13 C 95/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Radmilou Vladykovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně podnikající na území České republiky prostřednictvím název žalobkyně , organizační složka, IČO , sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 33 673,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 673,14 Kč s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 33 523,14 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 673,14 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 045,90 Kč od [datum] do [datum], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se dne [datum] obrátila na zdejší soud s žalobou o zaplacení částky 33 673,14 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne [datum] byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno]. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který se tyto půjčené peněžní prostředky zavázal vrátit v 84 měsíčních anuitních splátkách po 1 489,46 Kč s úrokem ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, čímž porušil smluvní povinnosti. Žalobkyně proto dne [datum] odstoupila od smlouvy. K témuž dni se tak stal celý dluh ve výši 34 719,04 Kč splatný. Celková dlužná částka byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 33 523,14 Kč, smluvním úrokem za poskytnutí úvěru v částce 1 045,90 Kč a dlužnými poplatky v celkové částce 150 Kč. Žalovaný měl v době uzavírání smlouvy již u žalobkyně veden běžný účet. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil a k žalobě se nevyjádřil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu na den [datum] v 8:30 hodin, ke kterému se bez řádné omluvy nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

5. Žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní Smlouvu o hotovostním úvěru [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] včetně podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů a sazebníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit ve formě 84 měsíčních splátek ve výši 1 489,46 Kč splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Úroková sazba za poskytnutí úvěru činila 9,9 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 10,36 % Smluvní strany si ujednaly poplatek ve výši 50 Kč za zaslání upomínky a 150 Kč za zaslání odstoupení od smlouvy /viz smlouva o úvěru na č. l. 36 – 37 spisu, historie úvěru na č. l. 41-45 spisu, transakční historie v elektronickém systému [příjmení], všeobecné obchodní podmínky v elektronickém systému [příjmení], sazebník poplatků v elektronickém systému [příjmení] a podmínky poskytování hotovostních úvěru na č. l. 38-40 spisu/. Žalovaný v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že je zaměstnaný na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] jako řemeslník s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 500 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho příjem nepodléhá např. srážkám ze mzdy. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr zjistila, že žalovaný má celkovou sumu přidělených splácených úvěrů ve výši 79 336,04 Kč s tím, že celková suma měsíčních splátek úvěrů – splátky z nezajištěných úvěrů celkem dosahují částky 1 323,96 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v Databázi neplatných dokladů, Insolvenčním rejstříku, bankovním i nebankovním registru dlužníků ([příjmení]), [příjmení], apod. s tím, že nedospěla k žádnému negativnímu závěru, který by odůvodňoval neposkytnutí úvěru. Ohledně příjmů a výdajů žalobkyně také vycházela z pohybů na běžném bankovním účtu č. [bankovní účet], který měl žalovaný u žalobkyně zřízen od [datum] (násl. zrušen [datum] a znovu založen téhož dne s kreditním limitem ve výši 50 000Kč) /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 46, [číslo] spisu, výpis z bankovního účtu žalovaného v elektronickém systému [příjmení] /. Žalovaný své povinnosti, plynoucí mu ze smlouvy porušil, když se opakovaně dostával do prodlení s úhradou předepsaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně proto, v souladu se smluvními podmínkami, od úvěrové smlouvy ke dni 20 11. 2019 odstoupila a celý dluh ve výši 34 719,04 Kč zesplatnila, a žalovaného o této skutečnosti informovala dopisem ze dne [datum] a současně jej vyzvala k uhrazení dlužné částky /viz poslední výzva k uhrazení dlužné částky /odstoupení od smlouvy na č. l. 47 spisu a poštovní dodejka na č. l. 48 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 49 spisu, podací lístek na č. l. 50 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Smluvní strany uzavřely smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný se tyto zavázal vrátit spolu s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný splátky řádně a včas nehradil, využila žalobkyně svého práva a od smlouvy odstoupila.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

13. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a v celém rozsahu ji zamítl. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Z předloženého výpisu z účtu za období [datum] - [datum], je zřejmé, že se žalovaný od [datum], kdy mu byl zrušen a následně znovu založen bankovní účet s kreditním limitem ve výši 50 000 Kč, resp. od [datum] pohyboval pravidelně v záporných zůstatcích. Dne [datum] dosáhl záporný zůstatek na účtu kreditního limitu 50 000 Kč, který následně žalobkyně dne [datum] vyrovnala poskytnutím spotřebitelského úvěru ve výši 80 000 Kč. Následně se žalovaný dne [datum] znovu svým záporným zůstatkem dostal na úroveň kreditního limitu ve výši 50 000 Kč a dne [datum] žalobkyně žalovanému k jeho vyrovnání znovu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč, který je též předmětem této žaloby. Z výše uvedeného je evidentní, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky, ačkoli jí muselo být z výpisu z účtu naprosto zřejmé, že žalovaný není schopen plnit povinnosti z předchozích závazků vůči ní řádně a včas, když již v prvním případě půjčené peněžní prostředky nevrátil, a tomuto i přes znalost jeho platební morálky znovu úvěr poskytla. Žalobkyně dále ohledně zkoumání bonity klienta pochybila, když zjistila pouze příjmy a nezkoumala běžné výdaje ani bytové poměry. Výdaje na bydlení, které běžně představují poměrně podstatnou část výdajů žadatele, zjišťovány vůbec nebyly, stejně tak ostatní výdaje např. na stravu, energie (elektřina, plyn apod.), léky, dopravu do zaměstnání. Výdaje tak žalobkyně nezkoumala vůbec a vycházela pouze z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého nelze zjistit, které výdaje jsou jednorázové a které pravidelné, a jaké potřeby žalovaného kryjí. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému po řádném a pečlivém posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž z důvodu její nepřítomnosti ji nebylo možné vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti, posoudil soud tuto smlouvu jako absolutně neplatnou. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo] či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Pakliže je úvěrová smlouva absolutně neplatná, na straně žalovaného vzniklo poskytnutím peněžních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně obohacení bez spravedlivého důvodu (neexistence platného právního titulu) a tím pádem neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě úroků, ani na jiné poplatky související s poskytnutím jistiny. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 90 000 Kč a žalovaný prokazatelně vrátil částku ve výši 95 544,75 Kč, tedy částku přesahující výši bezdůvodného obohacení, soud žalobu v plném rozsahu, představující zbytek poplatku za poskytnutí zápůjčky, kapitalizované úroky, běžné úroky a úroky z prodlení, zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nepřiznal, jelikož mu podle obsahu spisu žádné nevznikly.