16 C 131/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 80 419,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1) částku 36 468,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 468,13 Kč od [datum] do zaplacení a 2) částku 36 734,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 734,93 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 1) částku 3 605,1 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 614,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 073,23 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 065,1 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,39 % ročně z částky 36 468,13 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,39 % ročně z částky 1 505,1 Kč od [datum] do zaplacení, 2) částku 3 611,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 622,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 346,13 Kč od [datum] do [datum] a z částky 3 611,20 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,56 % ročně z částky 36 734,93 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 12,56 % ročně z částky 1 511,20 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 483,42 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 80 419,36 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel 1) dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr ve výši 98 000 Kč, přičemž úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši 17,39 % ročně a sjednanými poplatky zejména za vedení účtu, příp. poplatky za pojištění. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Z důvodu prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný dosud dle žalobních tvrzení dluží na jistině 37 973,23 Kč (tvořená neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 36 468,13 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 505,10 Kč) a na poplatku 2 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále 2) dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr ve výši 110 000 Kč, přičemž úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši 12,56 % ročně a sjednanými poplatky zejména za vedení účtu, příp. poplatky za pojištění. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Z důvodu prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný dosud dle žalobních tvrzení dluží na jistině 38 246,13 Kč (tvořená neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 36 734,93 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 511,20 Kč) a na poplatku 2 100 Kč. Pohledávky za žalovaným byly dne [datum] postoupeny na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně proto nárokuje zaplacení částky 1) 40 073,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 614,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 073,23 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 17,39 % ročně z částky 36 468,13 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 17,39 % ročně z částky 1 505,1 Kč od [datum] do zaplacení a dále částky 2) 40 346,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 622,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 346,13 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,56 % ročně z částky 36 734,93 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,56 % ročně z částky 1 511,2 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

4. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel 1) dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 98 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 17,39 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 039 Kč a poslední splátce ve výši 1 873 Kč RPSN činila 19,14 %. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a měl být splacen nejpozději do [datum] /viz smlouvu o úvěru na č. l. 24 – 26 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 31 V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v Insolvenčním rejstříku, CBCB, apod. s tím, že nedospěla k žádnému negativnímu závěru, který by odůvodňoval neposkytnutí úvěru. Ohledně příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně také vycházela z pohybů na běžném bankovním účtu č. [bankovní účet], který měl žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně zřízen. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 17 958 Kč. Žalovaný dle sdělení právní předchůdkyně žalobkyně uvedl své měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného užitím ekonomického modelu na 6 643 Kč měsíčně. Dále právní předchůdkyně žalobkyně z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr s orientační měsíční splátkou ve výši 1 917 Kč a spotřební úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 989 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 45 spisu a výpisy z účtu na č. l. 46 – 50 spisu/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dále 2) dne [datum] úvěrovou smlouvu včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky ve výši 12,56 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 989 Kč a poslední splátce ve výši 1 899 Kč RPSN činila 13,89 %. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] a měl být splacen nejpozději do [datum] /viz smlouvu o úvěru na č. l. 20 - 23 Žalovaný úvěr čerpal, se splácením úvěrových splátek se však dostával do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni [datum] splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 30 V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z příjmu žalovaného ve výši 17 958 Kč. Žalovaný dle sdělení právní předchůdkyně žalobkyně uvedl své měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného užitím ekonomického modelu na 6 342 Kč měsíčně. Dále právní předchůdkyně žalobkyně z vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěr s orientační měsíční splátkou ve výši 1 917 Kč /viz posouzení úvěruschopnosti klienta na č. l. 51 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky žalovaného z výše uvedené smlouvy postoupeny na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronickém systému [příjmení], dohoda o úplatě na č. l. 33, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 34, seznam pohledávek elektronickém systému [příjmení], oznámení o postoupení pohledávek na č. l. 32 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínka na č. l. 35, 36 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“ či„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

8. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě podepsaných smluv o úvěru poskytla žalovanému dne [datum] částku ve výši 98 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 110 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Soud z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě majetkové poměry žalovaného ověřila především kontrolou výpisů z účtu za předchozích 7 měsíců před uzavřením smluv, aniž by z těchto výpisů předně učinila náležité závěry, jakož si ani údaje nijak blíže neověřila. Z předložených výpisů z účtu za období od [datum] do [datum] je zřejmé, že se žalovaný pohyboval převážně v záporných zůstatcích. Právní předchůdkyně žalobkyně dále ohledně zkoumání bonity klienta pochybila, když zjistila pouze příjmy ve výši 17 958 Kč a nezkoumala běžné výdaje ani bytové poměry, když vyšla pouze z vypočteného ekonomického modelu ve výši 6 643 Kč a 6 342 Kč, aniž by zohlednila skutečnou finanční situaci žalovaného. Tento vypočtený ekonomický model se pak výrazně rozcházel s výdajovou složkou na bankovním účtu žalovaného, ze kterého nelze zjistit, které výdaje jsou jednorázové a které pravidelné, a jaké potřeby žalovaného kryjí. Právní předchůdkyně žalobkyně se však tímto rozporem dále nezabývala a vyplatila žalovanému částku ve výši 98 000 Kč a následně 110 000 Kč. S ohledem na takto zjištěné skutečnosti se měla právní předchůdkyně žalobkyně dále podrobněji zabývat majetkovými poměry žalovaného a podrobněji zjišťovat jeho příjmovou a výdajovou složku. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz [příjmení], L.; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému po řádném a pečlivém posouzení jeho úvěruschopnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti, posoudil soud tuto smlouvu jako absolutně neplatnou. Neplatnost smlouvy je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne [datum], ve věci C [číslo] či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).

16. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných úroků, poplatků a smluvních pokut zamítl.

17. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 98 000 Kč a 110 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Soud proto přiznal žalobkyni částku 36 468,13 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného v celkové výši 61 531,87 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky a částku 36 734,93 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (po odečtení úhrad žalovaného v celkové výši 73 365,07 Kč) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky.

18. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci předžalobní výzvy ze dne [datum]) byla žalobkyní odeslána dne [datum], přičemž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nejpozději do [datum]. Od [datum] je tedy žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s ust. § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 483,42 Kč, přičemž tato částka představuje 74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 217 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 419,36 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 340 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 4 340 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 484,88 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] částka 371,22 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 84 ujetých km v částce 713,66 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 113,66 Kč za 84 ujetých km v částce 713,66 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 684,88 Kč ve výši 5 183,82 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Pouze pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne [datum] a [datum], neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby, nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný. Soud rovněž nepřiznal žalobkyni náhradu za vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť tento úkon nelze podřadit pod žádné ustanovení § 11 odst. 1 či odst. 2 a. t., a to ani analogicky, když se jedná pouze o reakci žalobkyně na výzvu soudu ohledně procesního postupu ve věci, a to zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobkyně ani sama neuvádí, o jaký úkon právní služby by se mělo jednat.