15 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 40 743,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tuto částku měl žalovaný vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši částka, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalovaného si žalobkyně vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z běžného účtu žalovaného. Situaci žalovaného si žalobkyně ověřovala též z: insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze odcizených dokladů a registru SOLUS. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když se dostal do prodlení již se splátkou splatnou dne datum. Jelikož žalovaný nereagoval ani na výzvy žalobkyně k plnění, žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni datum za zesplatněný. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou. Žalovaný uhradil 3 splátky ve výši částka, celkem tedy částku ve výši částka. Žalovaná částka představuje zesplatněnou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši částka, náklady na upomínkování v celkové výši částka za dvě upomínky a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky částka od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť oba byli předvolání způsobem souladným s § 49 odst. 4 o. s. ř. při zachování lhůty uvedené v § 115 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku částka a žalovaný měl tuto částku spolu se sjednaným úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částka. V příloze č. hodnota ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalovaného podle výpisu z účtu činí částka (příjem tvrzený žalovaným ve výši částka), náklady na bydlení ve výši částka (náklady nalezené na účtu ve výši částka), na běžnou spotřebu domácnosti ve výši částka (náklady nalezené na účtu ve výši částka) a existující závazky ve výši částka (závazky nalezené na účtu ve výši částka), náklady na sázení a hazardní hry ve výši částka, extra zůstatek na cokoli ve výši částka. Žalobkyně k osobě žalovaného provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a v systému SOLUS, a provedla kontrolu v neplatných dokladech, vše s negativním výsledkem/viz smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru vč. příloh na č. l. 8-28 spisu, zásady zpracování osobních údajů na č. l. 75-81 spisu, datový výstup z Credit info CEE na č. l. 74 spisu/. Žalovaný žalobkyni předložil občanský průkaz, průkaz zdravotního pojištění /viz kopie OP na č. l. 83 spisu, kopie průkazu zdravotního pojištění na č. l. 82 spisu/. Dne datum žalobkyně zaúčtovala platbu ve výši částka z účtu č. č. účtu nazvaného jménem žalovaného, v poznámce je uvedeno jméno žalovaného. Dne datum žalobkyně vyplatila na účet č. č. účtu částku ve výši částka, přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „CFIG úvěr“, v poznámce „Mudroch úvěr“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 29-30 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení splátek, naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne, podle které měl žalovaný úvěr zaplatit do datum /viz upomínky a email na č. l. 32-35 spisu, předžalobní výzva na č. l. 36 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částka. Soud vzal dále za prokázané, že účastníci chtěli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, a proto podle soudu smlouva nebyla platně sjednána. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud v této souvislosti připomíná, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na žalobkyni tak bylo, aby si od žalovaného vyžádala podklady ke zjištění jeho příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně v Příloze č. hodnota na svých 24 stranách velmi obšírně popisuje postup při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zatímco ale žalovaný deklaroval příjem částka, žalobkyně na jeho bankovním účtu měla dohledat příjem částka, ačkoli žalovaný deklaroval náklady na bydlení částka, žalobkyně měla dohledat částka. Přestože žalovaný deklaroval náklady na domácnost v nereálné výši částka, žalobkyně tyto dle jeho účtu identifikovala částkou částka. Ačkoliv žalovaný uvedl existující závazky v částce částka, žalobkyně nalezla na jeho účtu závazky ve výši částka a náklady na sázení a hazardní hry ve výši částka. Z těchto údajů pak žalobkyně vypočetla, že má žalovaný dostatečný finanční zůstatek ve výši částka ke splácení splátky ve výši částka. Je zjevné, že žalobkyně laboruje s celou řadou čísel a hodnot, nicméně soudu výpis z bankovního účtu žalovaného za období od datum do datum nenapovídá, zda má žalovaný pravidelný měsíční příjem, nebo zda se jedná o nárazové brigády, přičemž dne datum došla žalovanému platba na jeho účet od společnosti právnická osoba ve výši částka s poznámkou „Dobírka 2025/3“ a dne datum platba ve výši částka od společnosti právnická osoba s poznámkou „Dobírka 2025/3“. Soud tak postrádá jakýkoliv důkaz toho, že hodnoty, s nimiž žalobkyně pracuje, mají svůj reálný základ. Vyjma této přílohy a výpisu z účtu za krátké období od datum do datum totiž žalobkyně nepředložila nic, co by svědčilo o tom, že by údaje o příjmech a výdajích žalovaného, jakkoliv ověřovala či zkoumala, když z prohlášení není ani zřejmé jaký je zdroj příjmů žalovaného, v případě pracovního poměru, zda tento trvá, zda není žalovaný ve zkušební nebo výpovědní době, a další podstatné skutečnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry soudu jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad euro konformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částka a žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši částka. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni ve výši částka vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které byl žalovaný povinen dluh žalobkyni zaplatit do datum, jelikož žalovaný na svůj dluh vše neuhradil, dostal se od datum do prodlení. Soud proto od datum přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku), a to ve výši částka, kdy tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Soud při stanovení míry úspěchu ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka představující náklady zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci po částka/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) dle § 14b a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši částka. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.