13 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) částku ve výši [částka] -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] -) kapitalizovaný úrok ve výši [částka] -) smluvní úrok ve výši 22,99% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] jejíž součásti byly též Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka] a kreditní karta, jejímž prostřednictvím byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti do výše úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách, které sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00 % z částky, která byla čerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše měsíční splátky tedy nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Před sjednáním smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti ověřila jeho schopnost úvěr splácet. Zkontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, tj. v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MVČR a v dalších. Žalovaným byl uveden průměrný čistý měsíční ve výši [částka], měsíční příjem domácnosti měl činit [částka]. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, má 3 vyživovací povinnosti a bydlí v pronajatém bytě/domě. Jako zaměstnavatele žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], [IČO] jako dělník/řemeslník. Měsíční náklady žalovaný uvedl ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že má jiné závazky, na které měsíčně platí částku [částka] a jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši [částka]. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností, spočívající v prodlení s úhradami splátek úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a dne [datum] smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení smlouvy činila dlužná částka celkem [částka]. Aktuální výše úrokové sazby pak činila 22,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě uhrazena, právní předchůdkyně žalobkyně dále úročila jistinu úrokem ve výši 25,08 % a úrokem z prodlení v zákonné výši. Celá pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], úroků z úvěru ve výši 957,58 kapitalizovaných ke dni [datum], úroků z prodlení ve výši [částka] kapitalizovaných ke dni [datum], úroků z úvěru ve výši 22,99 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní naposledy písemně vyzván k úhradě dlužné částky, dopisem ze dne [datum].

2. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř., tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V průběhu řízení pak soud zjistil, že žalovaný měl ke dni zahájení tohoto řízení na adrese uvedené shora adresu dlouhodobého přechodného pobytu /viz výpis z centrální evidence obyvatel na č. l. 31 spisu/ a písemnosti jsou mu na tuto adresu doručovány. Pravomoc zdejšího soudu je tak dána a rozhodným právem je právo české (srov. zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů).

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Dle této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka] Součástí smlouvy byly dále Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník. V žádosti o revolvingový úvěr a vydání a užívání kreditní karty žalovaný mj. uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční je [částka], měsíční příjem celé domácnosti pak [částka] s tím, že celá domácnost má jen jeden pravidelný příjem. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, má 3 vyživovací povinnosti a bydlí v pronajatém bytě/domě. Měsíční náklady žalovaný uvedl ve výši [částka], s tím, že žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Právní předchůdkyně žalobkyně dále zjistila, že má žalovaný další externí závazky, na které měsíčně platí částku [částka] a dále jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši [částka]. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nehradil předepsané splátky řádně a včas, proto se rozhodla právní předchůdkyně žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr zesplatit s tím, že k tomuto datu činil celkový dluh [částka] a úroková sazba činila 22,99 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně následně celou pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný naposledy vyzván k úhradě svého dluhu, který mu byl odeslán téhož dne.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, dle které žalovaný čerpal finanční prostředky až do výše [částka]. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky bylo na jistině vyčerpáno a neuhrazeno [částka], jak v řízení tvrdila žalobkyně. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na svůj dluh něčeho uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného ve výši [částka] (čistá měsíční mzda), přičemž žalovaný dále uvedl, že příjem celé domácnosti činí částku [částka]. Jako zdroj příjmů uvedl pouze jediný příjem, který evidentně představuje právě měsíční mzdu. Zbývající částku ve výši [částka], která by měla představovat zbytek měsíčního příjmu, právní předchůdkyně žalobkyně blíže nezkoumala a nechala bez povšimnutí, ačkoliv tato není zanedbatelná a dokonce převyšuje samotnou čistou měsíční mzdu žalovaného. Výdaje žalované žádným způsobem ověřovány nebyly a došlo zde k formálnímu doplnění nuly do příslušného formuláře, přičemž výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně„ odhadla“ na základě historických dat z ČSÚ a nepostupovala tak pečlivě a individuálně, takto požadují příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný navíc ve své žádosti uvedl, že má vyživovací povinnost k třem dalším osobám, s tím, že výdaje na výživu těchto osob nijak do posuzování bonity klienta nebyly zahrnuty. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v žádosti o úvěr, tedy že by zejména ověřovala výdaje žalovaného. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

21. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Právní předchůdkyně žalobkyně sice zkoumala příjmy žalovaného, které si i částečně ověřila, ale nedostatečně, ovšem pokud jde o výdaje, tyto si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z údajů ČSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny, po případném započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, potažmo žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce [částka] žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru, od které žalobkyně svůj nárok odvíjí (výrok II. tohoto rozsudku).

22. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl nejdříve vyzván k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Uvedený dopis byl žalovanému odeslán téhož dne a ve smyslu § 573 o. z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčené jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což zde činí 8,25 % ročně. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, soud jí tedy podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení. Po odpočtu úspěchu a neúspěchu žalobkyně s přihlédnutím k příslušenství rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem představuje 50 %. Soud má za to, že ohledně nákladů, které žalobkyni vznikly do soudního jednání je na místě postupovat dle ustanovení advokátního tarifu týkajících se formulářových žalob. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odměna za jeden úkon právní služby v daném případě podle §14b odst. 1 advokátního tarifu činí [částka], náhrada hotových výloh podle § 11 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu činí [částka] za jeden úkon. Do soudního jednání byly učiněny tři úkony právní služby. Odměna tak celkem činí [částka] a náhrada hotových výloh celkem představuje částku [částka]. Dále je třeba připočíst 21 % DPH z odměny a náhrad hotových výloh ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobce je registrovaným plátcem uvedené daně. Ohledně nákladů řízení vzniklých žalobci v souvislosti s nařízeným soudním jednáním pak je třeba již postupovat dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, kdy odměna za jeden úkon právní služby činí [částka], náhrada hotových výloh podle § 11 a § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu činí [částka] za jeden úkon a opět je třeba připočíst DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši [částka]. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 4 x [částka] a cestovného k soudnímu jednání. Cesta byla vykonána automobilem s průměrnou spotřebou 6,33 l na 100 km, palivo motorová nafta, jejíž cena je dle vyhlášky 589/20 Sb. [částka], amortizace činí [částka], cesta [obec] – [obec] a zpět je dlouhá 84 km. Cestovné tak činí po [částka] (6,33 x 36,10=228,51:100=2,29+4,7=6,99 x 84=587,16). I tyto náklady je třeba navýšit o 21 % DPH, tedy o částku [částka] Náklady řízení tak celkem činí [částka]. Žalobkyně požadovala dále přiznání nákladů za písemné podání ze dne [datum] a ve výši ½ za vyjádření ze dne [datum]. Soud tyto náklady žalobkyni nepřiznal, neboť v prvním případě se jednalo o doplnění žaloby na výzvu soudu, přičemž bylo chybou žalobkyně, že požadované nebylo v žalobě již obsaženo a ve druhém případě se jednalo pouze o souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

24. Žalobkyni vznikly tedy náklady ve výši [částka] a 50 % z nich představuje částku [částka] přiznanou ve výroku III. tohoto rozsudku. Soud uložil žalovanému nahradit náklady řízení žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.