15 C 141/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba, aby soud určil, že ke dni smrti zůstavitele [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelého dne [datum], byl vlastníkem pozemku parc. č. st. 317 - zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 39 m2, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - objekt k bydlení - chata, zapsaného na [list vlastnictví] pro katastrální území Kozly u Tišic a na základě Geometrického plánu pro změnu hranic pozemku [číslo] 2018 nově vytyčeného pozemku parc. [číslo] — trvalý travní porost, o nové výměře 164 m2, zapsaného na [list vlastnictví] pro katastrální území Kozly u Tišic, zůstavitel [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý dne [datum], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 30 052,73 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhali určení, že zůstavitel [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý dne [datum] (dále jen„ právní předchůdce žalobců“ nebo„ zůstavitel“), byl ke dni smrti vlastníkem pozemku parc. č. st. 317 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 39 m², jehož součástí je stavba bez č. p./č. e (objekt k bydlení - chata) a vlastníkem pozemku parc. [číslo] (trvalý travní porost) o výměře 164 m² vytyčený geometrickým plánem pro změnu hranic pozemků [číslo] 2018 (dále jen„ pozemky“ nebo„ sporné pozemky“), oba pozemky zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] (dále budou pozemky uváděny bez uvedení katastrálního území, přičemž se má za to, že se jedná o k. ú. [obec] u [obec]). K odůvodnění svého návrhu žalobci uvedli, že právní předchůdce žalobců užíval sporné pozemky již od roku 1969, kdy na pozemku parc. [číslo] stála pouze zahradní kůlna, kterou právní předchůdce žalobců v letech 1970 [číslo] přebudoval na zahradní chatu. Právní předchůdce žalobců také užíval i část pozemku parc. [číslo] která byla geometrickým plánem také oddělena. Právní předchůdce žalobců užíval sporné pozemky jako vlastník, a to na základě ústní dohody, kterou měl s [jméno] [příjmení], [datum narození], na kterou byly tehdy sporné pozemky zapsány v katastru nemovitostí. V rámci dědictví po [jméno] [příjmení] (dále jen„ právní předchůdkyně žalovaného“) nabyla sporné pozemky matka žalovaného, která je žalovanému darovala. Mezi právním předchůdcem žalobců a právní předchůdkyní žalovaného panoval stav, kdy sporné pozemky jako vlastník v dobré víře užíval právní předchůdce žalobců, s čímž byla právní předchůdkyně žalovaného srozuměna a také to tak brala. V roce 1982 právní předchůdkyně žalovaného vyzvala právního předchůdce žalobců, aby projednali přepis vlastnického práva ke sporným pozemkům na právního předchůdce žalobců a společně uzavřeli dne [datum] smlouvu o koupi pozemku parc. [číslo] včetně zahradní kůlny, která na něm stála. Ačkoliv v té době byl k převodu vlastnického práva potřeba souhlas Jednotného zemědělského družstva, jako uživatele pozemku, právní předchůdci si s ohledem na svůj věk tuto podmínku neuvědomili a další kroky směřující k převodu vlastnického práva k pozemkům neučinili. Právní předchůdce žalobců tak pozemky dále užíval na základě kupní smlouvy a finančního vyrovnání, kdy byl v dobré víře, že je vlastníkem sporných pozemků. Právní předchůdce žalobců tak vlastnické právo k pozemkům vydržel nejpozději ke dni [datum], ačkoliv nelze odhlédnout od skutečnosti, že tento sporné pozemky měl v nepřetržité držbě od roku 1969 do své smrti. Po jeho smrti měli žalobci zájem na tom, aby sporné pozemky byly součástí dědického řízení a za tímto účelem oslovili žalovaného, se kterým nedošlo k dohodě a žalobcům tak nezbylo jinak, než se obrátit na soud, neboť jiným způsobem než pravomocným rozsudkem nelze sporné pozemky ochránit a učinit je součástí dědického řízení, a to i s ohledem na sdělení žalovaného, že stavbu, která je součástí pozemku chce odstranit, čímž by byla žalobcům, jako oprávněným dědicům po zůstaviteli, způsobena značná škoda.

2. V průběhu řízení žalobci doplnili, že při jednání v 70. - 80. letech nemohl nikdo vědět, co bude po roce 1990 s tím, že jasný projev stran vyplývá z kupní smlouvy a zásadní je v dané věci listina o dočasném užívání pozemků. Žalobce a) vyslovil názor, že sporné pozemky mohly být právním předchůdcem žalobců vydrženy po roce 1992, k [datum], kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobců byl uživatelem pozemků a bylo s ním ze strany úřadů i tak jednáno. Žalobce a) dále doplnil, že právní předchůdce žalobců dal právní předchůdkyni žalovaného za pozemky peníze a rodina žalovaného neměla v rámci restituce vůbec pozemky získat. V té době měl zápis do geodézie pouze deklaratorní účinky a dle názoru Ústavního soudu ÚS 201/1996 ze dne [datum] lze návrh na vklad do katastru nemovitostí učinit kdykoliv od uzavření smlouvy. Dále uvedli, že právní předchůdce žalobců užíval sporné pozemky od 60. let jako své a byl od rodiny žalovaného ujišťován, že tomu tak opravdu je. Platil náklady včetně oprav vztahující se k nemovitosti umístěné na sporných pozemcích a nikdo do roku 2011 nerozporoval, že právní předchůdce žalobců užívá nemovitost jako vlastník. V roce 1983 byla podepsána kupní smlouva, která sice nebyla zanesena do katastru nemovitostí, ale v té době měl katastr nemovitostí povahu deklaratorního zápisu. Dopis právní předchůdkyně žalovaného z roku 2011 se nedostal do rukou právního předchůdce žalobců, neboť byl adresovaný na adresu, kde tento již 3 roky nepobýval. Žalobci také argumentovali institutem mimořádného vydržení.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Sporné pozemky se po celou dobu nacházejí ve vlastnictví žalovaného, resp. jeho právních předchůdců. Pokud je žalovanému známo (z vyprávění babičky – právní předchůdkyně žalovaného), tak praděda žalovaného strpěl z důvodu jejich známosti právnímu předchůdci žalobců užívání předmětné kolny i s přilehlým kusem pozemku. Právní předchůdce žalobců svévolně, bez souhlasu, přestavěl kůlnu na rekreační chatu. [příjmení] pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] který právní předchůdce žalobců také užíval, byl tehdy ve vlastnictví právních předchůdců žalovaného, ačkoliv byl ex lege podle v dané době platné právní úpravy na základě práva družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků v užívání Jednotného zemědělského družstva [obec] (dále jen„ JZD“). S JZD se později (dne [datum]) právní předchůdce žalobců dohodl na dočasném užívání pozemku parc. [číslo] části pozemku parc. [číslo]. Z této dohody nelze dovozovat jakoukoliv trvalost právního vztahu, natož přechod vlastnického práva. Užívací titul právnímu předchůdci žalobců zanikl ex lege spolu se zánikem práva družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků ze strany JZD, a to dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., ke dni jeho účinnosti, tj. [datum]. Žalovaný dále rozporuje listinu prokazující údajné uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], kdy uvádí, že nebyly dodrženy zákonné požadavky na obsah kupní smlouvy v době jejího uzavření, neboť ve smlouvě není vůbec uvedena kupní cena ani způsob jejího určení a nebyla provedena ani registrace kupní smlouvy státním notářstvím, kterému musel předcházet souhlas Okresního národního výboru s převodem nemovitosti, což v té době byla podmínka účinnosti smlouvy. Žalovaný je tak názoru, že k přechodu vlastnického práva na právního předchůdce žalobců touto smlouvou nedošlo. Žalovaný dále uvádí, že doporučeným dopisem adresovaným právnímu předchůdci žalobců dne [datum] právní předchůdkyně žalovaného vyzvala právního předchůdce žalobců k uvolnění jím dlouhodobě neoprávněně užívané chatky. Ačkoliv tento dopis se nedostal do sféry právního předchůdce žalobců, neboť se vrátil jako zásilka nepřevzata adresátem, je zřejmé, že tvrzení žalobců, že nikdy nebyl vůči právnímu předchůdci žalobců vznesen protest proti jeho užívání sporných pozemků a chaty, se nezakládá na pravdě. Žalovaný se dovolává ochrany své dobré víry. Sporné pozemky nabyl na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Žalovaný neměl sebemenší důvod pochybovat o nabytí sporných pozemků za situace, kdy dárcem byla jeho matka [jméno] [příjmení], [datum narození], která sama sporné pozemky nabyla jako rodový majetek děděním po své matce (právní předchůdkyni žalovaného). Žalovaný nikdy neměl informaci o tom, že by tomu mělo být jinak a dovolává se také materiální publicity zápisu v katastru nemovitostí, kterou právní předchůdce žalobců ani žalobci v zákonné lhůtě nesporovali.

4. V průběhu řízení žalovaný dále uvedl, že sporné pozemky byly vždy ve vlastnictví právní předchůdkyně žalovaného, pouze v dobách minulých došlo k zabrání pozemků JZD a chatka byla propůjčena právnímu předchůdci žalobců k příležitostnému, později k častějšímu, přespávání. Žalovaný namítá absolutní neplatnost kupní smlouvy a je názoru, že k převodu vlastnického práva ke sporným pozemkům nikdy nedošlo. K argumentaci žalobců, že jejich právní předchůdce hradil náklady spojené s užíváním nemovitostí, z čehož dovozují dobrou víru, žalovaný uvedl, že je zcela normální, když někdo někomu něco půjčí, aby tento platil náklady spojené s užíváním věci (pojistku, energie). Toto ovšem nevede k závěru, že uživatel je vlastníkem nemovitosti. Žalovaný po celou dobu platí za sporné pozemky daň z nemovitosti, neboť je jejich vlastníkem.

5. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z informací o pozemku ze dne [datum] k pozemkům parc. č. st. 317, parc. [číslo] parc. [číslo] z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] prokazující stav k datu [datum] se podává, že tyto jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] pro obec Tišice, k. ú. [obec] u [obec] a vlastníkem těchto pozemků je žalovaný. Pozemek parc. č. st. 317 je evidován jako zastavěná plocha a nádvoří o výměře 39 m², pozemek parc. [číslo] je evidován jako trvalý travní porost o výměře 68 m² a pozemek parc. [číslo] jako orná půda o výměře 3 557 m² /viz informace o pozemku na č. l. 29-30 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 92 spisu/.

6. Dopisem ze dne [datum] podepsaným právní předchůdkyní žalovaného se podává, že právní předchůdkyně žalovaného informovala právního předchůdce žalobců o tom, že pozemek, který právní předchůdce žalobců užívá k rekreaci je evidován na právní předchůdkyni žalovaného /viz dopis na č. l. 9 spisu/.

7. Ze smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalovaného a právním předchůdcem žalobců, a z dotazníku a čestného prohlášení se podává, že tito mezi sebou měli v úmyslu uzavřít smlouvu o koupi pozemku parc. [číslo] včetně kůlny, která na něm stála. Obsahem smlouvy je také prohlášení o tom, že kůlnu postupně od roku 1969 právní předchůdce žalobců přebudoval na zahradní domek, že tento kůlnu i pozemek od tohoto roku užíval a dále prohlášení, že právní předchůdkyně žalovaného se po vyrovnání ceny za původní kůlnu zříká pozemku ve prospěch právního předchůdce žalobců. Dotazník a čestné prohlášení je právní předchůdkyní žalovaného a právním předchůdcem žalobců podepsán, ale není datován a není v záhlaví specifikováno k registraci a zpoplatnění jaké konkrétní smlouvy je sepsán. Z obsahu dotazníku a čestného prohlášení soud zjišťuje, že předmětem převodu měl být převod pozemku katas. [číslo] z právní předchůdkyně žalovaného na straně převodce na právního předchůdce žalobců na straně nabyvatele /viz smlouva na č. l. 10 spisu, dotazník a čestné prohlášení na č. l. 8 spisu/.

8. Z oznámení o zahájení řízení ze dne [datum], rozhodnutí Okresního národního výboru v [obec] zn. VÚP [číslo] ze dne [datum] a zn. VÚP [číslo] ze dne [datum] soud zjišťuje, že právní předchůdce žalobců v letech 1970 [číslo] provedl přestavbu kůlny na rekreační chatu bez příslušného stavebního povolení a od té doby právní předchůdce žalobců objekt užívá k rekreačním účelům /viz oznámení na č. l. 70 spisu, rozhodnutí na č. l. 11 spisu/.

9. Protokolem o předběžném šetření ze dne 14. 9. 2016 sp. zn. 13 D 457/2016-21 sepsaného notářem Mgr. [jméno] [příjmení] se podává, že žalobci v pozůstalostním řízení po zůstaviteli uvedli sporné pozemky, jako pozemky náležející do dědictví po zůstaviteli, přičemž usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 13 D 457/2016-92 ze dne 18. 1. 2018 soud schválil dohodu o vypořádání dědictví mezi dědici zůstavitele, sporné pozemky předmětem dohody nejsou. Skutečnost, že žalobci jsou účastníky pozůstalostního řízení potvrdil v úředním záznamu ze dne [datum] jmenovaný notář /viz protokol o předběžném šetření na č. l. 12-14 spisu, usnesení OS pro [část Prahy] j. 13 D 457/2016-92 na č. l. 15 spisu úřední záznam na č. l. 125 p.v. spisu/.

10. Z komunikace mezi žalobci a žalovaným soud zjišťuje, že účastníci spolu od roku 2018 vedli jednání směřující k vyřešení sporu mimosoudní cestou /dopis žalobce adresovaný žalovanému ze dne [datum] na č. l. 19 spisu, dopis žalovaného adresovaný žalobci ze dne [datum] na č. l. 20 spisu, shodně na č. l. 87 spisu, předžalobní výzva ze dne [datum] na č. l. 23 spisu, reakce žalovaného na předžalobní výzvu na č. l. 24 spisu, emailová komunikace mezi zástupci účastníků na č. l. 25-27 spisu, předžalobní výzva ze dne [datum] na č. l. 28 spisu/.

11. Smlouvou o dočasném užívání pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobců a JZD; dopisem JZD ze dne [datum] adresovaným právnímu předchůdci žalobců, kterým byl tento informován o tom, že představenstvo JZD projednalo jeho žádost o dočasné užívání pozemků parc. [číslo] části pozemku [číslo]; výpisem z pozemkové knihy k pozemku parc. [číslo] ze dne [datum] a dopisem JZD ze dne [datum], kterým byl právní předchůdce žalobců vyzýván k zaslání geometrického plánku se zaměřením skutečně užívaného pozemku se podává, že JZD v tomto období byla uživatelem pozemku parc. [číslo] s právním předchůdcem žalobců uzavřela smlouvu o bezúplatném dočasném užívání pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] kterou byly pozemky přenechány do dočasného užívání za účelem pěstování zemědělských produktů. Právní předchůdce žalobců se smlouvou zavázal na pozemku nezřizovat stavby trvalého charakteru, pozemek užívat k účelu, ke kterému bylo dočasné užívání zřízeno, provádět úpravy a zřizovat stavby dočasného charakteru potřebné z hlediska zemědělského využití s předchozím souhlasem družstva na základě vydání povolení příslušným odborem výstavby. Dále se smlouvou zavázal po skončení dočasného užívání veškeré stavby na svůj účet odstranit, odstranit z pozemku trvalé porosty, právo dočasného užívání nepřevádět na další osoby a umožnit zástupci zemědělského podniku provádět kontroly/viz smlouva na č. l. 73-74 spisu, dopis JZD ze dne [datum] na č. l. 75 spisu, výpis z pozemkové knihy na č. l. 76 spisu, výzva JZD ze dne [datum] na č. l. 77 spisu/.

12. Soudem konstatováno, že ačkoliv smlouva o dočasném užívání byla uzavřena k pozemku [číslo] z obsahu spisu a ze souvislostí je zřejmé, že při sepisování smlouvy došlo zjevně k administrativní chybě a správně mělo být uvedeno [číslo].

13. Potvrzením ze dne [datum] vydaným Ing. [jméno] [jméno], [datum narození], jehož přílohou je zpráva a dokumentace, se podává, že jmenovaný v rámci občanské výpomoci bezplatně zhotovil pro právního předchůdce žalobců dokumentaci na rekreační chatu umístěnou na pozemku parc. [číslo] včetně příloh na č. l. 65-66 spisu/.

14. Z obsahu listin nadepsaných„ Finance chata“ a„ poslední finance za chatu“ soud zjišťuje, že ve dnech [datum] měla být ve prospěch právní předchůdkyně žalovaného provedena platba ve výši 2 000 Kč„ za pozemek“, dne [datum] platba ve výši 6 000 Kč„ Za Chatu“ a dne [datum] platba ve výši 5 000 Kč„ Vyrovnáno“. Soudem konstatováno, že listiny nejsou opatřeny žádným podpisem ani informací o osobě, která platby převzala ani datem jejich sepsání, ani uvedením osoby, která platby provedla. /viz potvrzení na č. l. 68 p.v. – 69spisu/ 15. Darovací smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným soud zjišťuje, že dárkyně je mimo jiné vlastníkem pozemku parc. [číslo] které nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 50 D 56/2015-54 ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení], jenž nabylo právní moci dne [datum] a tyto pozemky mimo jiné darovací smlouvou darovala se vším příslušenstvím včetně trvalých porostů a se všemi právy a povinnostmi obdarovanému (žalovanému) /viz darovací smlouva na č. l. 81-82 spisu, usnesení OS v [obec] č. j. 50 D 56/2015-54 na č. l. 88-91 spisu/.

16. Výzvou ze dne [datum] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, sp. zn. ZDŘ-19/ 2011 [číslo] vyzval právní předchůdkyně žalovaného k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí, konkrétně k založení listin prokazujících nebo osvědčující vlastnictví stavby na stavební parcele [číslo] která je součástí parcely pozemkového katastru [číslo] dále o doložení dokladu o vymezení způsobu využití stavby, o přidělení čísla popisného, o předložení geometrického plánu, případně potvrzení prokazující, že stavba již neexistuje /viz výzva na č. l. 84 spisu/.

17. Z dopisu právní předchůdkyně žalovaného ze dne [datum] adresovaného právnímu předchůdci žalobců soud zjišťuje, že právní předchůdkyně žalovaného informovala právního předchůdce žalobců o výzvě Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, aby odstranila nesoulad v katastru nemovitostí a vyzvala jej, aby do [datum] objekt (chatu) uvolnil. Dopis právní předchůdkyně žalovaného doručovala doporučeně na adresu [adresa], na které měl právní předchůdce žalobců od [datum] do [datum] evidovaný trvalý pobyt /viz dopis na č. l. 93 spisu, výpis z CEO na č. l. 132 spisu/.

18. V reakci na poučení žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. v rámci prvního ústního jednání žalobci založili čestná prohlášení osob: [jméno] [příjmení], bytem [adresa]; [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], [obec a číslo]; Bc. [příjmení] [jméno], [ulice a číslo], [obec a číslo]; [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo]; osoba bez uvedení jména, bytem [adresa] (podle obsahu podání žalobce ze dne [datum] se zřejmě jedná o pana [příjmení]). Z těchto čestných prohlášení se podává, že osoby, které čestné prohlášení učinily, byly sousedy právního předchůdce žalobců, kteří osvědčují, že tento v 60. letech v [obec], [ulice], vybudoval chatu, kterou užíval až do své smrti /viz čestná prohlášení na č. l. 108-110 spisu/. Žalobci dále založili evidenční list Městské části [obec a číslo] ze dne [datum], kterým se podává, že právní předchůdce žalobců byl od [datum] nájemníkem bytu na adrese [adresa], [obec], s počátkem pojištění dne [datum] a koncem pojištění dne [datum] /viz první strana pojistky na č. l. 112 spisu/. Rozpisem záloh vydaných společností [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjišťuje, že právnímu předchůdci žalobců byly předepsány zálohové platby za dodávku elektřiny k odběrnému místu [obec a číslo], [obec] za účetní období 4/ 2011 /viz platební kalendář na č. l. 113 spisu/. Z potvrzení č. j. ORME-41/N [číslo] ze dne 14. 1. 2001 vydaným Policií České republiky, obvodním oddělením, [PSČ] [obec] plyne, že toto bylo vydáno právnímu předchůdci žalobců o vloupání do rekreační chaty bez č. p. v chatové oblasti U Střelnice v katastru obce Tišice – [obec] /viz potvrzení na č. l. 113 spisu/. Z výpisu sporožirového účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] znějící na právního předchůdce žalobců soud zjišťuje, že dne [datum] byla na účet připsána platba ve výši 15 327 Kč označená jako důchod starobní a vdovecký za [číslo] pro: [celé jméno žalobce] dále byly kromě poplatků odepsány platby ve výši 1 500 Kč na protiúčet označený SIPO1030152523, ve výši 243,93 Kč na protiúčet označení [bankovní účet] Telefonica O2 a platba ve výši 4 393 Kč na protiúčet označený [číslo] /viz výpis na č. l. 124 spisu/. Nedatovaným dopisem právního předchůdce žalobců adresovaným JZD ve věci dočasného užívání pozemku právní předchůdce žalobců [příjmení] sděluje, že zaměření mělo provést samo, že zasílá plánek s uvedením mír a geometrický plánek bude proveden v letošním roce. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] Geodezií, národním podnikem, [obec], se podává, že právnímu předchůdci žalobců byla fakturována částka ve výši 49,45 Kč za geometrický plán 984 813, spisy listů vlastnictví a vyhotovení dokumentace /viz dopis na č. l. 126 p.v., faktura na č. l. 127 spisu/.

19. Obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 C 320/2018 ve věci určení vlastnictví ke sporným pozemkům soud zjišťuje, že řízení se vedlo o stejných pozemcích, jež jsou předmětem nyní vedeného řízení, přičemž řízení bylo usnesením č. j. 16 C 320/2018-163 ze dne 5. 1. 2021 potvrzené usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 33/2021-176 ze dne 22. 2. 2021 zastaveno. Obsahem tohoto spisu soud dále zjišťuje, že právní předchůdci žalovaného za svého života na žalovaného převedli i další nemovitosti a že návrh na vklad práva do katastru nemovitostí související s převodem vlastnického práva na žalovaného ke sporným pozemkům byl podán dne [datum] /viz. listiny zaslané KÚ [obec] založené k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec] a obec Tišice na č. l. 91-114 spisu, listiny zaslané KÚ [obec] založené k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec] a obec Tišice na č. l. 124-143 spisu/.

20. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalovaného jako vlastník sporných pozemků umožnila jejich užívání právnímu předchůdci žalobců, který na vlastní náklady v letech 1970 [číslo] bez příslušného stavebního povolení přestavěl na pozemku umístěnou kůlnu na rekreační chatu. Právní předchůdce žalobců sporné pozemky a chatu užíval až do své smrti a hradil náklady spojené s užíváním chaty jako pojištění chaty a energie. V roce 1983 právní předchůdkyně žalovaného s právním předchůdcem žalobců podepsala smlouvu, která je svým obsahem smlouvou kupní a jejímž předmětem byl sporný pozemek [číslo] včetně kůlny. Tato kupní smlouva nebyla řádně registrována a nedošlo tak k zápisu změny vlastníka do příslušných evidencí. Smlouvou o dočasném užívání pozemků ze dne [datum] byly tyto pozemky stran JZD převedeny do užívání právnímu předchůdci žalobců. Sporné pozemky v roce 2015 nabyla v rámci pozůstalosti po právní předchůdkyni žalobce [jméno] [příjmení], která je téhož roku darovala žalovanému. V rámci předběžného šetření před soudním komisařem k majetku po právním předchůdci žalobců žalobci uvedli sporné pozemky, jako pozemky náležejí do dědictví po zůstaviteli (právním předchůdci žalobců). Žalobci žalobou podanou dne [datum] zpochybnili vlastnické právo žalovaného ke sporným pozemkům.

21. Soud danou věc posuzoval po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) a v souladu s § 3028 odst. 1, 2 OZ dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“).

22. Podle § 47 odst. 2, 3 obč. zák. ve znění od 1. 4. 1983 do 31. 12. 1991, jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. Nedošlo-li na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu nebo k registraci, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

23. Podle § 47 odst. 2, 3 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1992 do 31. 12. 1992 jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace státním notářstvím, je smlouva účinná registrací. Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavců 1 a 2, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

24. Podle § 47 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od 1. 1. 1993, jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavce 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.

25. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. ve znění od [datum] je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

26. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění od [datum] je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

27. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.

28. Podle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. ve znění od [datum] se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

29. Podle § 135a odst. 1 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

30. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum], jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání. Podle odst. 3 tohoto ustanovení takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Takto nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů.

31. Podle § 399 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum], z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost věc kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost věc převzít a zaplatit za ni prodávajícímu dohodnutou cenu. Dohodnutá cena koupené věci nesmí přesahovat cenu stanovenou podle cenových předpisů. Nelze-li cenu takto určit, nesmí dohodnutá cena koupené věci překročit cenu téhož nebo srovnatelného druhu nové věci, za níž se věc prodává v obchodě v době uzavření smlouvy; v ostatních případech nesmí dohodnutá cena podstatně překročit obvyklou cenu, odpovídající povaze věci.

32. Podle § 198 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli vystavět rodinný domek, rekreační chatu nebo garáž anebo zřídit zahrádku; toto právo je možno zřídit i k pozemkům, na kterých tyto stavby jsou již vystavěny nebo zahrádky zřízeny. Právo osobního užívání není časově omezeno a přechází na dědice. Právo osobního užívání se zřizuje za úhradu; bezplatně se zřizuje jen na podkladě ustanovení § 135a odst. 2, anebo stanoví-li to zvláštní předpis.

33. Podle § 199 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění do [datum] může být právo osobního užívání zřízeno jen k pozemkům, které jsou v socialistickém společenském vlastnictví a které podle územních plánů nebo územních rozhodnutí jsou určeny k výstavbě rodinných domků, rekreačních chat nebo garáží anebo ke zřizování zahrádek. [příjmení] určené k jiným účelům, zejména půdy zemědělské, nesmí být ke zřízení práva osobního užívání použito. K stejnému účelu může být v osobním užívání občana jen jeden pozemek.

34. Podle § 205 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor. Na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání anebo na základě toho, že občanovi vzniklo právo na uzavření dohody o osobním užívání podle ustanovení § 135a odst. 2, uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství.

35. Podle § 872 odst. 1 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] se právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.

36. Podle § 1089 odst. 1 OZ drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

37. Podle § 1090 odst. 1 OZ k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

38. Podle § 1091 odst. 2 OZ k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

39. Podle § 1092 OZ se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

40. Podle § 1095 OZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

41. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

42. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

43. Smyslem institutu vydržení je opodstatněná společenská potřeba uvést do souladu stav faktický se stavem právním. Žalobci prokázali naléhavý právní zájem k určení vlastnictví sporných pozemků, neboť mezi žalobci a žalovaným vznikl spor o vlastnictví ke spornému pozemku, který nebylo možné odstranit jinak a smyslem žaloby bylo eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu.

44. Soud vzal za prokázané, že na žalovaného a jeho právního předchůdce je nejméně od roku 1982 evidováno vlastnické právo ke sporným pozemkům. Na žalovaného bylo vlastnické právo převedeno darovací smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným, přičemž dárkyně sporné pozemky nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 50 D 56/2015-54 ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení], jež nabylo právní moci dne [datum]. Právní účinky zápisu nabývacího titulu žalovaného nastaly ke dni [datum]. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdce žalobců nejméně od roku 1970 do své smrti sporné pozemky užíval a na vlastní náklady, bez příslušného stavebního povolení, na nich přestavěl kůlnu na rekreační objekt (chatu). Právní předchůdce žalobců na své náklady hradil energie a pojistku uzavřenou se společností [právnická osoba] Soud vzal také za prokázané, že právní předchůdci účastníků v roce 1983 měli v úmyslu uzavřít kupní smlouvu, kterou by právní předchůdkyně žalovaného převedla vlastnické právo ke sporným pozemkům a chatě na právního předchůdce žalobců. Konečně vzal soud za prokázané, že právní předchůdce na základě smlouvy o dočasném užívání pozemků ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobců a JZD, sporné pozemky užíval na základě tohoto právního titulu.

45. Přes uvedené, soud ovšem konstatuje, že k převodu vlastnického práva kupní smlouvou sepsanou mezi právními předchůdci účastníků řízení nikdy nedošlo. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění od [datum] do [datum] platilo, že převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy a k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím. V posuzovaném případě k registraci smlouvy státním notářstvím nedošlo, smlouva tak byla neúčinná a k převodu vlastnictví sporných pozemků mezi právními předchůdci účastníků řízení nedošlo. V této souvislosti soud konstatuje, že nelze přisvědčit argumentaci žalobců, o tom, že právní předchůdci účastníků si s ohledem na svůj věk tuto podmínku neuvědomili a proto další kroky směřující k převodu vlastnického práva k pozemkům neučinili, neboť věk [číslo] let nelze bez dalšího považovat za věk, kdy by jedinec neměl alespoň základní právní povědomí o podmínkách převodu vlastnického práva, obzvláště když ještě v roce 1989 1990 aktivně právní předchůdce žalobců sjednával s JZD možnost dočasného užívání sporných pozemků. Argumentaci žalobců nepřisvědčuje ani skutečnost, že právní předchůdci spolu sepsali a podepsali dotazník a čestné prohlášení k registraci, což naopak svědčí o tom, že si nutnosti registrace byli vědomi. Nelze ale ani přehlédnou, že převod vlastnického práva k nemovitým věcem byl registrací podmíněn již od účinnosti obč. zák. tedy od [datum], kdy § 134 odst. 2 ve znění od [datum] do [datum] stanovil, že ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím a vlastnictví přechází registrací smlouvy. Nejednalo se tedy o podmínku, která by byla v tehdejším právním řádu nová nebo jinak pro jedince neznámá či překvapivá. V této souvislosti soud dále konstatuje, že kupní smlouva by nemohla vyvolat předpokládané účinky ani tehdy ani v současné době, neboť je neurčitá co do vymezení předmětu koupě (specifikace pozemku pouze dle kat. č. bez uvedení obce, katastrálního území, výměry nebo alespoň přiloženého geometrického plánu) a neupravuje kupní cenu nebo způsob jejího určení.

46. Novelou obč. zák. zákonem č. 131/1982 Sb., bylo do obč. zák. inkorporováno ustanovení upravující vydržení. Z § 135a obč. zák. jednak plyne, že vydržením nelze nabýt majetek ani právo, ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě a jednak vydržení bylo podmíněno nepřetržitou držbou se zřetelem k dobré víře. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 781/2006„ z ustanovení § 135a ve znění do novely č. 509/1991 Sb. vyplývá, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do [datum], kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 ObčZ ve znění platném do [datum]. Pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k [datum] již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 650/2003, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C [číslo]; v tomto rozhodnutí je i vysvětleno, proč takový přístup není v rozporu s Listinou základních práv a svobod)“.

47. K otázce, zda právní předchůdce žalobců byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem sporných pozemků, dospěl soud k názoru, že tomu tak nebylo. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. [obec] víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. [obec] víra je vnitřní, psychický stav držitele. Jak z obč. zák., tak z OZ vyplývá, že držitel musí být v dobré víře„ se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. [obec] víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může v tomto případě být nadále subjektivně v dobré víře (např. rozsudek publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, sv. 21, pod č. C [číslo]). 48. [obec] víra se ale musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu titulu, který mohl mít za následek vznik práva, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem také v dobré víře, že mu takový titul svědčí. Oprávněným držitelem tak je držitel, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, ke kterému došlo přesto, že mýlící postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být v dobré víře, avšak nikoli se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2002 sp. zn. 22 Cdo 2190/2000).

49. Právní předchůdce žalobců sice předmětné nemovitosti užíval již od roku 1970, ale po celou dobu toliko na základě ústní dohody nebo strpění ze strany právní předchůdkyně žalovaného, jak také tvrdí sami žalobci v žalobě, případně na základě dohody s JZD. Pokud se právní předchůdce žalobců subjektivně domníval, že mu vlastnické právo svědčí, objektivní skutečnosti, které musely být právnímu předchůdci žalobců známy, tomuto závěru nesvědčí. Skutečnost, že v roce 1982 byl právní předchůdce žalobců kontaktován právní předchůdkyní žalovaného, která jej informovala o tom, že pozemky jsou evidovány na ní a skutečnost, že s touto chtěl uskutečnit převod vlastnického práva na svou osobu, svědčí o tom, že si právní předchůdce žalobců musel být vědom toho, že ačkoliv sporné pozemky užívá, vlastnické právo mu nesvědčí. Vlastnický titul neprokazuje ani smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalovaného a právním předchůdcem žalobců, neboť dle v té době účinné právní úpravy byl převod nemovité věci podmíněn registrací státním notářstvím. K registraci zcela zjevně nedošlo, a proto kupní smlouva nikdy nenabyla účinnosti. Nutnosti registrace si byli právní předchůdci účastníků vědomi, neboť za tímto účelem sepsali dotazník a čestné prohlášení. K registraci nedošlo pro nečinnost smluvních stran, jak uvádějí v žalobě sami žalobci. Právní předchůdce žalobců se tedy ani na základě této smlouvy nemohl domnívat, že k předmětným pozemkům vlastnický titul nabyl. Tento proto pozemky sice oprávněně užíval, ale bez vlastnického titulu, který po celou dobu svědčí právní předchůdkyni žalovaného a nyní žalovanému. Závěru o tom, že právní předchůdce žalobců sporné pozemky užíval bez vlastnického práva, svědčí i skutečnost, že jako běžný uživatel toliko hradil náklady spojené s užíváním nemovitostí. Užívání sporných pozemků se souhlasem vlastníka stran právního předchůdce žalobců nesporuje ani žalovaný.

50. Právní předchůdce žalobce se tedy nikdy nestal poctivým držitelem a nemohl tak předmětné pozemky ani vydržet. Kupní smlouva sice podporuje argument žalobců o úmyslu tehdejších účastníků nemovitosti převést, ale pouhý záměr k převodu vlastnického práva byl nedostačující a toho si museli být oba tehdejší účastníci vědomi. Nelze ani opomenout, že sporné pozemky podléhají evidenci v katastru nemovitostí jako veřejného seznamu a právní předchůdce žalobců mohl nahlédnutím do tohoto registru zjistit, jak se vlastnická práva k předmětným nemovitostem mají. Právní předchůdce žalobců, pokud je soudu známo, nikdy zápis v tomto registru nerozporoval, ani neučinil kroky sporující vlastnictví předmětných pozemků.

51. Nelze přisvědčit ani argumentaci žalobců, že pozemky neměla v rámci restituce dostat rodina žalovaného, neboť on disponoval užívacím právem k pozemkům. Dle přechodného ustanovení § 872 odst. 1 obč. zák. na vlastnické právo bylo změněno pouze právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ([datum]). Jelikož právní předchůdce žalobců disponoval toliko dočasným užívacím právem nikoli právem osobního užívání, nemohlo na něj být z titulu dočasného užívání vlastnictví převedeno. I kdyby právní předchůdce žalobců byl před [datum] oprávněným držitelem a mohla s ním být uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, ani tato skutečnost by ale automaticky neznamenala transformaci práva osobního užívání v právo vlastnické. Tento závěr soudu podporuje závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003 sp. zn. 22 Cdo 650/2003, podle kterého„ pokud s oprávněným držitelem pozemku nebyla do [datum] uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, nemohl nabýt vlastnické právo transformací práva osobního užívání. K transformaci práva osobního užívání v právo vlastnické došlo jen v případě, že právo osobního užívání skutečně existovalo; pouhý nárok na uzavření dohody o takovém právu ke vzniku vlastnictví nestačil. Pokud měl držitel právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, změnilo se toto právo k [datum] na právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku (pokud v důsledku trvání oprávněné držby a započtení předchozí držby nedošlo k tomuto dni k vydržení pozemku). Pozbyl-li oprávněný držitel, který již měl nárok na uzavření dohody o osobním užívání, dobrou víru "se zřetelem ke všem okolnostem" před [datum], mohlo mu k [datum] vzniknout jen právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, nikoliv však právo vlastnické“. Pokud právní předchůdce žalobců vlastnické právo rodiny žalovaného sporoval, mohl se proti zápisu bránit. Toto ale nebylo tvrzeno natož prokazováno.

52. K argumentu žalobců o mimořádném vydržení sporných pozemků jejich právním předchůdcem soud konstatuje, že institut mimořádného vydržení je zakotven v OZ, konkrétně v § [číslo], který stanoví, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 OZ se do doby stanovené v § [číslo] započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Podmínkou pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci mimořádným vydržením tak je„ držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ po dobu nejméně 20 let, přičemž k mimořádnému vydržení nemohlo dojít dříve než uplynutím pěti let ode dne [datum], tedy nejdříve ke dni [datum]. Ačkoliv institut mimořádného vydržení nevyžaduje splnění podmínky dobré víry jako u běžného vydržení, nesmí mít držitel nepoctivý úmysl. Podle rozhodovací praxe dovolacího soudu poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Kvalifikace držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí„ držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře„ v nejméně přísném pojetí“. Vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu tak splňuje ten, kdo drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. K otázce zániku držby„ nikoliv v nepoctivém úmyslu“ soud uvádí, že podle § 995 OZ, věty první, platí:„ Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“, přičemž z rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že toto ustanovení lze analogicky (§ 10 odst. 1 OZ) aplikovat i na držbu směřující k mimořádnému vydržení (k uvedeným závěrům srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021).

53. V posuzované věci byl právní předchůdce žalobců dopisem právní předchůdkyně žalovaného ze dne [datum] vyzván, aby do [datum] objekt (chatu) uvolnil a prokazatelně nejpozději dopisem žalovaného ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k vystěhování nebo odstranění stavby na sporném pozemku, čímž došlo opakovaně k přerušení doby držení sporných pozemků žalobci, resp. jejich právním předchůdcem, v nikoliv nepoctivém úmyslu. Ke splnění podmínek pro mimořádné vydržení tak nemohlo dojít, neboť k [datum] by žalobci, resp. jejich právní předchůdce musel po dobu 20 let pozemky užívat v nikoliv nepoctivém úmyslu, k čemuž nedošlo, když nejpozději v roce 2018 byli žalobci vyzváni k vystěhování a byla podána určovací žaloba. Na uvedeném závěru soudu nic nemění ani skutečnost, že dopis ze dne [datum] byl právnímu předchůdci doručován na adresu odlišnou od evidované adresy trvalého pobytu, neboť na doručovací adrese měl právní předchůdce žalobců od [datum] do [datum] evidovaný trvalý pobyt. Dopis tedy nebyl doručován na adresu smyšlenou nebo na adresu, ke které by právní předchůdce žalobců neměl žádný vztah /viz dopis na č. l. 93 spisu, výpis z CEO na č. l. 132 spisu, dopis žalovaného na č. l. 20 spisu/.

54. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobců ke dni své smrti nebyl vlastníkem sporných pozemků, neboť se nikdy nestal poctivým držitelem a nemohl být ani v přesvědčení, že pozemky drží v omluvitelném omylu, že mu patří, proto soud žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 052,73 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”), a to za 6 úkonů právní služby z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý úkon právní služby ve věci (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], konzultace s klientem dne [datum] a dne [datum]), náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. Žalovanému byla soudem také přiznána náhrada cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem [registrační značka] ze sídla právního zástupce žalovaného [ulice a číslo], [PSČ] [obec], k soudu a zpět dne [datum] při ujetí celkem 292 km (2 x 146 km) dle údajů vyplývajících z technického průkazu (8,0/ 6,4/ 7,0 l [číslo] km), náhradě za pohonné hmoty ve výši 44,10 Kč a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 5,2 Kč/km, tj celkem ve výši 2 436,97 Kč dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 8 půlhodin po 100 Kč, a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne [datum]. Žalovanému také byly přiznány hotové výdaje spočívající v odměně za první setkání s mediátorem nařízené soudem ve výši 400 Kč za každou započatou hodinu dle § 15 vyhl. č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora v celkové výši 1 200 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 215,76 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

56. Žalovanému nebyla přiznána uplatněná náhrada za úkon právní služby spočívající v podání ze dne [datum], neboť takové podání není součástí spisu a nákladů cestovného a za promeškaný čas za účast zástupce žalovaného na jednání s mediátorem a za komunikaci s mediátorem, neboť povinnost setkání a komunikace s mediátorem je osobní (žalovaného) a přítomnost zástupce je toliko dobrovolná (srovnej Usnesení Ústavního soudu II. ÚS 150/20 ze dne [datum]). Soud žalovanému nepřiznal ani náklady představující smluvní odměnu mediátora za mediaci nad rámec odměny stanovené právním předpisem za první setkání s mediátorem v povinném rozsahu, neboť tyto nelze považovat za náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je nákladem řízení mimo jiné toliko odměna pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 3, neboť podle zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci ve spojení s vyhl. č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora, činí výše odměny za první setkání s mediátorem nařízené soudem 400 Kč za každou započatou hodinu. Došlo-li k uzavření dohody o provedení mediace mezi účastníky a mediátorem, je soudem konstatováno, že mediace samotná je vždy dobrovolná a uzavření smlouvy o provedení mediace či nikoli vychází z autonomie vůle účastníků sporu, v rámci které je také ujednána tržní cena za mediaci. S ohledem na uvedené je soud názoru, že jako náklad řízení lze podle § 137 o. s. ř. uplatnit toliko náklady spojené s nařízeným prvním setkáním s mediátorem, které jsou stanoveny vyhláškou č. 277/2012 Sb.

57. Pro úplnost soud uvádí, že v rámci jednání před soudem dne [datum] nevyhověl návrhu žalobců na vydání rozsudku pro zmeškání. Jednak žalovaný nebyl předvolán s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání, což je jednou z podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř., a v dané věci ani vydání rozsudku pro zmeškání nebylo dle názoru soudu možné. K tomuto závěru soud uvádí, že ačkoliv dovolací soud připouští, že rozsudkem pro zmeškání je možné rozhodnout i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005), je soud názoru, že je třeba vždy posuzovat konkrétní okolnosti každé věci individuálně, o to spíš, je-li předmětem určení nemovitá věc a měl-li by být rozsudek pro zmeškání podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 4516/2016 ze dne 27. 2. 2018 dospěl k závěru, že„ Soudy při rozhodování o vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje. Soud tak nesmí rozsudek pro zmeškání vydat, pokud se na jednání nedostaví jinak procesně aktivní žalovaný.“ Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 377/10, plyne, že "Rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Zákon ponechává na úvaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout tímto rozsudkem.“ Soud s ohledem na uvedené s přihlédnutím k povaze předmětu sporu, nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání a skutečnosti, že žalovaný byl v řízení jinak aktivní, proto návrhu žalobců na vydání rozsudku pro zmeškání nevyhověl.