13 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , kontaktní adresa adresa o 187 232,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 66 354,61 Kč společně s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 2 159,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 66 354,61 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení -) částky ve výši 106 414,25 Kč -) úroku ve výši 7 752,02 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky -) nákladů za upomínání ve výši 1 460 Kč -) smluvní pokuty ve výši 900 Kč -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 976,73 Kč -) úroku z prodlení ve výši 214,91 Kč za období ode dne následujícího po dni, ve kterém došlo k zesplatnění pohledávky do [datum] -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 752,02 Kč od [datum] do zaplacení -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 106 414,25 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 187 232,22 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru Expres Plus [číslo] jejíž součástí bylo i pojištění schopnosti splácet a dále byla k čerpání úvěru vydána karta. Předmětem Smlouvy bylo poskytnutí úvěrového rámce ve výši 205 000 Kč. Součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky, Produktové podmínky spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru a Sazebník poplatků v případě prodlení klienta. Žalovaná se zavázala splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce, stanoveného na částku 205 000 Kč, a to ve 105 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 280 Kč (poslední splátka byla předepsána ve výši 2 056,95 Kč), splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Součástí měsíčních splátek byly též úroky, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1295 Kč a úhrada pojistného ve výši 292 Kč. Žalovaná načerpala částku 243 280 Kč, avšak na tuto uhradila pouze 176 925,39 Kč, tedy nehradila sjednané splátky řádně a včas, v důsledku čehož se dostala do prodlení a žalobkyně následně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky, naposledy prostřednictvím předžalobní upomínky, která jí byla odeslána dne [datum]. Žalobkyně tak v tomto řízení požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 172 768,86 Kč, smluvního úroku ve výši 7 752,02 Kč kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky, nákladů za upomínání ve výši 1 460 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 136,43 Kč a ve výši 214,91 Kč a to za období ode dne následujícího po dni, ve kterém došlo k zesplatnění pohledávky do [datum], a úroků z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 9 949,26 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce dále požaduje přiznat úrok z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 7 752,02 Kč, představující kapitalizovaný obchodní úrok viz výše.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila.

3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru Expres Plus a vydání a užívání karty, která měla sloužit k čerpání úvěru. Dle této smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 205 000 Kč Součástí smlouvy byly dále Produktové podmínky revolvingového úvěru, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků /viz Smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 16-17, sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky uložené v elektronickém systému [příjmení], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 20 – 22 spisu, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro spotřebitelský splátkový revolvingový úvěr Expres Plus č.l. 19 spisu, Debetní karta – změna sazebníku č.l. 37 spisu, výpis z běžného účtu žalované za měsíc červen 2016 č.l. 35 - 36 V žádosti o revolvingový úvěr žalovaná mj. uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním domě/bytě a její průměrný čistý měsíční příjem je 18 952 Kč, kdy jejím zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] a pracuje jako administrativní/bankovní pracovník/účetní. Měsíční příjem celé domácnosti představoval částku ve výši 40 000 Kč s tím, že žalobkyně tuto informaci považovala za pomocný údaj. Žalovaná dále uvedla, nemá žádnou vyživovací povinnost. Měsíční náklady žalovaná uvedla ve výši 0 Kč, s tím, že žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ /viz vyhodnocení klient č.l. 87 p.v. spisu/. Žalobkyně dále z interních zdrojů zjistila, že má žalovaná další interní závazky, na které měsíčně platí částku 2 120,70 Kč /viz žádost o úvěr Expres Plus na č. l. 18 spisu, čestné prohlášení o zasílání mzdy na č. l. 23 spisu, výpisy z běžného účtu č.l. 66 – 67, 68 p.v. – 71 spisu, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně tabulky č.l. 73 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala avšak nehradila předepsané splátky řádně a včas, proto se žalobkyně rozhodla ke dni [datum] celý úvěr zesplatnit s tím, že k tomuto datu činil celkový dluh 182 948,22 Kč a tato částka představovala nesplacenou jistinu ve výši 172 768,86 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti ve výši 7 752,02 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení úvěru za splatný ve výši 67,34 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady upomínání 2 060 Kč a náklady upomínání ve výši 300 Kč /viz výpis z úvěrového účtu uložený v elektronickém systému [příjmení], tabulka předpisů úroků č.l. 29 spisu, oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 38 spisu, doklad o odeslání dopisu č.l. 39 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 176 925,39 Kč /viz amortizace a umořovací tabulka na č. l. 24-28 spisu, platební historie na č. l. 30-34 spisu/. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě svého dluhu, který jí byl odeslán následujícího dne /viz kontaktní adresa na č.l. 88 spisu, předžalobní upomínka na č. l. 40 spisu a podací lístek na č. l. 41 spisu/.

4. Z listin označených jako změnový list / č.l. 68 spisu/ a tabulky / č.l. 74 spisu/ soud neučinil žádné závěry.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsaly dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru Expres Plus a vydání a užívání karty, která měla sloužit k čerpání úvěru. Dle této smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky až do výše 243 280 Kč. Žalovaná svůj dluh hradila pouze částečně a to ve výši 176 925,39 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na svůj dluh něčeho uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně, coby poskytovatelka úvěru, splnila svou zákonnou povinnost (viz výše) řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žadatele. V tomto směru nelze než uzavřít, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla. K tomu soud uvádí, že nelze pro účely posuzování schopnosti žadatele úvěr splácet považovat za dostačující, aby žalobkyně vyšla pouze z ničím nedoložených osobních prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť by se pak jednalo pouze o formální vyplnění„ dotazníku“ na příjmy a výdaje žadatele bez zřetele k jejich faktickému stavu. Odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě nezjistila řádně příjmy žalované ve výši 18 952 Kč (čistá měsíční mzda), přičemž žalovaná dále uvedla, že příjem celé domácnosti činí částku 40 000 Kč. Jako zdroj příjmů uvedla pouze jediný příjem, který evidentně představuje právě měsíční mzdu. Zbývající částku ve výši 21 048 Kč, která by měla představovat zbytek měsíčního příjmu, žalobkyně blíže nezkoumala a nechala bez povšimnutí, ačkoliv tato není zanedbatelná a dokonce převyšuje samotnou čistou měsíční mzdu žalované. Výdaje žalované žalobkyně zkoumala nedostatečně a došlo zde k formálnímu doplnění nuly do příslušného formuláře, přičemž výdaje„ odhadla“ na základě historických dat z ČSÚ a nepostupovala tak pečlivě a individuálně, takto požadují příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Přičemž z výpisů z běžného účtu žalované vyplývá, že žalovaná často končila se záporným zůstatkem na běžném účtu. Výdaje žalované měly být zvláště zkoumány, pokud tato v době žádosti o úvěr již měla i interní závazky vůči žalobkyni, kdy na tyto měsíčně vynaložila částku 2 120,70 Kč. Takový způsob zkoumání výdajů žadatele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by ověřovala tvrzení žalované uvedená v žádosti o úvěr, tedy že by zejména ověřovala její výdaje. Obecně lze v tomto případě shrnout, že takový postup soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. V souladu s dosavadní rozhodovací praxí zde soud zastává právní názor, že § 87 odst. 1 ZoSÚ, který stanovuje neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

20. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Žalobkyně sice zkoumala příjmy žalované, které si i částečně ověřila, ovšem pokud jde o výdaje, tyto si žádným způsobem neověřila a vycházela jen z údajů ČSÚ. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. tak lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny, po případném započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 66 354,61 Kč žalobkyni dle § 2991 a § 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o.z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smluv o úvěru, od které žalobkyně svůj nárok odvíjí (výrok II. tohoto rozsudku)

21. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení dluhu dopisem – Oznámení o prohlášení úvěru za splatný - ze dne [datum], ve kterém bylo uvedeno, že úvěr se stal splatným dne [datum]. Uvedený dopis byl žalované zaslán na adresu, kterou uvedla jako svou kontaktní a to [obec a číslo], [PSČ] [obec] /viz záznam o sdělení kontaktní adresy na č. l. 88 spisu/ a žalobkyně jej odeslala dne [datum] /viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný na č. l. 38 a poštovní podací arch na č. l. 39 spisu/. Ve smyslu § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne [datum], splatnost dluhu tedy nastala dnem [datum]. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o.z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 159,70 Kč a to z částky představující přiznané bezdůvodné obohacení, za období od [datum], tedy od data, kdy byla žalovaná prokazatelné vyzvána k vrácení dluhu, do dne [datum]. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení ode dne [datum] a to v souladu s § 1970 o. z., ve výši nařízením vlády č. 351/2013 Sb., což zde činí 8,25 % ročně, nicméně vzhledem k shora konstatované absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení toliko z částky představující bezdůvodné obohacení a ve zbytku požadovaných úroků, jakožto i kapitalizovaných úroků z prodlení žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).