16 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 615,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 881,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 881,12 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 10 734 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 525,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 869,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 4 118,88 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 17,35 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným v žalobě specifikovaným poplatkem ve výši 10 734 Kč v 18ti měsíčních splátkách po 1 430 Kč, což však neučinila, když dle tvrzení žalobkyně uhradila celkem částku 4 118,88 Kč. Pohledávka byla dle tvrzení žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaná se neodstavila bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 734 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 144 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 625 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 965 Kč v 18ti měsíčních splátkách po 1 430 Kč. Žalovaná převzala částku 15 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. Dle článku 1 smluvních podmínek činí RPSN 111,1 %. Strany sjednaly roční úrok ve výši 17,35 % na dobu trvání smlouvy. Sjednaný hotovostní režim plnění spočíval v tom, že zákazník se zavázal platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště (smlouva o zápůjčce včetně smluvních podmínek na č.l. 19-20 spisu) ..

6. Uvedená smlouva obsahovala doložku, v níž žalovaná prohlašuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty (viz uvedená smlouva).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované ze shora uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (Smlouva o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo zasláno žalované spolu s výzvou k úhradě dlužné částky na adresu neuvedenou ve smlouvě (dopis ze dne [datum] a poštovní podací lístek na č.l. 22). Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky (výzva k plnění na č.l. 23, 24, podací lístek na č.l. 26).

8. Dle žalobkyní předložených přehledů plateb eviduje žalobkyně ze strany žalované na smlouvu platby v celkové výši 4 118,88 Kč.

9. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě shora uvedené smlouvy o zápůjčce dne [datum] částku 15 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna vedle vrácení jistiny zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek ve výši 10 734 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 144 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 1 625 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 965 Kč. Celková dlužná částka měla být vždy uhrazena v 18ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne [datum] smlouvu, kterou byla pohledávka za žalovanou smluv postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila na výše uvedenou smlouvu celkem částku 4 118,88 Kč.

10. Žalobkyně neprokázala, zda a případně přesně jakým způsobem a na základě jakých konkrétních informací posuzovala její právní předchůdkyně vždy před uzavřením výše uvedených smluv schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

11. V daném případě aplikoval soud ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (§ 164 zákona č. 257/2016 Sb.), dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“.

12. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Podle ustanovení § 133 o.s.ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že před uzavřením shora uvedených smluv s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele, tedy žalované, splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Standardní doložka ve smlouvě, v níž žalovaná obecně potvrdila, že právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, není s to prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila, neboť z ní předně neplyne, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních údajů byla úvěruschopnost žalované v daném případě posuzována, přičemž nemůže zvrátit zákonem stanovené rozložení důkazního břemene, které tíží žalobkyni, a zákonnou domněnku, podle níž se v případě neprokázání opaku má za to, že věřitel povinnost nesplnil (viz též rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). Žalobkyně ke svému tvrzení, že s náležitou péčí zkoumala schopnost žalované splácet úvěr předložila pouze zákaznickou kartu, v níž údaje byly vyplněny žalovanou. Ta uvedla, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti, je na mateřské dovolené s příjmem 5 946 Kč, další čistý příjem domácnosti je 15 276 Kč, příjmy měly být ověřovány z potvrzení o příjmu za červen 2017, z tří výplatních pásek a potvrzení o přiznání dávky. Výdaje pak představovaly interní splátky ve výši 873 Kč a odhadované měsíční výdaje žadatele ve výši 15 000 Kč / viz zákaznická karta na č.l. 40, 41 /. Žalobkyně se jednání soudu bez důvodné omluvy nezúčastnila, kdy pouze poukázala na zásadu procesní ekonomie, přičemž k podmíněné žádosti o odročení nebylo možné přihlížet (viz § 41a odst. 2 o.s.ř.), a neunesla tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ze dne 24. 3. 2010, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Ze shora uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně se sice zabývala ověřováním příjmu žalované, který měl být prokázán předloženými listinami, zcela však rezignovala na ověřování výdajů a zcela spoléhala na výdaje, uvedené žalovanou v odhadované výši 15 000 Kč měsíčně. Pokud pak výdaje žalované nebyly alespoň rámcově ověřeny např. výpisem SIPO, nájemní smlouvou, případně dalšími doklady, nelze mít zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně za prokázané.

21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že dostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudil soud předmětnou smlouvu o zápůjčce, která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, dle výše uvedeného ustanovení jako absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., přičemž k absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu ve vztahu k občanskému zákoníku, která nebyla přijetím nové obecné úpravy v podobě zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dotčena (lex posterior generalis non derogat legi priori speciali), kdy je třeba přihlížet též k historickým souvislostem a úmyslu zákonodárce vzhledem k právní úpravě neplatnosti v době přijetí zákona č. 43/2013 Sb., jímž byla sankce (absolutní) neplatnosti za nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí do zákona o spotřebitelském úvěru vtělena. Nutno též konstatovat, že s ohledem na smysl a účel ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jímž je nejen ochrana spotřebitele, ale zprostředkovaně též ochrana společnosti před negativními sociálními důsledky předlužení a insolvence, porušení zákonné povinnosti zkoumat před poskytnutím spotřebitelského úvěru schopnost spotřebitele splácet odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Závěr o absolutní neplatnosti odpovídá též požadavku zajistit účinné a odrazující sankce pro případ porušení povinnosti věřitele na základě dostatečných informací posoudit úvěruschopnost spotřebitele v souladu s článkem 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Případná odlišnost úpravy v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru není pro výklad ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru významná, kdy nelze přehlédnout celkově odlišnou koncepci nového zákona založenou na přísnější regulaci poskytovatelů. S ohledem na shora uvedené tedy soud předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

22. V daném případě pak soud uzavřel, že žalovaná se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť poskytla žalobkyni toliko částku 4 118,88 Kč, přičemž obdržela částku 15 000 Kč. V případě, že bylo oběma stranami neplatné smlouvy poskytováno peněžité plnění, se může strana smlouvy domáhat pouze rozdílu mezi poskytnutou a obdrženou částkou, neboť v tomto případě je bezdůvodné obohacení představováno právě pouze zmíněným rozdílem (viz zpráva občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum] sp. zn. Cpj 34 publikovaná pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3008/2007). Tyto závěry jsou použitelné i za právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (viz též JUDr. [jméno] [jméno], Ph.D., [titul]. [jméno] [příjmení] k § 2993 v Švestka, Dvořák, Fiala, Hrádek, Vojtek, Hajn a kolektiv. Občanský zákoník – Komentář – Svazek VI /relativní majetková práva 2. část, § [číslo] [obec a číslo]). Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 881,12 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. Zároveň soud přiznal žalobkyni postupem podle § 1970 a násl. o.z. příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení, s ohledem na shora uvedené pak počátek prodlení stanovil na [datum], když žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od data doručení oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne [datum], doručeno pak dle fikce stanovené v § 573 občanského zákoníku dne [datum], lhůta k plnění tak uplynula dnem [datum]. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení soud žalobu rovněž zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.