16 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se ohledně částky [částka] zastavuje.

III. Žaloba se ohledně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyni bude vrácena část soudního poplatku ve výši [částka].

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty v částce [částka]. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela elektronicky žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo]. Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná o úvěr požádals online na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena přijetím ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, kdy následně byly žalované poskytnuty požadované finanční prostředky. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, proto se ode dne [datum] ocitla v prodlení s úhradou částky ve výši [částka], kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru [částka] a nedoplatek poplatku za sjednání úvěru [částka]. Dále jí vznikla povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a povinnost úhrady smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Pohledávka byla následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky žalobkyní, na svůj dluh však ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum], tj. ještě před tím, než bylo zahájeno jednání (jednání ve věci bylo konáno dne [datum]), žalobu co do částky [částka] (odpovídající kapitalizovanému úroku ve výši [částka] a smluvní pokutě ve výši [částka]) zpět a navrhla zastavení řízení v této části. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Žalobkyni bude v rozsahu zpětvzetí vrácena poměrná část soudního poplatku.

4. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

5. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] sestavila právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] ve které právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako věřitel a žalovaná jako klient. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši [částka] se splatností do dne [datum] poskytnutých finančních prostředků s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], bez uplatnění zápůjční úrokové sazby, s RPSN ve výši 2 786,7 % (celkově k vrácení tak byla sjednána částka ve výši [částka]). V případě prodlení se splacením úvěru byla ve smlouvě sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů na vymáhání, úroky z prodlení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít zasláním verifikační platby ve výši [částka] ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně /viz smlouva o úvěru na č. l. 24-31 spisu, výpisy z účtu v systému ISAS/. Na účet žalované z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla připsána pod uživatelským symbolem částka ve výši [částka] /viz výpisy z účtu na č. l. 52 - 59 spisu a sdělení banky na č. l. 42 a 51 spisu/. Dne [datum] podepsaly žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno dne [datum] s tím, že pohledávka má být uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu /viz Smlouva o postoupení pohledávek uložená v elektronickém systému [příjmení], výpis z OR žalobkyně oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 spisu, poštovní podací arch v systému CEPR/. Zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby /viz výzva před podáním žaloby na č. l. 36 spisu, poštovní podací v systému CEPR/.

6. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na účet žalované z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla připsána částka ve výši [částka]. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení mj. pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Oznámení s výzvou k zaplacení dluhu bylo žalovanému zasláno dne [datum]. Zástupce žalobkyně zaslal žalované dne [datum] před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná netvrdila, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni cokoliv uhradila.

7. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle ust. § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

20. Mezi účastníky, resp. mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání a lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Ačkoli smlouva nebyla v daném případě uzavřena v písemné formě (§ 561 a § 562 o. z.), na základě proběhlých plateb a časových souvislostí není pochyb o tom, kým a za jakých podmínek byl úvěr sjednán a komu byly finanční prostředky vyplaceny.

21. Soud se dále zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Pro absenci jakýchkoli důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany právní předchůdkyně byla úvěruschopnost žalovaného vůbec a jak zkoumána. Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím informací získaných z insolvenčního rejstříku a bankovního a nebankovního registru klientských informací, pak nutno konstatovat, že i přestože by žalobkyně tvrzení v tomto směru prokázala, nelze způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti považovat v daném případě za dostačující a odpovídající dikci zákona. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdkyně žalovaného otázkou úvěruschopnosti žalovaného jakkoli zabývala, že by měla sebemenší povědomí o jeho příjmech, výdajích nebo o jeho dosavadních dluzích a jejich plnění apod.

22. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo] použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.

23. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 132/2019 nebo sp.zn. 23 Co 128/2019, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně, resp. vůbec neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, na úkor právní předchůdkyně žalobkyně se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce [částka], žalobkyni dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni, která je tedy k jejímu uplatnění aktivně věcně legitimována. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009, je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení.

25. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení po výzvě k plnění, která jí byla zaslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky, kde ji žalobkyně vyzvala k zaplacení do 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo žalované zasláno dne [datum], přičemž se má za to, že zásilka jí byla doručena třetí pracovní den, tj. [datum], dnem [datum] nastala splatnost a ode dne následujícího byla žalovaná v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení ve výši 9 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.

26. Ve zbývajícím rozsahu požadavku na úrok z prodlení soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná do prodlení dostala dříve, než jak je popsáno shora (výrok III. tohoto rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. za použití ustanovení ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků a žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější, přiznal právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši [částka]. Soud vycházel z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši [částka] za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek [částka], odměna za zastupování advokátem v celkové výši [částka] za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a po [částka] (výzva k plnění), dále paušální částka náhrady hotových výdajů [částka] za 3 úkony právní služby po [částka], to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrována jako plátce daně. Jelikož úspěch žalobkyně činil 63 % a její neúspěch, který odpovídá úspěchu žalovaného, 37 %, má žalobkyně při odečtení neúspěchu od úspěchu nárok na náhradu 26 % svých výše uvedených celkových nákladů. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení náhrady nákladů soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).