15 C 255/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , státní občanství: Slovensko bytem na území ČR: Revoluční 2560/37, 276 01 Mělník o 34 764,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , s úrokem ve výši 20,88 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného soudu dne , datum, ve spojení s doplněním žaloby ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků při úrokové sazbě 20,88 % ročně ve výši , částka, , odměnu za zpracování ve výši , částka, a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a sjednaným poplatkům se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 15 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradil , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná částka z této smlouvy sestává z nesplacené dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, . Žalovaný dále dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i částku ve výši , částka, , jež představuje součet kapitalizovaných úroků při úrokové sazbě 25,26 % ročně ve výši , částka, a odměnu za zpracování úvěru a další péči o zákazníka ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku a sjednaným poplatkům se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy na svůj dluh uhradil , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, právní předchůdkyně žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Jelikož žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, musel se soud zabývat otázkou své mezinárodní příslušnosti. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Dle článku 4 odstavce 1 nařízení Brusel I bis může být žalována osoba, která má bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost u soudů tohoto členského státu. V dané věci má žalovaný bydliště na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dle článku 4 odstavce 1 nařízení tedy může být žalovaný o zaplacení dluhu u soudu České republiky. V dané věci je navíc s ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy dána též výlučná mezinárodní příslušnost soudu státu dle bydliště žalovaného (tedy soudu České republiky) dle článku 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis. V dané věci je tedy Okresní soud v , adresa, mezinárodně i místně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný má v ČR hlášenu adresu pobytu na adrese v obvodu Okresního soudu v , adresa, .

3. Žalovaný k věci samé uvedl, že smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, kdy je měla splácet paní , jméno FO, , což se nestalo. Při uzavírání smluv se jej pracovnice právní předchůdkyně žalobkyně dotazovala na to, kde pracuje, jaké jsou jeho výdaje a na základě toho došlo k uzavření smlouvy. Neví, zda si tato pracovnice někde informace ověřovala. Uvedl, že by byl ochoten dluh splatit formou splátek, s čímž v průběhu jednání žalobkyně vyslovila souhlas.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , RČ, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání ve výši , částka, , poplatek za zpracování úvěru ve výši , částka, a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši , částka, , a to v 15 měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka ve výši , částka, ). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši , částka, v hotovosti. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 55,20 % ročně a RPSN ve výši 83,19 % /viz smlouvu na č. l. 21-22 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně k osobě žalovaného zjistila, že žalovaný je ženatý, žije ve vlastním objektu, má středoškolské vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, jeho čistý příjem je ve výši , částka, , což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisy z účtu. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je nezaměstnaný a je veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce , adresa, . Žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, a dále, že má externí splátky ve výši 4 000/viz zákaznická karta na č. l. 18 spisu/. Žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku ve výši , částka, /viz tabulka umoření na č. l. 24 spisu/. Žalovaný dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, , jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání ve výši , částka, , poplatek za zpracování úvěru, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny ve výši , částka, , a to v 24 měsíčních splátkách po , částka, (poslední splátka ve výši , částka, ). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši , částka, v hotovosti. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 49 % ročně a RPSN ve výši 114,48 % /viz smlouvu na č. l. 19-20 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy k osobě žalovaného zjistila, že žalovaný je ženatý, žije ve spoluvlastnickém objektu, má středoškolské vzdělání, má vyživovací povinnost k jedné osobě, jeho čistý příjem je ve výši , částka, , což právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výpisy z účtu, výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnaný jako operátor ve společnosti AutoŠkoda, IČO , IČO, . Žalovaný uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje jsou ve výši , částka, a dále, že má interní splátky ve výši 950/viz zákaznická karta na č. l. 17 spisu/. Žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku ve výši , částka, /viz tabulka umoření na č. l. 23 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným z obou uvedených smluv postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován oznámením ze dne , datum, a současně byl vyzván k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení výzvy. Oznámení s výzvou bylo odesláno na adresu žalovaného dne , datum, /viz seznam postoupených pohledávek v systému CEPR, 24 spisu, oznámení o postoupení pohledávky + informace o zpracování osobních údajů na č. l. 25 spisu, podací lístek na č. l. 28 spisu/. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní výzva + podací lístek na č. l. 26-27, 29 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných splátkách, a to spolu s úroky a poplatky. Celkem měl žalovaný z této smlouvy uhradit , částka, , přičemž uhradil částku , částka, . Žalovaný dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru č. , RČ, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úroky a sjednanými poplatky v celkové výši , částka, , přičemž na dluh z této smlouvy uhradil , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z obou smluv za žalovaným na žalobkyni.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Soud na základě hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech ve vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je z části důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně chtěla s žalovaným uzavřít smlouvu o (spotřebitelském) úvěru č. , RČ, , na jejímž základě přenechala žalovanému jistinu ve výši , částka, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit a dále s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě přenechala žalovanému jistinu ve výši , částka, a žalovanému měla vzniknout povinnost půjčené peněžní prostředky spolu s poplatkem vrátit. Protože šlo o smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením obou smluv splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzené výše výdajů žalovaného. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného nemohlo dojít. Žalobkyně o řádném zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet soud nepřesvědčila ani doplněním tvrzení o tom, že majetkovou situaci žalovaného ověřila z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z účtu a neměla důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, který svým podpisem stvrdil, že uvedl údaje pravdivě a úplně, neboť v předložených zákaznických kartách není uvedeno a žalobkyně v tomto směru ostatně ani nic netvrdila, zda a na základě jakých podkladů právní předchůdkyně žalobkyně tvrzené výdaje ověřila. V této souvislosti soud dodává, že není nutné zkoumat všechny výdaje žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně by však měla ověřit alespoň základní výdaje žalovaného (zejména na živobytí, na bydlení, výživné, apod). Podle soudu tak smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila, což nebylo žalobkyní prokázáno ani na základě výzvy dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

18. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

20. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

21. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ze smlouvy č. , RČ, žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný na svůj dluh uhradil , částka, . Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat, a to ve výši , částka, , představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru a tím, co žalovaný uhradil. Dále vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ze smlouvy č. , hodnota, žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný na svůj dluh uhradil , částka, . Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které by byl žalovaný povinen žalobkyni vydat, ale žalovaný na svůj dluh z této smlouvy již plnil v takové výši, kterou nárok z bezdůvodného obohacení již zcela uhradil. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , přičemž soud má za to, že žalovanému byla doručena dne , datum, (§ 573 o. z.). Poslední den lhůty k zaplacení byl dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, . O lhůtě k plnění bylo k žádosti žalovaného a stanovisku žalobkyně rozhodnuto ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. části věty za středníkem tak, že žalovaný zaplatí peněžitou povinnost uloženou mu tímto rozsudkem ve splátkách, které soud stanovil dle návrhu žalobkyně (výrok I. tohoto rozsudku).

22. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnějšímu žalovanému poměrnou část jeho nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím (při zohlednění uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka , částka, s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu žalobkyně (60%) od jejího úspěchu (60%), má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20 %. Soud proto přiznal žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše , částka, , kdy tato výše představuje náklady řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, za úkon – účast na jednání dne , datum, . Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. K problematice dobrodiní tzv. splátkového kalendáře a „ztrátě výhody lhůt“ soud ve stručnosti pro žalovaného uvádí, že plnění ve splátkách je hmotným právem upraveno v § 1931 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak, že bylo-li ve prospěch dlužníka sjednáno dobrodiní splátkového kalendáře, pak při nedodržení této výhody je věřitel oprávněn požadovat uhrazení celého dluhu a to za předpokladu, že tak učiní nejpozději do splatnosti nejblíže následující splátky (dochází tu k tzv. „ztrátě lhůt“ či „ztrátě výhody splátek“). Pokud by tedy žalovaný řádně a včas některou splátku v rozporu s rozhodnutím soudu neuhradil, mohla by žalobkyně požadovat, a to i exekučně, zaplacení zbývající dlužné částky (jistiny i příslušenství) naráz.

25. Pro úplnost soud dodává, že nepřisvědčil ani argumentaci žalobkyně, jakým aplikovala na posuzovanou věc rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, /na č. l. 37-39 spisu/, neboť argumentace žalobkyně není zcela přiléhavá na posuzovanou věc. Krajský soud se v této věci mimo jiné zabýval otázkou, zda žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost dlužníka, ale za jiného skutkového stavu než v posuzované věci. Ve věci posuzované krajským soudem žalobkyně (úvěrující) při posuzování úvěruschopnosti dlužníka (spotřebitele) postupovala s odbornou péčí, když objektivně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného, s ohledem k jeho poměrům, úvěr splatit, přičemž krajský soud konstatoval, že stačí, pokud žalobkyně listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto k dispozici ke dni podepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Krajský soud vycházel z toho, že příjem žalovaného byl ve výši , částka, a jeho výdaje byly ve výši , částka, , kdy žalovaný doložil nájemní smlouvu, kdy současně přihlédl k výši týdenní splátky , částka, . V případě posuzovaném nadepsaným soudem nelze dospět k závěru, že by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala takto nebo obdobně s odbornou péčí, když se spokojila s tvrzenými měsíčními výdaji žalovaného, které nikterak neověřovala. S ohledem na uvedené, závěry nadepsaného soudu nejsou v rozporu se závěry shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v , adresa, .