12 C 31/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 812 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do části ve výši 4 702 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 732,25 Kč od 4. 2. 2024 do 4. 7. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhá zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 990,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 13 812 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná dne 24. 11. 2023 uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatku ze dne 4. 1. 2024, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit i s příslušenstvím nejpozději do 3. 2. 2024, kdy se zavázala celkem právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku ve výši 14 790 Kč. Žalovaná o úvěr požádala online prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz, kde vyplnila registrační formulář, kterým zadala své osobní údaje, a touto cestou žalovaná poskytla kopii občanského průkazu. Žalovaná také provedla tzv. verifikační platbu, která slouží k prokázání totožnosti. Při zaslání verifikační platby žalovaná odsouhlasila mimo jiné všeobecné obchodní podmínky a text smlouvy, přičemž všechny dokumenty byly žalované zaslány na e-mail uvedený v žádosti o půjčku. Žalovaná úvěr čerpala převodem na svůj účet. Pro případ prodlení žalované s úhradou si účastníci smlouvou sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalovaná smluvní závazky neuhradila řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradila. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně, naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná částka ve výši 13 812 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny od 4. 2. 2024 do 4. 7. 2024 ve výši 1 812 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení částečně v kapitalizované výši 732,25 Kč a částečně v běžící výši 14,75 % ročně z nesplacené jistiny, úrok v kapitalizované výši 2 890 Kč představující nesplacený úrok ve výši 2 790 Kč a paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně žalobou také uplatnila nárok na částku 217 Kč představující náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky.

2. Podáním doručeným soudu dne 21. 3. 2025 žalobkyně vzala žalobu co do částky smluvní pokuty 1 812 Kč a úroku v kapitalizované výši 2 890 Kč zpět a doplnila žalobní tvrzení o tom, že nedisponuje žádnými důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr s tím, že žalovaná na svůj dluh právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho neuhradila.

3. Neboť žaloba byla částečně vzata zpět před prvním jednáním ve věci samé, soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení, co do částky 4 702 Kč, podle § 96 odst. 1, 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.

4. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) v nepřítomnosti účastníků, neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaná žalovaná bez omluvy nedostavila a žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela dne 24. 11. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr do 24. 12. 2023 spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 150 Kč. Sjednaná úroková sazba byla ve výši 279,83 %, RPSN 1 141,2 %. Totožnost žalované byla ověřena tzv. verifikační platbou ve výši 0,01 Kč. Pro případ prodlení žalované si účastníci smlouvou sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Dne 24. 11. 2023 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, kterým byla celková výše jistiny sjednána ve výši 12 000 Kč. Dne 4. 1. 2024 byl mezi účastníky uzavřen dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru, kterým byl sjednán datum splatnosti na den 3. 2. 2024 /viz smlouva o úvěru na č. l. 13-14 spisu, dodatek č. 2 a 3 na č. l. 15-16 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR, výpis na č. l. 17 spisu/. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , a to dne 24. 11. 2024 jednotlivými platbami ve výši 5 000 Kč, 5 000 Kč a 2 000 Kč /viz výpisy z účtu na č. l. 18-20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne 13. 11. 2023 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek v CEPR, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 22 spisu, podací arch na č. l. 23 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 21 spisu/. Žalobkyně následně vyvíjela snahu věc vyřešit mimosoudně, kdy žalovanou vyzývala k uhrazení dluhu a provedla v bydlišti žalované osobní návštěvu. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2024 odeslanou žalované dne 21. 10. 2024 /viz předžalobní výzva na č. l. 25 spisu, podací arch na č. l. 26spisu, výzva k uhrazení č. l. 24 spisu, výpis mimosoudního vymáhání pohledávek na č. l. 27 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru, se použije pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168.

13. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

14. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěrový rámec ve výši 12 000 Kč, s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 3. 2. 2024. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 12 000 Kč, nesplatila jej však řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka za žalovanou právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet neuvedla žádná tvrzení, kdy na výzvu soudu uvedla, že důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.

15. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a toto obohacení je žalovaná ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin založených ve spisu vyplynulo, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná je tak povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, o které se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila, dostala se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak žalobkyně uplatnila.

16. Soud však nepřiznal žalobkyni náhradu uplatněných nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč, neboť tyto žalobkyni nenáleží. Uvedené náklady mimosoudního vymáhání nebyly mezi účastníky sjednány, nýbrž tyto byly žalované ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámeny /viz č. l. 24 spisu/. Uvedené náklady však nemusely být žalobkyní vynaloženy, jednalo se ze strany žalobkyně pouze o další pokus o vymožení plnění před podáním žaloby. Uvedené náklady tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovanou, a to ani v případě, že žalobkyně dále vyzývá žalovanou k úhradě sama, ani v případě dalšího vymáhání prostřednictvím 3. osoby, zejména inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako (účelně vynaložené) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala zaplacení částky celkem 17 651,25 Kč (při zohlednění kapitalizovaného úroku, kapitalizovaného úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky). Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka 12 732,25 Kč (jistina + kapitalizovaný úrok z prodlení). Při odečtení neúspěchu (28 %) od úspěchu (72 %), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 44 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 990,88 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše 2 252 Kč, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 13 812 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř.