13 C 110/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které této poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], který představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem [částka], odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas a za celou dobu právní předchůdkyně žalobkyně zaplatila pouze [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] s účinností k [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny [částka] a částky [částka] představující souhrn kapitalizovaného úroku za dobu řádného trvání smlouvy, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení (dále i v souhrnu jen jako„ poplatek“). Příslušenství sestává z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] (tj. ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do data postoupení), smluvního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] (tj. ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny [částka] od 13 3. 2019 do data postoupení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky) do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně zaslala dne [datum].

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaná měla ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz výpis z centrální evidence obyvatel na č. l. 43 - 44 spisu/. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 29 % ročně ve výši celkem [částka], odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka], a to v 59 týdenních splátkách po [částka] a poslední 60. splátce ve výši [částka] RPSN činilo 236,25 %. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí finančních prostředků ve výši [částka] v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce a smluvní podmínky na č. l. 18-19 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z formuláře nazvaného„ karta zákazníka“, ve které žalovaná mj. uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má celkem dvě vyživovací povinnosti a není vlastníkem osobního automobilu. Žalovaná byla zaměstnána jako pracovnice skladu u společnosti [právnická osoba], [IČO], a to na plný pracovní úvazek. Průměrnou čistou měsíční mzdu žalovaná uvedla ve výši [částka], s tím, že v rámci celé domácnosti pak dosahuje příjmů ve výši [částka]. Celkové měsíční příjmy domácnosti tak dosahovaly průměrně částky [částka]. Běžné měsíční výdaje žalovaná odhadla na částku [částka], s tím, že nemá žádné jiné zápůjčky ani úvěry /viz karta zákazníka na č. l. 17 spisu/. Příjmy a výdaje žalované byly ověřeny oproti předloženým dokladům a to pracovní smlouvě a dvěma výplatním páskám. Žalovaná na svůj dluh za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení uhradila toliko částku 1 750 Kč/viz tabulka umoření na č. l. 20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze [číslo] této smlouvy (seznam postoupených pohledávek) postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum] /viz smlouvu o postoupení pohledávek v na č. l. 21-25 spisu a seznam postoupených pohledávek na č. l. 26-27 spisu/. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] /viz dopis na č. l. 28 včetně poštovního podacího lístku na č. l. 29 spisu/. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě svého dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 30-31 spisu, včetně poštovního podacího lístku na č. l. 32 Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) posuzoval danou věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

10. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. Soud vzal za prokázané, že byla mezi účastníky platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), přičemž soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnotila řádně úvěruschopnost žalované. Soud nedospěl k závěru, že by prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích bylo nevěrohodné, když žalovaná toho času pracovala na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. Stejně tak soud považuje za věrohodné zjištěné výdaje žalované, které byly odhadem spočteny na částku [částka]. Vzhledem k příjmům a výdajům žalované, které dle soudu odpovídají v průměru běžným příjmům a výdajům člověka ve stejné životní situaci, jako byla žalovaná, soud uzavřel, že bylo jistě v silách žalované zápůjčku ve výši [částka] splatit. Soud tedy vyhodnotil smlouvu o zápůjčce jakožto celek za platnou. Na základě této smlouvy o zápůjčce tak přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni.

13. Pokud jde o souhrnný poplatek ve výši [částka], který dle právní předchůdkyně žalobkyně představuje odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za službu vedení zákaznického účtu a komfortní splácení soud uvádí, že tento posoudil pouze jako další formu sjednaných úroků, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovaly úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1856). Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2017, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok částku ve výši [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena v 59 týdenních splátkách po [částka], přičemž posední, 60. splátka, byla sjednána ve výši [částka]. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí zhruba 110 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v červenci 2019 okolo 8,81 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrn výslovně uvedeného úroku a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než dvanáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

14. Soud v daném případě nepřiznal žalobkyni právo na sjednané úroky ani ve výši obvyklé sazby ve smyslu § 1802 o. z. (podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, a nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy), neboť v daném případě úroková sazba sjednána byla, avšak v takové výši, že byla sjednána absolutně neplatně. Věřitel je tak sankcionován za to, že se pokusil sjednat se spotřebitelem celkovou úplatu (úrok), která je zjevně nemravná (lichvářská). V takovém případě je zcela vyvážené, že kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a případných úroků z prodlení s jejím splácením mu žádný nárok na úplatu nevzniká. U spotřebitelské smlouvy není důvod nahrazovat lichvářské úroky obvyklou výší, jinak by totiž žalobkyně nebyla nijak motivována od uvedené predátorské praktiky upustit (a poskytovat úvěry s úplatou, která popsané limity nepřekračuje) a došlo by naopak k eliminaci odrazujícího účinku akcentovaného judikaturou Soudního dvora EU ve spotřebitelských sporech. Nejde přitom o nepřiměřenou jednostrannou ochranu dlužníka. Je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, nemá před uzavřením smlouvy na rozdíl od poskytovatele úvěru znalost oboru, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu apod. Právě proto má soud tuto nerovnováhu účinně vyvážit.

15. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky [částka], která představuje zbývající dlužnou jistinu zápůjčky (poskytnutá jistina [částka] po odečtení uhrazených [částka]). Soud pak zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] fakticky představující kapitalizovaný úrok za půjčení peněz, neboť ujednání o těchto nárocích (smluvní úrok, odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení) soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy. Stejně tak byl zamítnut smluvní úrok ve výši 29 % ročně dále běžící až do zaplacení, který žalobkyně požadovala dílem v kapitalizované podobě.

16. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení, avšak pouze z přiznané jistiny zápůjčky ve výši [částka], a to od [datum]. Ve zbytku byl nárok na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut.

17. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.