13 C 3/2022

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud dne [datum] s žalobou, kterou se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 27 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh do postoupení pohledávky uhradil toliko částku [částka], poté již ničeho uhrazeno nebylo. Aktuální výše dluhu tak činí na jistině [částka] a na souhrnném poplatku [částka], který je svou podstatou smluvním úrokem za půjčení peněz a tedy příslušenstvím pohledávky. Příslušenství se dále sestává ze zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny půjčky [částka]. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaný zcela neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese [adresa] adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz potvrzení o provedené lustraci v ISZR na č. l. 40-42 spisu/. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 27 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 27 týdnů 460,9 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo stanoveno, že splátky se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně, spol. [právnická osoba], postoupila výše uvedenou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný byl naposledy žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze [částka], přičemž v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil zcela, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a ust. § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010.

7. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

8. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům., 9. Podle ustanovení § 524 odst. 1 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že byla platně uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle ust. § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na základě níž přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému jistinu a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. tato pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 524 a násl. obč. zák.

11. Co se týká sjednaného souhrnného poplatku, dospěl soud k závěru, že v této části žaloba důvodná není. Soud se plně ztotožnil s tvrzením žalobkyně, že souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovaného, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Souhrnný poplatek je tedy jiným označením pro úroky ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák. O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že vedle poplatku měl žalovaný splatit již jen jistinu půjčky. Pokud by se nemělo jednat o úplatu za půjčení peněz, poskytovala by právní předchůdkyně půjčky zcela zdarma. Lze tedy konstatovat, že souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, tedy v době před sjednáním předmětné smlouvy o půjčce, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Smluvní úroky představují odměnu za poskytnutí peněz, přičemž výše úroku vyjadřuje zároveň i míru rizika, kterou věřitel nese pro případ, že dlužník dluh nesplatí. Nejvyšší možná výše sjednaných úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami (tím spíše v případech vztahu podnikatele a spotřebitele jako slabší strany) zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vrácena v 27 týdenních splátkách po [částka]. Roční procentní úroková sazba tak v daném případě činí cca 159,22 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz), se pohybovaly v prosinci 2007 okolo 13,39 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok (souhrnný poplatek) byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než jedenáctinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným dle ustanovení § 39 o. z. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz).

12. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobkyni částku [částka] představující nesplacenou jistinu půjčky. Soud tak započítal dílčí úhrady žalovaného provedené do data prvního postoupení pohledávky ve výši [částka] oproti jistině dluhu, a nikoli nejprve oproti nároku na souhrnný poplatek, když soud posoudil smluvní ujednání o tomto poplatku za absolutně neplatné. Pokud totiž bylo ujednání o souhrnném poplatku sjednáno od počátku neplatně, nemohl na tento právní titul žalovaný provádět žádné úhrady. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta, a to včetně částky [částka], která podle právního názoru žalobkyně měla představovat zbývající část dlužného souhrnného poplatku, neboť ujednání o tomto nároku soud shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy.

13. Stran příslušenství pohledávky v podobě zákonných úroků z prodlení a jejich výše soud aplikoval ust. § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. při použití ust. § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Žalobkyni tak byl přiznán zákonný úrok z prodlení toliko z přiznané částky [částka] s ohledem na shora uvedené závěry soudu. Ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.

14. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v míře 3,22 % odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalované. Pokud by žalobkyně byla zcela úspěšná, měla by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastoupení advokátem v celkové výši [částka] za tři úkony právní služby po [částka] za úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) dle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 6 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném a účinném znění (dále jen„ AT“), náhrady hotových výdajů po [částka] za tři výše uvedené úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši [částka], která patří k nákladům řízení podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla plně úspěšná, nýbrž byla úspěšná v míře 3,22 %, přiznal ji soud právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (po zaokrouhlení na celou korunu dolů). Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (bod III. výroku tohoto rozsudku).

16. Pro úplnost soud dodává, že náhradu nákladů řízení vyčíslil za použití speciálního ustanovení o náhradě nákladů řízení § 14b AT, neboť byla pro jeho aplikaci splněna stanovená kritéria – jednalo se o návrh podaný na ustáleném vzoru, který byl uplatněn opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž předmětem je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (viz další řízení žalobkyně vedená zdejším soudem ve skutkově i právně obdobných věcech, např. sp. zn. 4 C 5/2018, 18 C 107/2018, 13 C 30/2018).