15 C 405/2020

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala úhrady částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku 27 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka], což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši [částka] a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka], jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 27 % ročně ve výši [částka], administrativní poplatek ve výši [částka] a náklady za hotovostní inkaso ve výši [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka]. Svým podpisem potvrdil žalovaný převzetí zápůjčky ve výši [částka] v hotovosti /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 13-14 spisu/. Dle článku 3 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti zápůjčky 60 týdnů 90,99 % / smlouva o zápůjčce na č. l. 13-14 spisu /. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Smlouva obsahovala doložku, v níž žalovaný prohlašuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 13-14 spisu/. Z listinného důkazu Zákaznická karta, sepsaného dne [datum] soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný a důvodem zápůjčky jsou rodinné události. Nemá žádné vyživovací povinnosti, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, přičemž zaměstnání ověřeno nebylo. Jako pravidelný měsíční příjem uvedl čistou mzdu ve výši [částka], což bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce leden až duben 2016. Má bankovní účet, zápůjčku u jiné společnosti se splátkou ve výši [částka] měsíčně a další splátky u stejné společnosti ve výši [částka]. Mezi další běžné měsíční výdaje uvedl nájem ve výši [částka], telefon ve výši [částka] a výdaje na domácnost ve výši [částka]. V kolonce mezi ověřenými dokumenty je uvedena„ korespondence“ /viz zákaznická karta na [číslo] spisu/. Žalovaný celkem uhradil [částka] /viz tabulka umoření na č. l. 18 spisu/ Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným uvedená v příloze [číslo] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouvu o postoupení pohledávek založenou v elektronické podobě v databázi ISAS, příslušná strana ze Seznamu postoupených pohledávek na č. l. 12 spisu/. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalovanému oznámeno dopisem na adresu uvedenou ve smlouvě /viz oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 17 spisu, podací lístek na č. l. 19 spisu/. Žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky /viz výzva k plnění předcházející žalobě na č. l. 22-24 spisu včetně podacího lístku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do [datum] (čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb. a § 164 zákona č. 257/2016 Sb.; dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ust. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

13. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby upřesnila a doplnila tvrzení a zejména označila a předložila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, přičemž k podmíněné žádosti o odročení nebylo možné přihlížet (viz § 41a odst. 2 o. s. ř.), a neunesla tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř., a při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti stanovené v ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud shora označenou smlouvu o zápůjčce dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatnou, přičemž k absolutní neplatnosti je dle § 588 o. z. soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), přičemž je třeba přihlížet k historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je ochrana spotřebitele a zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence, porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Případná odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jehož koncepce je založena mimo jiné na přísnější regulaci poskytovatelů, není pro výklad ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná. Pro absenci důkazů, vyjma údajů ve smlouvě uvedených, z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze dovodit, že by byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že zkoumala právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalobkyně otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli podrobněji zabývala. Nelze přehlédnout, že úvěr žalovanému poskytla v situaci, kdy věděla o jeho předchozích závazcích a zcela rezignovala na prověřování finanční situace žalovaného ve veřejných registrech. Rovněž nebyly žádným způsobem zkoumány či ověřovány výdaje žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesprávně vyhodnotila možnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Dle názoru soudu příjmy a výdaje žalovaného (a to alespoň ty podstatné) nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Z těchto důvodů nezbývá než konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného (její příjmy a výdaje) nebyly dostatečně právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány. Proto soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí žalovaný v rozsahu [částka] nevrátil (z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplývá, že uhradil toliko [částka]). Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce [částka] (bez nároku na příslušenství ve formě úroků a jiné poplatky), žalobkyni dle ust. § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení (a nikoliv o pohledávku ze zápůjčky, jak bylo uvedeno ve smlouvě o postoupení).

17. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, jak je shora uvedeno. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o postoupení pohledávek, byla ještě právní předchůdkyní žalobkyně odeslána dne [datum] na adresu dle smlouvy, přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. V oznámení byla stanovena lhůta k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu, tj. do [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

18. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, od níž žalobkyně své nároky odvíjela.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.