16 C 187/2023

Plný text

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 311,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 502,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 13 000 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 1 222 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 008,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným částkou 33,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem v částce 12 414,50 Kč a se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovanou částkou 80,83 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 311,74 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný jako podnikatel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem ve výši celkem 12 888 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 2 000 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 15 311,74 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 14 008,91 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 1 302,83 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného úroku ve výši celkem 12 414,50 Kč (součtu nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 1 255,87 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, inkasního poplatku 2 506,37 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 535,41 Kč), náhrady nákladů za vymáhací proces před podání žaloby ve výši 434 Kč (2 osobní návštěvy žalovaného po 217 Kč), a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 008,91 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 535,41 Kč, vše kapitalizováno ke dni [datum], a následně běžícího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

5. Žalovaný jako podnikatel uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s celkovým poplatkem ve výši celkem 12 888 Kč (jenž se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku) v 14 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně /viz smlouvu o úvěru, údaje z veřejné části živnostenského/obchodního rejstříku/. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 15 000 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

14. Soud vzal za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoba poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky se smluveným kapitalizovaným úrokem v celkové výši 12 888 Kč (úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, administrativním a inkasním poplatkem) vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Soud však shledal smluvní ujednání o sjednání celkového úroku ve výši 12 888 Kč za neplatné z důvodu zjevného porušení dobrých mravů ve smyslu ust. § 588 o. z.

15. Soud posoudil veškerou ve smlouvě sjednanou úplatu v souvislosti s poskytnutím úvěru (smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) toliko jako další formu sjednaného (kapitalizovaného) úroku, neboť v souvislosti s poskytnutím úvěru představovala úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. [příjmení] v komentáři k ust. § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). Dle výpočtu soudu činil sjednaný smluvní úrok za dobu trvání smlouvy 85,92 % při poskytnutí jistiny ve výši 15 000 Kč a povinnosti vrátit celkem 27 888 Kč za dobu trvání smlouvy 14 měsíců ({ (27 888 / 15 000) - 1} × 100), roční úroková sazba by tak činila 73,65 % ({ (27 888 / 15 000) - 1} × 100) / (14 / 12). Jak uvedl Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při úvěru jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o úvěru v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo (zá) půjček. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky, veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]), se pohybovaly k datu uzavření smlouvy – [datum] ve výši okolo 7,36 % ročně. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok ve výši 73,65 % ročně byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši zhruba desetinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal absolutně neplatným pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 588 o. z.

16. Nejvyšší možná výše sjednaných smluvních úroků není nikterak stanovena právním předpisem (a to ani v zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., který jinak upravuje mnohé aspekty sjednávání spotřebitelských úvěrů, nejedná-li se o prodlení dlužníka převyšující 90 dní), a její posouzení (zejm. ve vztahu k určení mravnosti či nemravnosti jejich výše) je ponecháno k úvaze soudů pro posouzení s ohledem na specifické okolnosti každého případu. Na základě ustálené rozhodovací praxe soudů však lze dospět k závěru, že ani v případě nebankovních půjček či úvěrů mezi dvěma fyzickými osobami zpravidla nelze sjednat výši úroků více než trojnásobnou oproti průměrné výši poskytované bankovními subjekty. Nejvyšší soud uvedl např. v rozsudku ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, že„ Lze připustit, že u (zá) půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od (zá) půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“, tedy že ani sjednaný smluvní úrok ve výši 2-3 násobku výše úroků poskytovaných bankovními institucemi nemusí být nemravný. Právě v tomto rozpětí lze dle názoru soudu sjednávat výši úrokových sazeb při poskytování obvyklých nebankovních spotřebitelských či podnikatelských úvěrů, aniž by takto sjednaná sazba odporovala dobrým mravům (při absenci jiných zjištěných skutečností) v takové míře, že by musela být posouzena jako absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V daném rozpětí by sjednaná výše úroků mohla být nemravná (ať již ve smyslu ust. § 580 či § 588 o. z.), avšak nemravnost by musela být zjištěna ve vztahu ke konkrétním okolnostem daného případu. Zatímco v případě vyššího násobku již sjednaná výše bude až na výjimky zjevně odporovat dobrým mravům, a tudíž bude absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z.

17. S ohledem na zjištěnou neplatnost celkového sjednaného úroku byla žalovanému poskytnuta jistina úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 13 000 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny spolu s požadovanou smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně ze (zbývající) dlužné jistiny 13 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovanou částkou 1 222 Kč, spolu s příslušným zákonným úrokem z prodlení (částečně kapitalizovaným a částečně dále běžícím), ve zbývající části žaloby vztahující se k uplatněnému kapitalizovanému úroku, dále běžícímu smluvnímu úroku, jakožto i k části požadované smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení ze zbytku jistiny (převyšující přiznanou částku 13 000 Kč) soud žalobu zamítl.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

20. Soud dále žalobkyni nepřiznal náhradu uplatněných nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč, neboť tyto žalobkyni nenáleží. Uvedené náklady mimosoudního vymáhání nebyly mezi účastníky sjednány, nýbrž tyto byly žalovanému ze strany žalobkyně (jakožto subjektu, na kterého byla pohledávka postoupena) pouze jednostranně oznámeny /viz č. l. 19 spisu/. Uvedené náklady však nemusely být žalobkyní vynaloženy, jednalo se ze strany žalobkyně pouze o další pokus o vymožení plnění před podáním žaloby. Uvedené náklady tudíž nemohou být bez dalšího přenášeny na žalovaného, a to ani v případě, že žalobkyně dále vyzývá žalovaného k úhradě sama, ani v případě dalšího vymáhání prostřednictvím 3. osoby, zejména inkasní agentury (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1733/2008). Pouze nutné a doložené náklady vynaložené pro uplatnění svého práva u soudu lze přiznat jako (účelně vynaložené) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu ust. § 513 o. z. Jiné náklady související s uplatněním či vymáháním pohledávky lze požadovat jen, pakliže si to účastníci sporu (respektive účastníci smlouvy) výslovně ujednali, či stanoví-li tak zákon (např. stanovením minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč dle ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobu zamítl i v této části.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.

22. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobkyně svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen jako nedůvodný.