14 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Janem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 610,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 994,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 994,87 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 6 551,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 185,97 Kč od 25. 1. 2025 do 27. 7. 2025, z částky 191,1 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 0,5 % ročně z částky 4 994,87 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, částky 63,69 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne 24. 9. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 610,55 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 29. 8. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř., v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 29. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 7 200 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v rámci doporučených splátek s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky dle smlouvy nejpozději do 20. 2. 2026. Žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaná dne 29. 8. 2024 částku 4 000 Kč a dne 30. 8. 2024 částku 1 000 Kč. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý den z prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a dále právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalované /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 14-16 spisu, výpis , jméno FO, na č. l. 17 spisu, informace pro spotřebitele na č. l. 11-12 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 18-20 spisu, přepis denních splátek na č. l. 22-29 spisu, přehled transakcí na č. l. 30 spisu, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru na č. l. 31-32 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 34-42 spisu/. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná uvedla, že její měsíční čistý příjem činí 15 887 Kč, výše měsíčních výdajů na půjčky činí 1 000 Kč, na bydlení 4 500 Kč, další nezbytné výdaje činí 2 500 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 12 510 Kč, její disponibilní příjem činí 2 400 Kč /viz principy posuzování na č. l. 8-10 spisu, identifikované příjmy na č. l. 13 spisu, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 21 spisu/. Ověření totožnosti žalované bylo autorizováno distančním způsobem prostřednictvím ověření bankovního účtu /viz autorizace ověření totožnosti na č. l. 44 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku 5,13 Kč. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dluhu, naposledy vyzvala žalovanou předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025 k úhradě dluhu do tří dnů. Tato zásilka byla odeslána dne 21. 7. 2025 /viz tvrzení žalobkyně, výzva k úhradě dluhu na č. l. 6 spisu, potvrzení odeslání poštovní zásilky na č. l. 7 spisu, sdělení o prodlení na č. l. 33 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku celkem ve výši 5 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v řízení uvedla, že zjistila a ověřila průměrný měsíční příjem žalované ve výši 15 887 Kč. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně zjišťovala skutečné příjmy žalované. Žalobkyně pouze tvrdila, že identifikovala příjmy zjištěné prostřednictvím bankovního výpisu. Žalobkyně tedy příjmy žalované náležitě neověřovala, respektive taková skutečnost nebyla v řízení prokázána. Rovněž nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala výdaje žalované, její skutečné výdaje na bydlení a podobně. Zde toliko převzala, že žalovaná má pravidelný výdaj ve výši 1 000 Kč na půjčky, ve výši 4 500 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje ve výši 2 500 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 0 Kč. V řízení tedy nebylo prokázáno, že by jakkoli údaje uváděné žalovanou ověřila, např. předložením výplatní pásky, pracovní smlouvy, výpisů z bankovního účtu, nájemní smlouvy či vyúčtování energií apod., a to za situace, kdy žalovaná uváděla své ostatní měsíční výdaje velmi nízké. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda na majetek žalované není vedena exekuce, zda není vedena v insolvenčním rejstříku a podobně. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně žalované poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK).

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků, ani na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků včetně příslušenství zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

20. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalované bylo vyplaceno 5 000 Kč a vráceno bylo pouze 5,13 Kč, je proto povinna vydat 4 994,87 Kč. Žalovaná tak je povinna vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 4 994,87 Kč (5 000 Kč – 5,13 Kč), o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila (výrok I. tohoto rozsudku). Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. V řízení bylo prokázáno odeslání výzvy ze dne 12. 7. 2025, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 21. 7. 2025, do dispozice žalované se tak dostalo dne 24. 7. 2025 (třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z.). Žalovaná byla povinna uhradit dluh z bezdůvodného obohacení dle výzvy do 3 dnů, tj. do 27. 7. 2025, ode dne následujícího, tedy od 28. 7. 2025 je žalovaná s úhradou dlužné částky v prodlení. Soud proto přiznal od tohoto dne žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. Lhůta k plnění dle výroku I. tohoto rozsudku byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější, žádné náklady pro její procesní pasivitu nevznikly.