15 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Tuto částku měla žalovaná vrátit spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši , částka, , vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a způsobu plnění dosavadních dluhů. Od žalované si žalobkyně vyžádala občanský průkaz a druhý doklad totožnosti, výpis z účtu žalované. Situaci žalované si žalobkyně ověřovala též z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů a registru SOLUS. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když se dostala do prodlení již se splátkou splatnou dne , datum, . Jelikož žalovaná nereagovala ani na výzvy žalobkyně k plnění, žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni , datum, za zesplatněný. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou, podle které měla žalovaná dluh uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem , částka, . Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši , částka, . Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení nákladů za dvě upomínky v celkové výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaná k věci uvedla, že smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřela a úvěr ve výši , částka, obdržela. Souhlasí také s tím, že na svůj dluh uhradila žalobkyni , částka, . Na svou obranu ale uvedla, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala její schopnost úvěr splácet a navrhla, aby soud žalobě vyhověl co do částky , částka, .

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání soudu omluvila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku , částka, a žalovaná měla tuto částku spolu se sjednaným úrokem ve výši 10 % p.m. splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná tak měla splatit celkem , částka, představující poskytnutou jistotu ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši , částka, . V příloze č. , hodnota, ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je uvedeno, že žalovaná je vdaná, má středoškolské vzdělání s maturitou, nemá vyživované děti, průměrný příjem žalované podle výpisu z účtu činí , částka, (příjem tvrzený žalovanou ve výši , částka, ), náklady na bydlení má ve výši , částka, (náklady nalezené na účtu ve výši , částka, ), výdaje na běžnou spotřebu má ve výši , částka, (náklady nalezené na účtu ve výši , částka, ) a existují závazky má dle SOLUS ve výši , částka, (závazky nalezené na účtu ve výši , částka, ). Žalobkyně k osobě žalované provedla lustraci v insolvenčním rejstříku a v systému SOLUS, a provedla kontrolu v neplatných dokladech, vše s negativním výsledkem. Z výpisu z účtu žalované za měsíc červen až srpen 2024 žalobkyně zejména zjistila, že příjmy na účet v červenu 2024 byly ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, , příjmy v červenci 2024 byly ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, a v srpnu 2024 byly příjmy na účet ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Dne , datum, pak byla na účet žalované připsána platba ve výši , částka, označená jako „výplata na účet“, dne , datum, stejně označená platba ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Dne , datum, pak byla na účet žalované připsána významnější platba ve výši , částka, označená jako „kooperativa výplata pojistné události“ /viz smlouva vč. příloh na č. l. 8-28 spisu, předsmluvní informace na č. l. 29-31 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 32-33 spisu, souhlas se zpracováním osobních údajů na č. l. 83-89 spisu, výstup z Credit Info CEE vč. výpisu z účtu na č. l. 68-82 spisu/. Žalovaná žalobkyni předložila občanský průkaz, řidičský průkaz /viz kopie občanského průkazu, kopie řidičského průkazu na č. l. 90-92 spisu/. Dne , datum, žalobkyně zaúčtovala platbu ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, nazvaného jménem žalované. V poznámce je uvedeno jméno žalované. Dne , datum, žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, částku ve výši , částka, , přičemž ve zprávě pro příjemce je uvedeno „CFGI úvěr“, v poznámce „Dítětová úvěr“ /viz detail pohybu – bezhotovostní platba na č. l. 35,36 spisu, sdělení vč. výpisu z banky na č. l. 49-56 spisu/. Žalovaná na svůj dluh celkem uhradila žalobkyni částku , částka, /viz tabulka umoření na č. l. 34 spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení splátek, naposledy vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou téhož dne, podle které měla žalovaná úvěr zaplatit nejpozději do , datum, /viz upomínky na č. l. 37-40 spisu, předžalobní výzva na č. l. 41 spisu, podací lístek na č. l. 42 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované , částka, . Soud vzal dále za prokázané, že účastníci chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, a žalovaná by se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Protože šlo o smlouvu o spotřebitelském úvěru, soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatelky úvěru jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála, a proto podle soudu smlouva nebyla platně sjednána. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud v této souvislosti připomíná, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ověřit příjmy a výdaje žadatele. Na žalobkyni tak bylo, aby si od žalované vyžádala podklady ke zjištění jejich příjmů a výdajů, na nichž jsou příjmy a výdaje žadatele spolehlivě zachyceny. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyní, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně v Příloze č. , hodnota, na svých 24 stranách velmi obšírně popisuje postup při zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zatímco ale žalovaná deklarovala příjem , částka, , žalobkyně na jejím bankovním účtu měla dohledat příjem , částka, , náklady na bydlení na jejím účtu nenalezla vůbec, proto žalobkyně započetla náklady ve výši , částka, . Přestože žalovaná deklarovala náklady na domácnost v nereálné výši , částka, , žalobkyně tyto dle jejího účtu identifikovala částkou , částka, . Ačkoliv žalovaná uvedla existující závazky v částce , částka, , žalobkyně nalezla na jejím účtu závazky ve výši , částka, . Z těchto údajů pak žalobkyně vypočetla, že má žalovaná dostatečný finanční zůstatek ve výši , částka, ke splácení splátky ve výši , částka, (za 12 měsíců měla žalovaná splatit celkem , částka, ). Je zjevné, že žalobkyně laboruje s celou řadou čísel a hodnot, které ovšem nemají reálný obraz v žalobkyní založených výpisech z účtu, podle kterých výdaje žalované (odepsané položky) tři měsíce před podpisem smlouvy přesahovaly částku minimálně , částka, a příchozí platby, které by mohly představovat výplatu ze závislé činnosti byly v měsíční výši cca , částka, . Žalobkyně dále nic netvrdila o tom, jak ověřovala zdroj příjmů žalované, v případě pracovního poměru, zda tento trvá, zda není žalovaná ve zkušební nebo výpovědní době, a další podstatné skutečnosti. S ohledem na shora uvedené nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalované s odbornou péčí zkoumána. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že závěry soudu jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované , částka, a žalovaná na svůj dluh uhradila , částka, . Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení a povinností žalované je toto obohacení žalobkyni ve výši , částka, (rozdíl mezi poskytnutou jistinou , částka, a tím, co žalované na svůj dluh uhradila , částka, ) vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, byla předžalobní výzva odeslaná dne , datum, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které byla žalovaná povinna dluh žalobkyni zaplatit do , datum, , jelikož žalovaná na svůj dluh nic neuhradila, dostala se od , datum, do prodlení. Soud proto od , datum, přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

18. V rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, , která byla žalované podle tvrzení žalobkyně účtovaná za dvě upomínky a uplatněný úrok, soud žalobu zamítl, neboť platné uzavření úvěrové smlouvy, o niž obecně lze uvedený nárok opřít, nebylo v řízení prokázáno (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalované poměrnou část jejich nákladů (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem , částka, , žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka , částka, , přičemž soud při stanovení míry úspěchu ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Při odečtení úspěchu žalobkyně (9,5 %) od úspěchu žalované (90,5 %), má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 81 %. Soud proto přiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 81 % z jejich celkové výše , částka, , a to za účast na jednání soudu dle § 1 odst. 1, 3 písm. b) a § 2 odst. 1, 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Jejich zaplacení soud žalobkyni uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.