13 C 71/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 64 008,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 912 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 912 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve kterém se žalobkyně domáhala uložení povinnosti zaplatit: -) částku 35 096,11 Kč -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 309,13 Kč -) kapitalizovaný úrok 14 631,55 Kč -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 0,75 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do [datum], ve výši 0,25 % ročně z částky 19 000 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 3770,11 Kč od [datum] do zaplacení -) smluvní úrok ve výši 23,66 % ročně z částky 22 000 Kč od 30. 11 2019 do zaplacení, z částky 19 000 Kč od 30. 11 2019 do zaplacení, z částky 3 770,11 Kč od [datum] do zaplacení

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 64 008,11 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela celkem tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. První smlouva byla uzavřena dne [datum] - Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na jejímž základě bylo žalované poskytnuto peněžité plnění ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 1 260 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 1 800 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a poplatkem za životní pojištění Credit Life ve výši 232 Kč Celkem se tedy zavázala na základě první smlouvy o úvěru vrátit částku 15 892 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaná do podání žaloby uhradila celkem částku 12 130 Kč. Žalovaná dále uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] druhou Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na jejímž základě bylo žalované poskytnuto peněžité plnění ve výši 19 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 2 660 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 3 800 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč a poplatkem za životní pojištění Credit Life ve výši 464 Kč Celkem se tedy zavázala na základě druhé smlouvy o úvěru vrátit částku 33 524 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 578 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 6 812 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] v pořadí třetí Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na jejímž základě bylo žalované poskytnuto peněžité plnění ve výši 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 3 080 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč a poplatkem za životní pojištění Credit Life ve výši 522 Kč Celkem se tedy zavázala na základě třetí smlouvy o úvěru vrátit částku 38 802 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 669 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední platba byla provedena dne [datum]. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 5 276 Kč, poté již neuhradila ničeho. Všechny výše uvedené pohledávky za žalovanou byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí poskytla finanční hotovost ve výši 9 000 Kč. Žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 260 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 1 800 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč a poplatkem za životní pojištění Credit Life ve výši 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 274 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit 15 892 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 205 % /viz smlouva na č. l. 23-24 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr, tzv.„ kartě zákazníka“, v rámci zkoumání bonity klienta uvedla, že žije v nájmu, kdy společnou domácnost sdílí s blíže nespecifikovaným rodinným příslušníkem. Dále uvedla, že pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 11 400 Kč, přičemž součástí jejího pravidelného měsíčního příjmu je dále částka 16 500 Kč, která byla zařazena mezi další příjmy, jako jsou výživné/alimenty, příjmy z pronájmu, atd. Pokud jde o zápůjčky a úvěry u právní předchůdkyně žalobkyně, žalovaná uvedla, že tyto představovaly částku ve výši 19 000 Kč, přičemž měsíční splátka byla ve výši 2 400 Kč. [příjmení] měsíční příjem žalované byl spočten právní předchůdkyní žalobkyně na částku 27 900 Kč. Mezi pravidelné měsíční výdaje žalovaná zahrnula částku 6 000 Kč jako výdaje na bydlení, částku 10 000 Kč na ostatní výdaje (výdaje za telefon, potraviny, léky, dopravu, oblečení apod.), částku 4 000 Kč na splátky úvěrů a zápůjček a částku 4 000 Kč na další výdaje (výdaje na sociální/ zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních, atd.). Celkové výdaje žalované právní předchůdkyně žalobkyně spočetla na částku 24 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vyšla z použitelného příjmu ve výši 3 900 Kč (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 25 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 12 130 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] druhou smlouvu [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta jistina ve výši 19 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se poskytnuté finanční prostředky zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 660 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 3 800 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč a poplatkem za životní pojištění Credit Life ve výši 464 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 578 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit 33 524 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 204 % /viz smlouva na č. l. 29-30 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr, tzv.„ kartě zákazníka“, v rámci zkoumání bonity klienta uvedla, pokud jde o rodinný stav a bytové poměry, shodné údaje s údaji v prvé žádosti o úvěr s tím, že v té době stále pobírala podporu v nezaměstnanosti, která byla navýšena na částku 16 000 Kč, přičemž další příjmy stále dosahovaly částky 16 500 Kč. Žalovaná v druhé žádosti o úvěr dále uvedla, že její pravidelné měsíční výdaje se snížily, pokud jde o další výdaje, ovšem výdaje na bydlení se zvýšily na částku 7 000 Kč, osobní výdaje na částku 12 000 Kč a výdaje na splátky úvěrů/zápůjček na částku 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zde vyšla z použitelného příjmu ve výši 4 500 Kč (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 27 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 6 812 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela třetí smlouvu [číslo] na základě které této poskytla peněžité plnění ve výši 22 000 Kč v hotovosti, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 080 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 4 400 Kč, poplatkem za hotovostní týdenní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč a poplatkem za životní pojištění Credit Life ve výši 522 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 669 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit 38 802 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 204 % /viz smlouva na č. l. 33-34 spisu/. V„ kartě zákazníka“ žalovaná v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedla opět shodné údaje, pokud jde o rodinný stav, bytové poměry a zdroj hlavních příjmů. [příjmení] představující podporu v nezaměstnanosti byla ovšem opět změněna a to na částku 11 000 Kč, korespondující s prvou žádostí o úvěr (další příjmy zůstaly neměnné). Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že na bydlení vynaloží měsíčně částku 5 000 Kč, na ostatní výdaje částku 8 000 Kč a na splátky úvěrů a zápůjček částku 8 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při zkoumání úvěruschopnosti žalované při uzavírání třetí smlouvy o úvěru vyšla z použitelného příjmu ve výši 4 500 Kč (rozdíl mezi příjmy a výdaji) /viz karta zákazníka na č. l. 31 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 5 276 Kč /viz nesporované tvrzení žalobkyně/. Pohledávky za žalovanou byly jako soubor postoupeny dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 40-43 spisu/, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] /viz oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 39 spisu/, který jí byl odeslán dne [datum] /viz podací lístek na č. l. 44 spisu/. Před podáním žaloby byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] /viz předžalobní upomínka na č. l. 45-46 spisu/, který jí byl odeslán téhož dne /viz podací lístek na č. l. 47 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Podle zákaznických karet pobírala žalovaná podporu v nezaměstnanosti, což doložila složenkami, ovšem vedle podpory v nezaměstnanosti uvedla ještě další příjmy ve výši 16 500 Kč a v jednom případě 14 500 Kč Tyto„ další příjmy“ nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nijak ověřeny, přičemž zásadním způsobem ovlivňují bonitu žalované, a zároveň výrazně převyšují částku, která jí byla poskytována v rámci podpory v nezaměstnanosti. Ze zákaznických karet dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně ověřovala výdaje žalované a došlo zde k pouhému doplnění čísel do formuláře, bez uvedení, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány. Žalovaná k ověření výdajů předložila pouze nájemní smlouvu s tím, že její bytové poměry byly minimálně od května 2015 stejné, ale v kartě zákazníka je pokaždé uvedena jiná částka pravidelně vynakládaná za bydlení. Tímto rozdílem ve výdajích se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala. Ostatní výdaje uvedené v kartách zákazníka nebyly žádným způsobem ověřeny (např. bankovními výpisy). Takový způsob zkoumání příjmů a výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, zejména pokud je spotřebitelský úvěr poskytován opakovaně v krátkém časovém úseku a je žádáno o stále vyšší částku. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě, tedy že by ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o argument žalobkyně, že uvedení nepravdivých, či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů v žádosti o úvěr může naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku a z tohoto následně vyvozuje, že není povinna prověřovat poskytnuté údaje žadatelem, je na místě takové tvrzení odmítnou. Povinnosti ověřit si s náležitou péčí a odborností informace získané od žadatele je poskytovateli úvěrů ukládáno zákonem (viz výše § 86 odst. 1 ZoSÚ) a nelze se tak pouhým odkazem na příslušné ustanovení trestního zákoníku této povinnosti zbavit či ospravedlňovat tak vlastní pochybení.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

20. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku ve výši 9 000 Kč, 19 000 Kč a 22 000 Kč z neplatných smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto je povinna tato obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na prvou smlouvu, na základě které byla poskytnuta částka 9 000 Kč, bylo zaplaceno celkem 12 130 Kč. V případě druhé smlouvy, na základě které byla poskytnuta žalované částka 19 000 Kč, bylo zaplaceno celkem 6 812 Kč. A dále v případě třetí smlouvy, na základě níž byla poskytnuta částka 22 000 Kč, bylo zaplaceno celkem 5 276 Kč. Lze tedy učinit závěr, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v prvém případě ve výši 9 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně vrátila. Soud proto neshledal žalobu v této části návrhu důvodnou a v plném rozsahu ji zamítl. Žalovaná je tak povinna vrátit rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými peněžními prostředky, tj. v souvislosti s druhou smlouvou částku ve výši 12 188 Kč a v souvislosti s třetí smlouvou částku ve výši 16 724 Kč, o kterou se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla nejdříve vyzvána k vrácení dluhu dopisem ze dne [datum]. Uvedený dopis byl žalované odeslán téhož dne a ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle zapůjčených jistin též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což v obou případech činí 8,25 % ročně.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.