15 C 183/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovité věci I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , tak jak je tento pozemek vymezen dle geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, ze dne , datum, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parcelní číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , tak jak je tento pozemek vymezen dle geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, ze dne , datum, (dále jen „pozemek“ nebo „sporný pozemek“). Sporný pozemek vznikl rozdělením pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (dále budou pozemky uváděny bez uvedení katastrálního území, přičemž se má za to, že se jedná o k. ú. , adresa, ), ke kterému dle zápisu v katastru nemovitostí svědčí vlastnické právo žalovaným. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , které nabyl společně se svou manželkou kupní smlouvou ze dne , datum, od své matky. Po smrti své manželky se žalobce stal na základě usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, výlučným vlastníkem těchto pozemků. Matka žalobce tyto pozemky nabyla do svého výlučného vlastnictví v rámci pozůstalosti po svém manželovi (otci žalobce) v roce 1970. Dále žalobce uvedl, že na základě smlouvy ze dne , datum, došlo mezi jeho otcem a , jméno FO, , který nabyl pozemek parc. č. , hodnota, od právních předchůdců žalovaných před , datum, , ke vzájemné směně pozemků, a to části pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1 a části pozemku parc. č. , hodnota, . Tato směna ale nebyla provedena v tehdejší evidenci nemovitostí, neboť ke směně došlo bezprostředně po účinnosti nového zákona. Právní předchůdci žalobce tak i s ohledem na období, ve kterém ke směně došlo, se ujali držby v omluvitelném omylu a nejpozději od roku 1972 pak předchůdce žalobce užíval sporný pozemek, a to společně s pozemky ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných a s částí pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kdy tyto tvořily jeden funkční celek, který právní předchůdci žalobce v roce 1973 až 1974 oplotili drátěným plotem s podezdívkou. Žalovaní nikdy nepožadovali nájemné ani vyklizení pozemku, ani nepodali žádnou žalobu na ochranu vlastnického práva. Žalovaní sporný pozemek nikdy neužívali a ani neobhospodařovali. Žalovaní se nechovali jako vlastníci. Žalobce tak žil po celou dobu v přesvědčení, že je vlastníkem také sporného pozemku, který nepřetržitě po dobu více jak 48 let držel, obhospodařoval a užíval v hranicích vytyčených oplocením od roku 1973. Žalobce se do držby nevetřel lstí, po celou dobu více než 40 let nebyl vyzván stran žalovaných, aby například sporný pozemek vyklidil. Žalobce je přesvědčený o tom, že došlo k řádnému vydržení sporného pozemku, případně došlo k mimořádnému vydržení sporného pozemku, neboť se chopil držby nikoliv v nepoctivém úmyslu. Žalobce je tak názoru, že nabyl vlastnické právo ke spornému pozemku vydržením, neboť jeho držba sporného pozemku nebyla napadena a žalovaní vydržení nezabránili žalobou na ochranu vlastnického práva.

2. Žalovaní k věci samé uvedli, že pozemek parc. č. , hodnota, nabyli na základě kupní smlouvy ze dne , datum, od , jméno FO, , nar. , datum, . Tvrzená směnná smlouva nebyla nikdy registrována státním notářstvím, což podle tehdejší právní úpravy bylo nezbytné k převodu vlastnického práva k nemovitosti, a navíc nebyla uzavřena s vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, a nebyla blíže specifikovaná ½ pozemku. Strany směnné smlouvy si byly dobře vědomy toho, že smlouva je neúčinná, o čemž svědčí také ujednání ve smlouvě o tom, že smlouva nebude projednávána před státním notářstvím. Žalobce tak nemůže prokázat oprávněnou držbu sporného pozemku. Žalovaní dále uvedli, že žalobce nikdy nebyl veden jako vlastník sporného pozemku, nejedná se o marginální část pozemku a není ani pravda, že by sporný pozemek byl obklopen pozemky ve vlastnictví žalobce, když sousedící pozemek parc. č., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je ve vlastnictví , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce dokonce počátkem 90. let minulého století žalovaným nabídl odkup sporného pozemku. Žalobce nepochybně věděl, že sporný pozemek je ve vlastnictví žalovaných a tedy věděl, že výkonem takové držby působí újmu. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že žalobce se snažil stav napravit, když na počátku 90. let žalovaným nabídl odkup sporného pozemku. Žalobce tedy nevykonával držbu v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma a nejpozději od odmítnutí uzavření kupní smlouvy ze strany žalovaných se držba žalobce nezakládá na nikoliv nepoctivém úmyslu. V daném případě byl nepoctivý úmysl žalobce již od samého počátku držby sporného pozemku, neboť žalovaní mají pochybnosti o poctivosti držby již právními předchůdci žalobce, kteří se držby ujali na základě směnné smlouvy uzavřené s jinou osobou než vlastníkem. Pokud tedy při uzavírání směnné smlouvy nepoctivě jednal právní předchůdce žalobce, nikdy nemohlo dojít k mimořádnému vydržení.

3. Účastníci učinili v průběhu jednání před soudem dne , datum, nesporným, že žalobce od roku 1975 do současné doby nepřetržitě sporný pozemek užívá.

4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z notářského zápisu sepsaného na státním notářství v , adresa, dne 10. 9. , Anonymizováno, N , Anonymizováno, /75 NZ , Anonymizováno, /75 soud zjišťuje, že mezi , jméno FO, , nar. , datum, (na straně prodávající), a žalobcem a , jméno FO, , nar. , datum, (na straně kupující), byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla mimo jiné ½ domu č. p. , Anonymizováno, se stp. , Anonymizováno, , zahrady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrady , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dále nemovitosti v užívání socialistickou organizací, které byly žalobci a jeho manželce darovány /viz notářský zápis na č. l. 5 spisu/.

5. Z notářského zápisu sepsaného na státním notářství v , adresa, dne 23. 6. , Anonymizováno, N , Anonymizováno, /, Anonymizováno, NZ , Anonymizováno, /61 soud zjišťuje, že mezi , jméno FO, (na straně prodávající), a jejím synem , jméno FO, a jeho manželkou , jméno FO, (na straně kupující), byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl mimo jiné pozemek č. , hodnota, (zahrada) /viz notářský zápis na č. l. 42 spisu/.

6. Z notářského zápisu sepsaného na státním notářství v , adresa, dne 17. 9. , Anonymizováno, N , Anonymizováno, /75 NZ 97/, Anonymizováno, soud zjišťuje, že mezi , jméno FO, , nar. , datum, (na straně prodávající), a žalovanými (na straně kupující), byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl mimo jiné pozemek č. , hodnota, (zahrada). Prodávající notářským zápisem prohlásila, že je podle notářského zápisu z , datum, č. j. NZ , Anonymizováno, /61 a podle rozhodnutí státního notářství v , adresa, ze dne , datum, č. j. D , Anonymizováno, /67-, Anonymizováno, vlastnicí pozemku parc. č. , hodnota, /viz notářský zápis na č. l. 6 spisu/.

7. Z rozhodnutí , právnická osoba, č. j. 42/75 ze dne , datum, soud zjišťuje, že byl udělen souhlas k převodu nemovitostí uvedených v kupní smlouvě ze dne , datum, sjednané mezi , jméno FO, , nar. , datum, (na straně prodávající), a žalovanými (na straně kupující) a jejímž předmětem byl mimo jiné pozemek č. , hodnota, /viz rozhodnutí na č. l. 9 spisu/.

8. Z výpisu z evidence nemovitostí vyhotoveného dne , datum, soud zjišťuje, že jako uživatel pozemku č. , hodnota, byla vedena , jméno FO, /viz výpis na č. l. 9 p.v./.

9. Smlouvou ze dne , datum, uzavřenou mezi , jméno FO, a , jméno FO, se podává, že strany smlouvy se dohodly na směně části pozemku č. , hodnota, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kdy , jméno FO, přenechá , jméno FO, ½ č. p. , Anonymizováno, o výměře 200 m², a naopak , jméno FO, ½ č. p. , Anonymizováno, /1 ve výměře , Anonymizováno, m ² panu , jméno FO, . Současně smlouvou strany prohlásili, že jsou vlastníci pozemků, jichž se směna dotýká a byla sjednána cena za přebývajících 70 m², kterou se zavázal pan , jméno FO, uhradit. Strany současně prohlásily, že tato ujednání nebudou projednávat před státním notářstvím /viz smlouva na č. l. 7 spisu/.

10. Dohodou ze dne 31. , Anonymizováno, ./7. , Anonymizováno, (poznámka soudu: nečitelný měsíc) uzavřenou mezi , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, , se podává, že strany dohody sjednaly trvalou směnu zahrady č. k. , Anonymizováno, /1 ve vlastnictví , jméno FO, , jejímž uživatelem byl , jméno FO, , se zahradou č. k. , Anonymizováno, /1 v majetku paní , jméno FO, /viz dohoda na č. l. , Anonymizováno, spisu/.

11. Výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav k datu , datum, vystaveného k LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, se podává, že vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, jsou žalovaní, a tento je veden ve společném jmění manželů /viz výpis na č. l. 11-12 spisu/.

12. Výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav k datu , datum, vystaveného k LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, se podává, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je žalobce, a to na základě usnesení o vypořádání společného jmění manželů při zániku manželství smrtí ze dne , datum, č. j. , spisová značka, /viz výpis na č. l. 13-14 spisu/.

13. Výpisem z katastru nemovitostí prokazující stav k datu , datum, vystaveného k LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, se podává, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, je , tituly před jménem, , jméno FO, , nar. , datum, /viz výpis na č. l. 43-44 spisu/.

14. Geometrickým plánem č. , hodnota, -41/, Anonymizováno, vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, se podává umístění a rozsah sporného pozemku, zobrazení rozdělení pozemku parc. č. , hodnota, na č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (sporný pozemek) a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , adresa, mezi nově vzniklými pozemky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a samotné označení pozemků je vyznačeno červeně /viz geometrický plán, který je nedílnou přílohou tohoto rozsudku/.

15. Potvrzením o zaplacení daně vystaveným Finančním úřadem pro Středočeský kraj ze dne , datum, se podává, že žalovaný 1 přiznává od roku 2016 na základě dodatečného daňového přiznání k dani z nemovitých věci ze dne , datum, pozemek parc. č. , hodnota, /viz potvrzení na č. l. 45 spisu/.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, Žalobce tyto pozemky nabyl společně s manželkou kupní smlouvou ze dne , datum, od matky žalobce. Po smrti manželky se žalobce stal výlučným vlastníkem těchto pozemků. Tyto pozemky nejsou mezující, kdy mezi nimi se nachází pozemek parc. č. , hodnota, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, svědčí žalovaným, kteří pozemek nabyli kupní smlouvou ze dne , datum, od , jméno FO, , která tento pozemek nabyla na základě notářského zápisu ze dne , datum, ve spojení s rozhodnutím státního notářství ze dne , datum, č. j. D , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Vlastnické právo k pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, svědčí , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce spornou část pozemku č. , hodnota, , nově geometrickým plánem vyznačenou jako pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , užívá nepřetržitě od roku 1975. Právní předchůdci žalobce chtěli na sebe převést vlastnické právo ke spornému pozemku, směnná smlouva ze dne , datum, uzavřená mezi , jméno FO, a , jméno FO, však nebyla registrována státním notářstvím. Daň z nemovitých věcí – pozemku parc. č. , hodnota, – platí od roku 2016 první žalovaný.

17. Soud danou věc posuzoval po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a v souladu s § 3028 odst. 1, 2 o. z. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do , datum, (dále jen „obč. zák.“).

18. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. ve znění od , datum, je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

19. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. ve znění od , datum, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

20. Podle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění od , datum, do , datum, ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy.

21. Podle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. ve znění od , datum, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

22. Podle § 135a odst. 1 obč. zák. ve znění od , datum, do , datum, vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

23. Podle § 135a odst. 2 obč. zák. ve znění od , datum, do , datum, jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání. Podle odst. 3 tohoto ustanovení takto však nelze nabýt věc z majetku v socialistickém vlastnictví nebo věc, ke které má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů. Takto nelze nabýt ani právo k pozemku, který je v socialistickém vlastnictví nebo ke kterému má socialistická organizace právo užívání podle zvláštních předpisů.

24. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

25. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

26. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

27. Podle § 1092 o. z. se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

28. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

29. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

30. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Soud shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení vlastníka sporného pozemku, neboť mezi účastníky vznikl spor o jeho vlastnictví, který nebylo možné odstranit jinak a smyslem žaloby bylo eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu.

31. Smyslem institutu vydržení je opodstatněná společenská potřeba uvést do souladu dlouhodobý stav faktický se stavem právním.

32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, „z ustanovení § 135a ve znění do novely č. 509/1991 Sb. vyplývá, že pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do , datum, , kdy nabyla účinnosti novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. To je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 ObčZ ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle § 135a odst. 2 ObčZ ve znění platném do , datum, . Pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k , datum, již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2141; v tomto rozhodnutí je i vysvětleno, proč takový přístup není v rozporu s Listinou základních práv a svobod)“.

33. S účinností od , datum, mohl držitel nemovitosti i ty, které před tímto datem nemohly být předmětem vydržení, vydržet, přičemž do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před , datum, (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 293/02).

34. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, přičemž uvedené podmínky musí být splněny současně. , adresa, víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. , adresa, víra je vnitřní, psychický stav držitele. Jak z obč. zák., tak z OZ vyplývá, že držitel musí být v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. , adresa, víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může v tomto případě být nadále subjektivně v dobré víře (např. rozsudek publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím , právnická osoba, . Beck, sv. 21, pod č. C 1481).35. , adresa, víra se ale musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu titulu, který mohl mít za následek vznik práva, tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem také v dobré víře, že mu takový titul svědčí. Oprávněným držitelem tak je držitel, který věc drží v omylu, že mu věc patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, ke kterému došlo přesto, že mýlící postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být v dobré víře, avšak nikoli se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným (Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

36. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti ve spojení s příslušnou právní úpravou dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že se držby sporného pozemku chopil v dobré víře, že mu svědčí vlastnické právo. Soud vzal za prokázané, že předmětem kupní smlouvy ze dne , datum, sporný pozemek nebyl. Žalobce netvrdil ani nebylo prokázáno, že by si po nabytí vlastnického práva mimo jiné k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ověřoval, v jakých hranicích tyto pozemky nabyl. Žalobce naopak tvrdil, že se chopil držby v rozsahu, v jakém byl užíván jeho právními předchůdci a tak, jak byly pozemky, které užívali jeho právní předchůdci, oploceny. Skutečnost, že právní předchůdci žalobce ke svým pozemkům připlotili také další pozemky, mimo jiné sporný pozemek, ovšem nezbavovalo žalobce povinnosti si po nabytí vlastnického práva k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ověřit, v jakých hranicích pozemky nabyl. Pokud by takto žalobce postupoval, musel by z příslušných map zjistit, že mezi jeho pozemky jsou další dva pozemky, které nejsou v jeho vlastnictví. Soud nemohl přisvědčit ani tvrzení, že žalobce jednal v omylu, neboť se ujal držby pozemků, tak jak je užívali jeho předchůdci. Chopení se držby v takovém omylu by bylo možné připustit snad pouze v případě, že by na žalobce přešlo vlastnické právo např. v rámci pozůstalosti nikoliv však v případě kupní smlouvy. Žalobce tak nevynaložil přiměřenou míru obezřetnosti a spokojil se s tím, že pozemky užívané jeho předchůdci jsou v jeho vlastnictví.

37. K opačnému závěru soud nemohl dojít ani na základě tvrzení žalobce, že mezi jeho předchůdci a panem , jméno FO, došlo na základě smlouvy ze dne , datum, ke směně části pozemku ve vlastnictví právních předchůdců žalobce a sporného pozemku, neboť předmětná směnná smlouva nebyla řádně zaevidována na státním notářství, tak jak vyžadoval právní řád účinný v době uzavření smlouvy. Směnná smlouva tak nebyla účinná. Obrana žalobce, že smlouva byla uzavřena krátce po nabytí účinnosti obč. zák. je lichá. Obč. zákoník nabyl účinnosti ke dni , datum, a směnná smlouva byla uzavřena až dne , datum, . Strany smlouvy tak měly dostatek času si ověřit, zda směnná smlouva je uzavřena v souladu se zákonem. Naopak je soud názoru, že strany si potřeby evidence na státním notářství musely být vědomy, když součástí směnné smlouvy je ujednání o tom, že smlouva nebude projednána před státním notářstvím.

38. Soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalobce se sice v roce 1975 chopil držby sporného pozemku, ale nikdy se nestal poctivým držitelem a nemohl tak předmětné pozemky ani řádně vydržet.

39. K argumentu žalobce o mimořádném vydržení sporného pozemku soud konstatuje, že institut mimořádného vydržení je zakotven v o. z., konkrétně v § 1095, který stanoví, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 3066 OZ se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Podmínkou pro nabytí vlastnického práva k nemovité věci mimořádným vydržením tak je „držba nikoliv v nepoctivém úmyslu“ po dobu nejméně 20 let, přičemž k mimořádnému vydržení nemohlo dojít dříve než uplynutím pěti let ode dne , datum, , tedy nejdříve ke dni , datum, . Ačkoliv institut mimořádného vydržení nevyžaduje splnění podmínky dobré víry jako u běžného vydržení, nesmí mít držitel nepoctivý úmysl. Podle rozhodovací praxe dovolacího soudu poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Držbu nikoliv v nepoctivém úmyslu tak splňuje ten, kdo drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. K otázce zániku držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ soud uvádí, že podle § 995 věty první o. z., platí: „Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba“, přičemž z rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že toto ustanovení lze analogicky (§ 10 odst. 1 OZ) aplikovat i na držbu směřující k mimořádnému vydržení (k uvedeným závěrům srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

40. V poměrech projednávané věci vzal soud za prokázané, že žalobce sporný pozemek užíval nepřetržitě od roku 1975. Žalovaní, na kterých leženo břemeno tvrzení a důkazní břemeno tvrdit a prokázat, že žalobce se chopil držby nikoliv v nepoctivém úmyslu, toliko tvrdili, že žalobce si byl vědom toho, že není vlastníkem sporného pozemku s tím, že z jednání právních předchůdců žalobce, kteří uzavřeli směnnou smlouvu s nevlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, dovozují nepoctivost, a proto se držby poctivě nemohl chopit ani žalobce. Soud v otázce mimořádného vydržení dospěl k závěru, že nebylo tvrzeno ni prokázáno, že by se žalobce držby chopil lstí, že by se v držbu vetřel svémocně nebo vloudil potajmu. Stejně tak dospěl soud k závěru, že ačkoliv od roku 1975 do současné doby jsou vlastníky sporného pozemku žalovaní, tito nenapadli žalobcovu držbu nebo její poctivost žalobou na ochranu vlastnického práva nebo žalobou na určení svého práva, resp. na určení, že žalobci držené právo nenáleží. Držba žalobce nebyla po celou dobu užívání sporného pozemku zpochybňována, žalovaní nebránili žalobci v užívání a nedožadovali se jejich vlastnictví. Žalovaní netvrdili, že by od roku 1975 jakkoliv žalobci dali prokazatelně najevo, že užíváním sporného pozemku působí újmu, kdy z rozhodovací praxe dovolacího soudu k učinění závěru o nepoctivém úmyslu nestačí povědomí uživatele o tom, že mu vlastnické právo nenáleží. Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalovaných o tom, že držby se v nepoctivém úmyslu chopili právní předchůdci žalobce, když uzavřeli směnnou smlouvu s nevlastníkem, neboť nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce věděl, že smlouvu sjednává s nevlastníkem. Jinými slovy, soud dospěl k závěru, že sama skutečnost, že došlo v roce 1964 k uzavření směnné smlouvy, bez dalšího nemůže prokázat nepoctivý úmysl právních předchůdců žalobce. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že ze strany právních předchůdců žalovaných držba sporného pozemku právními předchůdci žalobce od roku 1964 do roku 1975 nebyla nijak zpochybňována, resp. žalovaní v tomto směru nic netvrdili.

41. Soud s ohledem na uvedené uzavřel, že v poměrech projednávané věci byly splněny podmínky pro učinění závěru, že žalobce vlastnické právo ke spornému pozemku mimořádně vydržel, a to nejpozději ke dni , datum, .

42. Pro úplnost soud uvádí, že nevyhověl návrhu na doplnění dokazování účastnickými výslechy, výpisem z listu vlastnictví k datu , datum, LV , Anonymizováno, pro k. ú. , adresa, , svědeckou výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , syna žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , místním šetřením. Výpisem z LV , Anonymizováno, ke dni , datum, měly být prokazovány skutečnosti již prokázané obsahem LV, Anonymizováno, , Anonymizováno, ke stavu ke dni , datum, . Svědeckými výpověďmi a místním šetřením měly být prokazovány skutečnosti o řádné držbě sporného pozemku žalobcem, kdy s ohledem na shora uvedené závěry (žalobce neprokázal dobrou víru z nabývacího titulu), soud provedení těchto důkazů posoudil jako nadbytečné. Soudem také nebylo přistoupeno k provedení navrhovaných účastnických výslechů, neboť účastnický výslech je pouze podpůrným důkazem, nelze-li prokazovanou skutečnost prokázat jinak. V daném případě nebylo třeba k takovému důkazu přistoupit, neboť posouzení otázky, zda došlo či nedošlo k mimořádnému vydržení bylo prokázáno jinak.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. tohoto rozsudku přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do , datum, , a to za 4 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý úkon právní služby ve věci (převzetí zastoupení, podání ve věci samé, podání ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, ), náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 a. t ve znění účinném do , datum, . Dále byla žalobci přiznána odměna právního zastoupení stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném od , datum, , a to za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za účast na jednání dne , datum, vč. náhrady hotových výdajů ve výši , částka, , dále náhrada cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem reg. zn. , SPZ, ze sídla právního zástupce žalobce k soudu a zpět dne , datum, při ujetí celkem , hodnota, km (2 x 51 km) dle údajů vyplývajících z technického průkazu (6,7/5,2/5,8 litrů/100 km), náhradě za pohonné hmoty ve výši , částka, /l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši , částka, /km, tj. celkem ve výši , částka, dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., náhrada cestovného týmž vozidlem na stejné trase dne , datum, při náhradě za pohonné hmoty ve výši , částka, /l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši , částka, /km, tj. celkem ve výši , částka, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 4 půlhodin po , částka, (dle a. t. ve znění účinném do , datum, ), a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne , datum, a náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodin po , částka, (dle a. t. ve znění účinném od , datum, ), a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět dne , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši , částka, . Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

44. Žalobci nebyla přiznána uplatněná náhrada za úkon právní služby spočívající v sepisu kvalifikované předžalobní výzvy a v podání ze dne , datum, , neboť listina svým obsahem odpovídající kvalifikované ani jiné výzvě není součástí spisu a podáním ze dne , datum, žalobce pouze shrnul svá dosavadní tvrzení a právní posouzení věci. Žalobci nic nebránilo, aby tak učinil v rámci jednání bezprostředně následující dne , datum, , kdy tímto podáním žalobce nereagoval ani na žádné podání žalovaných ani na žádnou změnu skutkových okolností v řízení, neboť mezi podáním žalobce ze dne , datum, a podáním ze dne , datum, nedošlo v řízení k žádné změně.