15 C 267/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 616 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 763 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 763 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky 5 853 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 853 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 833,24 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou v doplněném znění, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 18 616 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se současně smlouvou zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru byla zaslána dne [datum] na účet, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Smlouvou byla rovněž sjednána volitelná služba za urychlení poskytnutí úvěru na účet klienta, a to za poplatek ve výši 199 Kč. Žalovaný si dne [datum] prodloužil uhrazením částky 1 Kč splatnost úvěru o 30 dní (tzv. korunový odklad). Dále si žalovaný prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem, a to dne [datum] uhrazením částky 2 235 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil dne [datum] částku 1 Kč, dne [datum] částku 2 235 Kč a dne [datum] částku 1 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Následně byly žalovanému účtovány vynaložené náklady dne [datum] ve výši 300 Kč a dne [datum] ve výši 300 Kč. Rovněž byla žalovanému v souladu se smlouvou účtována smluvní pokuta, vypočtena jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru, a to dne [datum] ve výši 427 Kč a dne [datum] ve výši 427 Kč. Žalovaný byl k uhrazení dluhu vyzván předžalobní výzvou. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 14 249 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 1 485 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 734 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 854 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a ve sporu zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaní účastníci nedostavili. Žalobkyně svou účast omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně uzavřela prostřednictvím internetových stránek žalobkyně dne [datum] s žalovaným úvěrovou smlouvu, ID žádosti [číslo], ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni za poskytnuté peněžní prostředky poplatek ve výši 495 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána do [datum], celková výše splátky 15 495 Kč, roční úroková sazba 0 %, roční procentní sazba nákladů 48,3 % Smlouvou bylo dohodnuto, že si žalovaný může prodloužit celkovou dobu trvání úvěru korunovým odkladem (zaplacením 1 Kč) a desetiprocentním odkladem, tzn. zaplacením alespoň 10 % z jistiny spolu s poplatkem za desetiprocentní odklad. Za využití korunového odkladu se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 1 485 Kč a za využití desetiprocentního odkladu poplatek ve výši 735 Kč. Žalovaný si dne [datum] prodloužil splatnost úvěru o 30 dní zaplacením 1 Kč a dne [datum] zaplacením částky 2 235 Kč. Dále byla sjednána doplňková služba Expres výplata za poplatek ve výši 199 Kč jednorázově a vyúčtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání s tím, že se tato částka může měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru nebo zaplacením jiné platby byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši /viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru včetně úvěrové smlouvy na č. l. 9-17 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 18-19 spisu, sazebník poplatků v ISAS/CEPR, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26 spisu /. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr zaslán, tím, že žalovaný žalobkyni zaslal výpis z běžného účtu č. [bankovní účet], který je veden na jméno žalovaného /viz informace o účtu na č. l. 20 spisu/. Dále žalobkyně před poskytnutím úvěru k žalovanému zjistila, že je bezdětný, zaměstnanec s výší příjmu 29 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, nemá další splátky jiným společnostem. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení] (nenalezen žádný závazek po splatnosti), NRKI (pozitivní vyhodnocení), [příjmení] (bez exekuce) a ISIR (v registru nenalezen) /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 21-22 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 30 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 43-46 spisu/. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 25 spisu, potvrzení o provedené platbě na č. l. 27 spisu/, žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, když řádně a včas neuhradil dlužnou částku. Na dlužnou částku uhradil pouze celkem 2 237 Kč /viz čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26 spisu/. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 28 spisu, podací arch na č. l. 29 spisu/.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 495 Kč, a to do [datum]. Žalovaný prodloužil splatnost úvěru o 30 dní korunovým odkladem dne [datum] a desetiprocentním odkladem dne [datum]. Za využití korunového odkladu se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 1 485 Kč a za využití desetiprocentního odkladu poplatek ve výši 735 Kč. Dále byla smlouvou sjednána doplňková služba Expres výplata za poplatek ve výši 199 Kč jednorázově a vyúčtování účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání s tím, že se tato částka může měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru nebo zaplacením jiné platby byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na svůj dluh uhradil 2 237 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby výzvou ze dne [datum].

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, v níž by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních a výdělkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala žalovaným tvrzené příjmy. Soud dále konstatuje, že žalobkyně nijak neověřovala ani výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné výdaje. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soud nemohl žalobkyni o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučit, neboť soud toto poučení dává právě, resp. není možné dávat jej mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Jelikož se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a poučit ji o následcích jejich nesplnění dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

16. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by„ státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že„ obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

18. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

19. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný žalobkyni uhradil toliko částku ve výši 2 237 Kč. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení ve výši 12 763 Kč žalobkyni vydat. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne [datum], a to ve lhůtě do 30 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] Poslední den lhůty k zaplacení byl dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku)

20. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, byla žaloba co do částky 5 853 Kč včetně příslušenství, zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 18 616 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka 12 763 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 37 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 833,24 Kč, přičemž tato částka představuje 37 % z jejich celkové výše 2 252 Kč, kdy tato výše sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 616 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.