15 C 223/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši částka, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalované si žalobkyně vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z účtu žalované. Situaci žalované si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registru SOLUS. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když se dostala do prodlení již se splátkou splatnou dne datum. Jelikož žalovaná nereagovala ani na výzvy žalobkyně k plnění, žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni datum za zesplatněný. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně doposud ničeho neuhradila. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši částka. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení nákladů za dvě upomínky v celkové výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť oba byli předvolání způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku částka a žalovaná měla tuto částku spolu se sjednaným úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částka. V příloze č. hodnota ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaná je vdaná, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalované podle výpisu z účtu činí částka (příjem tvrzený žalovanou ve výši částka), náklady na bydlení ve výši částka (náklady nalezené na účtu ve výši částka), na běžnou spotřebu ve výši částka (náklady nalezené na účtu ve výši částka) a existují závazky ve výši částka (závazky nalezené na účtu ve výši částka). Žalobkyně k osobě žalované provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a v systému SOLUS, a provedla kontrolu v neplatných dokladech, vše s negativním výsledkem/viz smlouva vč. příloh na č. l. 8-28 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 58-59 spisu, datový výstup z Credit info CEE na č. l. 60 spisu/. Žalovaná žalobkyni předložila občanský průkaz, evropský zdravotní průkaz /viz kopie občanského průkazu, kopie evropského zdravotního průkazu na č. l. 55-57 spisu/. Dne datum žalobkyně zaúčtovala platbu ve výši částka z účtu č. č. účtu nazvaného jménem žalované. V poznámce je uvedeno jméno žalované. Dne datum žalobkyně vyplatila na účet č. č. účtu částku ve výši částka, přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „CFGI úvěr“, v poznámce „Kožucharová úvěr“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 29, 30 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení splátek, naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne, podle které měla žalovaná úvěr zaplatit do datum /viz upomínky na č. l. 31-34 spisu, předžalobní výzva na č. l. 35 spisu, podací lístek na č. l. 36 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částka. Soud vzal dále za prokázané, že účastníci chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, a proto podle soudu smlouva nebyla platně sjednána. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud v této souvislosti připomíná, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na žalobkyni tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně v Příloze č. hodnota na svých 24 stranách velmi obšírně popisuje postup při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zatímco ale žalovaná deklarovala příjem částka, žalobkyně na jejím bankovním účtu měla dohledat příjem částka, ačkoli žalovaná deklarovala náklady na bydlení částka, žalobkyně takové náklady na jejím účtu nenalezla vůbec. Přestože žalovaná deklarovala náklady na domácnost v nereálné výši částka, žalobkyně tyto dle jejího účtu identifikovala částkou částka. Ačkoliv žalovaná uvedla existující závazky v částce částka, žalobkyně nalezla na jejím účtu závazky ve výši částka. Z těchto údajů pak žalobkyně vypočetla, že má žalovaná dostatečný finanční zůstatek ve výši částka ke splácení splátky ve výši částka. Je zjevné, že žalobkyně laboruje s celou řadou čísel a hodnot, nicméně soudu výpis z bankovního účtu žalované, z něhož měla žalobkyně údaje čerpat, předložen nebyl. Soud tak postrádá jakýkoliv důkaz toho, že hodnoty, s nimiž žalobkyně pracuje, mají svůj reálný základ. Vyjma této přílohy totiž žalobkyně nepředložila nic, co by svědčilo o tom, že by údaje o příjmech a výdajích žalované jakkoliv ověřovala či zkoumala, když z prohlášení není ani zřejmé jaký je zdroj příjmů žalované, v případě pracovního poměru, zda tento trvá, zda není žalovaná ve zkušební nebo výpovědní době, a další podstatné skutečnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry soudu jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované částka a žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni ve výši částka vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které byla žalovaná povinna dluh žalobkyni zaplatit do datum, jelikož žalovaná na svůj dluh nic neuhradila, dostala se od datum do prodlení. Soud proto od datum přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. V rozsahu požadavku na zaplacení částky částka, která byla žalované podle tvrzení žalobkyně účtovaná za dvě upomínky, soud žalobu zamítl, neboť platné uzavření úvěrové smlouvy, o niž obecně lze uvedený nárok opřít, nebylo v řízení prokázáno (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., přestože byl úspěch žalobkyně pouze částečný, soud jí přiznal nárok na náhradu nákladů v plné výši částka, protože neúspěch žalobkyně ve věci byl nepatrný. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a DPH ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.