15 C 344/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 316 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 4 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 816 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 316 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 816 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 14 316 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši 21 816 Kč (skládající se z jistiny 12 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 9 816 Kč), dle které měla žalovaná splácet 364 Kč týdně, první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaná však splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku ve výši 7 500 Kč vydělila týdenní splátkou 364 Kč a vypočetla tak, že se žalovaná dostala do prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni [datum]. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek [datum].

2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila a zůstala ve sporu zcela pasivní.

3. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně omluvila. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti žalobkyně.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaná s žalobkyní podepsaly dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí částky 12 000 Kč v hotovosti a zavázala se ji vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 2 376 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 363,60 Kč s tím, že první splátku uhradí [datum], úhrada každé další splátky bude sedm dní po datu splatnosti předchozí splátky. Výše RPSN činí v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 21,77 %. Nedílnou součástí byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o úvěru, dle kterých pokud klient nesplní povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, má žalobkyně právo požadovat hrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 10 spisu a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 7 spisu/. Žalovaná dne [datum] podepsala evidenční kartu klienta, v níž mimo jiné uvedla, že žije v nájmu, její nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, je vdaná nebo v registrovaném partnerství, a neměla nikdy úvěr u žalobkyně, je zaměstnána na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], pobírá mzdu ve výši 20 725 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 4 420 Kč, životní minimum činí 4 410 Kč a jiné výdaje 3 500 Kč/eviden karta klienta na č. l. 8 spisu/. Žalovaná dle žalobkyní předložené platební historie uhradila celkem částku 7 500 Kč /viz platební historie na č. l. 9 spisu/. Žalovaná byla předžalobní výzvou vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky ve výši 14 316 Kč do 7 dnů od doručení této upomínky, upomínka byla doručována dne [datum] /viz předžalobní výzva na č. l. 11, včetně potvrzení o odeslání na č. l. 12 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 12 000 Kč dle účastníky podepsané smlouvy o úvěru. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna vedle vrácení jistiny zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatek ve výši 9 816 Kč sestávající z úroku ve výši 2 376 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 840 Kč, přičemž celková dlužná částka měla být uhrazena v šedesáti týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná dne [datum], úhrada každé další splátky bude sedm dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaná uhradila celkem částku 7 500 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu ve výši 14 316 Kč do 7 dnů od doručení této upomínky. Upomínka byla doručována dne [datum], žalovaná však již ničeho neuhradila.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“).

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše 4 500 Kč s úrokem z prodlení. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených, evidenční kartě klienta podepsané žalovaným, výpisů z veřejných rejstříků (nedoložených žalobkyní) z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalované důkladně zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku, z databáze neplatných dokladů, kontroly rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], platební historie žalovaného u žalobkyně a kontrolou zaměstnání telefonicky pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalované podrobněji zabývala. Výdaje na nájemní bydlení ve výši 4 420 Kč uvedené v evidenční kartě klienta se jeví soudu jako značně nepravděpodobné, když tyto jsou hodně nízké. Vzhledem k tomu, že nebyly ani dostatečně zjištěny a ověřeny výdaje žalované, jak je shora uvedeno, dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesprávně vyhodnotila před uzavřením smlouvy o úvěru možnost žalované splácet spotřebitelský úvěr po 364 Kč týdně.

19. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

21. Pro úplnost soudu odkazuje i na nové rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti ([webová adresa] [číslo]).

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Současně však bylo v řízení prokázáno, že žalovaná převzala od žalobkyně částku 12 000 Kč, z níž vrátila pouze částku 7 500 Kč. Žalovaná tedy zbytek poskytnutých peněžní prostředků nevrátila, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce 4 500 Kč, žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.

23. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z., jak je shora uvedeno. Výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] byla odeslána žalobkyní žalované dne [datum]. [jméno] pak bylo na místě v souladu s § 573 o. z. považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. dne [datum]. K úhradě jí poskytla lhůtu 7 dnů, která uplynula dne [datum]. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni rovněž dle ust. § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. též nárok zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve věci úspěšnější, v řízení žádné náklady netvrdila a ani z obsahu spisu jejich vznik nevyplývá (výrok III. tohoto rozsudku).