12 C 75/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 31% celkových nákladů žalobkyně, to je ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního doručeného soudu dne [datum] ve znění doplnění k výzvě soudu ze dne [datum] domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se sídlem [adresa], že na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být ze strany žalovaného splacen ke dni [datum], žalovaný finanční prostředky z úvěru čerpal, avšak ani po splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně odůvodnila pasivní legitimaci na její straně tím, že pohledávka za žalovaným ji byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně]. Předmětem žalobního návrhu je tedy součet jistina ve výši [částka] a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně rovněž požaduje úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani částečně. Žalobkyně vyzvala žalovaného v předžalobní výzvě k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zůstal ve sporu zcela pasivní..

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], platbu [částka], ta byla na účet žalovaného skutečně připsána /viz zpráva [právnická osoba] na č.l. 29 spisu/. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], oznámila dopisem ze dne [datum] postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni /viz Oznámení o postoupení pohledávky na č.l.21 spisu/. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne [datum] /viz výzva na č.l. 21 rub/. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně, že žalovaný písemnou formou uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne [datum]„ Smlouvu o úvěru na splátky [číslo]“ ve výši [částka], kterou měl vrátit ve třech splátkách po [částka], tedy spolu s poplatkem za poskytnutý úvěr ve výši [částka], a to vše do [datum]. Předložená smlouva žalobkyní nebyla opatřena podpisy obou smluvních stran /viz č.l. 17-19 spisu/.

6. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud učinil tyto skutkové závěry:

7. Žalovaný obdržel na svůj účet vedený u [právnická osoba], od právního předchůdce žalobkyně platbu [částka], v průběhu soudního řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni částku [částka], či alespoň část, vrátil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena a postoupení žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě. V řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně, že žalovaný písemnou formou uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dne [datum]„ Smlouvu o úvěru na splátky [číslo]“.

8. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

9. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby upřesnil a doplnil tvrzení a zejména označil a předložil důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce žalobkyně skutečně písemnou formou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru s žalovaným a zároveň, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného v postavení spotřebitele splácet poskytnuté plnění mající charakter spotřebitelského úvěru.

10. Žalobkyně se jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, kdy pouze poukázala na zásadu procesní ekonomie, přičemž k podmíněné žádosti o odročení nebylo možné přihlížet (viz § 41a odst. 2 o.s.ř.), a neunesla tak své břemeno důkazní ve vztahu k samotnému uzavření smlouvy a zároveň ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

11. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Podle ustanovení § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Soud tedy shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným písemnou formou uzavřela smlouvu o úvěru ve znění žalobkyní předložené, posoudil soud ve vztahu k vyplacené částce danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně ničeho nevrátil, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši [částka], o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu úroků u prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy s tvrzeným obsahem (výrok II. tohoto rozsudku). Soud rovněž k uvedené věci nad rámec dodává, že žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), kdy je třeba přihlížet též k historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele a zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence, porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Případná odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena mimo jiné na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. I za takové situace by žalovaný měl povinnost uhradit žalobkyni pouze to, o co se na úkor žalobkyně obohatil, tedy částku ve výši [částka], neboť nesplnění povinnosti dle § zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum].

21. Ve výroku III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §151 odst. 1 a ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč, přičemž tato částka představuje 31 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %) tj. [částka]. Celkové náklady ve výši [částka] se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka].