14 C 1/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Janem Veselým ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnického práva k motorovému vozidlu

I. Určuje se, že žalobce není vlastníkem ani provozovatelem vozidla tov. zn. Anonymizováno, RZ: SPZ, VIN: VIN kód, rok výroby Anonymizováno.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů žalobci k rukám jeho právní zástupkyně řízení částku částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku Anonymizováno 1. Žalobce se obrátil dne datum k místně nepříslušnému Okresnímu soudu v adresa s žalobou, v níž uplatnil nárok na určení vlastnictví osobního vozidla zn. Anonymizováno. zn. SPZ, VIN VIN kód, rok výroby Anonymizováno (dále jen „předmětné vozidlo“) s tím, že kupní smlouvou ze dne datum prodal předmětné vozidlo žalovanému. Při podpisu smlouvy bylo dohodnuto, že zápis změny vlastníka vozidla zařídí žalovaný, a to na základě plné moci, kterou mu žalobce udělil, což však žalovaný v zákonné lhůtě ani později neučinil. Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce, paní jméno FO nar. datum, dne datum podal žádost o zápis změny vlastníka předmětného vozidla v registru vozidel, konkrétně o výmaz jeho osobních údajů z registru, jelikož od uzavření kupní smlouvy není vlastníkem. Dne datum obdržel žalobce od Magistrátu města adresa usnesení č. j. SMKL/č. účtu/ODSA, ve kterém vyzýval žalobce i žalovaného k doplnění potřebných chybějících dokladů, konkrétně technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad o pojištění vozidla. Magistrát města adresa dne datum řízení zastavil, a to z důvodu, že žalovaný neposkytl součinnost a nedodal potřebné doklady.

2. Okresní soud v adresa vyslovil usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka svou místní nepříslušnost a podle § 84 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl o postoupení této věci soudu příslušnému, jímž je zdejší soud.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobce je státním příslušníkem Řecka. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobce je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobce tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy je žalovaný občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v adresa, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobce jako prodávající uzavřel dne datum s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu o koupi osobního vozidla zn. Anonymizováno, reg. zn. SPZ, VIN VIN kód, rok výroby Anonymizováno. Cena vozidla byla sjednána ve výši částka, kdy tuto cenu zaplatil žalovaný žalobci před podpisem smlouvy /viz kupní smlouva na č. l. 6-7 spisu/. Účastníci si při podpisu smlouvy ujednali, že zápis změny vlastníka předmětného vozidla na příslušném úřadě zařídí žalovaný, a to na základě plné moci, kterou mu žalobce udělil /viz kupní smlouva na č. l. 6-7/. Žalovaný však převod předmětného vozidla na svou osobu nezajistil. Žalobce následně prostřednictvím svého zmocněnce, paní jméno FO nar. datum, dne datum podal na Magistrát města adresa žádost o zápis změny vlastníka předmětného vozidla. Úřad uvedené žádosti dopisem ze dne datum nevyhověl s odůvodněním, že pro převod vozidla je třeba předložit potřebné doklady, konkrétně technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad o pojištění vozidla. Následně usnesením Magistrátu města adresa ze dne datum č. j. SMKL/č. účtu/ODSA bylo řízení o žádosti žalobce o zápis vlastnického práva u předmětného vozidla zastaveno. Z odůvodnění usnesení plyne, že žalovaný nebyl součinný a nedodal potřebné dokumenty k provedení převodu /viz usnesení Magistrátu města adresa na č. l. 4, 8-9 spisu/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Dle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

9. Podle § 80 o. s. ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Soud se nejdříve zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka uzavřel, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž základním východiskem např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla). Byť i v těchto případech má žalobce zásadně možnost se případným negativním důsledkům vyhnout (jak blíže rozebral Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 114/20), bylo v rámci ustálené rozhodovací praxe soudů dovozeno, že prodávající, který již nedisponuje doklady nutnými k provedení přepisu v registru silničních vozidel ve smyslu § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb., má možnost podat u civilních soudů určovací žalobu ohledně vlastnictví předmětného vozidla (k tomu srov. např. již zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka a nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 114/20), a to buď formulovanou pozitivně (že je žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, s výrokem závazným pro účastníky řízení, ale též pro všechny orgány dle § 159a odst. 1, 3 o. s. ř.), či negativně (že žalobce není nadále vlastníkem předmětného vozidla), přičemž právě určovací rozsudek soudu je dostatečným podkladem pro vymazání údajů osoby, jež není vlastníkem vozidla, z registru silničních vozidel (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobce není vlastníkem předmětného vozidla s ohledem na platně uzavřenou kupní smlouvu ze dne datum. Žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť pouze na základě deklaratorního rozsudku bude moci následně docílit odstranění údajů o své osobě jakožto nesprávně vedeného vlastníka předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Žalobce tak uplatnil svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 a. t. sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení, z jedné poloviny částky částka ve výši částka za sepis předžalobní výzvy, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé, z jedné poloviny částky částka ve výši 750 za sepis námitek proti usnesení a z částky částka za účast na jednání soudu (dne datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů ve výši částka (4 x částka za úkony učiněné do datum a 1 x částka za úkon učiněný od datum). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.