15 C 361/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou v doplněném znění ze dne datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba Paribas Personal Finance, IČO, uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr na nákup vybraného zboží v celkové částce částka, když žalovaný měl oproti tomu zejména povinnost úvěr splácet v 10ti měsíčních splátkách po 2 399, a to vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje dnem datum. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN ve výši 0 %. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dle jeho pokynů celou výši úvěru dne datum, a to tak, že za žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně uhradila část kupní ceny vybraného zboží. Žalovaný nehradil pravidelně měsíční splátky, proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovanou částku tvoří jistina ve výši částka, poplatky ve výši částka (náklady spojené s vymáháním ve výši částka a 2x poplatek ve výši částka za odeslání upomínky a smluvní pokuta v částce částka (0,1 % denně z částky splátky v prodlení), celkem tedy částka. Žalobkyně dále uvedla, že posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřila nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledala, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaný poskytl při ústním pohovoru a které jsou zaznamenané v čl. II. smlouvy o úvěru. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále právní předchůdkyně žalobkyně telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. S ohledem na výše uvedené a celkovou výši poskytnutého úvěru, respektive stanovené měsíční splátky shledala právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Pohledávka byla s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný dosud nic neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně svou nepřítomnost při ústním jednání nařízeném na den datum omluvila a řádně a včas předvolaný žalovaný se nedostavil bez omluvy.

4. Soud nemohl vydat rozsudek pro zmeškání ani rozsudek pro uznání, neboť pro to nebyly splněny procesní podmínky. Žalovaný se sice k jednání bez omluvy nedostavil, ale k jednání se nedostavila ani žalobkyně, která by u jednání vydání rozsudku pro zmeškání navrhla a tak nebylo možné rozsudek pro zmeškání vydat (§ 153b o.s.ř.). Nebylo možné vydat ani rozsudek pro uznání, neboť žalovaný v průběhu řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován neuznal (§153a o.s.ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o klasickém úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky a sazebník poplatků. Ve smlouvě o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka za účelem nákupu drobné černé elektro. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v 10 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem datum Smluvní strany si ujednaly úrok ve výši 0 % a RPSN ve výši 0 %. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v případě prodlení se zaplacením měsíční splátky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky, s jejíž úhradou je v prodlení. Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyni poplatek částka jako náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného dluhu a poplatek částka za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky. Žalovaný načerpal poskytnutý úvěr dne datum /viz smlouva o klasickém úvěru na č. l. 13-15 spisu, všeobecné obchodní podmínky na č. l. 32-35 spisu, interní výpis z účtu na č. l. 17 spisu, shodně na č. l. 30-31 spisu /. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost, protože úvěr řádně a včas nesplácel, a právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne datum od úvěrové smlouvy odstoupila a celý dluh žalovaného ve výši částka se stal splatným ke dni datum. Dlužná částka sestává z částka představující dlužné měsíční splátky (jistina, související platby a úroky po splatnosti), částka představující jistinu ke dni zesplatnění, částka představující poplatek za vymáhání a částka představující smluvní pokutu za prodlení /viz odstoupení od úvěrové smlouvy na č. l. 16 spisu/. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem činí částka z pracovního poměru, náklady na bydlení činí částka, žádné další pravidelné výdaje či finanční závazky nemá, disponuje bankovním účtem /viz smlouva o klasickém úvěru na č. l. 13-15 spisu /. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nesporoval, žalovaný uhradil na úvěr pouze první z předepsaných splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne datum /viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum založená v elektronické podobě v databázi ISAS, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek založená v elektronické podobě v databázi ISAS, předávací protokol založený v elektronické podobě v databázi ISAS, oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky a předžalobní výzva ze dne datum na č. l. 18 spisu, oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne datum na č. l. 19 spisu, potvrzení o zaplacení úplaty založené v elektronické podobě v databázi ISAS/. Žalovaný byl k zaplacení dluhu vyzván naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky a předžalobní výzva ze dne datum na č. l. 18 spisu, poštovní podací arch na č. l. 20 spisu/.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum částku ve výši částka, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře v 10 měsíčních splátkách po částka splatných vždy nejpozději 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem datum. Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, a tyto skutečnosti podepsal, že jeho čistý měsíční příjem činí částka z pracovního poměru, náklady na bydlení činí částka, žádné další pravidelné výdaje či finanční závazky nemá, disponuje bankovním účtem. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze první z předepsaných splátek, tj. částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

18. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby upřesnila a doplnila tvrzení a zejména označila a předložila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, a neunesla tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř., a při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

19. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. V projednávané věci má soud za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou odbornou péčí posouzena. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila informace od žalovaného nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, příjmení a insolvenčního rejstříku, telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Nicméně ze žádosti o úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně zjistila pouze čistý příjem žalovaného ve výši částka a náklady na bydlení ve výši částka s tím, že není v žádosti zaznamenáno, že by alespoň tyto údaje byly nějakým způsobem ověřeny. Soud podotýká, že i kdyby právní předchůdkyně žalobkyně ověřila telefonicky od zaměstnavatele žalovaného jeho výši příjmu, tak by s ohledem na nedostatečně zjištěné a ověřené informace o skutečných výdajích žalovaného nesplnila svou povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu se zákonem ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žádné výdaje žalovaného, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala výdaje žalovaného z bankovního účtu žalovaného, tak jak žalobkyně tvrdila. Žádný výpis z účtu žalovaného nebyl soudu rovněž doložen. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou částkou za pronájem ve výši částka s tím, že dle názoru soudu tato částka neodpovídá reálným výdajům na bydlení. Na zjištění jakýchkoli dalších výdajů pak bylo rezignováno zcela. Lze předpokládat, že žalovaný bude mít i jiné obvyklé výdaje na stravu, volnočasové aktivity, koníčky, ošacení, na komunikační prostředky, když i podle prohlášení v žádosti má mobilní telefon. S ohledem na nedostatečné zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalovaného, zamítl soud pro nadbytečnost provedení navrhovaného důkazu v podobě výpisu z registru příjmení, když jeho obsahová stránka nemůže závěr soudu jakkoli zvrátit. Pokud žalobkyně tvrdila, že reflektovala státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, tak k tomu soud uvádí, že žalobkyně nemá vycházet pouze z obecných částek vyplývajících ze zákonných ustanovení, ale naopak se má zabývat skutečnými výdaji žalovaného, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Za popsané situace soud uzavírá, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především s nulovou znalostí jeho příjmů i výdajů rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně dospět k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, když neměla žádnou představu o tom, jaké jsou jeho osobní či majetkové poměry, které neměla zmapovány vůbec, stejně tak jako jeho výdaje. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelskému úvěru dostála, neunesla. Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.

20. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

21. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva uzavřená mezi ní a žalovaným dne datum neplatná. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, když mu byla poukázána částka částka, kterou žalovaný zcela nevrátil. Žalovaný je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalovaného pouze první splátku ve výši částka. Žalovaný je tak povinen vrátit celkem částka, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Soud tak žalovanému uložil tuto částku žalobkyni zaplatit. V souladu s citovaným § 1958 o. z. byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě žalobkyně k zaplacení. Protože v řízení nebylo prokázáno, že předchozí výzvy žalobkyně odeslala a že by se dostaly do dispozice žalovaného, bylo třeba za doručení výzvy považovat až odeslání předžalobní upomínky zástupce žalobkyně dne datum, kdy žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě do 5 dnů od doručení této výzvy. jméno pak bylo na místě v souladu s § 573 o. z. považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. dne datum. Ode dne následujícího po uplynutí 5 dnů tedy náleží žalobkyni rovněž dle ust. § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. též nárok zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení (a nikoliv o pohledávku ze zápůjčky, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení). Lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, od níž žalobkyně své zbylé nároky odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z částky stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (výrok III. tohoto rozsudku). Ohledně aplikace ust. § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za písemné podání žalobkyně ze dne datum, kterým k přípisu soudu doplňovala svá tvrzení obsažená v žalobě a označovala důkazy způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti, když podání považoval za neúčelné, neboť uvedená tvrzení již měla být součástí žaloby, a nikoli doplňována až po upozornění soudem na nedostatečná žalobní tvrzení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.