15 C 232/2023
č. j. 15 C 232/2023-186
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Praha 21 Co 211/2024-215- OS Mělník 15 C 232/2023-186
- KS Praha 21 Co 211/2024-215
Citované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 80 § 142 § 149 § 151 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11
- Vyhláška k provedení zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), 197/2004 Sb. — § 14 § 7
- o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), 99/2004 Sb. — § 11
- o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), 182/2006 Sb. — § 19
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 9
Plný text
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o povinnosti strpět oplocení, zdržení se vstupu a vydání povolenky
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali1) určení, že žalovaný je povinen strpět oplocení na pozemcích ve vlastnictví žalobců parc. č. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, /2 v kat. území , adresa, , obec , adresa, , k jehož umístění byl dán územní souhlas Městským úřadem , adresa, , odborem výstavby dne , datum, č. j. Výst. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -21S,2a) uložení povinnosti žalovanému zdržet se vstupu na pozemky parc. č. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, /2 v kat. území , adresa, , obec , adresa, ve vlastnictví žalobců v rozsahu 2,5 metrů od břehu dále, eventuálně2b) určení, že žalovaný má povinnost zdržet se vstupu na pozemky parc. č. , Anonymizováno, /1 a 1383, Anonymizováno, 2 v kat. území , adresa, , obec , adresa, ve vlastnictví žalobců v rozsahu 2,5 metrů od břehu dále,3) uložení povinnosti žalovanému, aby vydal žalobci a) povolenku k lovu pro revír , Anonymizováno, , Anonymizováno, - , adresa, jezero - , adresa, M - , adresa, a St. , adresa, platnou pro kalendářní rok, v němž tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne , datum, , ve znění jejího doplnění ze dne , datum, domáhali určení žalovanému povinnosti strpět oplocení na pozemcích žalobců, zdržení se vstupu na části pozemků ve vlastnictví žalobců a na vydání povolenky k lovu ryb. K odůvodnění svého návrhu uvedli, že jsou vlastníci pozemků parc. č. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, /2 v k. ú. , adresa, (dále také jako „předmětné pozemky“, pozemky budou dále uváděny bez uvedení katastrálního území, přičemž se má za to, že se jedná o k. ú. , adresa, ) a žalobce a) je členem žalované organizace, jejímž účelem je mimo jiné výkon rybářství. Žalobci na základě územního souhlasu vydaného Městským úřadem , adresa, zčásti oplotili lesnickým pletivem předmětné pozemky, a to při zachování práva žalované ve smyslu § 11 odst. 8 zákona o rybářství, kdy byl plně zachován vstup na předmětné pozemky. Pozemky byly oploceny ze tří stran tak, že od slepého ramene je pozemek volně přístupný. Stavba byla povolena jako stavba dočasná na dobu šesti let od , datum, , tj. do , datum, . K umístění plotu žalobci přistoupili s ohledem na skutečnost, že na předmětných pozemcích rybáři bivakovali, rozdělávali oheň, zanechávali odpad a zejména na předmětné pozemky vjížděli motorovými vozidly a pohybovali se po celé ploše předmětných pozemků, tedy nad rámec oprávnění dle § 11 odst. 8 zákona o rybářství. V reakci na předžalobní výzvu doručenou žalovanému, žalovaný dopisem ze dne , datum, uvedl, že požaduje odstranění oplocení a přístup na pozemky vrátit do stavu, který zde tradičně platil minimálně sto let. Žalovaný však žádnou žalobu, kterou by se odstranění plotu domáhal, nepodal, přičemž žalovaný plot přímo fyzicky neodstraňuje, ale činí psychický nátlak na žalobce, aby tento úkon provedli sami. Žalobci mají obavu, aby žalovaný plot vlastními silami neodstranil. Žalobci tak mají právní zájem na určení dle výroku I. bod 1) tohoto rozsudku, neboť byl vznesen požadavek na odstranění plotu a „vrácení pozemku do původního stavu“. Rozhodnutím soudu tak bude dáno jasně najevo, na jaké straně je právo a pokud by žalovaný podal žalobu na plnění, tak nebude úspěšný. Žalobci dále uvedli, že nátlak žalovaného spatřují v tom, že vytýká žalobcům komplikovaný přístup k vodě, žalovaným byl dále vznesen přímý požadavek na odstranění plotu, požaduje navrácení do původního stavu, nepravdivě žalobce osočuje z údajného podnikatelského záměru a v nevydání povolenky k lovu, což žalobci považují za šikanozní jednání. Ve vztahu k navrženému petitu ve znění výroku I. bod 2a) a 2b) tohoto rozsudku žalobci uvedli, že žalovaný vykládá své právo dle § 11 odst. 8 zákona o rybářství extenzivním způsobem tak, že je oprávněn vstupovat při výkonu rybářského práva na plochu pozemků ve vlastnictví žalobců přesahující šířku pobřežního pozemku nutnou k výkonu rybářského práva. Ačkoliv šíře pobřežního pozemku k výkonu rybářského práva není zákonem definována, podle žalobců je šíře 2,5 metrů postačující k výkonu rybářského práva. Hospodář žalovaného , jméno FO, propůjčuje své právo ke vstupu na pozemky jiným osobám v rozsahu větším, než je nutné k výkonu rybářského práva a tyto osoby se pak pohybují po předmětných pozemcích v celém rozsahu. Žalobci dne , datum, viděli osobu mužského pohlaví, která se pohybovala po celé ploše předmětných pozemků, přes které muž tahal svůj člun, aniž by to bylo nutné. Muž se odkazoval právě na hospodáře , jméno FO, . Tento muž také přiznal, že v roce 2021 na předmětných pozemcích s odkazem na hospodáře , jméno FO, , vykácel část rákosu. Žalobci proto navrhují uložit žalovanému zdržet se vstupu na předmětné pozemky v rozsahu 2,5 metrů od břehu dále, eventuálně, aby soud určil, že žalovaný není oprávněn na předmětné pozemky v rozsahu 2,5 metrů od břehu dále, vstupovat. Zásah, případně hrozící zásah do vlastnického práva žalobců, je u oplocené i neoplocené části pozemků stejný, neboť předmětné pozemky jsou přístupné v celém rozsahu a ve vstupu není oplocením nijak bráněno. S uvedeným jednáním žalovaného souvisí nevydání povolenky k lovu ryb v daném revíru žalobci a), kdy jednání žalovaného má jasně diskriminační charakter, neboť žalobci a) nebyla bez jakéhokoliv racionálního důvodu povolenka vydána, ale ostatním povolenky žalovaný vydává, resp. žalovaný podmiňuje vydání povolenky neoprávněnými požadavky, které jsou v rozporu s podmínkami pro vydání povolenky stanovené Jednacím řádem , právnická osoba, . Žalobci uvedli, že žalovanému ve výkonu rybářského práva nijak nebrání a pokud měl žalobce a) nějaký konflikt s rybáři, tak se jednalo o případy, kdy bylo jednáno v rozporu s předpisy. Pokud měl někdo zájem o výkon práva nad rámec předpisů a služně žalobce požádal, bylo mu vyhověno, pokud tím nemohlo dojít ke škodám na majetku žalobců. Obracení žalovaného na různé úřady po vydání územního souhlasu žalobci považují za šikanozní jednání žalovaného. Je totiž evidentní, že odstranění plotu se žalovaný měl domáhat občanskoprávní cestou. Podle žalobců není pro vydání rozhodnutí překážkou, že břeh bude případně proměnlivý na základě případného kolísání vodní hladiny. Ve vztahu k povolence k lovu ryb je žalobce přesvědčen, že splnil podmínky pro její vydání a zákaz rybolovu může být uložen pouze v rámci kárného řízení, které ale vůči žalobci a) není, ani nebylo vedeno.
2. Žalovaný k věci samé uvedl, že předmětné pozemky lemují břehovou partii původního koryta řeky , adresa, řečiště , adresa, ), kde je vyhlášen rybářský revír č. , hodnota, , který je obhospodařovaný žalovaným. Zákonné břemeno vstupu na pobřežní pozemky a umístění v zátopovém pásmu činí předmětné pozemky zcela bezcennými pro běžné užívání, ale pro rybolov jsou velmi ceněné. Po nabytí vlastnického práva žalobců k předmětným pozemkům se začaly šířit stížnosti rybářů, že jim nebylo umožněno vykonávat rybářské právo, ať už z důvodu vybudování oplocení, tak z důvodu konfliktu s jedním z žalobců, který je z pozemků vyháněl či jim různými způsoby znepříjemňoval lov. Žalovaný se proto obrátil na žalobce s výzvou, aby od svého chování upustili, neboť jím porušují § 14 odst. 4 vyhlášky č. 197/2004 Sb. Žalobce a) od svého chování neupustil, proto mu nebyla povolenka k lovu vydána s tím, že na vydání povolenky nemá nikdo právní nárok a je zcela v gesci uživatele revíru, komu povolenku vydá. Ve vztahu k tvrzené obavě žalobců o odstranění plotu žalovaný na svou obranu uvedl, že provádí pouze kroky v oblasti veřejného práva a to tím, že se obrátil na příslušné úřady s podněty k přezkoumání rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , který souhlas s umístěním plotu vydal. Také se obrátil na Ministerstvo zemědělství. Žalovaný nehodlá bránit snaze žalobců uplatňovat jejich vlastnická práva, ale brání se legálními prostředky jejich zneužívání na úkor oprávněných práv členů rybářské organizace. Žalovaný žádným způsobem oplocení nepoškozuje a ani se nesnaží oplocení fyzicky odstranit. Žalobci se pohybují pouze v hypotéze, že tak žalovaný učiní, neboť žalovaný ani nikdy žádným způsobem nedeklaroval, že v případě, že oplocení neodstraní žalobci, že tak učiní žalovaný. Požadavek na zdržení se vstupu na předmětné pozemky v rozsahu 2,5 metrů od břehu dále žalovaný považuje za odporující zákonu. To jaký rozsah potřebuje ten, který rybář, závisí na různých způsobech lovu, od délky prutu až po vybavení. Pro někoho může být tento rozsah dostačující, pro jiného nikoliv, proto také není rozsah striktně definován. Nad to, žalovaný není schopen, ani nemůže, zodpovídat za všechny rybáře, že pomyslnou hranici nepřekročí a pokud rybář způsobí nějakou škodu, je povinen škodu nahradit. V průběhu řízení pak žalovaný namítl, že ve věci není pasivně věcně legitimován.
3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky, každý o velikosti ½, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 a parc. č. , Anonymizováno, /2 v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, /viz informace o pozemku na č. l. 34 a 34 p.v. spisu/. Žalovaný je právnickou osobou, pobočným spolkem, jehož účelem je mimo jiné výkon rybářství ve smyslu zákona o rybářství. Současně je uživatelem, organizací pověřenou hospodařením, revíru č. , hodnota, , adresa, jezero – , adresa, M, jehož předsedou výboru je , jméno FO, a hospodářem a osobou určenou k vydávání povolenek , jméno FO, /viz informace o revíru na č. l. 23 spisu, výpis ze spolkového rejstříku na č. l. 63 spisu, kontakty „rybáři , adresa, “ na č. l. 98-100 spisu/. , právnická osoba, , adresa, , Odbor výstavby, vydal dne , datum, č. j. Výst. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -21S ve smyslu § 96 odst. 4 stavebního zákona a § 15a vyhlášky č. 503/2006 Sb. územní souhlas s umístěním stavby ve věci záměru „částečné oplocení p.č. 1383/1 a 1383/2 v k.ú. , adresa, , stavba dočasná 6 let“ a pro provedení záměru stanovil podmínky, kdy se mělo jednat o oplocení z lesního pletiva k zabránění vjezdu na travnatý pozemek. Jedinými účastníky řízení byli žalobci. Podkladem pro vydání územního souhlasu bylo kladné závazné stanovisko , právnická osoba, , adresa, , Odboru životního prostředí, ze dne , datum, č. j. MěÚN/, č. účtu, , a ze dne , datum, č. j. MěÚN/, č. účtu, /MTI, dále souhrnné stanovisko téhož odboru , právnická osoba, v Neratovicích ze dne , datum, č. j. MěÚN , Anonymizováno, 2021, stanovisko , právnická osoba, ., ze dne , datum, č. j. Pla/, Anonymizováno, /, Anonymizováno, a stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne , datum, č. j. , č. účtu, /KUSK. Podle plánku umístění oplocení toto nedosahuje až k břehu řečiště a mezi oplocením a břehem je volně průchozí část pozemku v rozsahu cca 2,2 metrů /viz územní souhlas vč. plánku umístění oplocení na č. l. 24-26 spisu, jednotlivá podkladová stanoviska na č. l. 22, 27-33 spisu/. Odbor výstavby , právnická osoba, , adresa, vydal dne , datum, č. j. Výst./2466/23S1 vyjádření adresované žalovanému, kterým sděluje, že posoudil stížnost žalovaného směřující proti závaznému stanovisku vodoprávního úřadu k umístění oplocení, které bylo povolené k zabránění vjezdu na předmětné pozemky se závěrem, že stavebnímu úřadu nepřísluší posuzovat závazné stanovisko vodoprávního úřadu, ale prověří umístění oplocení s tím, že povolení jako takové stavební úřad nepovažuje za vydané v rozporu s § 11 odst. 8 zákona č. 99/2004 Sb. za předpokladu, že stavebník si prověřil a umístil oplocení v souladu se závaznými stanovisky, tedy mimo aktivní záplavové pásmo /viz vyjádření na č. l. 112 spisu/. Žalobce a) je členem žalovaného, kdy v letech 2020-2022 splnil podmínky členství a byl mu vydán rybářský lístek č. , Anonymizováno, platný od , datum, do , datum, /viz rybářský lístek na č. l. 13 spisu, členská legitimace na č. l. 14 spisu/. Žalovaný se dopisem ze dne , datum, obrátil na žalobce a) v záležitosti užívání předmětných pozemků s tím, že komplikuje přístup k vodě. Žalovaný deklaroval, že se na žalobce a) obrací, neboť je vůči členům povinen postupovat tak, aby hledal možnosti k zajištění výkonu rybářského práva oprávněným osobám za respektování platné legislativy. Žalovaný vyzval žalobce a) k tomu, aby oprávněným osobám, držitelům povolenek na tento revír místního významu, umožnil standardní výkon rybářského práva, kdy oprávněné osoby se budou chovat při vstupu/průchodu přes předmětné pozemky ohleduplně, aby nepoškozovaly majetek žalobce a) s tím, že pokud konkrétní osoba žalobci a) způsobí škodu, nelze žalobci a) upírat právo na její přiměřenou náhradu a žalovaný může volat přestupníka k odpovědnosti podle rybářské legislativy. Žalobce a) byl současně upozorněn, že analogicky by žalovaný mohl řešit i nestandardní postupy ze strany žalobce a), kdy žalovaný má pravomoc nevydat povolenku, na jejíž vydání není právní nárok. Žalovaný by zvažoval nevydání povolenky v případě, že by si žalobce a) vykolíkoval prostor a vyhrazoval jej jen pro okruh jeho přátel/klientů /viz dopis na č. l. 10 spisu/. Žalobci dopisem ze dne , datum, žalovanému sdělili, že ke krokům učiněných žalobci vedlo chování některých členů žalovaného, kteří nerespektovali označení pozemku za soukromý, značky se zákazem vjezdu motorových vozidel, ani ohraničení páskou pro koně. Rybáři na předmětné pozemky vjížděli, bivakovali, rozdělávali ohně, tahali přes předmětné pozemky čluny a zanechávali nepořádek. Žalobci proto část předmětných pozemků oplotili. Rybáři, kteří slušně požádají, tam chytají, těm žalobci vyhoví. Jiní tam chodí a chovají se jako by jim to patřilo. Hospodář , jméno FO, tam posílá své kamarády a právě jeho kamarád tam udělal žalobcům škodu. Žalobci musí nepořádek po rybářích uklízet, žalovaný jim nikdy nenabídl třeba brigádu. Žalobci se také ohradili proti žalovaným avizované možnosti nevydat povolenku /viz dopis na č. l. 11 spisu/. Obsahem navazující vzájemné písemné komunikace mezi účastníky je vyjádření obdobných vzájemných stanovisek, kdy žalovaný doplnil, že s předchozím vlastníkem takové konflikty nevznikaly, že rybářské právo je v daném místě poklidně vykonáváno stovkami rybářů po dlouhá desetiletí s tím, že pokud žalobcům vznikají jednáním některých jedinců škody, tak to žalobci musí řešit s touto osobou a žalovaného ať do toho žalobci nezatahují. Žalovaný nesouhlasí s existencí oplocení, proto doporučuje jeho odstranění. Žalovaný je přesvědčen o podnikatelském záměru žalobce „fakticky si zprivatizovat část revíru“ a umožnit lov pouze určitým jedincům, resp. svévolně omezit výkon rybářského práva ostatním. Nevydání povolenky bylo krajním řešením v důsledku jednání žalobce a). Žalobci naopak uvádí, že rybáři se na předmětných pozemcích chovají jako dobytek, žalobci za ně uklízí. Kamarád hospodáře , jméno FO, žalobcům přiznal, že to byl on, kdo tam před rokem udělal škody a vysekal velké množství rákosu, dále stál autem v zasetém poli. Jiní rybáři seděli v zaseté trávě, ačkoliv místo bylo označeno cedulkou. Rybáři nedodržují prostor k výkonu rybářského práva. Nevydání povolenky žalobce a) považuje za šikanozní. Přes uvedená rozdílná vzájemná stanoviska, se obě strany sporu snažily situaci vyřešit smírnou cestou /viz dopis ze dne , datum, na č. l. 8-9 spisu, dopis ze dne , datum, na č. l. 12 spisu, dopis ze dne , datum, na č. l. 15-16 spisu, dopis ze dne , datum, na č. l. 17-18 spisu, dopis na č. l. 21 spisu/. Na zatravněných pozemcích se nachází pohozené papírky, naplněný pytel, kusy desek, zjevně vyjeté koleje, stojící vozidlo reg. zn. , SPZ, , ohniště vytvořené kameny, uvnitř něhož jsou viditelné plechovky, nedopalky cigaret, grilovací mřížka. Na pozemku je umístěna cedule „soukromý pozemek! Zákaz vjezdu motorových vozidel. Bivakování a rozdělávání ohně pod pokutou.“ V porostu je pekáček s mřížkou, pet lahev, plechovka. Některé křoviny jsou částečně pokácené /viz fotografie na č. l. 35-59 spisu/. Dne , datum, s účinností dne , datum, byly schváleny , jméno FO, , právnická osoba, ., na základě kterých byl vydán Jednací řád , právnická osoba, . (dále jen „jednací řád“). Podle čl. 26 bod 1. jednacího řádu není na vydání povolenky právní nárok. Podle bodu 2. téhož článku jednacího řádu se povolenky k lovu ryb řádným členům vydávají na základě platného rybářského lístku; platného členského průkazu, ve kterém je vyznačeno splnění členských povinností a potvrzeno vrácení ve stanovené lhůtě povolenky k lovu ryb s řádně vyplněným „Sumářem úlovků a docházek“ za uplynulý rok, pokud je součástí vydané povolenky k lovu ryb; a ověření, že Svaz ani jeho organizační jednotka za žadatelem neeviduje pohledávku po lhůtě splatnosti /viz jednací řád na č. l. 113-136, stanovy na č. l. 137-145 spisu/.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobci na předmětných pozemcích, k nimž jim svědčí vlastnické právo, a které jsou současně částečně pobřežním pozemkem, v souladu s územním souhlasem vydaným Městským úřadem , adresa, umístili oplocení k zabránění vjezdu na předmětnou část pozemků. Učinili tak v reakci na chování rybářů, členů žalovaného, kteří na předmětné pozemky vstupovali, využívali je nad rámec výkonu rybářského práva a svým jednáním způsobovali žalobcům škody. S umístěním oplocení nesouhlasil žalovaný a vyzval žalobce k jeho odstranění a současně požadoval, aby stran žalobců nebylo členům žalovaného bráněno ve výkonu rybářského práva či nedocházelo k jeho nepřiměřenému omezování. Žalovaný také podal stížnost proti závaznému stanovisku, které bylo podkladem pro vydání územního souhlasu s umístěním oplocení, se kterou nebyl úspěšný. Žalovaný současně opakovaně upozornil žalobce, že pokud setrvají na svém chování, které žalovaný považuje za jednání v rozporu s rybářkou legislativou, nebude žalobci a) vydána povolenka k lovu v předmětném revíru 411 145 , adresa, jezero – , adresa, M, k čemuž žalovaný nakonec přistoupil a žalobci a) nevydal pro rok 2023 a 2024 povolenku k lovu ryb.
5. Z jednacího řádu ze dne , datum, , který byl ke dni rozhodování soudu již neúčinný, soud nezjistil žádné pro spor významné skutečnosti a dále soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem žalobců, provedením místního šetření, výslechem , jméno FO, , , jméno FO, , a třemi fotografiemi zachycující muže lovící ryby, neboť tyto důkazy by nemohly s ohledem na hodnocení důkazů jak samostatně tak v jejich vzájemných souvislostech výše uvedené rozhodnutí soudu zvrátit.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dále dle úpravy obsažené v zákoně č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rybářství“)
7. Podle § 2 písm. f) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona výkonem rybářského práva rozumí činnost v rybářském revíru povolená právnické nebo fyzické osobě příslušným orgánem státní správy rybářství podle § 19 až 24, spočívající v plánovitém chovu, ochraně, lovu a přisvojování si ryb, popřípadě vodních organizmů, jakož i v užívání pobřežních pozemků v nezbytném rozsahu.
8. Podle § 2 písm. i) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona pobřežním pozemkem rozumí pozemek tvořící břeh koryta vodního toku nebo pozemek sousedící s tímto korytem nebo břehem, jakož i pozemek tvořící břeh uzavřené vody nebo pozemek s ním sousedící.
9. Podle § 2 písm. l) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona rybářským lístkem rozumí doklad nezbytný pro vydání povolenky k lovu umožňující lov ryb a vodních organizmů v rybářských revírech.
10. Podle § 2 písm. m) zákona o rybářství se pro účely tohoto zákona povolenkou k lovu rozumí doklad opravňující fyzickou osobu k lovu ryb nebo vodních organizmů v příslušném rybářském revíru.
11. Podle § 13 odst. 10 věta první zákona o rybářství povolenku k lovu pro dané rybářské revíry vydávají uživatelé rybářských revírů zpravidla za úplatu.
12. Podle § 11 odst. 8 zákona o rybářství uživatel rybářského revíru, rybářský hospodář a jeho zástupce, držitel povolenky k lovu a rybářská stráž mohou při výkonu rybářského práva vstupovat na pobřežní pozemky, pokud na ně není vstup zakázán z důvodu obecného zájmu; jsou však povinni nahradit škodu, kterou při tom způsobí.
13. Podle § 4 odst. 1 věta před středníkem zákona o rybářství rybářský revír vyhlašuje na vodním toku, na rybníce nebo na uzavřené vodě svým rozhodnutím příslušný rybářský orgán.
14. Podle § 4 odst. 5 věta poslední zákona o rybářství se v rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, popřípadě v rozhodnutí o vyhlášení chráněné rybí oblasti vymezí hranice příslušného rybářského revíru nebo chráněné rybí oblasti a současně stanoví povinnost osobě, které byl výkon rybářského práva povolen podle § 9 (dále jen "uživatel rybářského revíru"), vyznačit v přírodě tyto hranice a způsob jejich vyznačení.
15. Podle § 1012 o. z. má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.
16. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.
17. Podle § 214 odst. 1 o. z. alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm.
18. Podle § 219 o. z. stanovy mohou založit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku.
19. Podle § 167 o. z. právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.
20. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
21. Soud se předně zabýval námitkou vznesenou žalovaným, že v případě petitu I. bod 1) a 2a), 2b) tohoto rozsudku není dána pasivní věcná legitimace žalovaného. Mezi žalobní tvrzení mimo jiné patřilo tvrzení o tom, že žalovaný, prostřednictvím voleného člena, vyzýval žalobce k odstranění oplocení a současně žalovaný je uživatelem rybářského revíru, na kterého dopadá zákonné břemeno práva vstupu na pobřežní pozemky při výkonu rybářského práva. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný může být pasivně věcně legitimován v posuzované věci, ale toliko ve vztahu k jednání osob, které je žalovanému přičitatelné.
22. Ve vztahu k části žaloby, kterou se žalobci domáhali určení, že žalovaný je povinen strpět oplocení na předmětných pozemcích ve vlastnictví žalobců, soud nejprve posuzoval, zda je dán naléhavý právní zájem na takovém určení. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva.
23. Žalobci naléhavý právní zájem dovozují z toho, že stran žalovaného je na žalobce činěn psychický nátlak, aby oplocení žalobci odstranili, a rozhodnutím soudu bude dáno najisto, na jaké straně je právo s tím, že žalobci nemusí čekat, až někdo plot bude odstraňovat. Jiná tvrzení odůvodňující existenci naléhavého právního zájmu žalobci netvrdili ani na základě výzvy soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. Na základě uvedených tvrzení a provedených důkazů soud existenci naléhavého právního zájmu v posuzovaném případě neshledal. Soud nejprve uzavřel, že právní postavení účastníků není žádným způsobem ohroženo a právní vztahy účastníků jsou jednoznačně dány a nejsou žalovaným ani zpochybňovány. Oplocení je umístěno na pozemcích ve vlastnictví žalobců. Je umístěno na základě pravomocného rozhodnutí vydaného ve správním řízení, tedy na základě zákona, a žalovaní nečiní žádné aktivní kroky směřující k fyzickému odstranění oplocení. Žalovaný sice s umístěním oplocení nesouhlasí, vyzval žalobce k jeho odstranění, a podal stížnost proti závaznému stanovisku, které bylo podkladem pro vydání územního souhlasu s umístěním oplocení, ovšem tyto kroky činil v přesvědčení, že je činí v zájmu ochrany výkonu rybářského práva, jak plyne z obsahu jednotlivých dopisů adresovaných žalobcům a z jeho tvrzení. Žalovaný s umístěním oplocení tedy sice nesouhlasí, ale respektuje rozhodnutí správního orgánu, kdy soudu není známo a nakonec ani žalobci netvrdí, že by žalovaný podal jakýkoliv typ žaloby, kterým by se domáhal odstranění umístěného oplocení. Pakliže se žalovaný snažil stížností, jako zákonem předpokládaným prostředkem obrany, zvrátit vydané územní rozhodnutí, tak z tohoto nelze dovozovat ohrožení právního postavení žalobců nebo nejasný právní základ pro právní vztahy účastníků.
24. Soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že žalobci neunesli břemeno tvrzení a důkazní o existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení povinnosti žalovanému, proto soudu nezbylo než žalobu ve znění výroku I. bodu 1) tohoto rozsudku zamítnout.
25. Ve vztahu k části žaloby, kterou se žalobci domáhali uložit žalovanému povinnost zdržet se vstupu na předmětné pozemky v rozsahu 2,5 metrů a dále od břehu, případně v jeho eventuálním znění [výrok I. bod 2a), 2b) tohoto rozsudku], soud dospěl k závěru, že ani po doplnění tvrzení po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. soud nemohl učinit závěr o tom, že osoby, které údajně na předmětné pozemky neoprávněně vstupují a způsobují žalobcům škodu jsou osobami, jejichž jednání by bylo přičitatelné (§ 167 o. z.) žalovanému, ani že tam vykonávají činnost pro, resp. ve prospěch, žalovaného, tedy činnost související s plněním úkolů žalovaného. Soud nemohl učinit ani závěr, že takové jednání hypoteticky hrozí. Žalovaný toliko sdružuje osoby, které spojuje stejný zájem a nastavuje pravidla fungování spolku, nenese ovšem bez dalšího odpovědnost za jednání jeho členů. Vydáním povolenky k lovu ryb stran uživatele rybářského revíru se rybářům poskytuje soukromé subjektivní právo přisvojovat si za stanovených podmínek ryby nebo vodní organizmy v příslušném rybářském revíru (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ). Za své jednání při faktickém výkonu rybářského práva na základě povolení k lovu tak odpovídá každý člen (rybář) sám za sebe a jen tento nese odpovědnost za své jednání. Tvrzení žalobců, že žalovaný, konkrétně hospodář , jméno FO, , propůjčuje své právo vstupu na předmětné pozemky jiným osobám v rozsahu větším než je nutný pro výkon rybářského práva, zůstal toliko v rovině tvrzení. Je zcela zřejmé, že žalobci se ve skutečnosti chtěli domoci toho, aby vstup na předmětné pozemky byl omezen rybářům, kteří nerespektují vlastnické právo žalobců k předmětným pozemkům. Žalobci byli soudem již v průběhu řízení upozorněni, že takto podaným žalobním návrhem se zamýšleného účelu nemohou domoci a i pokud by bylo žalobě vyhověno, byl by jím zavázán toliko žalovaný při plnění jeho úkolů, nikoliv jednotliví jeho členové při výkonu rybářského práva. Soud připouští, že k neoprávněnému vstupu na předmětné pozemky a jejich znečišťování nebo poškozování, docházelo /viz foto na č. l. 35-59 spisu/. Z obsahu žalobních tvrzení ani provedeným dokazováním nebylo ale postaveno na jisto, že za toto jednání je odpovědný žalovaný. Naopak z učiněných tvrzení samotných žalobců je zcela zjevné, že za toto jednání jsou odpovědny jiné osoby odlišné od žalovaného, když sám žalobce a) v průběhu jednání dne , datum, uvedl, že žalobcům jde o to, aby na předmětných pozemcích blíže neoznačené osoby nedělaly nepořádek, nekempovaly, nebivakovaly apod. /viz vyjádření žalobce na č. l. 174 spisu/. Také ze založených listin je zcela zřejmé, že žalobcům vadí chování některých rybářů, když příkladmo uvádí „rybáři značky ignorovali…“, „rybáři pásku podlézeli tahali čluny….“, „si stěžují rybáři…“ /viz dopis žalobců na č. l. 11 spisu/.
26. Soud uzavírá, že ačkoliv podle žalobců žalovaný vykládá své právo podle § 11 odst. 8 zákona o rybářství extenzivním způsobem tak, že je oprávněn vstupovat při výkonu rybářského práva na předmětné pozemky v rozsahu přesahující šířku pobřežního pozemku nutnou k výkonu rybářského práva, žalobci ani přes výzvu soudu neuvedli žádná tvrzení o tom, které konkrétní osoby zastupující žalovaného takto činí, jakou činnost konkrétně žalovaný na předmětných pozemcích vykonává a že právě žalovaný žalobcům svým jednáním způsobuje škodu, resp. že takové jednání žalovaného alespoň objektivně hrozí. V této souvislosti soud uvádí, že lze přisvědčit žalobcům v tom směru, že po nich nelze požadovat, aby vyčkávali na to, zda žalovaný k neoprávněnému zásahu přistoupí, pokud neoprávněným zásahem hrozí a teprve potom se domáhat ochrany, ale v posuzovaném případě nevzal soud za prokázané, že by žalovaný neoprávněným zásahem vůbec hrozil. Skutečnost, že žalovaný pouze vyjádřil názor v tom směru, že by stav užívání předmětných pozemků měl navrátit do dřívějšího rozsahu, nelze podle soudu objektivně považovat za vyhrožování neoprávněným zásahem, neboť takové vyjádření nebylo stran žalovaného umocněno jakoukoliv výhružkou o tom, že žalovaný si původní stav vynutí svévolně sám nebo prostřednictvím jiné osoby. Pro úplnost soud uvádí, že ačkoliv v jednání žalovaného nespatřuje vyhrožování neoprávněným zásahem do vlastnického práva žalobců, tak podle závěru dovolacího soudu ani pouhé vyhrožování zásahem není neoprávněným zásahem, neboť takové vyhrožování nijak neruší vlastníka při výkonu jeho oprávnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).
27. Soud tedy nevzal za prokázané, že žalovaný svým jednáním neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobců nad rámec zákonného věcného břemene vstupu na pobřežní pozemky za účelem výkonu rybářského práva, nebo že takový neoprávněný zásah alespoň objektivně hrozí. Soud se proto dále nezabýval tím, zda rozsah 2,5 metru od břehu je dostatečný pro výkon rybářského práva, tedy ve vztahu k žalovanému k údržbě revíru, jeho ochraně apod. Jelikož tak žalobci neunesli v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní, soudu nezbylo než žalobu ve znění výroku I. bodu 2a) a 2b) tohoto rozsudku zamítnout.
28. Ve vztahu k části žaloby, kterou se žalobci domáhali uložit žalovanému povinnost vydat žalobci a) povolenku k lovu soud dospěl k závěru, že ani v tomto žalobním bodě nebylo možné žalobě vyhovět. Zákon o rybářství ve vztahu k vydávání povolenky k lovu ryb toliko stanoví, že povolenku k lovu pro dané rybářské revíry vydávají uživatelé rybářských revírů zpravidla za úplatu (§ 13 odst. 10 věta první), a že vzor formuláře povolenky stanoví prováděcí právní předpis (§ 13 odst. 12 písm. f). Soud tak dospěl k závěru, že na vydání povolenky není zákonný nárok, kdy tento závěr podporuje také znění § 7 odst. 4 vyhlášky č. 197/2004 Sb., k provedení zákona o rybářství, které upravuje, za účelem regulace rybářského využívání rybářského revíru, stanovení maximálního počtu vydávaných povolenek. Deklarace o tom, že na vydání povolenky nemá žadatel právní nárok zakotvena v čl. 26 odst. 1 jednacího řádu tak není v rozporu se smyslem zákona o rybářství a nelze tak přisvědčit názoru žalobců, že při splnění podmínek stanovených v čl. 26 odst. 2 jednacího řádu musí být žadateli povolenka k lovu ryb vydána.
29. S ohledem na uvedené, soud dospěl k závěru, že pokud na poskytnutí nějakého plnění není právní nárok, nelze se plnění domoci žalobou, a proto soud nárok žalobců výrokem I. bodem 3) tohoto rozsudku zamítl.
30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , kdy tato výše sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze čtyř úkonů právní služby ve věci (převzetí zastoupení, účast na jednání dne , datum, , , datum, , , datum, ), dále za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny (účast na jednání dne , datum, – vyhlášení rozsudku) dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t., tedy ve výši , částka, , náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 za pět úkonů právní služby po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 a. t. Žalovanému byla soudem také přiznána náhrada cestovného dle § 13 odst. 5 a. t. za cestu osobním motorovým vozidlem reg. zn. , SPZ, pracoviště zástupce žalovaného , adresa, , k soudu a zpět dne , datum, , , datum, , , datum, a dne , datum, při ujetí 4x 76 km dle údajů vyplývajících z technického průkazu při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km, náhradě za pohonné hmoty ve výši , částka, /l a náhradě za opotřebení vozidla ve výši , částka, /km, tj ve výši celkem , částka, (4x , částka, ) dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. za 16 půlhodin po , částka, , a to za čas strávený na cestě k soudu a zpět , datum, , , datum, , , datum, a dne , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.