15 C 53/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 209 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v celkové výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr prostřednictvím své webové stránky www.kimbi.cz, kde si žalovaný vybral dle vlastní volby výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Dále vyplnil registrační formulář, kterým zadal své osobní údaje, telefonní číslo , tel. číslo, e-mailovou adresu. Na telefonní číslo , tel. číslo, žalovanému zaslán verifikační kód nezbytný k podpisu smlouvy, kdy zadáním tohoto kódu žalovaný odsouhlasil návrh smlouvy a následně potvrdil podepsání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k jejich úhradě a upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne , datum, . Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Pro případ, že by soud neměl nárok uplatněný ze smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyní za prokázaný, požaduje, aby tento nárok soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy žalobkyně svou účast na jednání omluvila, žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy.

4. Po provedení dokazování listinnými důkazy založenými do spisu žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, vygenerovala smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž je místo podpisu uvedeno datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi: , datum, 19:08:06, telefonní číslo , tel. číslo, e-mailová adresa, na které měl být kód zaslán a datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu: , datum, 19:08:

20. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy žalovanému poskytla úvěr v celkové výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splácet formou měsíčních splátek, kdy první splátka byla stanovena ve výši , částka, a další splátky se mění dle stanovených podmínek. Zápůjční úroková sazba měla být podle smlouvy sjednána ve výši 200 % ročně /viz výpis z běžného účtu na č. l. 12 spisu, smlouva o úvěru na č. l. 8-11 spisu, sdělení banky a výpis z účtu žalovaného na č. l. 37-54 spisu/. Pohledávka vůči žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 20-30 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 6-7 spisu, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek na č. l. 13-15 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19 spisu/. Žalobkyně žalovaného upomenula k zaplacení dluhu výzvou ze dne , datum, , naposledy předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou žalovanému dne , datum, /výzva na č. l. 17 spisu, předžalobní výzva na č. l. 18 spisu, potvrzení o podání zásilky na č. l. 57 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Na základě uvedeného soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou, neboť z ničeho nevyplývá, že by žalovaný smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel, kdy samotné odeslání platby na bankovní účet, jehož majitelem je žalovaný, neprokazuje vůli žalovaného být předloženou smlouvou vázán. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně disponuje údaji o jménu, příjmení, bydlišti či rodném čísle žalovaného, neboť z pouhého povědomí osoby uzavírající smlouvu o takových údajích nelze vzít na jisto, že tyto údaje poskytuje právě osoba žalovaného, a nemůže tak podle náhledu soudu v daném případě vést k závěru o vzniku závazkového vztahu dle předloženého textu smlouvy mezi konkrétními osobami. Žalobkyně pak v tomto směru ničeho netvrdila ani na výzvu soudu a k jednání soudu se nedostavila. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

17. V řízení naopak bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného právní předchůdkyně odeslala dne , datum, částku , částka, bez právního důvodu. Soud vzal za prokázané, že dluh žalovaného na nesplacené jistině je ve výši , částka, , o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne , datum, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostala třetí pracovní den po odeslání, tedy dne , datum, (§ 573 o. z.). Podle obsahu předžalobní výzvy měl žalovaný dluh uhradit do tří dnů od doručení, splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne , datum, . Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 11,5 % ročně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. Ve zbylém soud nárok žalobkyně zamítl, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem. Žalobkyně tak nemá nárok na smluvní úrok v kapitalizované výši , částka, a na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení. (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Jen pro úplnost soud dodává, že i kdyby žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy, musel by na ní soud pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala splnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného, před samotným uzavřením smlouvy. Žalobkyně splnění povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru v obecné rovině tvrdila, avšak neuvedla žádné konkrétní informace, které k osobě žalovaného zjistila. Takový způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za zcela nedostatečný.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem , částka, , a v konečném rozhodnutí jí byla přisouzena částka , částka, . Při odečtení neúspěchu (40,5%) od úspěchu (59,5%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 19 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 19 % z jejich celkové výše , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, představující náklady zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci po , částka, /úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání ve věci samé) dle § 14b a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.