12 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Kulíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části ve výši částka spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, spolu s úrokem ve výši 29% ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne datum a doplněním žaloby ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo posoudila schopnost splácet zápůjčku žalovanou před uzavřením smlouvy o zápůjčce, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti, v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala kromě vrácení částky částka rovněž k úhradě poplatku ve výši částka, která představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, odměnu za zpracování a doručení ve výši částka a administrativní činnost ve výši částka, to vše spolu se smluvním úrokem ve výši 29% ročně v hotovosti v 45 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka měla být zaplacena číslo. Žalovaná však nehradil splátky zápůjčky řádně a včas, kdy poslední splátka byla uhrazena dne datum. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla postoupena společností právnická osoba na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, žalovaná bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení pohledávky činila pohledávky bez příslušenství částku částka, po postoupení uhradila žalovaná částku částka. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši částka sestávající z jistiny ve výši částka, dlužného poplatku ve výši částka, kapitalizovaných úroků ve výši částka, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši částka, smluvních úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se neodstavila bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši částka v 45 týdenních splátkách po částka a poslední splátce ve výši částka s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Poplatek sestával z úroku ve výši částka, poplatku za administrativní činnost ve výši částka a poplatku za hotovostní inkaso ve výši částka. Žalovaná převzal částku částka v hotovosti při uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Dle smluvních podmínek činí RPSN 312,3 %. Úroková sazba byla sjednána po celou dobu trvání smlouvy jako pevná ve výši 29% ročně. Smlouva byla dle článku 20 smluvních podmínek uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky s tím, že bude-li v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky zákazník v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba účinnosti smlouvy do řádného uhrazení celkové dlužné částky (Smlouva o zápůjčce a Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce na čl. 8-9 spisu).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (Smlouva o postoupení pohledávek v elektronické příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu + seznam postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo zasláno žalované (dopis ze dne datum na č.l. 10 spisu). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky (výzva k plnění datum).

7. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku částka dle účastníky podepsané smlouvy o zápůjčce. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaná povinna vedle vrácení jistiny zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek ve výši částka sestávající z úroku ve výši částka, částky za zpracování a doručení ve výši částka a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši částka, přičemž celková dlužná částka měla být uhrazena v 45 týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne datum pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Předloženými listinnými důkazy nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem byla posuzována ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet.

9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od datum do datum (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

10. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

15. Podle ustanovení § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

19. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby upřesnila a doplnila tvrzení a zejména označila a předložila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele, tedy žalované, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, které soud hodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Z předložených listin žalobkyní /zákaznická karta, výpis z účtu žalované, oznámení o výplatě dávky sirotčího důchodu, poštovních poukázek/ je zřejmé, že žalovaná byla v době poskytnutí zápůjčky na rodičovské dovolené s příjmem rodičovského příspěvku ve výši částka měsíčně, z počátečního stavu účtu žalované bylo zřejmé, že žalovaná nemá sice záporný zůstatek, avšak počáteční stav účtu je nula a konečný částka, je svobodná, učňovského vzdělání, a byl ji přiznán od datum sirotčí důchod ve výši částka měsíčně.

20. Žalobkyně se jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, kdy pouze poukázala na zásadu procesní ekonomie, přičemž k podmíněné žádosti o odročení nebylo možné přihlížet (viz § 41a odst. 2 o.s.ř.), a neunesla tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), kdy je třeba přihlížet též k historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele a zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence, porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo. Případná odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena mimo jiné na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. S ohledem na shora uvedené tedy soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, když rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky činí dle tvrzení žalobkyně částku částka. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky částka žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení (a nikoliv o pohledávku z půjčky, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení).

23. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, od níž své nároky žalobkyně odvíjela.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (ust. § 202 odst.2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, může se žalobce domáhat svého práva podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo exekuci.