14 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Janem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 998,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 14.12.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 6 998,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% z částky 5 403,10 Kč od 28.3.2024 do 13.12.2024 a s úroky z prodlení ve výši 2% z částky 403,10 Kč od 14.12.2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 16. 12. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 998,22 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek www.flexifin.cz) dne 18. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 32 200 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaný se kromě uvedení identifikačních údajů sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB tím, že uvedené společnosti zpřístupnila svůj bankovní účet. Posouzení úvěruschopnosti provedla žalobkyně dle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB (NRKI, BRKI), do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to s negativními výsledky. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného a předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 971 Kč. Úvěr byl žalovanému dne 18. 9. 2023 vyplacen na účet č. č. účtu. První splátka úvěru byla spatná dne 18. 10. 2023 a splatnost kreditového rámce měla nastat dne 10. 3. 2025. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 5 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, žalobkyně proto dne 27. 3. 2024 vypověděla smlouvu o úvěru. Žalovanou částku 11 998,22 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 5 000 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,44 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 99,50 Kč a poplatky v celkové výši 303,60 Kč, a to konkrétně poplatek za službu „Klidné spaní“ (možnost odkladu splatnosti úvěru až o 2 měsíce) ve výši 109,80 Kč, za službu „Presto“ (expresní výplatu jistiny) ve výši 165 Kč a poplatek za službu Informační SMS servis ve výši 28,80 kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 19. 10. 2023 do 17. 1. 2024 v celkové výši 220,68 Kč. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5403,1 Kč od 28. 3. 2023 do zaplacení. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně převedla dne 18. 9. 2023 částku ve výši 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu /viz přehled bankovních transakcí na č. l. 11 spisu, ověření totožnosti na č. l. 29 spisu, přehled na č. l. 30 spisu/. Žalovaný nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto dne 27. 3. 2024 smlouvu o úvěru vypověděla. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 4. 12. 2024, jež se dostala do dispozice žalovaného dne 6. 12. 2024, vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky /viz vypovězení smlouvy na č. l. 19 spisu, výzva k úhradě na č. l. 12 spisu, poštovní podací lístek na č. l. 10 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši roku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 18. 9. 202 uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, když žalobkyně soudu žádnou takovou smlouvu nepředložila/viz informace na č. l. 17-18 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 24-28, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 20-23, údaje o poskytovateli na č. l. 15-16 spisu/. Z ničeho pak nevyplývá vůle žalovaného být vázán smlouvou o úvěru, když žalobkyně žádnou takovou smlouvu soudu nepředložila, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanou platbou. Skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle, bez toho, aniž by si byla vůbec, jista tím, že jí tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, nemůže podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu mezi konkrétními osobami. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. spisová značka, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se jednání bez včasné a řádné omluvy neúčastnila. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

12. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně zároveň neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovanému, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění tvrdila, když uváděla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 25 971 Kč, z ničeho však nevyplývá, že by ověřovala také výši průměrných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného či že by ověřila jeho dosavadní úvěrové zatížení splátkami dříve sjednaných úvěrů nebo existenci exekucí na jeho majetek /viz výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 9 spisu, obecné principy posuzování na č. l. 6-8 /. Soud dospěl k závěru, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který žalobkyně zvolila, nelze považovat za odpovídající zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla výši měsíčních příjmů a výdajů zjistit od žalovaného, což udělala pouze částečně, když zjišťovala pouze výši jeho příjmů a výdajů, a následně je ověřit, což žalobkyně neučinila.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne 18. 9. 2023 částku 5 000 Kč bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne 4. 12. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, do dispozice žalovaného se dostala dne 6. 12. 2024 (dle informací právnická osoba o sledování zásilky zjištěné na www.ceskaposta.cz). Od 14. 12. 2024, je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení a žalobkyni tak náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 12,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

14. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 998,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 403,10 Kč od 28. 3. 2024 do 13. 12. 2024, a s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 403,10 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zamítnout. (výrok II. tohoto rozsudku).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.