13 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o 1 524 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 524 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, s úrokem z prodlení z částky 24 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 524 Kč jako nezaplaceného jízdného a přirážky za cestu, kterou měl žalovaný vykonat bez platného jízdního dokladu dne [datum] autobusem linka [číslo] hromadné dopravy provozované žalobcem v [obec]. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Podle § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném a účinném znění, platí, že tento zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V řešené věci tak v úvahu připadala aplikace smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášená pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen„ Smlouva“). Proto bylo nutno posoudit, zda v případě sporu ze smlouvy o přepravě podle ust. § 2550 a násl. o. z. je otázka mezinárodní příslušnosti upravena Smlouvou. Otázku pravomoci u závazkových vztahů upravuje Smlouva v čl.

48. Podle odst. 1 tohoto čl. Smlouvy platí, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Podle odst. 2 a 5 téhož čl. Smlouvy pak platí, že jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku, a že pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5789/2017, z gramatického a systematického výkladu čl. 48 Smlouvy – učiněného ve smyslu výkladu podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu, publikované pod č. 15/1988 Sb. – vyplývá, že citovaným ustanovením Smlouvy je upravena pravomoc soudů České republiky a Ukrajiny pouze v případě sporu, jehož základem je závazkověprávní vztah vyplývající ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že v řešené věci se jednalo o spor, jehož základem byl závazkověprávní vztah vyplývající ze smlouvy o přepravě podle ust. § 2550 a násl. o. z., dospěl soud k závěru, že rozhodným právem je právo české. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný má na adrese uvedené shora adresu místa pobytu a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Soud tak shledal, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost, a to na základě ust. § 85 odst. 1 o. s. ř. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] v 20.36 hodin na autobusové lince [číslo] v úseku zastávky [anonymizována dvě slova] cestoval žalovaný hromadným dopravním prostředkem žalobce bez jízdního dokladu. Jízdné 24 Kč ani přirážku 1 500 Kč nezaplatil. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Ve věci bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] cestoval hromadným dopravním prostředkem žalobce bez jízdního dokladu. Jízdné 24 Kč ani přirážku 1 500 Kč nezaplatil. Podle § 2550 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, § 18a zákona číslo 111/1994 Sb., o silniční dopravě a § 7 odst. 1 a odst. 5 vyhlášky číslo 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu proto uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 24 Kč. Soud proto uložil žalovanému uhradit celkem částku 1 524 Kč. Žalovaný se tím, že žalované částky nezaplatil včas, ocitl v prodlení a podle § 1970 občanského zákoníku je povinen žalobci zaplatit i úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Lhůta splatnosti byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § l60 odst. l o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty ve výši 1 489 Kč uložil soud žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.) Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za jeden úkon právní služby v daném případě podle §14b odst. 1 advokátního tarifu činí 200 Kč, náhrada hotových výloh podle § 11 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu činí 100 Kč za jeden úkon. Byly učiněny tři úkony právní služby. Odměna tak celkem činí 600 Kč a náhrada hotových výloh celkem představuje částku 300 Kč. Dále je třeba připočíst 21 % DPH z odměny a náhrad hotových výloh ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobce je registrovaným plátcem uvedené daně.