12 C 340/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalující: celé jméno vedlejší účastnice , datum narození bytem adresa vedlejší účastnice o určení vlastnického práva k pozemku

I. Žaloba, aby soud určil, že vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a obec Dobřeň vymezeného ve vytyčovacím plánu [právnická osoba] [číslo] 2021 ze dne [datum] body 14, 71, 70, 3, 4, 5, jenž je součástí tohoto rozsudku, je žalobkyně, se zamítá.

II. Žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalovaným k rukám právního zástupce žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši 32 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] (dále budou pozemky uváděny bez uvedení katastrálního území, přičemž se má za to, že se jedná o k. ú. [obec]), obec Dobřeň, přiléhající k její parcele č. st. 3/2 v rozsahu 113 m², ohraničené v terénu kamennou zídkou tak, jak je vymezena ve vytyčovacím plánu [právnická osoba] [číslo] 2021 ze dne [datum] body 14, 71, 70, 3, 4, 5 (dále jen„ sporná část pozemku“). K odůvodnění svého návrhu uvedla, že na základě kupní smlouvy uzavřené v roce 1995 je vlastníkem pozemku parc. č. st. 3/2 o výměře 314 m² a na ní stojícího domu [adresa]. Převzetím nemovitostí do užívání se žalobkyně chopila i držby sporné části pozemku nacházející se při jižní straně rodinného domu, a to části, která je v terénu přirozeně ohraničena kamennou zídkou. Žalobkyně tuto spornou část pozemku v rozsahu 113 m² užívala v důvěře, že jde o její vlastnictví, protože tak hranici pozemku označil v terénu tehdejší prodávající a přirozeně toto uspořádání vyplývalo z terénu. Žalobkyně takto dům se spornou částí pozemku užívala v dobré víře od roku 1995 do roku 2020, kdy nemovitost darovala své dceři [celé jméno vedlejší účastnice]. Původní vlastník pozemku parc. [číslo] nikdy nenamítal užívání sporné části pozemku žalobkyní. Žalovaní pozemek parc. [číslo] nabyli v roce 2018, kdy sousedské spory stále eskalují. Žalovaní staví nelogické ploty, zvyšují míru hluku a emisí ve víkendových dnech, znemožňují užívání uživatelům domu dlouhodobé služebnosti při severní hranici pozemku. Žalovaní také odmítají respektovat přes dvacet let zavedenou praxi užívání pozemků a nemají zájem situaci řešit jinak. Žalobkyně má za to, že její držba sporné části pozemku byla oprávněná. Žalobkyně obhospodařovala zahradu, sekala trávu, vystavěla pergolu, užívala východ z rodinného domu přímo na tuto část zahrady. Jelikož žalovaní nemají zájem o smírné vypořádání sporu a svá práva vůči současné vlastnici (dceři žalobkyně) prosazují silou prostřednictvím svého právního zástupce, kdy žalovaní zamezili uživatelům přístup a následně je tak odřízli od užívání sporné části pozemku, kterou více než 20 let dobrovolně žalobkyně držela a užívala, nezbylo žalobkyni jinak než domáhat se svého právu u soudu.

2. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že umístění domu umožňuje, resp. přímo vyžaduje přístup k domu ze všech stran. [příjmení] u domu ohraničuje zastavěný prostor, do kterého vedou dveře, okna a vytváří přirozený prostor k užívání při péči o dům. Neboť dveře z domu vedou na spornou část pozemku, neměla pochyb o tom, že tato část patří k domu. Uvedla, že pergolu postavila v roce 2005 a užívala jí po dobu následujících patnáct let. Prodávající jí ujišťoval, že sporná část patří k domu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaní v červenci 2020 postavili plot při severní hranici pozemku a v březnu 2021 byl postaven plot při jižní hranici pozemku. Žalobkyně ani její dcera na pozemek parc. [číslo] za plotem už nemá přístup ani nemá přístup k domu z jižní strany, přičemž pergola byla odstraněna. Nemožnost spornou část pozemku užívat, ačkoliv jej žalobkyně dvacet let užívala jako vlastní, pociťuje žalobkyně jako újmu a současně jí tak svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke sporné části pozemku. Dále žalobkyně uvedla, že při jednání o koupi pozemku s manželi [příjmení] vycházela ze znaleckého posudku k hodnotě nemovitosti a s výpisem z katastru nemovitostí, nebo s katastrální mapou se neseznámila. Uvedla, že s ohledem na probíhající změny v evidenci nemovitostí a teprve začínajícímu katastru nemovitostí není neobvyklé, že v roce 1995 ověření velikosti pozemku v příslušné listinné mapě neprovedla. Potvrdila, že má právní vzdělání. Užívání sporné části pozemku stran žalobkyně nikdo nezpochybňoval, bylo to viditelné, na pozemku se nacházely drobné stavby nebo pískoviště pro děti.

3. Žalovaní ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedli, že odmítají, že by došlo k vydržení jakékoliv části předmětného pozemku. Na svou obranu žalovaní uvedli, že žalobkyně věděla a ví, že vlastníkem sporné části pozemku není a nikdy nebyla žalobkyně. Z katastrálních map je zřejmé, že hranice pozemku vždy vedla a i nadále vede souběžně s jižní stranou domu [adresa] umístěného na pozemku parc. č. st. 3/2, přičemž dům stojí na probíhající hranici. Každému, kdo by do katastrálních map v minulosti nahlédl, muselo být bez pochyb i z laického pohledu jasné, že sporných 113 m² směrem k zídce je už pozemek jiného vlastníka. [příjmení] není přirozenou ale umělou hranicí vybudovanou předchozím vlastníkem pozemku parc. č. st. 3/2. Žalovaní dále uvedli, že žalobkyně neuplatňovala vydržení sporné části pozemku ani při obnově katastrálního operátu v roce 2015, tudíž se nechovala jako domnělý vlastník. Žalovaní dále uvedli, že žalobkyně má právnické vzdělání, byla dlouholetou místostarostkou obce Lobeč a dnes je její starostkou, tedy je zcela zřejmé, že je jistě obeznámena se způsoby evidence vlastnictví v katastru nemovitostí. Žalovaní také sporovali tvrzení žalobkyně, že jejich právní předchůdce byl se stavem srozuměn a de facto na žalobkyni pohlížel jako na vlastníka sporné části pozemku, neboť podpisem kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, kterým bylo vlastnictví převedeno na žalované, potvrdil svá vlastnická práva a uvedl, že neexistují vady těchto práv a dále přesně identifikoval pozemky a jejich výměry. Dne [datum] se dále uskutečnila schůzka žalobkyně s žalovanými, na níž žalobkyně uznala vlastnictví žalovaných ke sporné části pozemku, a bylo dohodnuto, že žalobkyně si pozemek okolo domu od žalovaných pronajme. Žalobkyně dokonce projevila zájem o možnost odkupu pozemku žalovaných. Žalovaní zastávají názor, že dobrá víra a poctivá držby netrvala kontinuálně až do [datum], kdy by mohly být splněny podmínky pro mimořádné vydržení.

4. V průběhu řízení žalovaní doplnili, že žalobkyně nemohla spornou část pozemku vydržet pro absenci právního důvodu. Zdůraznili, že žalobkyně kupní smlouvou, kterou nabyl vlastnické právo k nemovitostem, uzavírala žalobkyně jako profesionál, kdy od roku 1994 byla externím právníkem Úřadu práce. K zídce doplnili, že se nejedná o historickou zídku, ale tato byla pravděpodobně vystavěna někdy v letech 1993 1995 panem [příjmení]. Žalovaní jsou názoru, že jelikož v době uzavření kupní smlouvy žalobkyní bylo možné rozlohu a výměru nabývaných pozemků ověřit, bylo povinností žalobkyně tak učinit. Pokud tak neučinila, není možné z tohoto pro žalobkyni dovozovat výhodu. Ani ujištění prodávajícího nemohlo vyvolat účinky převodu, ani založit možnost jeho vydržení pro absenci dobré víry žalobkyně. Žalovaní také upozornili na skutečnost, že žalobkyně své domnělé vlastnictví ke sporné části pozemku nenamítala ani v žádné komunikaci s žalovanými.

5. V průběhu jednání dne [datum] do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně přistoupila [celé jméno vedlejší účastnice], [datum narození].

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutková zjištění: Výpisem z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] se podává, že ke dni [datum] byl pozemek parc. č. st. 3/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 314 m² a něm umístěna budova [adresa] (určena k bydlení) evidován na žalobkyni. Ve prospěch domu a pozemku ve vlastnictví žalobkyně bylo rozhodnutím pozemkového úřadu č. j. P [číslo] 1993 ze dne [datum] (právní moc ke dni [datum]) zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy k povinnému pozemku parc. [číslo] to v šíři 4 m podél hranice pozemku parc. č. st. 3/2 až po severní roh domu [adresa] /viz první strana výpisu na č. l. 6 spisu/.

7. Oznámením obci o dokončení obnovy katastrálního operátu a jeho vyložení k veřejnému nahlédnutí ze dne [datum] vydaným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník pod č. j. OO-4/2010-206 a samotným oznámením o dokončení obnovy katastrálního operátu, se podává, že katastrální operát obnovený přepracováním na digitalizovanou katastrální mapu v obci [obec], k. ú. [obec] bude předložen k veřejnému nahlédnutí ve dnech od [datum] do [datum] v budově Obecního úřadu Dobřen, a to s možností uplatnění námitek proti jeho obsahu /viz oznámení obci a oznámení na č. l. 35-36 spisu/ 8. Sdělením vydaným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník ze dne [datum], kterým katastrální úřad reagoval na žádost žalovaného, se podává postup katastrálního úřadu při vyložení obnoveného katastrálního operátu a možnost vlastníků podat do 15 dnů ode dne skončení vyložení námitky proti jeho obsahu /viz sdělení na č. l. 37 spisu/.

9. Z informace pro placení daně z nemovitých věcí na zdaňovací období 2020 vydanou Finančním úřadem pro Středočeský kraj, soud zjišťuje, že žalovaným byla na rok 2020 stanovena daň z nemovitosti ve výši celkem 6 259 Kč, přičemž z informace neplyne, za jaké nemovitosti byla daň stanovena /viz informace na č. l. 38 spisu/.

10. Kupní smlouvou o převodu vlastnictví nemovitosti uzavřenou dne [datum] mezi Ing. [jméno] [jméno], [datum narození] na straně prodávající a žalovanými na straně kupující se podává, že žalovaní touto smlouvou nabyli vlastnické právo k několika nemovitostem, mimo jiné k pozemku parc. [číslo] o výměře 1 191 m² (zastavěná plocha a nádvoří) s omezením vlastnického práva na základě věcného břemene chůze a jízdy. Článkem III. této smlouvy prodávající prohlásil, že ke dni uzavření smlouvy na předmětu převodu neváznou žádné dluhy, zástavní práva, nevyřešené právní vztahy ani jiné právní vady. Prodávající dále prohlásil, že si není vědom žádných faktických, právních nebo jiných vad na předmětu převodu, a nezamlčel žádné informace o jejich stavu a pravdivě a úplně seznámil kupující se všemi rozhodujícími skutečnostmi. /viz smlouva o převodu na č. l. 39-41 spisu/ 11. Z e-mailové komunikace mezi účastníky vedené ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vyplývá, že žalovaní po té, co nabyli vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] kontaktovali žalobkyni, aby uspořádali vztahy ke sporné části pozemku. S žalovanou po vzájemné dohodě uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu, na základě níž žalovaní pronajali žalobkyni spornou část pozemku za roční nájemné ve výši 1 000 Kč. Z vybraných pohybů na účtu č. [bankovní účet] soud zjišťuje, že na tento účet byla dne [datum] a dne [datum] připsána platba z účtu č. [bankovní účet], kdy v poznámce k platbě je uvedeno„ nájemné [celé jméno žalobkyně] 2018“. /viz e-mailová komunikace na č. l. 43-45 spisu, nájemní smlouva části sporného pozemku na č. l. 46 spisu, vybrané pohyby na účtu na č. l. 47 spisu/ 12. Smlouvou o nájmu ze dne [datum] uzavřenou mezi účastníky se podává, že žalobkyně pronajala žalovaným část nemovitosti v přízemí domu [adresa] sestávající z jedné místnosti včetně kuchyňského koutu, koupelny a WC, kdy účastníci si smlouvou sjednali nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně a poplatky za energie. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výpovědní dobou 30 dní /viz smlouva o nájmu na č. l. 48 spisu/.

13. Z e-mailové komunikace mezi účastníky vedené ve dnech [datum] – [datum] a návrhu smlouvy o smlouvě budoucí vyplývá, že žalobkyně projevila zájem o odkoupení sporné části pozemku /viz e-mailová komunikace na č. l. 49 spisu, smlouva o smlouvě budoucí na č. l. 118-121 spisu/.

14. Výpisem z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] se podává, že ke dni [datum] byl pozemek parc. č. st. 3/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 314 m² a něm umístěna budova [adresa] (určena k bydlení) evidován na vedlejší účastnici. Ve prospěch těchto nemovitostí bylo rozhodnutím pozemkového úřadu č. j. P [číslo] 1993 ze dne [datum] (právní moc ke dni [datum]) zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy k povinnému pozemku parc. [číslo] to v šíři 4m podél hranice pozemku parc. č. st. 3/2 až po severní roh domu [adresa] /viz výpis na č. l. 68-69 spisu/.

15. Vytyčovacím náčrtem vyhotoveným [právnická osoba] [číslo] 2021 ze dne [datum] je body 14, 71, 70, 3, 4, 5 vytyčena sporná část pozemku /viz vytyčovací náčrt na č. l. 85-87 spisu/.

16. Z informací dostupných na stránce [webová adresa] soud zjišťuje, že žalobkyně je absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Prze v oboru„ Právo“. Od roku 1994 do roku 2003 působila jako právník Úřadu práce hl. m. [obec]. Od roku 2003 do roku 2007 jako vedoucí právního a kontrolního odboru Úřadu práce hl. m. [obec], od roku 2007 působí jako ředitelka kontaktního pracoviště v [obec a číslo] /viz informace z ANAG na č. l. 104 spisu/.

17. Kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi manželi [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], na straně prodávající a žalobkyní na straně kupující se podává, že žalobkyně touto smlouvou nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. st. 3/2 o výměře 305 m² a domu [adresa] se všemi součástmi a příslušenstvím tak, jak jsou popsány ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] kupní smlouva na č. l. 105-106 spisu, shodně na č. l. 149-151 spisu/.

18. Z vyjádření vedlejší účastnice k žalobě vedené zdejším soudem pod sp. zn. 12 C 428/2021 plyne, že žalobkyně dům [adresa] již dlouhá léta neužívá, přičemž byty v domě byly dlouhodobě pronajaty /viz vyjádření na č. l. 115-116 spisu/.

19. Darovací smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní na straně dárkyně a vedlejší účastnicí na straně obdarované se podává, že žalobkyně touto smlouvou darovala vedlejší účastnici pozemek parc. č. st. 3/2 o výměře 314 m², jehož součástí je budova [adresa] darovací smlouva na č. l. 117 spisu/.

20. Z reakce vedlejší účastnice k výzvě žalovaných k umožnění řádného výkonu práv vyplývajících ze služebnosti a odstranění protiprávního stavu ze dne [datum] a reakce ze dne [datum] soud zjišťuje, že mezi žalovanými a vedlejší účastnicí je veden spor o úpravu služebnosti, která zatěžuje pozemek parc. [číslo] ve prospěch pozemku parc. č. st. 3/2 /viz reakce k výzvě k umožnění řádného výkonu práv vyplývajících ze služebnosti a odstranění protiprávního stavu ze dne [datum] a ze dne [datum] na č. l. 122-124 spisu na č. l. 122-124 spisu/.

21. Z výsledků voleb do zastupitelstva obce Lobeč v roce 2014 soud zjišťuje, že žalobkyně byla zvolena do zastupitelstva obce jako druhá v pořadí /výsledky voleb na č. l. 125 spisu/.

22. Sdělením Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník č. j. PU-451/2023-206 ze dne 13. 3. 2023 se podává, že ve sbírce listin katastrálního úřadu není založen znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]. Katastrálním úřadem byly současně poskytnuta kopie kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřená mezi žalobkyní na straně kupující a manželi [příjmení] na straně prodávající, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. st. 3/2, jehož součástí je objekt [adresa], dále prohlášení učiněné [jméno] [příjmení], že tyto nemovitosti nejsou předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů a výpis z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] z roku 1995. Tímto výpisem se podává, že celý pozemek parc. č. st. 3/2 o výměře 305 m² byl evidován jako zastavěná plocha a něm umístěna budova [adresa] (objekt k bydlení) a byl evidován na manžele [příjmení] /viz sdělení vč. kopií listin na č. l. 148-156 spisu/.

23. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjišťuje, že svědkyně užívala dům [adresa] od roku 2013 nepřetržitě do roku 2017 s dětmi a manželem a poté od roku 2019 do [jméno] 2022 dům opět užívala. Ke sporné části pozemku uvedla, že o vlastnictví žalobkyně k této části pozemku hovořila s dcerou žalobkyně [jméno], která nevyvrátila ani nepotvrdila vlastnictví sporné části pozemku žalobkyní a také o tomto hovořila s žalobkyní. Také nahlížela do katastru nemovitostí, ze kterého zjistila existenci věcného břemene, a že zahrada, kterou sekají, není ve vlastnictví žalobkyně. Uvedla, že všichni věděli, že pozemky okolo domu jsou pana [jméno]. Od dcery žalobkyně [jméno] a následně od žalovaných, kteří měli pronajaté prostory v přízemí domu, také věděla, že pozemky nejsou žalobkyně.

24. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjišťuje, že byl manželem svědkyně [příjmení], se kterou společně užívali dům [adresa], který jim pronajala žalobkyně. Ke sporné části pozemku uvedl, že skutečnost, že severní a jižní část pozemku je ve vlastnictví jiné osoby než žalobkyně vyšla najevo, když vedlejší pozemky kravína začali užívat nájemci. Řešila se tehdy příjezdová cesta a náhledem do katastru nemovitostí svědek zjistil, že vlastníkem těchto částí pozemku je pan [jméno]. Byl v kontaktu s dcerou žalobkyně [jméno], před kterou když se zmínil o zjištěném vlastnictví pozemků kolem domu, tak tato to nijak neodporovala.

25. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], [datum narození], soud zjišťuje, že právní předchůdce žalobkyně pan [příjmení] tvrdil, že jak dům, tak zahrada je jeho, zahradu oplotil a vystavil tam zídku. Když dům koupila žalobkyně, tak pozemek okolo domu udržovala, vídal tam i její dceru [jméno] a svědka [příjmení]. Svědek má za to, že pergolu umístěnou na jižní straně domu [adresa] stavěla žalobkyně.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovému závěru: Žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nabyla vlastnické právo k pozemku parc. č. st. 3/2, jehož součástí je budova určená k bydlení [adresa]. Od okamžiku nabytí vlastnického práva žalobkyně společně s domem užívala také část pozemku parc. [číslo] přiléhající k domu z jižní části v rozsahu vymezeném zídkou, kterou postavil právní předchůdce žalobkyně v letech 1993 1995, tak jak je vyznačeno vytyčovacím náčrtem vyhotoveným Geodezií [obec] [číslo] 2021 ze dne [datum]. V tomto prostoru si vybudovala pergolu a až do roku 2018 tuto spornou část pozemku nerušeně užívala a o pozemek se starala (sekala trávu apod.). Ve prospěch nemovitostí žalobkyně bylo na základě rozhodnutí pozemkového úřadu č. j. P [číslo] 1993 ze dne [datum] (právní moc ke dni [datum]) zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy, kdy povinnost byla uložena k pozemku parc. [číslo] výpis z katastru nemovitostí ke dni [datum] na č. l. 6, letecké foto na č. l. 7, 54, 56, 57 spisu, výřez z katastrální mapy na č. l. 55 spisu, foto pergoly na č. l. 61 spisu, foto zídky na č. l. 62 spisu, vytyčovací náčrt na č. l. 85-87 spisu, výslech svědka [celé jméno svědka] viz Protokol ze dne [datum] na č. l. 96-100 spisu, nabídla rekreační chalupy k prodeji na č. l. 102 (shodně na č. l. 127) spisu, info z katastru nemovitostí na č. l. 103 spisu, kupní smlouva na č. l. 105-106 (shodně na č. l. 149-151) spisu, foto ze soukromého archivu žalobkyně za období let 1996 2007 na č. l. 128-146 spisu, výpis z katastru nemovitostí z roku 1995 na č. l. 154 spisu/ Od roku 2013 žalobkyně dům [adresa] pronajímala, kdy nájemci se měli také starat o zahradu. Nájemci v průběhu užívání objektu zjistili, že pozemek ze severní i z jižní strany kolem domu není ve vlastnictví žalobkyně /viz výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení] viz Protokol ze dne [datum] na č. l. 96-100 spisu/. Sporná část pozemku je součástí pozemku parc. [číslo] k němuž nabyli žalovaní vlastnické smlouvou o převodu vlastnictví nemovitostí ze dne [datum] [obec] mezi pozemky parc. [číslo] parc. č. st. 3/2 byla a je tvořena mimo jiné budovou [adresa] umístěnou na hranicích pozemků /viz smlouva o převodu na č. l. 39-41 spisu, ortofotomapa a archivní mapy na č. l. 31-34 spisu, oznámení o dokončení obnovy katastrálního operátu na č. l. 35-36, sdělení Katastrálníhoi úřadu pro Středočeský kraj na č. l. 37 spisu/. V období od června 2018 do září 2018 žalobkyně s žalovanými vedla jednání za účelem vyjasnění vlastnických vztahů v místě. Jejich výsledkem bylo uzavření nájemní smlouvy k části sporného pozemku, kdy žalobkyně v souladu s nájemní smlouvou za rok 2019, 2020 uhradila žalovaným nájem. V lednu 2020 žalobkyně projevila zájem o koupi sporné části pozemku /viz e-mailová komunikace mezi účastníky na č. l. 42-45, 49 spisu, nájemní smlouva ze dne [datum] na č. l. 46 spisu, vybrané pohyby na účtu na č. l. 47 spisu, smlouva o smlouvě budoucí na č. l. 118-121 spisu/. Žalobkyně darovací smlouvou ze dne [datum] převedla vlastnické právo k pozemku parc. č. st. 3/2, jehož součástí je budova [adresa] na dceru [celé jméno vedlejší účastnice] (vedlejší účastnici řízení) /viz výpis z katastru nemovitostí ke dni [datum] na č. l. 68-69 spisu, darovací smlouva na č. l. 117 spisu/. Mezi účastníky jsou, případně byly, vedeny další spory ohledně užívání pozemku parc. [číslo] z titulu věcného břemene a ve věci určení neplatnosti výpovědi z nájmu upraveného smlouvou o nájmu uzavřenou mezi žalovanými a vedlejší účastnicí, které předcházela smlouva o nájmu ze dne [datum] ve znění dodatků, kterou žalobkyně přenechala žalovaným k užívání část nemovitosti v přízemí domu [adresa] /viz vyjádření žalované ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 12 C 428/2021 na č. l. 115-116 spisu, reakce k výzvě k umožnění řádného výkonu práv vyplývajících ze služebnosti a odstranění protiprávního stavu ze dne [datum] a ze dne [datum] na č. l. 122-124 spisu/.

27. Soud neprovedl navrhovaný důkaz výpovědi účastníků, neboť tyto by nemohly s ohledem na hodnocení v odstavci 26. tohoto rozsudku rozhodnutí soudu zvrátit.

28. Soud danou věc posuzoval po právní stránce v souladu s § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 854 (resp. § 868 od 1. 1. 1992) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) a dále v období od [datum] po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“).

29. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

30. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

31. Podle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

32. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

33. Podle § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

34. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

35. Podle § 1092 OZ se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

36. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

37. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

38. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

39. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně nabyla k pozemku parc. č. st. 3/2 vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně společně s pozemkem parc. č. st. 3/2 užívala také část pozemku parc. [číslo] který je od ledna 2018 ve vlastnictví žalovaných, a to bez právního důvodu až do září 2018, kdy žalovaní s žalobkyní uzavřeli nájemní smlouvu. Užívání sporné části pozemku žalobkyní nijak nesporují ani žalovaní. Soud vzal dále za prokázané, že jižní hranice mezi pozemkem parc. č. st. 3/2 a parc. [číslo] byla a je tvořena mimo jiné obvodovou zdí domu [adresa] (dům stojí na probíhající hranici mezi pozemky) a žalobkyně v roce 2020 chtěla s žalovanými uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod sporné části pozemku na žalobkyni.

40. Podle soudu je smyslem institutu vydržení opodstatněná potřeba uvést do souladu stav faktický se stavem právním. Žalobkyně současně prokázala naléhavý právní zájem k určení vlastnického práva sporné části pozemku, neboť mezi žalobkyní a žalovanými vznikl spor o vlastnictví ke sporné části pozemku, který nebylo možné odstranit jinak a smyslem žaloby bylo eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu. Soud má za to, že skutková tvrzení žalobkyně prokázána nebyla. Podle § 134 obč. zák. ve spojení s § 130 obč. zák. mohl věc vydržet pouze oprávněný držitel, tedy takový držitel, který se zřetelem ke všem okolnostem byl v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří.

41. K otázce, zda žalobkyně byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem sporné části pozemku, dospěl soud k názoru, že tomu tak nebylo. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. [obec] víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. [obec] víra je vnitřní, psychický stav držitele. Jak z obč. zák., tak z OZ vyplývá, že držitel musí být v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může v tomto případě být nadále subjektivně v dobré víře (např. rozsudek publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sv. 21, pod č. C [číslo]). 42. [obec] víra se ale musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu titulu, který mohl mít za následek vznik práva, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem také v dobré víře, že mu takový titul svědčí. Oprávněným držitelem tak je držitel, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, ke kterému došlo přesto, že mýlící postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být v dobré víře, avšak nikoli se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. 22 Cdo 2190/2000).

43. Žalobkyně sice spornou část pozemku užívala od roku 1995, ale nemohla se objektivně domnívat, že se jedná o pozemek, ke kterému jí svědčí vlastnické právo. Takovou domněnku nemohla dovodit ani z kupní smlouvy, kterou vlastnické právo k pozemku parc. č. st. 3/2, jehož součástí je objekt k bydlení [adresa], nabyla, neboť z této nesporně plyne, že kupní smlouvou nabývá pozemek ve výměře 305 m², což odpovídalo tehdejšímu zápisu v katastru nemovitostí. Skutečnost, že žalobkyně si údajně údaje k nabývané nemovitosti neověřila v evidenci Katastru nemovitostí ani v katastrálních mapách svědčí spíše v neprospěch žalobkyně, o to spíš, že žalobkyně má právnické vzdělání, a ačkoliv se věnovala jiné oblasti práva, musela mít minimálně právní povědomí o případných následcích spojených s pořízením nemovitosti, jejíž údajný faktický stav neodpovídá stavu právnímu. Ani skutečnost, že umístění budovy ve vlastnictví žalobkyně v terénu přímo vyžaduje přístup k domu ze všech stran, bez dalšího nezakládá vlastnické právo vlastníka budovy k sousednímu pozemku. Takové právo bez dalšího nezakládá ani zídka postavená předchozím vlastníkem budovy nebo jeho ujišťování o stavu, který neodpovídá stavu právnímu. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně by při vynaložení běžné míry opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po žalobkyni požadovat, měla, resp. musela mít pochybnosti o tom, že jí sporná část pozemku patří. Hodnocení soudu o tom, že žalobkyně minimálně pochybnosti měla, podporuje také obsah výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jako nájemci nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně sami zjistili, že sporná část pozemku je ve vlastnictví jiné osoby než žalobkyně a s touto vlastnictví sporné části pozemku řešili. Žalobkyně na ochranu svého domnělého práva ničeho neučinila ani po dokončení obnovy katastrálního operátu v roce 2015, naopak v roce 2018 uzavřela ke sporné části pozemku s žalovanými nájemní smlouvu a v roce 2020 projevila zájem spornou část pozemku odkoupit. Žalobkyně tak sama svým jednáním dala najevo svou vědomost o tom, že sporá část pozemku je ve vlastnictví žalovaných. Pokud žalobkyně tvrdila, že při jednání o koupi pozemku od manželů [příjmení] vycházela ze znaleckého posudku k hodnotě nemovitosti, na který také odkazuje v bodě II. kupní smlouva ze dne [datum], tak soud konstatuje, že žalobkyně tento znalecký posudek na podporu svých tvrzení na výzvu soudu nepředložila, stejně tak nebylo ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyní prokázáno na základě jakého právního titulu se držby sporné části pozemku ujala a že původní vlastník přilehlého pozemku parc. [číslo] jí ujišťoval o oprávněnosti užívání sporné části pozemku.

44. K argumentu žalobkyně o mimořádném vydržení sporné části pozemků soud konstatuje, že institut mimořádného vydržení je zakotven v OZ, konkrétně v § [číslo], který stanoví, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 OZ se do doby stanovené v § 1095 OZ započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Podmínkou pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci mimořádným vydržením tak je„ držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ po dobu nejméně 20 let, přičemž k mimořádnému vydržení nemohlo dojít dříve než uplynutím pěti let ode dne [datum], tedy nejdříve ke dni [datum]. Ačkoliv institut mimořádného vydržení nevyžaduje splnění podmínky dobré víry jako u běžného vydržení, nesmí mít držitel nepoctivý úmysl. Podle rozhodovací praxe dovolacího soudu poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Kvalifikace držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“. Vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu tak splňuje ten, kdo drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. K otázce zániku držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ soud uvádí, že podle § 995 OZ, věty první, platí:„ Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“, přičemž z rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že toto ustanovení lze analogicky (§ 10 odst. 1 OZ) aplikovat i na držbu směřující k mimořádnému vydržení (k uvedeným závěrům srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021).

45. V posuzované věci byla žalobkyně dne [datum] e-mailem kontaktována žalovanými za účelem ujasnění vlastnických vztahů ke sporné části pozemku s tím, že žalovaní respektují věcné břemeno jízdy a chůze k její nemovitosti a stejně tak očekávají, že žalobkyně bude respektovat vlastnická práva žalovaných k okolním pozemkům. Následně účastníci ke sporné části pozemku uzavřeli nájemní smlouvu, čímž došlo k přerušení doby držení sporné části pozemku žalobkyní v nikoliv nepoctivém úmyslu. Z uvedeného plyne, že ke splnění podmínek pro mimořádné vydržení tak nemohlo dojít, neboť k [datum] by žalobkyně musela po dobu 20 let pozemky užívat v nikoliv nepoctivém úmyslu, k čemuž nedošlo.

46. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně se nikdy nestala poctivým držitelem sporné části pozemku a nemohla tak spornou část pozemku ani vydržet, neboť nemohla být ani v přesvědčení, že pozemky drží v omluvitelném omylu, že jí patří. Soud dále dospěl k závěru, že nebyly splněny ani podmínky pro mimořádné vydržení, a proto soud žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 912 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”), a to za 8 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý úkon právní služby ve věci (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k doplnění žaloby ze dne [datum], podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], [datum] a dne [datum]), včetně náhrady hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., a 21% DPH ve výši 5 712 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud dodává, že nepřisvědčil argumentaci žalobkyně a neshledal důvody uváděné žalobkyní jako zvláštní důvody pro použití § 150 o.s.ř., proto rozhodl o nákladech řízení tak, jak uvedeno shora.