16 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 21 212,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 691 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 165,05 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 691 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 521,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 415,93 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 18 493,27 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 389,67 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 521,87 od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 372,96 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne , datum, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 21 212,87 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s žalobkyní uzavřela po posouzení úvěruschopnosti dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 23 000 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši celkem 27 376 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 13 685 Kč. Žalobkyně proto kromě vyúčtovaných smluvních pokut za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami dále uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovanou částku 21 212,87 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 18 493,27 Kč, poplatky za pojištění v celkové výši 319,60 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces v celkové výši 900 Kč, smluvní pokuty za prodlení s jednotlivými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 415,93 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 554,72 Kč, vše kapitalizováno ke dni , datum, , a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 28 000 Kč a žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet společně s úroky ve výši 26,28 % ročně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a veškerých úroků a poplatků vyúčtovaných za příslušné měsíční období. V případě prodlení žalované se splácením byla žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou. Strany si dále sjednaly náhradu nákladů za vymáhací proces /viz smlouva o úvěru na č. l. 17-18 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 23-27 spisu/. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací poskytnutých žalovanou, současně žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, vždy s negativním výsledkem. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů, její nejvyšší dosažení vzdělání je základní, má jednu vyživovací povinnost, je na mateřské dovolené, její měsíční čistý příjem činí 9 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč, výdaje na bydlení činí 500 Kč, splátky všech úvěrů 1 000 Kč a ostatní výdaje činí 500 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 27 376 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným. Žalovaná uhradila na svůj dluh celkem částku 13 685 Kč/viz smlouva o úvěru na č. l. 17-18 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 19-22 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 30-31 spisu, karta klienta na č. l. 36 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 28-29 spisu, tvrzení žalobkyně/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, , předanou k poštovní přepravě dne , datum, /viz předžalobní upomínka na č. l. 34 spisu, podací arch na č. l. 32-33, 35 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované odkázala na vlastní systém výpočtu dle statistického modelu, tedy stanovení kreditního skóre dlužníka při využití statistického modelu, v rámci kterého vypočetla limit nejvyšší měsíční splátky (dále jen „MLS“), a to jednak pro samotnou žalovanou, tak i pro domácnost žalované (ačkoliv pouze žalovaná je účastníkem úvěrové smlouvy), dále zkontrolovala bonitu klienta kontrolou v externích registrech SOLUS a NRKI (a lustrací s negativním výsledkem v registrech CEE a ISIR). Žalobkyně nijak neověřovala žalovanou uvedené příjmy ve výši 9 000 Kč čistého měsíčně, ani další tvrzené příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč, žádným způsobem neověřovala ani výdaje, když pro výpočet , jméno FO, žalované vycházela toliko z výdajů sestávajících z částky životního minima žalované ve výši 5 995 Kč, výše sjednaných splátek jiných úvěrů ve výši 1 149 Kč měsíčně a dále pro účely výpočtu MLS domácnosti využila toliko statistické minimální výdaje na bydlení ve výši 6 398 Kč. Ačkoliv žalobkyně uvádí, že uvedený systém, vycházející z obvyklých statistických dat se žalobkyni osvědčil pro nižší % řádně nesplácených úvěrů (dle žalobkyně se do procesu soudního vymáhání dostane pouze pod 2 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv), nemá žalobkyní vybraný způsob pro schvalování poskytování úvěrů faktický vliv na hodnocení soudu o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, neboť v daném konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalované, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala, počítajíc s nižší statistickou pravděpodobností nesplácení s ohledem na výši poskytnutého úvěru jakožto i výši splátek. Dle názoru soudu však nelze zcela rezignovat na prověřování skutečných příjmů a výdajů žalované (případně i její domácnosti, pakliže z těchto údajů vychází), a to zejména za situace, kdy ze samotného zkoumání žalobkyně vyplývá, že žalovaná má další splátky u jiných společností ve výši ve výši 1 149 Kč měsíčně. Žalobkyně svou účast u jednání soudu omluvila, soud tak nemohl žalobkyni při jednání poučit o povinnosti doplnění tvrzení, označení a předložení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o (spotřebitelském) úvěru, jelikož však před uzavřením smlouvy s odbornou péčí dostatečně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

16. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení. Žalovaná je povinna toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., vydat. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 27 376 Kč, žalovaná na svůj dluh uhradila pouze toliko částku 13 685 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vydat neuhrazenou jistinu ve výši 13 691 Kč (27 376 Kč – 13 685 Kč), jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu ze dne , datum, (odeslanou , datum, prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb), podle které měl žalovaný dluh uhradit do , datum, , žalovaná je ode dne následujícího v prodlení. Nezaplacením dluhu se tedy žalovaná dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost dle § 1970 o. z. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, částečně v kapitalizované výši a částečně v běžící výši (výrok I. tohoto rozsudku) a ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

17. Protože smlouva nebyla mezi účastníky platně sjednána, nemohlo dojít k sjednání úroků, poplatků ani smluvní pokuty. Soud proto žalobu ve zbývající části včetně příslušenství, zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

18. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle 160 odst. 1 o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 372,96 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalované v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 849 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 212,87 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za podání ze dne , datum, , neboť ačkoliv tak žalobkyně činila k výzvě soudu, jednalo se o doplnění skutečností, které měly být již součástí žaloby (nelze proto takový úkon považovat z hlediska náhrady za účelný).