15 C 253/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 103 151 84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , s úrokem ve výši 21,69 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne , datum, ve spojení s doplněním žaloby ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků při úrokové sazbě 21,69 % ročně ve výši , částka, , odměnu za zpracování ve výši , částka, a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a sjednaným poplatkům se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradila , částka, . Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, . Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků při úrokové sazbě 20,88 % ročně ve výši , částka, , odměnu za zpracování ve výši , částka, a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a sjednaným poplatkům se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradila , částka, . Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, . Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu naposledy předžalobní výzvou.

2. Žalovaná k věci samé uvedla, že tehdy byla ve špatné finanční situaci. , jméno FO, , která byla investorem, sepsala její dluhy, vzala do zástavy byt a žalovaná byla v domnění, že je vše splaceno. Až na základě dopisu od soudu zjistila, že paní , jméno FO, úvěr nesplácela. Při uzavírání smlouvy pracovnici právní předchůdkyně žalobkyně předložila výplatní pásky a tato si zapsala výdaje na domácnost. Právní předchůdkyně žalobkyně pak úvěr schválila. Myslí si, že pracovnice právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuté informace neověřovala. Žalovaná požádala o možnost dluh splatit formou splátek, s čímž žalobkyně v průběhu jednání vyslovila souhlas.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání ve výši , částka, , poplatek za zpracování úvěru ve výši , částka, a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, , a to v 78 týdenních splátkách po , částka, (poslední splátka ve výši , částka, ). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí úvěru ve výši , částka, v hotovosti. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 70,40 % ročně a RPSN ve výši 108,42 % /viz smlouva na č. l. 19-20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalované zjistila, že žalovaná je vdaná, žije ve vlastním objektu, má středoškolské vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, její čistý příjem je ve výši , částka, , což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výpisem z účtu a výplatních pásek. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána na plný úvazek jako asistentka ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalovaná uvedla, že její odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, a dále, že má jiné interní splátky ve výši , částka, /viz zákaznická karta na č. l. 17 spisu/. Žalovaná na svůj dluh z této smlouvy uhradila částku ve výši , částka, /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dále uzavřela dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, , a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání ve výši , částka, , poplatek za zpracování úvěru ve výši , částka, a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, , a to v 18 měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka ve výši , částka, ). Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí úvěru ve výši , částka, v hotovosti. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 88 % ročně a RPSN ve výši 143,04 % /viz smlouva na č. l. 21-22 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalované zjistila, že žalovaná je vdaná, žije ve vlastním objektu, má středoškolské vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, její čistý příjem je ve výši , částka, , což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výpisem z účtu a výplatních pásek. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána na plný úvazek jako asistentka ve společnosti Vinařství , právnická osoba, , IČO , IČO, . Žalovaná uvedla, že její odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, a dále, že má jiné interní splátky ve výši , částka, /viz zákaznická karta na č. l. 18 spisu/. Žalovaná na svůj dluh uhradil částku ve výši , částka, /viz tabulka umoření na č. l. 25 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována oznámením ze dne , datum, a současně byla vyzvána k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení s výzvou bylo odesláno na adresu žalované dne , datum, /viz smlouvu o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek v systému CEPR, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 23 spisu, podací lístek na č. l. 26 spisu/. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 27-28 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Celkem měla žalovaná z této smlouvy uhradit , částka, , přičemž uhradila částku , částka, . Žalovaná dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši , částka, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úroky a sjednanými poplatky v celkové výši , částka, , přičemž na dluh z této smlouvy uhradila , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z obou smluv za žalovanou na žalobkyni.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši , částka, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Stejně tak vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované jistinu ve výši , částka, a žalované měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru, jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla v případě obou smluv pouze z tvrzené výše výdajů žalované. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalované nemohlo dojít. Žalobkyně o řádném zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet soud nepřesvědčila ani doplněním tvrzení o tom, že majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z účtu a nebyl důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalované, která svým podpisem stvrdila, že uvedla údaje pravdivě a úplně, neboť v předložených zákaznických kartách není uvedeno a žalobkyně v tomto směru ostatně ani nic netvrdila, zda a na základě jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně tvrzené výdaje ověřila. V této souvislosti soud dodává, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalované, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalované (zejména na živobytí, na bydlení, výživné, apod). Žalobkyně měla schopnost žalované úvěr splácet zkoumat o to pečlivěji, když věděla, že žalovaná má již jiné nesplacené závazky a tvrzené výdaje žalované jsou zjevně nepřiměřeně nízké, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla vyživovací povinnost. Podle soudu tak smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně svou povinnost dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění nesplnila, což nebylo žalobkyní prokázáno ani na základě výzvy dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

17. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ze smlouvy č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná žalobkyni na svůj dluh uhradila částku ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to ve výši , částka, , představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a uhrazenou částkou. Dále vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ze smlouvy č. , hodnota, peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná žalobkyni na svůj dluh z této smlouvy uhradila částku ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinna žalobkyni vydat, a to ve výši , částka, , představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a uhrazenou částkou. Protože soud dané nároky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, došlo k jejich splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaná dozvěděla, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k jeho vydání. Žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalované odeslána dne , datum, , přičemž soud má za to, že žalované byla doručena dne , datum, (§ 573 o. z.). Poslední den lhůty k zaplacení byl dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevydala, dostala se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, . O lhůtě k plnění bylo k žádosti žalované a stanovisku žalobkyně rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. části věty za středníkem tak, že žalovaná zaplatí peněžitou povinnost uloženou jí tímto rozsudkem ve splátkách (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smluv o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřených smluv o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalované poměrnou část jejích nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím (při zohlednění uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka , částka, s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu žalobkyně (77%) od jejího úspěchu (23%), má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 %. Soud proto přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše , částka, , kdy tato výše představuje náklady řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za úkon – účast na jednání dne , datum, . Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. K problematice dobrodiní tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovanou uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaná řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradila, mohla by žalobkyně požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.

24. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, /na č. l. 37-39 spisu/, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Krajský soud se v této věci mimo jiné zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužníka, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované krajským soudem žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) postupovala s odbornou péčí, když objektivně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného, s ohledem k jeho poměrům, úvěr splatit, přičemž krajský soud konstatoval, že stačí, pokud žalobkyně listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto k dispozici ke dni podepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Krajský soud vycházel z toho, že příjem žalovaného byl ve výši , částka, a jeho výdaje byly ve výši , částka, , kdy žalovaný doložil nájemní smlouvu, kdy současně přihlédl k výši týdenní splátky , částka, . V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí, když se spokojila s tvrzenými měsíčními výdaji žalované, které nikterak neověřovala. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v , adresa, .