12 C 203/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 393, 91 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 393,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z částky 16 393,91 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 957,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 54 751,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru reg. číslo z titulu smlouvy o zřízení a vedení účtu reg. číslo bankovní účet. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. spisová značka (dříve pod sp. zn. spisová značka), ze kterého byl usnesením ze dne datum nárok na zaplacení částky ve výši 16 393,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně z této částky od datum do zaplacení z titulu smlouvy o zřízení a vedení účtu reg. číslo bankovní účet vyloučen k samostatnému řízení. O nároku na zaplacení částky 38 357,53 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru reg. číslo bylo zdejším soudem rozhodnuto rozsudkem č. j. číslo jednací ze dne 19. 11. 2008. K odůvodnění nároku na zaplacení částky ve výši 16 393,91 Kč s příslušenstvím žalobkyně uvedla, že dne datum žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o zřízení a vedení účtu 51 bankovní účet, na základě které žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky žalobkyně. Žalovaná se na běžném účtu dostala do neoprávněného debetu, který neuhradila, ač byla k uhrazení žalobkyní vyzývána. V souladu s podmínkami žalobkyně byl nepovolený debet ve výši 16 393,91 Kč ke dni datum převeden z běžného účtu žalované na účet pohledávek z nepovoleného debetu. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila v souladu s oznámením žalobkyně ze dne datum, kterým se stanoví úrokové sazby vkladů a úvěrů, nárok na úrok z prodlení ve výši v běžící výši 25 % ročně z žalované částky, patrné z výroku I. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaná s žalobkyní uzavřela dne datum ve znění dodatku ze dne datum smlouvu o zřízení a vedení IDEAL konta na základě které se žalobkyně zavázala žalované zřídit běžný účet. Nedílnou součástí smlouvy byly podmínky žalobkyně k IDEAL kontu, ze kterých plyne, že žalobkyně mohla žalované povolit změnu stávajícího kreditního účtu na kreditně-debetní účet a v takovém případě byla žalovaná oprávněna čerpat prostředky z povoleného nezajištěného debetu na dobu 180 kalendářních dnů. Po uplynutí této doby musel účet vykazovat nulový či kreditní zůstatek, v opačném případě byl zůstatek považován za nepovolený debet/viz smlouva na č. l. 25-26 spisu, dodatek na č. l. 27 spisu, podmínky na č. l. 28-29 Žalovaná prostředky z povoleného debetu čerpala, ale řádně nesplatila, když se ke dni datum dostala do nepovoleného debetu ve výši 16 393,91 Kč /viz výpis na č. l. 30 spisu/. Pro případ prodlení žalované s úhradou nepovoleného debetu byla účastníky sjednána úroková sazba dle sazebníku žalobkyně ze dne datum s platností od datum ve výši 25 % ročně /viz oznámení žalobkyně na č. l. 31-35 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do datum (dále jen„ obchodní zákoník“).

7. Podle § 708 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele. Dále podle § 710 obchodního zákoníku, je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a následující obchodního zákoníku). Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru, se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

9. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o běžném účtu. Žalobkyně v souladu s podmínkami žalované také poskytla úvěrový rámec ve formě povoleného debetu na běžném účtu s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluvenými úroky a poplatky vrátit. Žalovaná se dostala do nepovoleného debetu, který žalobkyni nevrátila. Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a samozřejmě i prokázala, kdy a jak dluh uhradila. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného ve věci nebylo tvrzeno, soud žalobě plně vyhověl. Neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou, soud vyhověl také nároku na úrok z prodlení ve smluvené výši 25 % ročně z dlužné částky (výrok I. tohoto rozsudku).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 4 957,60 Kč sestávající z částky 650 Kč představující rozdíl mezi zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 190 Kč a soudním poplatkem ve výši 1 540 Kč, který byl vypořádán v rámci řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka /viz rozsudku č. j. číslo jednací ze dne 19. 11. 2008, poslední odstavec odůvodnění/ a dále z odměny za 2 úkony právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 16 393,91 Kč po 1 780 Kč (příprava a převzetí věci, podání žaloby), a 21 % DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 747,60 Kč.

11. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni v tomto řízení nepřiznal nárok na náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 a. t., neboť náhrada hotových výdajů spojených s úkony právní služby v rozsahu přípravy a převzetí věci a podání žaloby již byla žalobkyni přiznána v rámci řízení vedeném pod sp. zn. 13 C 73/2008, neboť tyto úkony právní služby byly společné pro obě řízení /viz rozsudku č. j. 13 C 73/2008-67 ze dne 19. 11. 2008, poslední odstavec odůvodnění/. Soud také zkoumal, zda stanovení účelně vynaložených nákladů podle a. t. nebude znamenat nezanedbatelné zvýšení nákladů řízení oproti výši, s níž mohl účastník pro případ neúspěchu ve sporu počítat, neboť strany do řízení vstoupily za účinnosti tzv. přísudkové vyhlášky č. 484/2000 Sb., která byla ke dni datum zrušena nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (srov. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3559/15 ze dne datum). Soud dospěl k závěru, že v případě stanovení nákladů řízení dle přísudkové vyhlášky by sazba odměny za řízení byla ve výši 8 587 Kč (podle § 3 odst. 1 bod 7 přísudkové vyhlášky). Náklady řízení by tak byly stanoveny ve výši 9 237 Kč (8 587 Kč + 650 Kč soudní poplatek), tedy ve výši vyšší než přiznané podle a. t., a proto soud náklady řízení přiznal podle a. t.

12. Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.