12 C 316/2018

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Daniely Kulíkové a přísedících Petra Kruntoráda a Míly Kruntorádové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o odškodnění pracovního úrazu, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 95 126Kč a náhradu na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 466 411Kč</b> <b>spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně</b> <b>z částky 5 946 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 17 836 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 17 836 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 17 836 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 17 836 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 17 836 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 891 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 9 274 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 10 684 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 16 914 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 13 256 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 10 864 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 10 572Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 10 696Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 284Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 548 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně</b> <b>z částky 11 228 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 568 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 13 218 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 20 068Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 12 350 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně</b> <b>z částky 11 568 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 568 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 568Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 368 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 14 318 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 13 798 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně</b> <b>z částky 11 935 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 529 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 19 026 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 10 792 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 856Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 12 721 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně</b> <b>z částky 11 856 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 12 465 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 810 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 648 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 670 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 856 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 11 883 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 12 371 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 13 224 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 15 491 Kč od [datum] do zaplacení,</b> <b>z částky 15 495 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 236 037 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit státu ČR – Okresnímu soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení spočívajícím v úhradě znalečného ve výši 16 231,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se svým návrhem doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vůči žalované zaplacení 741 205,80 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolestného, ztížení společenského uplatnění a účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedl, že dne [datum] při výkonu práce v [anonymizována dvě slova] v rámci pracovního poměru u žalované utrpěl pracovní úraz, když zvedal těžké břemeno a utrpěl zranění, v jehož důsledku má trvale poškozenou páteř. Žalovaná je pojištěna u [pojišťovna], [IČO], která nejprve žalobci uhradila náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] ve výši 29 571Kč s částečnou náhradou za bolestné ve výši 6 000Kč a náhradu části nákladů spojených s léčením ve výši 2 892Kč, další však odmítla hradit s odůvodněním, že podstatnou a převažující příčinou nezpůsobilosti žalobce k dělnické profesi je páteřové onemocnění, tento názor pojišťovny je v rozporu s odůvodněním závěrů posudku o invaliditě, který zpracoval pro Českou správu sociálního zabezpečení dne [datum] MUDr. [příjmení] [příjmení]. Žalobce až do pracovního úrazu netrpěl bolestmi zad ani jinými obtížemi s páteří. Žalobce požadoval 1) na ztrátu na výdělku za dobu od [datum] do [datum] částku 232 997Kč, za dobu od [datum] do [datum] částku ve výši 185 829Kč, celkem tedy na ztrátě na výdělku částku 418 826Kč s příslušenstvím. Žalobce dále požadoval v souvislosti s pracovním úrazem 2) bolestné ve výši 31 500Kč a na základě rozšíření žalobního návrhu ze dne [datum] pak celkem částku ve výši 39 000Kč. Žalobce požadoval rovněž v souvislosti s pracovním úrazem 3) náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 450 000Kč a 4) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením žalobce ve výši celkem po rozšíření žalobního návrhu částku 30 488,80 Kč.

2. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, č.j. [číslo jednací], tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na bolestném 39 000 Kč s příslušenstvím, za ztížení společenského uplatnění 450 000 Kč, na náhradě za ztrátu na výdělku 418 826 Kč s příslušenstvím a za účelně vynaložené náklady spojené s léčením 30 488,80 Kč Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudek v části rozhodnutí o náhradě za ztrátu na výdělku, náhrady nákladů řízení a náhrady nákladů státu zrušil, a to usnesením ze dne 25. 3. 2021, č.j. [číslo jednací]. Dle názoru odvolacího soudu došlo ke skončení pracovní neschopnosti žalobce rozhodnutím ošetřujícího lékaře ke dni [datum]. V období od [datum] do [datum] se proto jedná o náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti a teprve za období od [datum] do [datum] vznikl nárok na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přičemž pro výpočet náhrady pro každé z těchto období je rozhodný výdělek za jiné období. Zatímco pro náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce je rozhodující žalobcův průměrný výdělek za dobu od 1. 1. do [datum], popř. za období od 1. 1. do [datum], je-li to pro žalobce výhodnější, pro náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je rozhodující průměrný výdělek žalobce za období od 1. 10. do [datum], popř. jeho pravděpodobný výdělek, jestliže by v tomto období neodpracoval alespoň 21 dnů.

3. Soud po provedeném dokazování k náhradě za ztrátu na výdělku dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:

4. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení /na č.l. 299 spisu/ soud zjišťuje, že žalobce je od [datum] u žalované zaměstnán na pozici dělník. Z dodatku k pracovní smlouvě /na č.l. 300 spisu/ soud zjišťuje, že od [datum] byla pracovní pozice žalobce změněna na pozici rozpočtář. Ze mzdového listu žalobce za rok 2014 /mzdový list žalobce na č.l. 341 spisu/ soud zjišťuje, že v měsíci leden 2014 činila hrubá mzda 18 818 Kč, v měsíci únor činila 0 Kč, v měsíci březen činila 1 170 Kč, v měsíci duben 24 343 Kč, v měsíci květen činila 30 270 Kč, v měsíci červen činila 29 548 Kč, v měsíci červenec 31 384 Kč, v měsíci srpen 27 660 Kč, v měsíci září 27 713 Kč, v měsíci říjen 27 704 Kč, v měsíci listopad 24 104 Kč a v měsíci prosinec 27 983 Kč. Ze mzdového listu žalobce za rok 2015 /citovaný mzdový list žalobce na č.l. 21, 340 spisu/ soud zjišťuje, že v 1. čtvrtletí roku 2015 v měsíci leden činila hrubá mzda žalobce částku ve výši 27 450Kč, v měsíci únoru pak činila částku 22 950Kč a měsíci březnu pak částku ve výši 24 570Kč. Z mzdového listu žalované za rok 2016 /citovaný mzdový list žalobce na č.l. 22, 339 spisu/ soud zjišťuje, že žalovaný poskytl za měsíc červen částku ve výši 5 394Kč, v měsíci červenci až listopadu nevyplatil žalobci ničeho, v měsíci prosinci 2016 pak poskytl žalobci částku ve výši 31 066Kč. Z mzdových lístků žalobce za rok 2017 a za rok 2018 a mzdového listu žalobce za rok 2017 citované mzdové lístky žalobce na č.l. 101-110, [číslo], 338 spisu/ soud zjišťuje, že žalobce obdržel od žalovaného v lednu 2017 mzdu ve výši 15 718Kč, v únoru 2017 mzdu ve výši 14 839Kč, v březnu 2017 mzdu ve výši 8 490Kč, v dubnu 2017 mzdu ve výši 5 879Kč, v květnu 2017 mzdu ve výši 6 810Kč, v červnu 2017 mzdu ve výši 8 540Kč, v červenci 2017 pak mzdu ve výši 8 939Kč, v srpnu 2017 mzdu ve výši 8 959Kč, v září 2017 mzdu ve výši 8 505Kč, v říjnu 2017 mzdu ve výši 8 215Kč, v listopadu mzdu ve výši 8 390Kč, v prosinci mzdu ve výši 17 222Kč. V roce 2018 žalobce obdrželo od žalované mzdu za měsíc leden 2018 ve výši 8 690Kč, za měsíc únor 2018 pak mzdu ve výši 7 471Kč, za březen 2018 mzdu ve výši 9 315Kč, za duben 2018 mzdu ve výši 10 218Kč, za měsíc květen mzdu ve výši 11 000Kč, za měsíc červen 2018 mzdu ve výši 11 000Kč, za měsíc červenec 2018 mzdu ve výši 11 000Kč, za měsíc srpen 2018 mzdu ve výši 11 200Kč, za měsíc září 2018 mzdu ve výši 8 250Kč, za měsíc říjen 2018 mzdu ve výši 8 770Kč, za měsíc listopad 2018 mzdu v výši 10 633Kč, za měsíc prosinec 2018 mzdu ve výši 11 039Kč. Ze mzdových lístků za rok 2019 /viz citované mzdové lístky za leden až prosinec 2019 na č.l. 203-208 spisu/ soud zjišťuje, že žalobce obdržel od žalovaného za měsíc leden 2019 mzdu ve výši 5 068Kč, za měsíc únor 2019 mzdu ve výši 9 736Kč, za měsíc březen 2019 mzdu ve výši 8 740Kč, za měsíc duben 2019 mzdu ve výši 8 119Kč, za měsíc květen 2019 mzdu ve výši 8 740Kč, za měsíc červen 2016 mzdu ve výši 8 547Kč, za měsíc červenec mzdu ve výši 9 030Kč, za měsíc srpen 2019 mzdu ve výši 9 124Kč, za měsíc září 2019 mzdu ve výši 9 454Kč, za měsíc říjen 2019 mzdu ve výši 8 740Kč, za měsíc listopad 2019 mzdu ve výši 8 915Kč, za měsíc prosinec 2019 mzdu ve výši 8 681Kč. Ze mzdových lístků žalobce leden až březen 2020 /viz citované mzdové lístky na č.l. 209-210 a č.l. 322-323 spisu/ soud zjišťuje, že žalobce za měsíc leden obdržel mzdu ve výši 8 635Kč, za měsíc únor 2020 mzdu ve výši 7 737Kč, za březen 2020 mzdu ve výši 8 161Kč.

5. Z rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení /dále jen„ ČSSZ“ / ze dne [datum] /na č.l. 14-15 spisu/ soud zjišťuje, že žalobci byl ze strany [obec] správy sociálního zabezpečení přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ode dne [datum] ve výši 6 499Kč měsíčně. Z oznámení ČSSZ ze dne [datum] soud zjišťuje, že invalidní důchod žalobce se navýšil od [datum] na částku 6 995Kč, z oznámení ČSSZ ze dne [datum] soud zjišťuje, že od [datum] se zvyšuje invalidní důchod žalobce na částku 7 712Kč, z oznámení ČSSZ ze dne [datum] soud zjišťuje, že invalidní důchod žalobce se zvyšuje od [datum] na částku 8 314Kč /viz citovaná oznámení na č.l. 27, [číslo] a 321 spisu/.

6. Ze zprávy účetní žalované /na č.l. 347 spisu/ soud zjišťuje, že pan [jméno] [příjmení] je pracovně zařazen u žalované jako železář, za 4. čtvrtletí 2016 byl jeho průměrný hrubý výdělek ve výši 27 406 Kč a za rok 2016 28 233 Kč Pan [příjmení] [příjmení] je u žalované pracovně zařazen jako skladník, jeho průměrný hrubý výdělek za 4. čtvrtletí 2016 byl ve výši 28 563 Kč a za rok 2016 ve výši 27 617 Kč.

7. Žalobce dále soudu předložil mzdové lístky za období od dubna 2020 do února 2021 a oznámení ČSSZ ze dne [datum] o zvýšení invalidního důchodu od [datum]. Soud však dokazování těmito listinami neprováděl, neboť nejsou relevantní pro řešenou věc v uplatněném období.

8. Po skutkové stránce tak soud dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobce pracuje pro žalovanou již od [datum]. V roce 2014 dosahoval průměrného výdělku 26 429 Kč a v roce 2015 dosahoval 24 335 Kč. V roce 2016 mu byla v období od ledna do června vyplácena náhrada mzdy po dobu pracovní neschopnosti, v prosinci 2016 náhrada za vyčerpanou dovolenou a státní svátky. V roce 2017 žalobce v lednu čerpal dovolenou a částečně byl v pracovní neschopnosti, od února 2017 pracoval u žalované na pozici rozpočtář. Současně mu byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně s tím, že výše vypláceného důchodu se ke dni [datum], [datum] a [datum] měnila. Srovnatelnou práci jako žalobce vykonávali s obdobným výdělkem zaměstnanci [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení].

9. Podle ustanovení § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Podle ustanovení § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

11. Podle ustanovení § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

12. Podle ustanovení § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

13. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

14. Podle ustanovení § 271m odst. 1 zákoníku práce při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

15. Podle ustanovení § 355 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

16. Podle ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“) dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, pokud se dále nestanoví jinak.

17. Podle ustanovení § 59 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; pokud ošetřující lékař ukončí dočasnou pracovní neschopnost pozdějším než třetím kalendářním dnem následujícím po tomto vyšetření, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost skončila tímto třetím kalendářním dnem.

18. Soud zhodnotil důkazy jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Žalobce byl v důsledku pracovního úrazu ze dne [datum] v pracovní neschopnosti, v jejímž průběhu pobíral nemocenské dávky. Pracovní neschopnost žalobce trvala až do [datum], kdy jeho ošetřující lékař rozhodl o ukončení pracovní neschopnosti. Za období od [datum] do [datum] žalobce žádá po žalované jako zaměstnavateli náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti. Současně [ulice] správa sociálního zabezpečení rozhodla o uznání žalobce invalidním v prvním stupni invalidity pro zranění utrpěná v důsledku pracovního úrazu, a to právě ke dni [datum]. Za požadované období byl žalobci vyplácen invalidní důchod ve výši 6 499 Kč měsíčně. Soud při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti posoudil v souladu s ustanovením § 354 zákoníku práce průměrný výdělek žalobce za čtvrtletí předcházející pracovní neschopnosti, tj. od 1. 1. do [datum], a dospěl k závěru, že v tomto období činil průměrný výdělek žalobce 24 335 Kč. V souladu s ustanovením § 271m zákoníku práce posoudil rovněž průměrný výdělek žalobce za předchozí kalendářní rok, tj. rok 2014, a dospěl k závěru, že v tomto období činil průměrný výdělek žalobce 26 429 Kč. S ohledem na skutečnost, že průměrný výdělek za rok 2014 je pro žalobce jako zaměstnance výhodnější a průměrný výdělek je zjišťován pro náhradu škody po pracovním úrazu, postupoval soud v souladu s ustanoveními § 271m a § 271a zákoníku práce a přiznal žalobci za období od [datum] do [datum] náhradu ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši odpovídající rozdílu průměrného výdělku ve výši 26 429 Kč a vyplaceným invalidním důchodem ve výši 6 499 Kč. V měsíci červnu 2016 žalobce požaduje náhradu ztráty na výdělku pouze za období od 20. 6. do [datum] s tím, že mu byla vyplacena náhrada mzdy a invalidní důchod ve výši 1/3, tj. ve výši 2 166 Kč. Soud dospěl k závěru, že část průměrného výdělku odpovídající požadovanému období v rozsahu 1/3 měsíce činí 8 809 Kč. Jelikož bylo žalobci na invalidním důchodu vyplaceno 2 166 Kč, přiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku za měsíc červen ve výši 6 643 Kč. Za měsíce červenec, srpen, září, říjen a listopad 2016 soud žalobci přiznal náhradu ve výši průměrného výdělku 26 429 Kč sníženou o vyplacený invalidní důchod. Za požadované období od [datum] do [datum] tak byla žalobci přiznána náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v celkové výši 95 126 Kč tak, jak požadoval žalobce.

19. Po skončení pracovní neschopnosti uzavřel žalobce s žalovanou dodatek k pracovní smlouvě, v němž se zavázal vykonávat pro žalovanou práci na pozici rozpočtář v rozsahu 4 hodiny denně, na poloviční úvazek. Soud se nejprve zabýval výší průměrného výdělku pro stanovení náhrady ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Jelikož pracovní neschopnost žalobce byla ukončena ke dni [datum], rozhodným pro výpočet průměrného výdělku je období od [datum] do [datum]. Žalobce v tomto období pro žalovanou nevykonal žádnou práci, nesplnil tedy podmínku odpracování 21 dnů pro použití takto stanoveného výdělku, soud proto v souladu s ustanovením § 355 zákoníku práce zkoumal pravděpodobný výdělek žalobce. Oba účastníci učinili nesporným, že obdobnou práci jako žalobce s obdobným výdělkem v období od [datum] do [datum] konali zaměstnanci [jméno] [příjmení] na pozici železář a [příjmení] [příjmení] na pozici skladník. Průměrný hrubý výdělek zaměstnance [jméno] [příjmení] činil v uvedeném období 27 406 Kč, průměrný hrubý výdělek zaměstnance [anonymizováno] činil 28 563 Kč. Při stanovení pravděpodobného výdělku soud vycházel ze specifického postavení zaměstnance v pracovněprávních vztazích, v nichž je zaměstnanec slabší stranou a příslušná ustanovení je tak třeba vykládat spíše v jeho prospěch. Tím spíše ustanovení chránící zaměstnance při utrpění pracovního úrazu, který si nezpůsobil svým zaviněním. Soud proto veden těmito úvahami dospěl k závěru, že pravděpodobný výdělek žalobce v období od [datum] do [datum] činil 28 563 Kč, vycházeje z toho, že účastnické strany sporu učinily nesporným tvrzení, že zaměstnanec [příjmení] vykonával obdobnou práci jako žalobce, soudu proto dovozuje, že žalobce by v dané období dosahoval obdobného výdělku.

20. Žalobce za měsíc prosinec 2016 náhradu ztráty na výdělku nepožadoval, neboť mu byla vyplacena hrubá mzda ve výši 36 631 Kč. Soud tedy rozhodoval o náhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] včetně. V jednotlivých měsících roku 2017 byla žalobci vyplacena hrubá mzda celkem ve výši 142 367 Kč. Současně obdržel invalidní důchod v celkové výši 77 988 Kč. Soud proto za jednotlivé měsíce v roce 2017 od pravděpodobného výdělku v celkové výši 342 756 Kč odečetl vyplacenou mzdu a invalidní důchod a dospěl k závěru, že za rok 2017 žalobci náleží náhrada ztráty na výdělku v celkové výši 122 401 Kč. Od ledna 2018 došlo ke zvýšení vypláceného invalidního důchodu na 6 995 Kč měsíčně. Na invalidním důchodu tak žalobci v roce 2018 bylo vyplaceno celkem 83 940 Kč. Za jednotlivé měsíce v roce 2018 byla žalobci vyplacena hrubá mzda celkem ve výši 115 960 Kč. Po odečtení vyplacené mzdy a invalidního důchodu od pravděpodobného výdělku ve výši 342 756 Kč tak žalobci náleží za rok 2018 náhrada ztráty na výdělku v celkové výši 142 856 Kč. Od ledna 2019 došlo k dalšímu zvýšení vypláceného invalidního důchodu, a to na 7 712 Kč měsíčně. V roce 2019 tak bylo žalobci na invalidním důchodu vyplaceno celkem 92 544 Kč. Za jednotlivé měsíce v roce 2019 byla žalobci vyplacena hrubá mzda celkem ve výši 124 318 Kč. Po odečtení vyplacené mzdy a invalidního důchodu od pravděpodobného výdělku ve výši 342 756 Kč tak žalobci náleží za rok 2019 náhrada ztráty na výdělku v celkové výši 125 894 Kč. Konečně v roce 2020 došlo k dalšímu zvýšení invalidního důchodu, tentokrát na 8 314 Kč. Za měsíce leden, únor a březen 2020 tak žalobci bylo na invalidním důchodu vyplaceno celkem 24 942 Kč. Za předmětné období mu rovněž byla vyplacena hrubá mzda v celkové výši 27 775 Kč. Po odečtení vyplacené mzdy a invalidního důchodu od pravděpodobného výdělku ve výši 85 689 Kč tak žalobci náleží za rok 2020 náhrada ztráty na výdělku v celkové výši 32 972 Kč. S ohledem na shora uvedené soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v celkové výši 466 411 Kč.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 236 037 Kč Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta dle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) za 9 úkonů právní služby po 11 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání konaném dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast při ústním jednání konaném dne [datum], vyjádření ze dne [datum]), za 1 úkon po 1 580 Kč (návrh na rozšíření žaloby ze dne [datum]), za 1 úkon po 8 540 Kč (návrh na rozšíření žaloby ze dne [datum]), za 1 úkon po 12 060 Kč (účast při ústním jednání konaném dne [datum]), za 3 úkony po 9 980 Kč (vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], účast při ústním jednání před odvolacím soudem konaném dne [datum], účast při ústním jednání konaném dne [datum]), za 1 úkon po 6 820 Kč (návrh na rozšíření žaloby ze dne [datum]) a za 2 úkony právní služby po 10 580 Kč (účast při ústním jednání konaném dne [datum], závěrečný návrh ze dne [datum]), z náhrady hotových výdajů za 18 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, nákladů vynaložených na cesty k soudu a zpět, a to v roce 2019 za dvě cesty při ujetí 162 km při každé z cest (při spotřebě paliva 5,4 l [číslo] km, náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,10 Kč/km a náhradě za pohonné hmoty ve výši 33,60 Kč), v roce 2020 za jednu cestu při ujetí 162 km (při spotřebě paliva 5,4 l [číslo] km, náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,20 Kč/km a náhradě za pohonné hmoty ve výši 31,80 Kč), v roce 2021 za jednu cestu k odvolacímu soudu při ujetí 80 km a jednu cestu k soudu při ujetí 162 km (při spotřebě paliva 5,4 l [číslo] km, náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,40 Kč/km a náhradě za pohonné hmoty ve výši 27,20 Kč) a v roce 2022 za jednu cestu při ujetí 162 km (při spotřebě paliva 5,4 l [číslo] km, náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,70 Kč/km a náhradě za pohonné hmoty ve výši 36,10 Kč), tedy celkem cestovného ve výši 5 371,60 Kč dle ustanovení § 13 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas v trvání 5 × 150 minut po 100 Kč/30 minut podle § 14 a. t. ve výši 2 500 Kč dle ustanovení § 14 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši 40 965,04 Kč.

22. V řízení byly vynaloženy náklady na znalečné ve výši 18 231,41 Kč, které byly kryty zálohou žalované pouze do výše 2 000 Kč, ve zbylém rozsahu zálohou kryty nebyly. Soud proto v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) uložil náhradu nákladů státu ve výši 16 231,41 Kč žalované.