13 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 336 915,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 69 741,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 741,31 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 267 173,84 Kč s -) kapitalizovaným úrokem ve výši 34 163,42 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 906,72 Kč za období od [datum] do [datum], -) smluvním úrokem ve výši 18 % ročně z částky 335 701,15 Kč od [datum] do zaplacení, -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 335 701,15 Kč od [datum] do [datum] -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 265 959,84 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 336 915,15 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru„ Optimální splátka“ [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 415 425 Kč. Jediným účelem poskytnutého úvěru byla konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky, včetně úroku ve výši 18 % ročně dalších poplatků dle Ceníku právní předchůdkyně žalobkyně, vrátit a to ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 486 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu si smluvní strany sjednaly úrok z prodlení v zákonné výši, úrok z prodlení ze sjednaných úroků, které řádně a včas neuhradil a dále smluvní pokutu vyčíslenou dle Ceníku, která dle ceníku představovala až 1% z nesplacené jistiny úvěru. V rámci smlouvy o úvěru bylo sjednáno též pojištění schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, na které se žalovaný zavázal měsíčně platit částku 119 Kč. Jednotlivé splátky úvěru měly být právní předchůdkyni žalobkyně poukazovány vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl poskytnut na základě návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce [číslo] ze dne [datum], který byl následně dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně akceptován. Smluvní strany si sjednaly, že celá jistina úvěru bude použita na úhradu dluhů klienta vůči bance a to účelového spotřebitelského úvěru ze dne [datum] ve výši 267 564 Kč, kontokorentního úvěru ze dne [datum] ve výši 25 000 Kč, dluhu z kreditní karty ze dne [datum] ve výši 10 000 Kč, dluhu z kreditní karty ze dne [datum] ve výši 51 000 Kč a dluhu z kreditní karty ze dne [datum] ve výši 60 000 Kč [ulice] výše úvěru. Žalovaný své smluvní povinnosti porušil, když se dostal do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně tak ke dni [datum] celý úvěr, v souladu s jednotlivými ustanoveními produktových podmínek, zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 345 683,69 Kč, s tím, že poslední splátka ve výši 97,01 Kč byla žalovaným uhrazena dne [datum]. Žalovaná částka se tak sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 335 701,15 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 34 163,42 Kč, dlužného úroku z prodlení ve výši 2 906,72 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 214 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], která následně tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v případě prvého postoupení dopisem ze dne15. 4. 2021 a v případě druhého postoupení dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru„ Optimální splátka“ [číslo] podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, jehož výše byla v Oznámení o ukončení čerpání úvěru stanovena na částku 415 425 Kč /viz Oznámení o ukončení čerpání úvěru na č. l. 21 spisu/. Jediným účelem poskytnutého úvěru byla úhrada dluhů žalovaného, které mu u právní předchůdkyně vznikly (konsolidace půjček), s tím, že jednotlivé existující závazky byly přesně specifikovány v úvěrové smlouvě. Úvěr byl sjednán s úrokem ve výši 18 % ročně a splatnost úvěru byla sjednána formou 120 anuitních měsíčních splátek po 7 486 Kč splatných vždy 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a dále Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky /viz Návrh na uzavření smlouvy o Optimální splátce a Akceptace návrhu na č. l. 18 spisu, Produktové podmínky pro osobní úvěry na č. l. 19-20 spisu, VOP v elektronické podobě v elektronické databázi [příjmení] a Ceník v elektronické podobě v elektronické databázi CEPR/. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem /viz P na č.l.18 p.v./. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, protože dle jejího vyjádření ze dne [datum] se nejedná o úvěr, nýbrž o optimalizaci stávajících závazků za účelem snížení výše splátek /viz vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně na č. l. 74 spisu/. Celý úvěr ve výši 415 425 Kč byl po dobu trvání úvěrového vztahu veden na úvěrovém účtu [číslo] přičemž z tohoto je mj. patrné, že poskytnuté peněžní prostředky byly ke dni [datum] vyplaceny na pohledávky, které právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným evidovala, a které jsou uvedeny mimo jiné v Návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce ze dne [datum] /viz výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] na č. l. 22-24 spisu, Návrh na uzavření smlouvy o Optimální splátce na č. l. 14-17 spisu/. Smluvní strany si dále v rámci smlouvy o Optimální splátce sjednali pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a žalovaný se v rámci tohoto pojištění zavázal měsíčně platit částku 119 Kč /viz Návrh na uzavření smlouvy o Optimální splátce čl. IX. – Pojištění na č. l. 15 spisu/. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nehradil předepsané splátky řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr v souladu s úvěrovou smlouvou a produktovými podmínkami zesplatnila, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu na č. l. 34 spisu, přehled podacích čísel na č.l. 32 spisu/. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradami jednotlivých splátek vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami a Ceníkem též právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, úroku z prodlení ze sjednaných úroků, které řádně a včas neuhradil a dále smluvní pokutu vyčíslenou dle Ceníku, která představovala až 1% z nesplacené jistiny úvěru /viz čl. XI Návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce na č. l. 16 a Ceník v elektronické databázi CEPR/. Žalovaný na svůj dluh uhradil ke dni podání žaloby částku ve výši 345 683,69 Kč /viz výpis z úvěrového účtu za období od [datum] do [datum] na č. l. 22-24 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], která tuto postoupila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] v elektronické databázi [příjmení] a to včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o přijetí úplaty na č.l. 33 spisu/. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn /viz vyrozumění o postoupení pohledávky na č.l.35 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č.l.36 spisu, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky na č.l.25spisu, přehled podacích čísel na č.l.29-31 spisu/. Žalovaný byl k úhradě svého dluhu naposledy vyzván dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní výzva k úhradě na č. l. 37 spisu, soupis podaných zásilek na č. l. 79 spisu, seznam odeslaných předžalobních výzev na č.l. 27 spisu/.

5. Z listin na č.l. 70 – 73, 75 - 78 spisu soud neučinil žádné závěry, neboť tyto se týkaly původních úvěrů poskytnutých žalovanému před konsolidací jeho závazků.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 415 425 Kč a to za účelem konsolidace dosavadních závazků, které právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného evidovala. Následně došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] a.s. která tuto následně postoupila dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně v řízení ovšem dostatečně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

16. Soud má za to, že na smlouvu, kterou se poskytují peněžní prostředky za účelem splacení již existujících dluhů, ať už jsou to závazky vůči jednomu věřiteli či různým věřitelům, je třeba ve smyslu výše citovaných ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru hledět, jako na spotřebitelský úvěr, neboť tento institut naplňuje všechny podmínky, které spotřebitelský úvěr definují a i zde je požadováno, aby poskytovatel řádně a s odbornou péčí posoudil schopnost žadatele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se tedy stále o poskytnutí peněžních prostředků se závazkem úvěrovaného tyto společně s úrokem vrátit. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 415 425 Kč s úrokem ve výši 18% ročně a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 486 Kč. Argument právní předchůdkyně žalobkyně, na který žalobkyně v rámci svých žalobních tvrzení odkazuje, že se nejedná o nový spotřebitelský úvěr, a z toho důvodu nebyla povinna úvěruschopnost žalovaného zkoumat, zde není způsobilý obstát. Jak již bylo výše uvedeno, základním účelem zakotvení povinnosti zkoumat úvěruschopnost je především ochrana spotřebitele před zadlužením, tedy před neschopností dostát svých závazků vůči poskytovateli úvěru. Konsolidace (refinancování) dosavadních závazků sice snižuje pravidelné měsíční splátky, ke kterým by jinak byl úvěrovaný povinen, nicméně stále se jedná o nově poskytnuté peněžní prostředky za předem určenou odměnu, tedy z materiálního hlediska je smlouva o konsolidaci závazků spotřebitelským úvěrem a tím pádem se na poskytovatele takové finanční služby vztahuje povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které ohledně úvěruschopnosti žalovaného zjistila při poskytování předchozích úvěrů, které byly předmětem konsolidace, ani tento postup nelze shledat jako souladný se zákonem, protože poměry žalovaného, které jsou při posuzování úvěruschopnosti předmětem zkoumání, se v průběhu času mohly zásadním způsobem změnit, a proto je třeba vycházet vždy z nejaktuálnějších informací, nejlépe ke dni podání žádosti o úvěr. V návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce žalovaný uvedl, pokud jde o jeho osobní rodinné a majetkové poměry toliko pouze že je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost vůči dítěti, je vlastníkem domu či bytu a dále to, že je zaměstnán v oboru pohostinství/cestovní ruch jako administrativní pracovník s čistým měsíčním příjem ve výši 30 000 Kč. Žádné další informace, ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyly, vzhledem k již výše uvedenému náhledu na smlouvu o konsolidaci závazků, zjištěny. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nejenže neověřila příjmy žalovaného a neověřila jeho bytové poměry, ale vůbec nezjišťovala jeho výdaje a vystačila si ohledně těchto pouze s měsíčními výdaji na úhradu již existujících závazků, které žalovaný vůči této měl. Zda byl žalovaný lustrován např. v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, bankovním a nebankovním registru klientských informací nebo jiných lustračních systémech již z návrhu, ani z jeho následného doplnění, nevyplývá. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru a na tomto místě je na takovou smlouvu třeba hledět jako na absolutně neplatnou již od počátku s tím, že poskytnuté peněžní prostředky pak zde představují bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že dostála právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud obě smlouvy jako absolutně neplatné, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Pakliže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, na straně žalované vzniklo poskytnutím peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně obohacení bez spravedlivého důvodu (neexistence platného právního titulu) a tím pádem neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky související s poskytnutím jistiny.. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Žalobkyně má tedy pouze nárok na vrácení zbytku poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 415 425 Kč. Žalobkyně v rámci svým žalobních tvrzení ohledně otázky, kolik bylo žalovaným na úvěr zaplaceno, odkázala na souhrnný výpis pohybů na účtu, ze kterého jsou patrné platby ve výši 345 683,69 Kč, včetně plateb pojistného. Pokud jde o sjednané pojištění schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, tak toto bylo sjednáno v rámci od počátku neplatné smlouvy s tím, že pojištění je zde ve vztahu úzké akcesority k takové smlouvě a pojistná událost zde od počátku neexistovala. V tomto případě je třeba jednotlivé platby žalovaného, které byly právní předchůdkyní žalobkyně započteny na pojistné, započíst též pouze na jistinu, tedy na částku představující bezdůvodné obohacení. Po odečtení provedených úhrad je žalovaný povinen žalobkyni ještě vrátit částku ve výši 69 741,31 Kč, která zde představuje zbytek poskytnuté jistiny (jistina 415 425 Kč – provedené úhrady ve výši 345 683,69 Kč). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán dne [datum], ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což v daném případě činí 8,25% ročně, tedy ve výši uplatněné žalobkyní. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 741,31 Kč od [datum] a ve zbytku požadovaných úroků žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Soud připomíná, že při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).