12 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části ve výši [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne [datum] a doplněním žaloby ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] posoudila schopnost splácet zápůjčku žalovanou před uzavřením smlouvy o zápůjčce, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti, v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala kromě vrácení částky [částka] rovněž k úhradě poplatku ve výši [částka], která představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], odměnu za zpracování a doručení ve výši [částka] a administrativní činnost ve výši [částka], to vše spolu se smluvním úrokem ve výši 29% ročně v hotovosti v 45 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka měla být zaplacena [číslo]. Žalovaná však nehradil splátky zápůjčky řádně a včas, kdy poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], žalovaná bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávky bez příslušenství částku [částka], po postoupení uhradila žalovaná částku [částka]. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši [částka] sestávající z jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků ve výši [částka], smluvních úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se neodstavila bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] v 45 týdenních splátkách po [částka] a poslední splátce ve výši [částka] s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Poplatek sestával z úroku ve výši [částka], poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatku za hotovostní inkaso ve výši [částka]. Žalovaná převzal částku [částka] v hotovosti při uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Dle smluvních podmínek činí RPSN 312,3 %. Úroková sazba byla sjednána po celou dobu trvání smlouvy jako pevná ve výši 29% ročně. Smlouva byla dle článku 20 smluvních podmínek uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky s tím, že bude-li v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky zákazník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba účinnosti smlouvy do řádného uhrazení celkové dlužné částky (Smlouva o zápůjčce a Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce na čl. 8-9 spisu).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (Smlouva o postoupení pohledávek v elektronické příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu + seznam postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo zasláno žalované (dopis ze dne [datum] na č.l. 10 spisu). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky (výzva k plnění [datum]).

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku [částka] dle účastníky podepsané smlouvy o zápůjčce. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaná povinna vedle vrácení jistiny zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek ve výši [částka] sestávající z úroku ve výši [částka], částky za zpracování a doručení ve výši [částka] a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši [částka], přičemž celková dlužná částka měla být uhrazena v 45 týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne [datum] pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem byla posuzována ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet.

9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

10. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Podle ustanovení § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

19. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby upřesnila a doplnila tvrzení a zejména označila a předložila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele, tedy žalované, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, které soud hodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Z předložených listin žalobkyní /zákaznická karta, výpis z účtu žalované, oznámení o výplatě dávky sirotčího důchodu, poštovních poukázek/ je zřejmé, že žalovaná byla v době poskytnutí zápůjčky na rodičovské dovolené s příjmem rodičovského příspěvku ve výši [částka] měsíčně, z počátečního stavu účtu žalované bylo zřejmé, že žalovaná nemá sice záporný zůstatek, avšak počáteční stav účtu je nula a konečný [částka], je svobodná, učňovského vzdělání, a byl ji přiznán od [datum] sirotčí důchod ve výši [částka] měsíčně.

20. Žalobkyně se jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, kdy pouze poukázala na zásadu procesní ekonomie, přičemž k podmíněné žádosti o odročení nebylo možné přihlížet (viz § 41a odst. 2 o.s.ř.), a neunesla tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), kdy je třeba přihlížet též k historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele a zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence, porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Případná odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena mimo jiné na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. S ohledem na shora uvedené tedy soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, když rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky činí dle tvrzení žalobkyně částku [částka]. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky [částka] žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení (a nikoliv o pohledávku z půjčky, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení).

23. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, od níž své nároky žalobkyně odvíjela.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08).