12 C 320/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 14 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 410 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 7 765,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 410 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 410 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 410 Kč od datum do datum, ve výši 10,75% ročně z částky 7 410 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 960 Kč od datum do datum v kapitalizované výši 7 503,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 960 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení 7,5 % ročně z částky 6 960 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75% ročně z částky 6 960 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4% celkových nákladů, což odpovídá výši 90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 370 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně po žalovaném požaduje vedle dlužné jistiny ve výši 8 472,88 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 5 897,12 Kč i příslušenství v podobě zčásti běžícího a zčásti kapitalizovaného úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.

3. Soud vycházeje z listin předložených žalobkyní, učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR žalobkyně na č. l. 27 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne datum smlouvu o půjčce číslo. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 7 656 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce /viz smlouva o půjčce na č. l. 16 Dle čl. 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky v 53 splátkách 206,8 % /viz smluvní podmínky na č. l. 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali datum Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla předmětná pohledávka za žalovaným, uvedená v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 20-26 spisu/. Oznámení o postoupení pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne datum bylo žalovanému zasláno datum /dopis na č. l. 17 spisu a podací lístek na č.l. 18 spisu/. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum předžalobně upomenut k úhradě dlužných částek /předžalobní upomínka na č. l. 14 spisu a podací lístek na č. l. 19 spisu/.

4. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o půjčce, podle níž žalovaný převzal částku 10 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši 7 656 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit v 53 týdenních splátkách. Žalovaný dle tvrzení žalobce dluží na úhradu poskytnuté půjčky jistinu 8 472,88 Kč a na souhrnném poplatku 5 897,12 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 18 12 2020 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Žalovaný netvrdil, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na půjčku uhradil více, než připustila žalobkyně.

5. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do datum (dále jen„ OZ“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.).

6. Podle ustanovení § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 OZ při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 OZ je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném a účinném do 30. 6. 2013, a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů (v souladu s čl. II bodu 1 nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2013 Sb.). Podle ustanovení § 39 odst. 1 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 OZ výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

7. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 OZ (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. příjmení v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, obec a číslo, s. číslo). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 7 656 Kč, za poskytnutí jistiny 10 000 Kč, která měla být vracena ve splátkách po dobu 53 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 53 týdnů, činila by 76,5 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše roční procentní sazby nákladů, která činila 206,8 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky webová adresa) se pohybovaly v roce 2007 okolo 13 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 OZ (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na webová adresa). Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 517 odst. 1 a 2 OZ též povinnost k úhradě úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. OZ. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze dlužnou jistinu půjčky ve výši 7 410 Kč a současně přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z této částky od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. Soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II. částečně zamítl, když smluvní ujednání o souhrnném poplatku, o která žalobce v tomto rozsahu své nároky opíral, shledal soud absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 OZ. Pouze na okraj soud podotýká, že ani v případě, kdy by byl úrok sjednán platně, by žalobkyni nemohlo příslušet právo na úrok z prodlení ze sjednaného úroku, neboť ustanovení § 517 odst. 2 OZ zakládá nárok na úrok z prodlení pouze z dlužné jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 14 370 Kč s příslušenstvím. V konečném rozhodnutí jí byla přisouzena částka 7 410 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 4 %. V případě 100% úspěchu žalobkyně náklady tvoří 2 252 Kč, z toho soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 370 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 252 Kč. Přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 4 % tak činí po zaokrouhlení na celé koruny 90 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství tzv. formulářových žalob v databázi soudu ISAS.

10. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo exekuci.