15 C 82/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno , LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud s žalobou, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.kamali.cz úvěrovou smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatkem za expresní výplatu ve výši , částka, , poplatkem za bezpečnou splátku ve výši , částka, a poplatkem za SMS servis ve výši , částka, do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Celkový dluh žalovaného činí , částka, , z toho přestavuje , částka, jistinu úvěru, , částka, poplatek za poskytnutí úvěru, , částka, poplatek za expresní výplatu, , částka, poplatek za bezpečnou splátku, , částka, poplatek za SMS servis, , částka, účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dluhu a , částka, smluvní pokutu. V rámci příslušenství žalobkyně uplatnila úrok z prodlení v kapitalizované výši , částka, od , datum, do , datum, a úrok z prodlení v běžící výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a ve sporu zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), neboť k nařízenému jednání soudu se řádně předvolaní účastníci nedostavili. Žalobkyně svou účast omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

4. Soud na základě provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky ve výši 48,30 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, . Žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni poplatky ve výši stanovené smlouvou. K ověření totožnosti doložil žalovaný při uzavírání smlouvy kopii občanského průkazu /viz úvěrová smlouva na č. l. 29-32 spisu, kopie OP žalovaného na č. l. 11-12 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 24-28 spisu, sazebník poplatků v systému CEPR/. K majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného byl ve výši , částka, , nemá jiné splátky k žalobkyni ani splátky k jiným společnostem. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný není veden v systému SOLUS a nemá exekuce. Výdaje žalovaného zohlednila ve výši životního minima dospělých členů domácnosti ve výši , částka, /viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 17 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 38-39 spisu, metodika posouzení úvěruschopnosti v systému CEPR/. Žalovanému byla dne , datum, bezhotovostním převodem na účet žalovaného poskytnuta částka ve výši , částka, /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 14 spisu, sdělení banky na č. l. 41 spisu/. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Na svůj dluh ničeho neuhradil /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 13 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne , datum, , podle které měl žalovaný uhradit dluh nejpozději do , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 15 spisu, poštovní podací arch na č. l. 16 spisu/.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úroky a poplatkem do , datum, . Žalovaný se dále zavázal platit žalobkyni poplatky ve výši stanovené ve smlouvě. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, neboť řádně a včas úvěr neuhradil. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních a výdělkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalobkyně v daném případě neprokázala, jak ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, jak ověřovala tvrzení žalovaného o tom, že je zaměstnaný a že jeho příjem činí , částka, . Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Ve vztahu k výdajům žalovaného žalobkyně toliko zohlednila výši životního minima, ačkoliv se žalobkyně má zabývat skutečnými výdaji žalovaného, aby si mohla uzavřít, zda je ve finančních možnostech potenciálního klienta úvěr za sjednaných podmínek splácet. Soud nemohl žalobkyni o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť soud toto poučení dává právě při jednání soudu dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Jelikož se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a poučit ji o následcích jejich nesplnění dle § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem , částka, . Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, v níž by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, neboť žalobkyně v řízení ani dostatečně netvrdila ani neprokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí, jak bylo soudem již konstatováno dříve. Porušení této povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje neplatnost smlouvy a dodržení soud zkoumá z úřední povinnosti. V případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně (nikoliv pouze relativně) neplatnou, neboť se jedná o jednání zjevně narušující veřejný pořádek.

14. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání skutečně jednalo.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).

16. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

17. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky platně sjednána, došlo na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. k bezdůvodnému obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Žalovaný žalobkyni ničeho na svůj dluh neuhradil. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení, ve výši , částka, , žalobkyni vydat. Protože soud daný nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, došlo k jeho splatnosti od okamžiku, kdy se o tomto obohacení žalovaný dozvěděl, tj. od okamžiku, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho vydání. Žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne , datum, , a to ve lhůtě do , datum, . Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , přičemž soud má za to, že žalovanému byla doručena dne , datum, (§ 573 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětnou částku žalobkyni nevydal, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, . Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku)

18. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, byla žaloba co do částky , částka, včetně příslušenství, zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem , částka, s příslušenstvím (při zohlednění uplatněného kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka , částka, s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (14%) od úspěchu (86%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše , částka, , kdy tato výše sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.