, neboť k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů. Mezi účastníky již bylo i pravomocně rozhodnuto, že žalovaná odpovídá v plném rozsahu. Od tohoto závěru neměl soudu důvodu odchýlit se ani v daném případě, když v řízení nevyšly najevo žádné jiné skutečnosti, pro které by bylo lze uvažovat o jiném závěru. Žalovaná je proto povinna poskytnout žalobci ve smyslu § 369 odst. 1 písm. a) a § 371 odst. 1 zákoníku práce náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobce byl uznán práce schopným dne [datum]. Žalobce žalobou požaduje náhradu za období od [datum] do [datum], kdy došlo ke skončení pracovního poměru žalobce u žalované. Žalobou požadovaný nárok je pak třeba s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který je pro soud závazný, posuzovat právě jako nárok na náhradu za ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

14. Při určení samotné výše škody vycházel soud ve smyslu § 355 odst. 1 zákoníku práce z pravděpodobného výdělku žalobce. Žalobce totiž v rozhodném období, tj. v předchozím kalendářním čtvrtletí, resp. v předchozím kalendářním roce, tj. v období od [datum] do [datum] nedosáhl žádného výdělku, z něhož by bylo možné průměrný výdělek ve smyslu § 371 odst. 1 ve spojení s § 354 odst. 1 a 2 a § 382 odst. 1 zákoníku práce zjistit. V období od [datum] do [datum] by žalovanému s ohledem na práci, kterou měl u žalované dle pracovní smlouvy vykonávat, a s ohledem na obvyklou výši jednotlivých složek mzdy (tj. pevné a fakultativní složky mzdy) náležela mzda ve výši 140,28 Kč/hod. Žalobce by tak v rozhodném období dosáhl hrubé mzdy v celkové výši 194 147,52 Kč (173 pracovních dní x osmihodinová pracovní doba x hodinový výdělek 140,28 Kč). Tuto částku nebylo možné ponížit o žalobcem dosažený výdělek, neboť žalobce v rozhodném období žádného výdělku bez své viny nedosáhl. Žalobce byl totiž stále zaměstnán u žalované (nebyl tedy v jiném pracovním poměru, z něhož by měl nějaké příjmy), která mu však nepřidělovala práci, ani jej na žádnou práci nepřevedla. Žalovaná ani žalobci nenabídla žádnou práci, která by odpovídala jeho schopnostem a kvalifikaci. Nelze tak ani shledat, že by žalobce odmítl nastoupit práci, kterou mu žalovaná zajistila, tj. že by se svým vlastním jednáním připravil o výdělek. Požadoval-li tak žalobce v řízení částku ve výši 156 188 Kč pak byl tento nárok po právu. Jelikož žalovaná žalobci nárok neuhradila, má žalobce rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení, pak je třeba vycházet ze znění § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého, není-li ujednáno něco jiného, je věřitel oprávněn požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. Žalobce ani přes výzvu podle § 118 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v řízení netvrdil a neprokázal, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval ke splnění jejího dluhu. V této souvislosti žalobce k poučení uvedl, že žalovanou vyzval k plnění dne [datum], tj. ještě před tím, než žalobci mohl takový nárok vzniknout (práce schopným se žalobce stal až dne [datum]). K důkazu založil žalobce e-mailovou komunikaci datovanou ze dne [datum], jejímž obsahem však je jednání o dalším postupu mezi žalobcem a žalovaným, zejména možnost převedení žalobce na jinou pracovní pozici, popř. možnost ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného. Tuto e-mailovou komunikace však nelze považovat za výzvu k úhradě příslušného dluhu, když takový dluh není v dopise vyčíslen (ostatně jeho podstatná část, pro kterou je žaloba podána, v té době ještě ani nevznikla). Tento e-mail tak nelze pokládat za výzvu k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. zakládající důsledky jejího nesplnění, tj. že by se žalovaná dostala do prodlení s úhradou. K otázce splatnosti závazku žalobce odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které se však touto otázkou nezabývá. Rozhodnutí se týká promlčením práv na jednotlivá plnění vyplývajících z nároku zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu, nikoliv otázkou splatnosti závazku, což nelze zaměňovat. Promlčecí lhůta ve smyslu § 619 o. z. plyne žalobci a jedná se o lhůtu běžící ode dne, kdy může žalobce uplatnit právo u soudu poprvé (od dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla). Naopak splatnost závazku z náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se odvíjí od 1958 odst. 2 o. z. Žalovaná se nemůže dostat do prodlení dříve, než je žalobcem vyzvána k plnění. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že by byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, je třeba za takovou výzvu považovat až doručení žaloby žalované dne [datum]. Za přiměřenou lhůtu k plnění lze považovat tři dny, žalovaná je tak od [datum] v prodlení s úhradou dluhu. Žalobou byl požadován úrok z prodlení do [datum]. Za toto období tak bylo žalované uloženo dluh uhradit. Soud proto přiznal žalobci dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ze žalované částky v požadované výši 8,05 % ročně, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

15. Jelikož byl úrok z prodlení žalobou požadován za dřívější období, než za které bylo v řízení prokázáno prodlení žalované, ve zbylém soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. § 151 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť neúspěch žalobce byl pouze v nepatrné části úroku z prodlení. Žaloba byla vzata částečně zpět v rozsahu, v němž účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu a o narovnání (žalovaná se v této souvislosti zavázala částku ve výši 3 576 Kč s příslušenstvím uhradit), nelze proto shledat v tomto rozsahu zavinění na zastavení na straně žalobce. Náklady v celkové výši 245 295 Kč jsou tak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 15 978 Kč (za žalobu a za prvé odvolání), odměnou za zastupování advokátem v celkové výši 172 260 Kč za 21 úkonů právní služby po 7 500 Kč/úkon z tarifní hodnoty 159 764 Kč (převzetí věci, podání žalobního návrhu, písemné podání na č. l. 64 – 66 spisu, účast při jednání soudu dne [datum], podání na č. l. 153 – 154 /155 – 156/, účast při jednání soudu dne [datum], podání na č. l. 172 – 174 /176 – 178/, ústní jednání dne [datum] /přesahující dvě hodiny, odpovídající dvěma úkonům/, ústní jednání dne [datum] /přesahující dvě hodiny, odpovídající dvěma úkonům/, odvolání proti prvému rozsudku soudu prvého stupně, účast při jednání soudu druhého stupně dne [datum], za písemné podání na č. l. 349 – 350 /355 – 356, 360 - 361/, účast při jednání soudu dne [datum], písemné podání na č. l. 364 – 365, písemné podání na č. l. 402 – 403, účast při jednání soudu dne [datum], písemné vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum] a vyjádření k dovolání) a za 2 úkony právní služby po 7 380 Kč/úkon z tarifní hodnoty 156 188 Kč (částečné zpětvzetí žaloby a účast při jednání dne [datum] nepřesahujícím dvě hodiny), paušální částka náhrady hotových výdajů 6 900 Kč za 23 úkonů právní služby po 300 Kč, dále náhradou promeškaného času na cestě k jednání Krajského soudu v Praze dne [datum] a zpět v délce 8 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč a na cestě k jednání Okresního soudu v Mělníku dne [datum] a zpět v délce 6 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč. Soud dále přiznal náhradu cestovného v celkové výši 8 958 Kč za cestu k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] dne [datum] ve výši 966 Kč v celkové délce 158 km vozem tovární značky SUBARU IMPREZA 1.5R, [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 29,50 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 3,9 Kč km dle vyhlášky č. 463/2017 Sb., za cesty k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] dne [datum], [datum] a [datum] v celkové výši 2 979 Kč (jedna zpáteční cesta 993 Kč) v celkové délce 158 km vozem tovární značky SUBARU IMPREZA 1.5R, [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 30,50 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4 Kč km dle vyhlášky č. 440/2016 Sb., za cestu k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] dne [datum] ve výši 1 043 Kč v celkové délce 158 km vozem tovární značky SUBARU IMPREZA 1.5R, [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 32 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4,2 Kč km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., za cestu k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] dne [datum] ve výši 1 254 Kč v celkové délce 156 km vozem tovární značky SUBARU IMPREZA 1.5R, [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 29,50 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 3.9 Kč km dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., za cestu k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] dne [datum] ve výši 1 356 Kč v celkové délce 206 km vozem tovární značky SUBARU IMPREZA 1.5R, [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 33,10 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4,1 Kč km dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. a za cestu k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] dne [datum] ve výši 1 360 Kč v celkové délce 206 km vozem tovární značky SUBARU IMPREZA 1.5R, [registrační značka] o kombinované spotřebě 7,5 l [číslo] km při vyhláškové ceně benzinu 32 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4,2 Kč km dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. To vše soud přiznal podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 1, 4 a 5 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud rovněž přiznal 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši 39 799 Kč, která patří k nákladům řízení podle § 137 odst. odst. 2, 3 o. s. ř. za použití § 14a a. t., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobce registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). K tomuto soud pro úplnost dodává, že po zvážení neshledal důvod pro, byť částečnou, aplikaci § 150 o. s. ř. Žalobce není povinen věc právně kvalifikovat. Jeho povinností je pouze vylíčit rozhodný skutkový stav, který poté soud právně kvalifikuje. Nesprávná právní kvalifikace tak s ohledem na uvedené nemůže jít k tíži žalobce. Rozhodující v daném případě je, že žalobci vznikl daný nárok, kterého se dosud po žalované nedomohl. Úspěch ve věci se rovněž odvíjí od konečného rozhodnutí, nikoliv od toho, jak byli účastníci úspěšní v jednotlivých dílčích fázích řízení. Soud proto přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

17. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud ve smyslu § 148 o. s. ř. a uložil je uhradit zcela žalované, která byla v řízení neúspěšná (viz odůvodnění úspěšnosti žalobce v řízení v odst. 16 tohoto rozsudku). Náklady řízení státu v celkové výši 7 609 Kč jsou tvořeny znalečným přiznaným usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výši 6 474 Kč (vyplacené zdejším soudem viz č. l. 459 spisu) a usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve výši 1 135 Kč (vyplacené zdejším soudem viz č. l. 458 spisu). Pouze pro úplnost soud dodává, že o náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Příslušná rozhodnutí však byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a proto soud o nároku rozhodoval opětovně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).