15 C 301/2025

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 803 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši částka a zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem na účet č. č. účtu peněžní prostředky ve výši částka. Dne datum si žalovaný sjednal navýšení zápůjčky o částka, které byly žalovanému poskytnuty převodem na týž bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka a vše splatit do datum. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz, kde žalovaný vyplnil formulář „žádost o poskytnutí zápůjčky“, kterou zadal své osobní údaje. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PINem. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila dokladem totožnosti s fotografií a pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Žalovaný smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k zaplacení dluhu. Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši částka a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši částka. Žalobkyně dále nárokuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši částka od datum do dne vyhotovení žaloby, tj. do datum, ve výši částka. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem odeslaným dne datum.

2. Podáním ze dne datum žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení s tím, že si je vědoma toho, že tato skutečnost povede k vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. V takovém případě požaduje vrácení všeho, co podle smlouvy žalovaný dostal, tedy vrácení bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve věci zůstal zcela pasivní.

4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně prostřednictvím webové stránky dne datum vygenerovala smlouvu o zápůjčce, v níž je na místě podpisu žalovaného uvedeno jméno, datum, čas a PIN kód 5394. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši částka a žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Účastníci si smlouvou v článku 2.3 dále sjednali pro případ prodlení žalovaného povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení a náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky. Dne datum žalobkyně vygenerovala dodatek ke smlouvě o úvěru, kterým byla navýšena zápůjčka na částku částka a poplatek na výši částka. Na dodatku na místě podpisu žalovaného je uvedeno jméno, datum, čas a PIN kód 8552 /viz Smlouva na č. l. 16-17 spisu, dodatek na č. l. 18 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 22-25 spisu/. Na účet žalovaného č. č. účtu byla dne datum připsána částka částka z účtu žalobkyně a dne datum částka částka /viz výpis z účtu žalobkyně na č. l. 10-11 spisu, protokol o vlastnictví účtu na č. l. 9, 11p.v., zpráva banky na č. l. 35 spisu/. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil /viz tvrzení žalobkyně/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 3 dnů /viz upomínky na č. l. 19-21 spisu, výzva k úhradě před podáním žaloby na č. l. 26 spisu, podací lístek na č. l. 12 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena písemná smlouva, která je svým charakterem spotřebitelským úvěrem, na základě níž přenechala žalobkyně žalovanému jistinu ve výši částka a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Podle soudu tato smlouva ale nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v daném případě netvrdila ani neprokázala, jaké zjistila informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, kdy předpokládá, že soud rozhodne o neplatnosti smlouvy o úvěru.

18. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut a vzhledem k závěru soudu o absolutní neplatnosti dané smlouvy, je nutné považovat za neplatné i ujednání o splatnosti dluhu.

19. Postup žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.

20. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání příjmů i výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

21. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva absolutně neplatná.

22. S ohledem na uvedené vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla převodem na bankovní účet žalovaného celkem částku částka bez právního důvodu, přičemž žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný tak měl povinnost žalobkyni vydat plnění ve výši částka provedeného bez právního důvodu, o které se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání, tedy dne datum (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit do tří dnů od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne datum. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 12 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

23. Ve zbylém soudu nezbylo než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem, žalobkyně tak nemá nárok na poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši částka, na smluvní pokutu ve výši částka a na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. Shodně pak soud zamítl i nárok žalobkyně na zaplacení částky částka jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, konkrétně s odesláním pěti upomínek po částka, neboť tento požadavek nemá oporu v žádném ujednání účastníků řízení, když uzavření tvrzené smlouvy prokázáno nebylo. Jako příslušenství pohledávky je možné přiznat účastníku pouze účelně vynaložené náklady spojené s jejím uplatněním dle § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši částka dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). V daném případě nebylo žalobkyní prokázáno, že soudu předložené upomínky skutečně odeslala, soud tak nemá za prokázané, že jí v souvislosti s těmito upomínkami jakékoli náklady vznikly. (výrok II. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.