15 C 279/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 157,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 347,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 1 066 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 008,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 22,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem v částce 12 351,17 Kč, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 82,73 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila k soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 157,64 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s poplatkem ve výši celkem 12 888 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 15 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ke dni [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 15 157,64 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 14 008,91 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 148,73 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši celkem 12 351,17 Kč (součtu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 1 329,36 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasního poplatku 2 506,37 Kč a postoupeného smluvního úroku od [datum] do [datum] ve výši 472,08 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období [datum] do [datum] ve výši 369,80 Kč, a následně běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uplatnila také nárok na náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila a v řízení zůstala zcela pasivní.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) po posouzení jeho úvěruschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet s celkovým poplatkem ve výši celkem 1 288 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz žádost o úvěr na č. l. 46 spisu, smlouvu o úvěru na č. l. 47 spisu, standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 48 spisu/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 15 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a dne [datum] dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz rámcová a dílčí smlouva o postoupení pohledávek vč. dodatku a příloh a seznamu postoupených pohledávek na č. l. 49-62 spisu, potvrzení o provedení transakce na č. l. 62 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 63 spisu, podací arch na č. l. 64 spisu/. Žalobkyně ve dnech [datum], [datum] a [datum] provedla úkony směřující k vymožení dlužné částky /viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání na č. l. 69 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 65, 67 spisu, podací arch na č. l. 68 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalované jako úvěrované úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky se smluveným kapitalizovaným úrokem vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Soud však shledal smluvní ujednání o sjednání celkového úroku ve výši 12 888 Kč za neplatné z důvodu zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu § 588 o. z.

14. Soud posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Dle výpočtu soudu činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 85,92 % při poskytnutí jistiny ve výši 15 000 Kč a povinnosti vrátit celkem 27 888 Kč do 14 měsíců. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá) půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly k datu uzavření smlouvy [datum] ve výši 8,12 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 73,64 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba devítinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z.

15. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u (zá) půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od (zá) půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování obvyklých nebankovních spotřebitelských či podnikatelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z.

16. S ohledem na zjištěnou neplatnost celkového sjednaného úroku byla žalované poskytnuta jistina úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem 2 000 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 13 000 Kč odpovídající nesplacené části jistiny spolu s požadovanou smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně ze (zbývající) dlužné jistiny 13 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovanou částkou 1 066 Kč, spolu s příslušným zákonným úrokem z prodlení (částečně kapitalizovaným a částečně dále běžícím), ve zbývající části žaloby vztahující se k uplatněnému kapitalizovanému úroku, dále běžícímu smluvnímu úroku, jakožto i k části požadované smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení ze zbytku jistiny (převyšující přiznanou částku 13 000 Kč) soud žalobu zamítl.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

19. Soud nepřiznal žalobkyni ani uplatněných nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč, neboť tyto žalobkyni nenáleží. Uvedené náklady mimosoudního vymáhání nebyly mezi účastníky sjednány, nýbrž tyto byly žalované ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámeny /viz č. l. 65 spisu/. Uvedené náklady však nemusely být žalobkyní vynaloženy, jednalo se ze strany žalobkyně pouze o další pokus o vymožení plnění před podáním žaloby. Uvedené náklady tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovanou, a to ani v případě, že žalobkyně dále vyzývá žalovanou k úhradě sama, ani v případě dalšího vymáhání prostřednictvím 3. osoby, zejména inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako (účelně vynaložené) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobu v této části zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalované, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08 (výrok III. tohoto rozsudku).