15 C 231/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, který žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřely smlouvu o nájmu bytu [číslo] v domě na adrese [adresa žalobkyně a žalované] (dále jen„ byt“). Nájemné činilo částku [částka] měsíčně. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] s možností prodloužení nájmu. Žalovaná byla podle smlouvy povinna hradit náklady za služby spojené s bydlením, mimo jiné též náklady na elektřinu. Jelikož tyto povinnosti žalovaná neplnila, došlo dne [datum] k uzavření dohody o ukončení nájmu s tím, že nájemní vztah skončí ke dni [datum]. Žalovaná vystavené doklady dodavatelem elektrických energií za spotřebovanou elektřinu i přes výzvy žalobkyně neuhradila. Žalovaná při uzavření nájemní smlouvy zaplatila žalobkyni jistotu ve výši [částka]. Při skončení nájmu vznikl dluh na nákladech za spotřebovanou elektřinu ve výši [částka], a to za období od [datum] do [datum]. Žalovaná dále neuhradila nájemné za poslední měsíc – listopad 2019. Žalobkyně proto složenou jistotu [částka] započetla nejprve proti dlužnému nájemnému ve výši [částka], poté proti pohledávce na výměnu zámku ve výši [částka] a proti nákladům na vývoz jímky ve výši [částka]. Zbývající část jistoty ve výši [částka] žalobkyně započetla proti vyúčtovaným nákladů za spotřebovanou elektřinu ve výši [částka]. Žalovanou částku [částka] tak představuje zbývající část dlužných nákladů za spotřebovanou elektřinu. Usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. 15 C 231/2020-28 zdejší soud z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 1 % denně. Žalobě bylo nejprve vyhověno platebním rozkazem ze dne 31. 7. 2020, č. j. 15 C 231/2020-32, proti němuž žalovaná podala odpor. Žalovaná uplatněný nárok neuznává co do důvodu ani výše. Žalovaná řádně hradila platby za elektřinu. V říjnu 2019 uhradila též doplatek na základě ročního vyúčtování spotřeby elektřiny. Žalovaná dále uvedla, že v říjnu 2019 byl v předmětném bytě instalován nový elektrokotel a žalovaná byla výslovně instruována, aby s ním nijak nemanipulovala. Žalovaná nebyla informována ohledně možného zvýšení spotřeby elektřiny a ani nedošlo k úpravě měsíčních záloh na spotřebu elektřiny. Žalovaná nadto částku [částka] považuje za nereálnou vzhledem ke krátké době užívání nového elektrokotle. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] žalovaná užívala předmětný byt, za což se zavázala hradit měsíční nájemné ve výši [částka] a dále byla povinna hradit měsíční zálohy na služby spojené s užíváním bytu, mimo jiné také zálohu na spotřebu elektřiny ve výši [částka] měsíčně, a to přímo dodavateli ČEZ na číslo uvedené v nájemní smlouvě. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena dohoda o ukončení nájmu bytu, podle které došlo ke skončení nájmu ke dni [datum]. Žalobkyni byla vyúčtována dodavatelem elektřiny společností [právnická osoba] elektřina daňovým dokladem [číslo] za období od [datum] do [datum], kdy nedoplatek činil [částka]. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky [částka] z titulu nedoplatku za spotřebu elektřiny. Žalovaná tuto částku žalobkyni neuhradila. Pokud jde o právní hodnocení pak soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti, zejména pak podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení pak platí, že poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Přičemž poskytovatelem služeb se rozumí vlastník bytové jednotky užívané na základě nájemní smlouvy a příjemcem služeb se rozumí nájemce bytu (§ 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb.). Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Soud v prvé řadě konstatuje, že splatnost nedoplatku na službách spojených s užíváním bytových jednotek může přivodit pouze řádně provedené vyúčtování služeb v souladu s ust. § 7 zákona č. 67/2013 Sb., tzn. jen takové vyúčtování, které obsahuje všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena (dodané) služby ve správné výši. Poskytovatel služeb (vlastník bytové jednotky – pronajímatel) musí uvést ve vyúčtování skutečnou výši nákladů za služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 nebo sp. zn. 26 Cdo 4742/2010). Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyně nepředložila žalované řádné vyúčtování spotřeby elektřiny za předmětné období ve smyslu výše citovaných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. Žalobkyně toliko prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě částky [částka], což zásadně nelze považovat za řádné vyúčtování spotřeby elektřiny, neboť neobsahuje všechny podstatné náležitosti vyúčtování. Stejně tak za řádné vyúčtování nelze považovat ani vyúčtování od faktického dodavatele elektřiny společnosti [právnická osoba], jelikož se jedná o vyúčtování mezi touto společností a žalobkyní, nikoli o vyúčtování ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. mezi účastnicemi řízení, tedy mezi pronajímatelem a nájemcem. [příjmení] uvedeného je toto vyúčtování navíc provedeno i dílem za období po skončení nájemního vztahu. Jelikož tak řádné vyúčtování spotřeby elektřiny nebylo žalované předloženo, nemohla nastat ani splatnost dluhu, a soudu tak nezbylo než žalobu zcela zamítnout. Pro úplnost soud konstatuje, že vzhledem k uvedenému právnímu hodnocení, se blíže nezabýval dalšími nároky, které žalobkyně měla započítat oproti dlužnému nedoplatku za elektřinu, neboť by to na závěru soudu ničeho nezměnilo, když žalobou uplatněný nárok se týkal výlučně dluhu za neuhrazenou spotřebu elektřiny. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.