16 C 178/2024

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši , Anonymizováno, % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a za částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. , Anonymizováno, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 60 měsíčních splátek ve výši , částka, , splatných vždy k 14 dni v měsíci, spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,99 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě údajů jím poskytnutých žalobkyni, které ověřovala v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši , částka, , což bylo žalobkyní zkontrolováno na základě předchozích transakcí na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u žalobkyně. Dále žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši , částka, , žalobkyně stanovila výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace dle svého interního ekonomického modelu na , částka, . Žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši , částka, . Po zohlednění všech okolností stanovila žalobkyně maximální zatížení žalovaného pro novou splátku na částku ve výši , částka, , kdy splátka nového úvěru činila , částka, . Nové splátkové zatížení tedy činilo , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil splátky za měsíce únor, březen a duben 2023, využila žalobkyně svého práva podle podmínek poskytování hotovostních úvěrů a odstoupila od smlouvy dopisem zaslaným žalovanému. Celý dluh se stal splatným ke dni , datum, . V souladu s obchodními podmínkami je dluh dále úročen smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně tak požaduje zaplacení nesplacené části jistiny ve výši , částka, , neuhrazeného úroku z jednotlivých anuitních splátek do dne splatnosti kapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši , částka, , neuhrazeného úroku z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti kapitalizovaný ke dni , datum, na výši , částka, , úroku ve výši 9,99 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Jen pro úplnost soud uvádí, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů /viz výpis z polského OR žalobkyně v systému CEPR/. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalovaného, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států ES. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v , adresa, , dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.

4. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu konaném dne , datum, nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně a včas předvolán.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o vedení účtu, ve které se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému bankovní účet č. , č. účtu, /viz žádost o zřízení účtu na č.l. 24, 25 spisu, smlouva o vedení účtu na č.l. 23, 24 spisu, výpis z OR na č.l. 16-22 spisu/. Dne , datum, žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru mPůjčka plus č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na základě které poskytla žalobkyně na bankovní účet žalovaného částku , částka, . Tuto měl žalovaný splácet po , částka, měsíčně, přičemž každá měsíční splátka zahrnovala splátku jistiny, sjednaného pojištění schopnosti splácet (varianta A) a platbu úroků. Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 9,99 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 16,04 %. Uzavření smlouvy o hotovostním úvěru předcházela žádost žalovaného o poskytnutí úvěru mPůjčka plus. V této žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je bezdětný, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , a výdaje uvedl ve výši , částka, . Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dále zjistila, že žalovaný měl poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši , částka, . Žalobkyně také provedla lustraci žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi Ministerstva vnitra s tím, že nedospěla k žádnému negativnímu závěru /viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru na č.l. 28-30 spisu, smlouva o hotovostním úvěru na č.l. 33-36 spisu, historie úvěru na č.l. 49 spisu, sazebník bankovních poplatků na č.l. 51-60 spisu, informace o úvěru na č.l. 37-38 spisu, formulář pro informace ne č. l. 30-33 spisu, formulář č.l. 23 spisu, úrokový lístek na č.l. 25-26 spisu/. Žalovaný měl čistý měsíční příjem ze zaměstnání za únor 2022 ve výši , částka, , za březen 2022 ve výši , částka, a ostatní příjmy činily , částka, , za duben 2022 ve výši , částka, , přičemž v dubnu mu byl poskytnut také úvěr ve výši , částka, a byla mu rovněž na předmětný účet provedena příchozí platba ve výši , částka, od finančního úřadu. Výdaje žalovaného za únor 2022 činily částku cca , částka, , za březen 2022 částku cca , částka, , za duben 2022 částku cca , částka, /viz transakční historie bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, na č.l. 43-48 spisu/. Žalovaný své povinnosti plynoucí ze smlouvy nedostál, když se opakovaně dostával do prodlení s úhradou předepsaných měsíčních splátek úvěru. Žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila a celý dluh okamžitě zesplatnila, kdy o této skutečnosti žalovaného informovala dopisem ze dne , datum, a současně ho vyzvala k uhrazení dlužné částky /viz výzva k uhrazení dlužné částky na č.l. 40-41 spisu, poštovní podací arch na č.l. 42 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz výzva k úhradě dluhu na č.l. 39 spisu, dodejka na č.l. 50 spisu/. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, /viz žalobní tvrzení /.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému převodem na bankovní účet celkem částku ve výši , částka, . Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, , a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala při zjišťování výše měsíčních příjmu žalovaného správně v tom, že nejprve zjistila od žalovaného jejich výši a následně si ji ověřila z bankovního účtu žalovaného, který mu vedla. Při zjišťování a ověřování měsíčních výdajů žalovaného však tímto způsobem nepostupovala, když se spokojila s uvedením výše měsíčních výdajů ze strany žalovaného ve výši , částka, , následně výši jeho výdajů částečně sama odhadla (stran výdajů na živobytí a bydlení) a částečně zjistila (stran stávajícího úvěrového zatížení s výší měsíčních splátek , částka, ). K tomu soud uvádí, že toto nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu § 86 ZoÚS, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila výdaje žalovaného (např. výpisy z bankovního účtu či předložením smlouvy o nájmu apod.), a to přesto, že žalovanému vedla běžný bankovní účet. Nadto je zřejmé, že výše příjmů a výdajů žalovaného uvedená jak v žádosti o úvěr, tak i ve výpisu z interní databáze žalobkyně, není uvedena správně, neboť na základě transakční historie bankovního účtu žalovaného jsou za měsíce únor až duben 2022 (3 měsíce předcházející žádosti o úvěr) patrné, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k ZoSÚ). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , použitelný i za účinnosti zákona č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, Sb.).

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od , datum, a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, jistinu ve výši , částka, bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětné smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil žalobkyni na bezdůvodné obohacení částku , částka, , zbývá mu povinnost vrátit žalobkyni toliko částku , částka, . Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k uhrazení dlužné částky ze dne , datum, odeslaná dne , datum, . Žalovaný byl povinen uhradit dluh z bezdůvodného do sedmi dnů od data odeslání výzvy, posledním dnem pro uhrazení dluhu tak bylo , datum, , ode dne následujícího je žalovaný s úhradou dlužné částky v prodlení. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada , částka, za cestovné v částce , částka, podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání žalobkyně ze dne , datum, , kterým k výzvě soudu doplňovala svá tvrzení obsažená v žalobě a označovala důkazy způsobilé prokázat tvrzené skutečnosti, neboť uvedená tvrzení již měla být součástí žaloby, a nikoli doplňována až po upozornění soudem na nedostatečná žalobní tvrzení.